PanZahadnyCZ

Krásně zpracovaný animák, který velmi mile rozebírá lidské myšlení, vnímání a náladovost tak, aby zaujal jak dětské, tak i dospělé diváky. Sympatičtí průvodci s roztomilými hlasy a trefným chováním skvěle doplňují chvilky, kde se samotná hrdinka Riley vypořádává s dospíváním a nabýváním nových zkušeností. Ve finále navíc doplněno opět vynikající Giacchinovo hudbou. Pixar zkrátka předvedl, že má stále co nabídnout.

K mému překvapení velmi vydařený kus, který se svým scénářem dosahuje kvalit hollywoodských trháků, jenže v cestě mu stojí skutečnost, že je to jen z dalších výplodů totalitního Československa, o kterém v Americe měli ponětí snad jen ti, kteří z něj emigrovali. Vít Olmer natočil film, který je pro mnohé již kultovní záležitostí, pro nás mladší nejspíš věrnou exkurzí do nedávné minulosti. Každopádně mě Bony a klid příjemně překvapil. Po herecké stránce naprosto dokonalé a možná první český film v historii s hudebním doprovodem zahraniční popové hudby, který film sice dost zmodernizoval a dal mu šmrnc, ale občas bych si některé konverzace nebo vynesení rozsudku vyslechl radši, než po padesáté Frankie Goes To Hollywood.

Klasika plná hvězd, která svou napjatou atmosférou nikdy neomrzí. Na mě zde zapůsobil především elegantně sebejistý důstojník Borodin v podání Sama Neilla, jenž mě poslední dobou utvrzuje v tom, že patří mezi přední britské herce, jímž společně s dalšími velikány po svém boku náležitě vládne Sir Sean Connery, který v tomto filmu neméně exceluje. Stejně tak jako Alec Baldwin, Stellan Skarsård a řada dalších známých tváří hereckého světa, kteří svým herectvím tento film zvěčnili.

Oceňuji Redforda za snahu přispět do světa filmu jinak než herecky, kde už snad sám sobě nasazovat laťku výš ani nemůže. Možná právě proto jsem nad tímto snímkem tak tolerantní, ale jinak bych ho asi nedokoukal. Úvodní hodina je strašně zdlouhavá, což leckterého diváka odradí. Kdo však vydrží až do konce, tak zjistí, že Robert Redford možná skrytou satirou, nebo možná historicky věrným pohledem na minulost, poukazuje na prameny korupce a soudního bezpráví, jež započalo možná tímto případem. Jak už jsem ale řekl, film je natolik zdlouhavý, že pouhá hodinka by nejspíš stačila – třeba dokumentárně zpracovaná, avšak Robert Redford šel do rizika dvou hodin. Zkrátka, plno známých herců, velmi dobrý scénář ani nic dalšího nemění fakt, že Konspirátor slouží spíše jako učebnicový podklad atentátu na Lincolna, který je sice velmi detailně vyobrazen, ale běžného diváka to k filmu nepřiláká.

Když si film nenajde cestu k vám, musíte si cestu k filmu najít vy sami. Toto je dobrý příklad. Méně známý kus vojensky zaměřené kinematografie 60. let, jenž společně s řadou známých herců velmi detailně přibližuje osvobození Paříže. Bohužel jsem čekal trochu víc. Nepříjemně dlouhá stopáž by šla alespoň z úvodu filmu zkrátit o dobrou tři čtvrtě hodinu, jelikož brzdila celý film. Dále mi je docela líto, že z řad známých herců si skoro nikdo nezahrál "stálejší" roli, a tak jsme Kirka Douglase, Jean-Paul Belmonda nebo třeba Alaina Delona mohli vidět jen velmi krátce a útržkovitě. Film mě lehce zklamal, ale nemůžu mu vytknout velmi dobré, řekl bych až dokumentární zpracování.

Dost se mi to líbilo do té "normální části", záhy jsem byl na okamžik zklamán, ale i tak jsem této ujeté démonické magořině nakonec podlehl a řádně jsem si ji užil. Chválím zejména masky.

