Bernhardiner

Tomuhle filmu musím dát pět hvězd už jen z principu. Tamako je totiž můj životní vzor! Jí, spí, dívá se na televizi a, když je opravdu ve formě, dokáže dokonce pověsit prádlo. Škoda, že se to jejímu otci, který ji umožňuje tento životní styl provozovat, začíná zajídat. Ale Tamako dělá vše proto, aby zůstalo všechno při starém pokud možno co nejdéle. Ale krásné dny, bohužel, pomalu končí. Je to neobvyklý film o neobvyklém člověku, navíc natočený s velmi nízkým rozpočtem. Ale to mu na kouzle rozhodně neubírá. 90%

Pane Depardieu, já Vás mám rád. Ale pokud budete hrát v takových filmech, slibuju, že Vás mít rád už nebudu... Já nevím, jestli Depardieua dostane dříve do hrobu těch 14 lahví vína denně nebo debilní filmy pitomých scénáristů a režisérů. Jedním z těchto hrobníků je i jakýsi Abel Ferrara, který se rozhodl, že to Strass-Kahnovi natře. Natřel to akorát sám sobě. Tématicky je naprosto všechno v pořádku, ale pokud chce někdo pojmout film jako kritiku určitých lidí, musí si umět napsat scénář, který bude za něco stát. Na prosouloženou první půlhodinku plynule navazuje pasáž obsahující Depardieua v cele a pak v domácím vězení, která je protkána bezduchými dialogy mezi viníkem a jeho manželkou, což je ještě větší utrpení než vykrmený Depardieu oblažovaný sličnými děvami a vyluzující dost podivné chrochtavé zvuky. Jenže této "zábavy" si ve zbytku filmu již tolik neužijeme. Sečteno a podtrženo, scénář idiotský, herecké výkony chabé, režie nijaká, atmosféra nulová. Ale to XXL porno vlastně celkem ujde... 30%

Do postiženého se dobře kope. Tím postiženým není v tomto a v mnoha dalších přpadech nic jiného než bývalý socialistický režim. Toho režimu se v 70. a 80. letech prakticky nikdo nebál a většině lidí byl spíš k smíchu. Kdyby se někdo odvážil natočit komedii, která se odehrává někdy na začátku let padesátých, dal bych mu třeba i pár korun. A kdyby - nedejbože - se někdo zbláznil a vytvořil komedii, která by zahrnovala typické neduhy současného systému, vypil bych snad i ten rum, co mám v soudku. Jenže tady vznikají jen filmy Magnusků a Trošků a pokud se objeví něco nového v komediálním žánru, většinou se jedná o romantické komediální cosi s Macháčkem nebo nějaká hrůzostrašnost, která odrazuje již v momentě zhlédnutí traileru. Tenhle televizní film vyhrál jakousi evropskou cenu, a já si dlouhou dobu pokoušel přijít na to, proč. Jedinou možnou odpovědí je, že se jedná o politicky angažovaný film. S vynikající partou herců, s celkem slušným scénaristou a režisérem však mělo vzniknout něco zábavnějšího než tato antikomedie. Co je, proboha, směšného na tom, že se někomu ucpala kanalizace? Jak jsou směšné úplatky a vlezlá vdavekchtivá kolegyně. Ty situace nejsou samy o sobě směšné a ani nejsou tak podány, nejsou navíc ničím zajímavé a většina z nich se může stát i v dnešní době. A nepřál bych tvůrcům tohohle filmu zažít prasklou stoupačku ve vlastním bytě. 55%

Komedie s výraznou hudební složkou Korejci dělat umí, tohle je jeden z příkladů. Už jsem se bál, že v Koreu už plně ovládl laciný KPOP (vězte, že PSYsko je jen špičkou ledovce, při detailnějším prohledání YouTube lze najít ještě tisíckrát bezdušší skvosty), a ono ne - kvalitnější popová hudba na Korejském poloostrově ještě nevymřela a tohle je již druhý letošní snímek (po Plan manovi), který to dokazuje. Navíc se i samotnému přeslazenému KPOPu trochu vysmívá: "Jak se ta jejich skupina jmenuje? - Cukrátka". Pokud pomineme hudbu, je to standardní korejská komedie. Nechápejte mě vůbec špatně, má dobrou zápletku s omlazením hlavní hrdinky, výborné herečky v hlavní i dobře obsazené role vedlejší a spoustu humorných momentů. Jenže spolu s tím obsahuje některá typická korejská klišé, která jsou (ńejen) pro tento žánr typická. Jedno z nejvýraznějších je, že snad každému někdo blízký předčasně umřel, pak se tady dokonce (SPOILER) objeví jedna smrt přímo ve filmu. Všichni zemřelí by dali na takový menší hřbitov. Ale nebuďme cyničtí, tak už to na světě chodí... 85%

