Sonakolada

Ohledně seriálu jsem měla dlouho rozporuplné pocity. Je to extrémně návykové, z Rachel Brosnahan srší energie v takovém množství, že by se dala stáčet do lahví, líbí se mi absurdní humor, který bych tu nečekala (rodina přijíždí do Catskills a poprosí poslíčka, aby nezapomněl v autě zhruba roční dítě, apod.), mám radost z aluzí na tehdejší události a skutečné postavy americké historie, baví mě oba páry (pra)rodičů a hlavně tragikomická Astrid. Co mi vadí je občas drhnoucí tempo, opakující se vtipy a potíže dvojice vycházející hvězdy stand-up comedy a její manažerky, Michael Zegen, který je vedle RB ze začátku jako leklá ryba (schválně?), a pocit, že Amy Sherman-Palladino má RB jako panenku barbie, co může obléci do nekonečného množství kousků oblečení. Výprava občas převažuje nad kvalitou příběhu. Přesto doporučuji jako oddechovou podívanou do dnešních "rainy days".

Přiznám se, že literární originál Pěny dní od Borise Viana jsem nečetla, ale onehdy slyšela na Vltavě čtenou a je naprosto neuvěřitelný, jak věrně byl Gondry a jeho tým schopen takový šílený dada román natočit. Popisy, situace, nálady, postavy, vše je úžasně vykresleno. Adaptovat literaturu do filmu je těžká disciplína a tenhle kousek par excellence! Těším se, na další Gondryho šílenství!

Film jsem si stejně jako knížku moc užila, atmosféru, postavy i samotného Rudocha se režisérovi podařilo zachytit perfektně, škoda jen toho zbytečného pathosu během celého snímku a jeho obrovské koncentrace na konci příběhu...