Kiisaki

Fantastický pan Lišák - to je jako procházka po spadaném listí, slunečné odpoledne, vůně jablečného koláče, pletené ponožky, teplý šálek čaje. Málokterý film na mě během prvního zhlédnutí působil tak nostalgicky, mile, pozitivně. A málokterý film si můžu pouštět tak často, aniž by mi lezl na nervy.

Tak přesně po tomhle jsem tolik toužila! Děsivé monstrum, zvláštní schopnosti, strašidelná atmosféra, záhada, vládní tajemství - lidé (oprávněně) vychvalují seriál za skvěle zachycená 80. léta, mě ale svou atmosférou připomněl především fenomén, který přišel až v následujícím desetiletí - The X Files. Nevím, co vytknout.

V tomto žánru vzniká tolik katastrofálně špatných filmů, že si pak takový průměrný snímek lidé špatně vyloží jako něco báječného. The Conjuring 2 je stejně jako předchozí díl pouhou jednorázovou oddechovkou uplácanou z těch největších hororových klišé. Ono není tak těžké člověka vyděsit - stačí i ta nejstupidnější lekačka ve tmě, aby to s divákem trhlo a na chvíli mu to pocuchalo nervy. Od dobrého filmu ale očekávám silný a promyšlený děj bez tolika logických chyb a nesrovnalostí. Vždyť to nedávalo smysl! (SPOILER: Takže démon ochotně vyzradil Lorraine svou jedinou slabinu a v dost antiklimatické konfrontaci stačila pouze znalost jeho jména? Lorraine v domě opravdu necítila přítomnost ducha ani démona? Měli obyvatelé domu nějakou poruchu sluchu, kvůli které reagovali na noční křik a hluk s takovým opovážlivým opožděním? Pokud chtěl démon od začátku Eda zabít, opravdu jej musel nalákat až na druhou stranu planety?)

Chtěla bych v sobě mít alespoň zlomek síly a odhodlání, které měly tyto velké dámy, jež se zasloužily o politické zrovnoprávnění žen ve Spojených státech. Film mě opravdu strhl a přestože jsem věděla, že to pro 'nás' nakonec dobře dopadlo, nemohla jsem v sobě přemoci silné a úzkostné napětí. Někomu by se mohlo zdát, že byly určité scény příliš vypjaté, jenže ohromující pravdou je, že takto s těmi hrdinkami skutečně zacházeli. Nemůžu dát méně než pět hvězdiček.

Vydržela jsem celých deset minut. Hvězdička za animaci.

Měla jsem opravdu velké dilema, jestli mám pokračování tak krásného a zdařilého animáku ohodnotit na čtyři nebo pět hvězdiček. Dory se totiž nedokázala vyrovnat prvnímu filmu tak, jako se to povedlo v případě Toy Story 2 a 3. V první půlce filmu se opakuje hned několik motivů z Nema, a proto to na mě působilo jenom jako taková ozvěna starého hitu. Ale to byl jenom začátek. V průběhu děje se představilo několik zajímavých a vtipných postav. I když to celé bylo převážně o pátrání o původu Dory, zahořklá chobotnice na sebe zaslouženě strhla mou pozornost a vyšplhala se mezi mé top Pixar postavičky. Prostředí záchranného centra bylo zajímavým oživením, i když jsem nepotřebovala tolikrát slyšet, že parku propůjčila hlas Sigourney Weaver. Animace i hudba byly samozřejmě překrásné. Nejde o tak silný film ve srovnání s Nemem nebo s letošní Zootropolis, ale přesto se vyplatí vidět.

Tak trochu mám pocit, že kdyby byl pod filmem podepsaný kdokoli jiný, takový úspěch by nesklidil. Osobně nemám nejmenší tušení, z čeho bych měla být tak nadšená. Musím parafrázovat komentář, který jsem si přečetla před pár týdny: "Film trvá asi jedenáct hodin, ale je tak dobrý, že vám to připadá jako deset." Rozvláčné, zbytečně dlouhé, nudné až do chvíle velkého zvratu, který ovšem přichází až po dvou třetinách. Dále chápu, že má každý režisér určitý styl, ale tohle mi opravdu připadalo, jako by Tarantino vykradl Tarantina. Kostýmy, co zbyly z Djanga, doktor Schultz 2.0, zase ty samé řeči o ničem, trocha násilí, cákanec krve sem, kaluž krve tam... Nepřináší to ABSOLUTNĚ nic nového nebo zajímavého. Když už se to všechno dalo do pohybu, už jsem byla tak otrávená asi jako... oh, spoilery... už mě to zkrátka nechytlo.

To tedy bylo překvapení! Člověk celý film čeká jasný zvrat a on je ten zvrat nakonec úplně jiný. Musím pochválit Tělo za opravdu zajímavou atmosféru a napětí, přestože se občas tak trochu tlačilo na pilu a mohlo se zdát, že snad půjde o duchařský film. Chvílemi toho bylo trochu moc, ale když zapadly všechny díly skládačky dohromady, nemůžu se nad ničím pohoršovat. Zhlédnuté filmy ze španělského prostředí bych mohla napočítat na prstech, proto mi dělá velkou radost, když při seznamování narazím na něco takto kvalitního.

Docela milé překvapení. Stážista je příjemná a svěží komedie s charismatickými herci a kupodivu se mi zde líbila i Anne, kterou jinak vůbec nemusím. Na filmu mě zaujaly hlavně dvě věci: 1) mladý kolektiv okamžitě přijímá stařičkého kolegu a po celý film se k němu kolegové chovají s úctou a obdivem. Ani jednou se zde nehrálo na hloupé stereotypy a ta dynamika starý-mladí byla dobrá. 2) hlavní ženskou hrdinkou je úspěšná podnikatelka, na kterou doma čeká manžel starající se o dcerku. Takové nenásilné převracení rolí ve filmech vždy ocením, i když v průběhu filmu zaznělo pár věcí, se kterými jsem nesouhlasila (nemůžeme oceňovat emancipovanější ženy začleňující se do 'mužského světa' obchodu a zároveň shazovat muže za to, že už nejsou macho supermužové) - to je ovšem jenom takový detail. Na stážistu se určitě podívám ráda znovu.

Film, který neurazí, ale také nenadchne. Velice zajímavé téma je podané poněkud vlažně, takže jsem se při sledování nedokázala pořádně bavit. Situace byly tak trochu absurdní, postavy ploché. Musím ale pochválit krásné kostýmy a dobovou hudbu. Na jedno zhlédnutí.