Omnibus

Nízkorozpočtový snímek získal v roce 2012 Zlatého leoparda, hlavní cenu na filmovém festivalu ve švýcarském Locarnu. Režisér Jean-Claude Brisseau napsal i scénář filmu a také si zahrál hlavní postavu příběhu – osamoceně žijícího pařížského profesora matematiky, který je již v důchodu. Jednoho dne se přede dveřmi jeho bytu objeví zraněná mladá žena, které pomůže a pak ji nechá u sebe bydlet do doby, než se uzdraví. Její přítomnost sice přináší hodně svěžesti do Michelova života, ale postupně vyplouvají na povrch různá tajemství neznámé Dory. Například důvody, proč utekla od svého partnera. Navíc se v profesorově bytě postupem času začínají dít čím dál více záhadnější věci.

Alice Nabat (Carmen Maura) je ředitelkou střední školy a čeká ji taková oslava narozenin, jakou by si zcela určitě odpustila, kdyby si ovšem mohla vybrat. Zcela nečekaně a bez ohlášení u ní doma zazvoní čtyři studenti posledního ročníku školy, mladíci Géa, Hervé, Alex a dívka Lola. Přicházejí jí popřát, prý jménem celé třídy. Přinášejí dárek, květiny a víno a tak se k ní domů vnutí na návštěvu. Jejich srdečnost je však hraná, ve skutečnosti se chystají k něčemu značně nekalému. Paní ředitelka jejich nehorázný požadavek rozhořčeně odmítne, ovšem tím „oslava narozenin" definitivně přestává být legrace.

Francouzka Elen (Maria Schneider) potkává Jugoslávce Dragana (Dragan Nikolić), který přijel do Paříže kvůli svému výzkumu sociálních kořenů neonacismu u nové generace mladých lidí. Stane se jeho milenkou a průvodkyní po Paříži. Zjišťují, že je pojí společné trauma z minulosti – oba kdysi jako děti přežili koncentrační tábor. V ruchu velkoměsta se potkávají s nejrůznějšími připomínkami války. S prodejem kusů betonu z vojenských bunkrů jako suvenýrů pro turisty, hajlováním mládeže při pouličních nepokojích, nebo s kapitánem Müllerem (Raffaele Vallone), vysloužilým důstojníkem německé armády. Toho navštíví u něj doma, v soukromém muzeu jeho vlastních vojenských uniforem a dalších věcí z války. Pyšně vzpomíná na množství lidí, které kdy zabil a pochlubí se jim lebkou jedné ze svých obětí.

Příběh ze Španělska roku 1944 začíná ve známých rekreačních střediscích na Kanárských ostrovech a věrně zachycuje atmosféru doby. Od známých klubů a kasin v Santa Cruz na ostrově Tenerife, přes noční život v  San Cristóbal de la Laguna, až po nelehký život obyčejných lidí, snažících se nějak protlouct těžkými válečnými roky. Partu čtyř nerozlučných kamarádů tvoří Ricardo, živící matku a sestry jako pouhý čistič bot, neboť jeho nedávno zesnulý otec po sobě zanechal jen dluhy z hazardu, mechanik Antonio, který má jako koníčka svádění vdaných žen, Marcelo pracující v márnici, a Amador, který si vydělává peníze v ilegálních zápasech v boxu bez rukavic. Tito mladí muži, toužící po změně, chtějí pro sebe urvat ze života co nejvíc a tak založí gang na špinavou práci pro město - vymáhání peněz od neplatičů. Setkání s tajemným cizincem, který má pro ně finančně zajímavou nabídku, však jejich klan zavede přímo doprostřed kruté hry, ve které se nečekaně sami mají stát pouhou kořistí.

