PanZahadnyCZ

Je to dobře ozvučené, dobře prostřihané a ta tematika také není k zahození. Těžko ale rozeznat, kolik ze všech záběrů bylo naaranžováno a kolik je zcela autentických. Ačkoliv je ta jakási gradace děje k závěru skoro až teatrální a tento dokumentární film převrací na herecké drama, film má určitě nemalé poselství a o lecčem vypovídá.

Dneska jsem si po mnoha letech opět tento díl pustil a byl jsem až udiven, jak jsem jako malý mohl vydržet u tak zoufale nezábavného úvodu do děje. Ten úvod trvá v podstatě celou první hodinu filmu, řeší jakousi detektivní zápletku způsobem pomalého vypátrávání informací, zbrklého střídání lokací a chaotického střihu, který neustále přechází z Anakina na Obi-Wana, a naopak. Veškeré příležitosti pro dobrou akční scénu jsou většinou řešeny střihem a do přelomové a stěžejní scény na Geonosis se vlastně nic neděje. Právě tahle část filmu, kdy na scénu nastoupí armáda klonů a hlavní hrdinové se jdou tradičně vypořádat s daným záporákem, skutečně odstartovává tento film. A právě hlavní záporák, hrabě Dooku coby Christopher Lee této scéně (i tomuto filmu) nejvíce dominuje a důležitost jeho postavy je asi to nejvýraznější, co z filmu vyplyne. Což možná není správně, jelikož se stane třeba i to, že Anakin přijde o matku, nebo že s Padme naváže láskyplný vztah. Upřímně si ale myslím, že tyhle vedlejší zvraty nejsou vykresleny zrovna nejlépe, jejich závažnost nikterak nevyznívá. Neatraktivní režie a špatný střih naprosto zkazili první polovinu filmu.

Labilita nejdříve pouze excentricky se jevící Glorie Swanson postupně graduje v dechberoucí vyvrcholení a převrací divákovu pozornost z Williama Holdena na tuto úchvatnou dámu (tak si to koneckonců Norma Desmondová i přála), jejíž pýcha nakonec předznamenala nevyhnutelný pád. Film má skvělou atmosféru, velmi podobnou Občanu Kaneovi od Orsona Wellese, a herecky je také velmi působivý. Za výhradní kinematografickou špičku ho však nepovažuji. Děj jde celkem přímou vypravěčskou cestou a mimo ní je doprovázen pouze ne zas tak významnou dějovou odbočkou - nenastává tak mnoho zvratů a veškerá esa z rukávu Wilder vysype až na samém konci. Nevím proč, ale nějak mi to nestačilo.

Tento film je dost surový a kontroverzní. Zároveň však velmi atraktivní svou výpravou a postavami pro všechny, kterým něco říkají ryze chlapské akční válečné filmy s tradiční dějovou kostrou z 60. let, nebo jména jako Anthony Quinn či Malcolm McDowell. Pozorný divák identifikuje i herce Christophera Lee a Jima Broadbenta. Výborná a sebejistá žánrovka, která nabízí přesně to, co jste čekali, ovšem nikoliv rutinním či předvídavým způsobem.

Jelikož zlatá éra Hollywoodu a další řady ambiciozních a zámožných tvůrčích týmů již filmově zpracovaly většinu historicky významných událostí a období, tak dnešním tvůrcům povětšinou nezbývá nic jiného než přicházet s méně známými tematikami (bohužel z velké části taky z finančních důvodů). A to mě na současné úrovni historických filmů velmi baví, protože vždy, když na nějaký narazím, tak se dozvím něco, o čem jsem doposud neměl ani tušení a přiměji se k následnému dohledávání informací, abych se mohl cítit zas o něco vzdělanějším. BMK je přesně takový film – působivě mapuje období mně naprosto neznámých událostí. Je zázrak, že se ve filmově neplodném Německu zrodilo něco takovéhoto. Režie je na skvělé úrovni a Moritz Bleibtreu se svým výborným herectvím opět podepsal pod kvalitní film. Jen mi vadilo, že ve filmu v podstatě není žádná delší scéna, a proto svižný sled několikasekundových scén dělá ze 144 minut velmi zdlouhavou záležitost

První polovina je celkem koukatelná akce a zajímavá kritika komunismu. Druhá polovina působí jako neúnosný, křiklavě nízkorozpočtový pokus o válečný velkofilm v čele s trailerovou loutkou Liamem Neesonem, jehož současné minimalistické herectví ve filmech už dávno neznamená záruku dobrého zážitku. Film se příliš okatě nese na vlně neskutečně přehnané naivity a touze po nezapomenutelnosti.