Oscar? Ani náhodou. Aby snímek dostal nějakého Oscara, musí v sobě mít buď rychlost nebo silné emoce. Jenže to prvé se v Nejhledanějším muži vůbec nevyskytuje, to druhé pak ve velmi omezené míře. I já bych však uvítal, kdyby byl snímek natočen v trochu rychlejším tempu. Antona Corbijna znám jako režiséra výborných klipů a koncertních vystoupení skupiny Depeche Mode, a tady mě trochu zklamal. A není to jen v pomalosti snímku (Hoffman těch cigaret mohl vykouřit přece jen míň a hned by to bylo znát), ale i v absenci napětí. Ale nebudu to Antonovi tolik vyčítat, předloha nejspíš byla ještě zdlouhavější a tato podoba snímku byla asi zamýšlená. Na druhou stranu musím jednoznačně pochválit herecké výkony, a to nejen ten Hoffmanův v roli vyžilého Bachmanna, ale i těch ostatních. Tak trochu mě překvapilo, že jedno z hereckých es, Daniel Brühl, zde trávil většinu času před obrazovkou počítače. Takového herce je na takovou roli škoda. Zápletka se sice nezdá nijak silná, ale je v dnešní době velmi aktuální. Nejsilnějším momentem snímku je jednoznačně závěrečné rozuzlení, které sice zas tak moc nepřekvapilo svým průběhem, je ale velice dobře natočeno a předpokládám, že takhle nějak to v reálném světě chodí. 70%

Milé, hřejivé, realistické, tvrdé, sentimentální, provokativní, veselo-smutné, rusky širokodušné, .... geniální? Já nevím. Já vím jen to, že mě tenhle snímek zasáhl trochu více, než bývá u mě - studeného psího čumáka - obvyklé. Toto komediální drama vypráví příběh o přátelství Rity, jejíž přítel si půjčil peníze od mafie a následně je prohrál v ruletě, a hluché Yaji, která pracovala jako tanečnice v nějaké mafiánské lodi, dokud ji šéf mafie nevyhodil. Tento vztah se stává čím dál bližší a nabývá až lehce lesbické polohy - samy hrdinky v tom smyslu dokonce vyjádřily ("Takže jsme lesbičky, ne?" - Putine, nečtěte to!). Snímek nám navíc poskytuje zajímavé nahlédnutí do ruského prostředí 90. let, kde šlo jen tam o peníze a jejich získáváním prostřednictvím nejrůznějších způsobů (gambling, prostituce, drogové obchody). Nemyslím si, že by se tato situace od 90. let nějak výrazněji změnila, a že by se byla pouze v zemích bývalého Sovětského svazu. Jedná se sice o vcelku jednoduchý námět, ze kterého však vznikl velmi dobrý scénář, který byl následně skvěle zrežírován. Obě herečky hrají tak, že by se jejich herectví do sochařského ateliéru, kde se velká část filmu odehrává, určitě nevešlo. Dina Korzun mírně zastiňuje Chamatovou, což je, dle mého názoru, způsobeno hlavně tím, že hraje složitější a dominantnější postavu. Z herců bych ještě vyzdvihl Maxima Suchanova v roli hluchého mafiána. Ještě na jedno jméno nesmím zapomenout - Alexej Aiguj. Ten totiž k filmu spáchal vynikající soundtrack. Hudební motiv, který se během filmu několikrát zopakuje, z hlavy jen tak nedostanete a donutí vás poslechnout si jej ještě alespoň jednou. Závěrem bych snad jen dodal, jak by bylo krásné žít v Zemi hluchých - "Je to velký ostrov. Moře, palmy, bílé útesy, slunce, celý rok teplo. Lidé jsou šťastní, mílí a usmívající se. Není třeba se starat o peníze, protože ty jsou všude okolo. - Jak to? - Hluší lidé je prostě dostanou Asi také ohluchnu... nebo radši ne, na to se mám moc rád. Stačili by mě jen ti šťastní a mílí lidé nemyslící jen na peníze. 100%

