nonick1

Neprávem opomíjený feelgood snímek o stárnoucím malíři, snaživém galeristovi a jejich symbióze v kamarádském vztahu, jdoucím doslova až za hrob. Jednoznačně za plný počet.

Frustrovaný bílý heterosexuální muž semletý soukolím systému ztrácí jistoty, práci, rodinu, svou zem, a nakonec i zábrany. Jediné, co neztrácí, je odhodlání. Od začátku je v tomto skvěle vygradovaném filmu jasné, jak to dopadne - něco jako Kronika ohlášené smrti, přesto (či právě proto) je snímek strhující až do hořkého konce. Michael Douglas v jedné ze svých nejlepších rolí.

Slunce seno jahody aneb Jak se dělá parodie. Současné veskrze spíše jen trapné pokusy českých filmařů (samotného Trošku nevyjímaje) nesahají této léty prověřené taškařici ani po kotníky. Ostatně - stačí si porovnat bodové hodnocení zde na CSFD. Tipuji, že časem Slunce, seno, jahody nakonec skončí v červených číslech. :-)

Tenhle zcela mimořádný úspěch na olympijském "turnaji století" v Naganu je z kategorie hokejových zázraků a hned tak se opakovat nebude (pokud vůbec kdy). Kdo to zažil, je mu jasné, proč tento povedený dokument dokáže vyvolat emoce i po tolika letech. A jak vidno - nejenom na české straně.

Dnes zavřeno aneb básníci Štěpán a Kendy po (téměř) 40 letech opět spolu - tentokrát spíše proti sobě. Charizma má ovšem po těch letech jen ten, co nosí kolt proklatě nízko ;-).

Chjo, opět česká rádobyvtipná bída s nouzí, štědře dotovaná státem, přesto ještě celá prošpikovaná reklamou - moravským vínem počínaje, přes horská kola až k jakémusi penziónu... navíc se spoustou kandidátů na MS v šumlování, protože rozumět není skoro nikomu. Prostším divákům se tu servíruje myšlenka, že člověk může celé dny "viset" na netu a poté stačí u ohně vzít kytaru a hrát na ni jako profík, cvičící šest hodin denně, no a kromě všudypřítomné LGBT a multikulti agendy tu máme závěrečnou novinku: šuká celá rodina (navzájem, aby nedošlo k mýlce). Nenapadá mě cílový divák této veskrze trapné podívané  - asi by musel mít o Kolečko víc. Možná by stálo za to přidat na CSFD do žebříčků nejhorších filmů ještě samostatnou kategorii "nová česká komedie". Už teď by tam bylo našlapáno.

Po zhlédnutí tohoto filmu mě napadá poslední věta z filmu Bony a klid: „Tak co vlastně chcete?“ Nejdříve pošlete bojovníky přes půlku zeměkoule válčit tam na život a na smrt (pominu, že dle podivného scénáře je ostříleným velitelem na válečné misi v Afghánistánu rodinný týpek s manželkou a dokonce dvěma dětmi) a pak vojáky postavíte před civilní soud za nedodržení směrnic a postupu v boji s nepřítelem. Ještě zbývá po švédském vzoru vykastrovat lva na armádním znaku - a poslední ať potom zhasne. Průměrný snímek se slabinami ve scénáři a jednou povedenější bojovou akcí. Kdo chce vidět opravdu silný film na podobné téma, ať si pustí Oběti války.

Zřejmě díky spřátelené klace na CSFD neuvěřitelně nadhodnocený film - s ohledem na to, že se tahle "parodie" jednoduše nedá dokoukat. Neexistuje totiž žádný důvod, proč by to člověk měl dělat. Chápu, že - lockdown sem lockdown tam - herci musejí z něčeho platit složenky, jde o to, za jakou cenu...

Ve filmu jako by se naplno projevilo Greenawayovo životní krédo: “Jestliže chcete vyprávět příběhy, staňte se spisovatelem, ne filmařem.“ A kromě spisovatele též výtvarníkem, patřilo by se v jeho případě doplnit. Před očima nám totiž doslova ožívají barvou saturované obrazy, vjemově přeplněné obdobně jako oltáře barokních kostelů. Nazřídka se schránami k uctívání relikvií – tu část prstu, tam jazyk, onde zase lebka, podobně jako v případě krutého konce dítěte z Maconu. Vhodnou legendou opředený „zázrak“ se stává pro každého (církev nevyjímaje) vítaným zdrojem k získání moci, peněz a vlivu. Dojde i na Greenawayovu obsesi čísly – v drsné scéně, která je pozoruhodným způsobem zároveň divadelní i reálná, a tak v reálných kulisách na divadelních prknech, které znamenají svět, se odehrává věčné představení, jehož jsme zároveň diváci i hlavní protagonisté.

Co že nám k obsahu říká oficiální text? Bla, bla, bla...ukáže se však, že Karl má problémy s chůzí, protože jsou jeho nohy posety krvavými boláky... To je tak, když si ani oficiální distributor nenajde trochu času, aby se na film alespoň zběžně podíval. Nohy poseté krvavými boláky má Marcus, ne Karl... Film nenadchne, ani neurazí: bolívijská džungle je dostatečně neproniknutelná, zcestovalý Yossi Ghinberg na konci patřičně vyhublý – a to, že domovinou hlavního hrdiny je (sic!) Izrael, to už je dnes tak nějak samozřejmostí.