Navzdory nízkému hodnocení jsem si přece jenom na Sedmého syna podíval, protože fantasy filmů je velmi málo, a tak jsem si chtěl udělat radost. Zázraky jsem nečekal, tradiční klišé podle roky prověřených osnov mě zde nepřekvapilo, ale ani mi nevadilo. Něco bylo zbytečné, něco si naopak Sergej Bodrov přikrášlil velmi líbivě. Když pominu zmiňovaný průměrný příběh, s jakým jsme se mohli setkat už nespočetněkrát, někdy odfláknuté efekty a některé do očí bijící vady, tak naopak musím vyzdvihnout hudbu (ale nikterak mimořádně), Jeffa Bridgese v roli Johna Gregoryho a zbytečné neprodlužování filmu. Už jsem viděl i horší :).

Konečně jsem se k Novecentu dokopal, za což jsem nesmírně rád. Ačkoliv je film časově náročný, tak se mi podařilo dokoukat ho až do konce, a vážně to stálo za to. Perfektně strukturovaný příběh s autentickou výpravou, který navzdory své šíleně dlouhé stopáži nepůsobí zdlouhavě a je v něm vše, co by mělo, respektive to co oko umělce B. Bertolucciho uznalo za vhodné. Troufale prohlásím, že XX. století je co se týče kvalit velmi srovnatelné s Kmotrem, protože i zde se jedná o bezchybné filmové dílo s velmi zdařilou výpravou podobného charakteru. Zážitek, na který asi jen tak nezapomenu, především na sadistického Attilu, zarytým zastáncem fašistického hnutí, v podání nepřekonatelného Donalda Sutherlanda, vývoj a zkázu panství Berlinghierů a plno nezapomenutelných scén, jež se ve filmu objevily. Další velkolepé dílo, o jehož zhudebnění se postaral maestro Ennio Morricone, a společně tak s Bernardem Bertoluccim vytvořil jeden z nejcennějších klenotů italské kinematografie. Vřele doporučuji, ale nepočítejte s tím, že se tento pětihodinový kontroverzní film ze 70. let jen tak objeví v televizi. 10/10.

Ryze akční filmy nemusím, ale John Wick má takové tempo, že sledovat Keanu Reevese jak repetetivně střílí zlosyny jako na běžícím pásu, je po náročném dni paradoxně skvělý oddych. Realističnost toho, že jeden člověk vystřílí celou organizaci, ve které je víc Rusů než v Karlových Varech ve jménu osobní pomsty vůči Theonu Grejoyovi, asi v tomto snímku hledat nemůžeme. Ale čert to vem, jak už jsem řekl, na odreagování je to výborné, kamera a efekty předvádí skvělou práci a samotný Keanu Reeves je stále ve skvělé formě.

Celkem se divím, že zrovna Roman Polanski se pustil do takto "poklidného" krátkofilmu, který prostě svůj divadelní potenciál nezapře, což je také důvod proč to před kamerou působí tak zdlouhavě. Stopáž je už takto velmi uměle natahovaná, takže si myslím, že takových 40 minut by bylo ideálních, ale i takto se to dalo. A teď k hlavní atrakci tohoto filmu, tou jsou bezesporu herecké výkony, o jejichž ztvárnění se postarali čtyři výborní herci, kterým se povedlo krásně vystihnout charaktery dotyčných postav. Solidně zpracované dialogy zazáří asi spíše v divadle, ale zde v suprovém českém dabingu vyzněly výborně, a narozdíl od uměle natahované zápletky nebyly na obtíž. Musím uznat, že napětí a ke konci i stupňování hádky bylo skvěle zastiženo, o to více mne pak ale naštvalo, že děj skončil tak otevře, a tudíž se mu nedostalo pořádnému vyvrcholení. Dosti sporný film, ale mě přeci jenom něčím oslovil, takže se tentokrát přikloním ke čtyřem hvězdám, ale 12 rozhněvaných můžů se opravdu nekonalo.