Tak toto by se dnes už nikdo neodvážil natočit. A pokud ano, bylo by to mravokárci označováno jako ohrožování tradičních hodnot, šíření pokleslé kultury a nabádání občanů k nezodpovědnému sexuálnímu životu. A taky by nikdo nechtěl tenhle snímek produkovat, protože návratnost je u takovýchto děl nejistá. Pozor, nejedná se o porno! Ani bych to nenazval erotickou komedií, je to taková experimentální, a přitom lehká, komedie s mírně erotickým nádechem, ze které svobodomyslná šedesátá léta přímo sálají. A nenajdete tam ani moc vulgárnosti, prsa jsou tam vidět jen několik sekund (tenhdy z toho museli chlapi šílet, ale já jsem byl naprosto v klidu) a sexuální akt je zde zobrazen spíš jen v náznacích než ve fyzické formě (zdvižení ramena mechananického železničního návěstidla). V hlavní roli zde uvidíme Harriet Andersson (zde jak s tmavými, tak i s pro ni neobvyklými blonďatými vlasy), která hraje femme fatale Sofii, jež se z Dánska vydává na cestu kolem světa okořeněnou mnoha milostnými dobrodružstvmi. Její první část stráví právě ve vlaku, dále ji potkáváme v Riu de Janeiru a v New Yorku. Zajímavé jsou i postavy jejích milenců a jejich manželek. Postupně zjišťujeme, že mnoho postav je v příbuzenském či mileneckém či jiném vztahu (ex-otčím). Hledat v tomhle dílku bezchybnou logiku nelze a všem doporučuji, aby se o to ani nepokoušeli. Nejdůležitějším apektem tohoto snímku je totiž atmosféra bezstarostnosti, uvolněnosti a radosti ze života, jenž je prošpikován chvílemi s těmi, které možná už v životě neuvidíme, a právě proto si musíme tyto okamžiky maximálně užít. 95%

Toto je docela dobrá dánská komedie o tom, jak naprosto nekompetentní posádka si žije na starém zrezivělém parníku jménem Martha. Tihle pracovníci nasávají jako Dánové (jak jinak), vodí si na palubu prostitutky a nevykazují téměř žádné tržby. Pak se ale odhodlá svézt se touto lodí její majitel, který se nestačí divit. Jednoznačně nejlepším momentem filmu je právě setkání majitele, jeho sekretářky a jeho blonďaté dcerušky s námořníky, kteří jsou v té chvíli těžce pod parou. Dalším šokem pro majitele je zjištění úrovně znalostí a dovedností osazenstva - např. telegrafickou stanici vede dyslektik, který se ve volných chvílích (a těch má skutečně dost) věnuje šlechtění květin. Film se stal v Dánsku kultem, pro nás Čechy může tenhle typ humoru být až moc střelený, nicméně film jako takový neurazí, nenudí a místy rozesměje. 70%

Tenhle film je unikátní tím, že scénář k němu vypracoval Francis Veber na základě rozhovorů se skutečnou call girl. Některé věty, které vložil Veber Mireille Darcové do úst, jsou dokonce totožné s větami, jež mu sama prostitutka řekla. Původně tvůrci uvažovali o obsazení Lina Ventury do role Benoita, musím však přiznat, že ten by určitě postrádal jistou míru grotesknosti, kterou naopak Pierre Mondy disponuje. Nutno říci, že je to dost smutná komedie, humor se tu objevuje ve velmi omezené míře. Nečekejte ani žádné strhující tempo, film se zabývá postupnou degradací hlavního hrdiny, který se vzdává všeho, co mu bylo dosud blízké, aby se poddal lásce ke kur...prostituce. A z této lásky se pomalu stává závislost... Kromě hlavní dvojice mě potěšil i Michael Lonsdale, který si tak jako v bondovce zahrál tu nejzápornější roli (zde Američana Morrisona). Francis Veber ve své autobiografii tvrdí, že je to kur...ky dobrý film. Tento názor sice úplně nesdílím, poněvadž jiné jeho scénáře jsou podstatně lepší a nápaditější, přesto to stojí za to se na něj podívat. A je pro mě naprostou záhadou, že se u nás dosud v televizi ani na DVD neobjevil. 70%

Po přečtení obsahu jsem nabyl dojmu, že se bude jednat o černou komedii ve stylu Po přečtení spalte. Jenže pouhé mrtvoly černou komedii neudělají. Pravdou sice je, že Židé jsou specifičtí a mají specifický smysl pro humor (který sice částečně chápu, ale nijak mě nedokáže rozesmát), podobný film by však mohl být natočen klidně v prostředí budhistické, pravoslavné či téměř jakékoli jiné náboženské či národnostní komunitě. Jakási kritika společnosti je sice z filmu cítit, to oceňuji, ale mohla by být podávána v divákovi stravitelnější formě. Navíc herci jsou strašně nevýrazní, jediný Melamed tomu dává trochu šťávy. 50%