Uprostřed brazilské džungle je ukrytý ilegální diamantový důl, plný kopáčů toužících zbohatnout. Drsný svět rváčů a prostitutek, jehož kápo se znelíbil někomu „nahoře" a tak musí být odstraněn. Na scéně se objevuje muž s tajným úkolem, vydávající se za bývalého vojáka, obyčejného desátníka armády, který prý chce také zkusit své štěstí při hledání diamantů. Ovšem dřív, než se vydal do džungle, v zaplivaném baru potkal indiána, pro kterého stačí koupit láhev kořalky, aby mu do postele dohodil svou dceru. Mladá indiánka potom vojáka bere jako svého muže a i proti jeho vůli ho celou dobu věrně doprovází i se svojí kozou, svým jediným majetkem.
Příběh o konfliktu mezi čistými, ale naivními dušemi původních obyvatel panenské přírody a drsným světem civilizace, kdy si lidé berou vše, co chtějí, naprosto bezohledně a bez jakýchkoli morálních zásad.

Na počátku filmu se po letech potkávají dva přátelé a společně vzpomínají na těch pár dní, během kterých kdysi dávno dali naplno průchod své zvrácenosti a bez zábran realizovali všechny své nejúchylnější a nejmorbidnější fantazie. Tenkrát se seznámili se dvěma zajímavými dívkami a odvezli je na svůj zchátralý statek. Tam se k nim připojilo ještě pár dalších podivných existencí. První polovina filmu je spíše popisná, s minimálním dějem a soustředí se hlavně na budování nihilistické atmosféry. Je plná záběrů na rozkládající se mršiny, sliz za lezoucími šneky a další rekvizity, které jsou prokládány existenciálními rozhovory úchylných protagonistů s jejich nic netušícími oběťmi, to vše s jediným záměrem – vyvolat v divákovi pocit zmaru a hlavně nepříjemnou úzkost v očekávání, kam až postavy nakonec ve své perverznosti zajdou. Postupně pak režisér odhazuje veškeré zábrany a servíruje divákovi opravdu velkou porci odporností a patologického chování aktérů příběhu a pokaždé, když se zdá, že už došel na vrchol hnusu, ještě dál přitvrdí. Hranici toho, co vůbec ještě je přijatelné (byť v tomto žánru) zcela nepochybně překračuje, a to rozhodně víckrát než jednou.

Snímek, ve kterém se prolíná scifi zápletka a motiv rodinného dramatu obyčejné středostavovské rodiny s jejími běžnými starostmi. Například o syna v pubertě nebo o to, jak zaplatit hypotéku a nepřijít o dům, ve kterém se začíná odehrávat spousta nevysvětlitelných až paranormálních událostí. Postupem času si oba manželé musí připustit, že se již nemůže jednat o řadu nesouvisejících náhod, ale o něčí zlou vůli. V obavách, že někdo tajně v noci navštěvuje jejich dům, si pořídí sofistikovaný alarm a po další strašidelné zkušenosti také všude po domě rozmístí videokamery. To, co pak kamery (i přesto, že je něco silně ruší) alespoň částečně zachytí, je naprosto šokuje. Kvůli nedůvěře svého okolí i policie se však nakonec s tím neznámým nebezpečím budou muset utkat úplně sami, aby ochránili své dvě děti.

Nejznámější příběh všech dob tragicky naplněné lásky, osudový příběh Romea a Julie ožívá znovu – jako už tisíckrát. Odehrává se na dětském letním táboře během zkoušení Shakespearovy světoznámé hry v provedení amatérského divadla účastníků tábora. Mladík Robert svou divadelní partnerku Julii zřejmě opravdově nemiluje, což by byl pro umělecký dojem hry docela průšvih. Naštěstí zasáhne osud v podobě včelího žihadla a vyřadí dívku ze hry, aby její místo mohla zaujmout pravá Robertova láska Karoline. A již nic nebrání tragickému naplnění jejich táborové lásky. Erotické scény prvních milostných zkušeností jsou ve filmu také, určitě odvážnější, než bychom je mohli shlédnout v klasickém divadelním provedení, ale nahota obou dospívajících je čistá, nikoho nepobuřující. Opona. Potlesk!
Velmi milý a optimistický film „pro pamětníky“ o zmatcích dospívání, první lásce a prvních erotických zkušenostech, čistých a svěžích jako krůpěj rosy.