Ačkoliv ke konci již jen doznívala výborná střední část, tak s dávkou shovívavosti klidně čtyři hvězdy dám. Zpočátku detektivní drama se postupně vyklube v zajímavý a ve svém žánru ojedinělý kousek, jehož jedinou slabinou může být to, že minimálně na svůj plakát a český překlad naláká diváky, kteří od toho očekávají římanskou akci typu Král Artuš nebo dokonce Gladiátor, ze kterého film občas nepochybně čerpal inspiraci. Kdo ale překoná své očekávání a pokorně se nechá udolat, dočká se, doufám, zajímavého filmu, který rozhodně není špatný.

Jsem asi takový přítel westernového žánru, jakým je Samvěd Křepelka Frodu Pytlíkovi. Takže velmi blízký. Během našeho přátelství jsem nakoukal poměrně slušné množství westernových snímků, a proto jsem rád, když teď mohu říci, že nový remake Sedmi statečných okopíroval jen minimum klasických profláknutých prvků, které vždy v dobrém westernu fungovaly. Jinými slovy tento nový western překvapivě nabízí několik vlastních nápadů a řešení, díky kterým je to poměrně slušná zábava. Nádherná scénografie, nové postavy, celkem povedená hudba, ze které jsem prostě poznal Hornera, a celkově docela dobré zpracování zajistilo to, že jsem byl se snímkem spokojený a nelituji utracených peněz. Na závěr bych chtěl dodat, že si vážně nemyslím, že je srovnávání tohoto remaku s originálem na místě. Vše je upraveno pro současné diváky a jejich požadavky, a občasné větší či menší odchylky od originálu nelze režisérovi vytýkat, naopak jsou vítány a předpokládány.

Předem chci říci, že jsem vůbec nevěděl o existenci tohoto filmu a že jsem knihu nečetl (po zhlédnutí asi budu muset), proto mi některé detaily bohužel unikaly, avšak jednoznačnost Čapkova poselství jsem si snad vyložil správně. Náhoda mi přihrála tento film do cesty a já se tak stal divákem něčeho, co v takto rané fáze české kinematografie nemá obdoby. Krásně paranoidní a hororové drama s vynikajícím Högerem a strašidelným a uhrančivým Plachým společně s hrůzostrašnou hudbou a psychedelickými prvky si hrálo s mými pocity a já se stával minutu od minuty zmatenějším. Z filmového hlediska je to neskutečně moderní a vyspělé dílo, které oplývá nadčasovostí, ostatně i jako Čapkova kniha, nezapomenutelnou atmosférou a celkovou profesionalitou zpracování, která je na české poměry až neuvěřitelná. Tento Krakatit, který vznikl v jistě nelehkých podmínkách a hlavně době, by dnes nikdo takhle brilantně nenatočil.

Jsem zastáncem toho názoru, že když už se točí velkolepý historický film nebo seriál, tak bez stovek komparzistů v perfektně ušitých kostýmech, bez spousty zbraní, rekvizit a architektonicky detailních prvků nelze velkoleposti nikdy dosáhnout (spousta filmů se o to ale s absencí zmiňovaných prostředků stejně snaží). Sons of liberty proto nemá žádný problém, jelikož všechno zmíněné nabízí, občas si ale do seriálu dosazuje zbytečné blockbusterové novoty, což v rámci oživení některých pasáží není na škodu, avšak až do té doby, kdy se autoři kvůli těmto hrátkám dopouštějí historické nepřesnosti. Například Bostonské pití čaje zde bylo zastiženo velmi zvláštně. Musím ale pochválit dobrý výběr herců, kde asi nejvýrazněji seriál podepírají herci Marton Csokas, který se ujal hlavního záporáka, a dělá to velmi dobře, ačkoliv ne tak dobře jako třeba Jason Isaacs v totožné úloze ve filmu Patriot, a Rafe Spall, který mě svým přirozeným herectvím velmi bavil. Ben Barnes a Dean Norris, což měla býti asi hlavní esa, bohužel ničím nevynikají. Skvělé jsou taky veškeré scény s vojáky, které jsou secvičené na jedničku. Ve finále jsem velmi spokojen a těším se na podobné projekty. 80 %.