Lilloos

Vlastně si ani nedokážu vybavit víc pozitivní snímek. Léto, Řecko, pohoda, všichni tančí a zpívají klasické hity, které se mi v tomhle moderním pojetí líbí víc než originály. A co víc chcete od muzikálu?

Zarytí vlastenci mě asi ukamenují, ale tahle verze se mi líbila přeci jen o něco víc než ta "naše" z téhož roku. I zde se vše odehrává v tajemné melancholické náladě (především díky kouzelné hudbě a představitelce hlavní hrdinky, která je pro svou roli jak dělaná), ale snímek se pořád jakžtakž drží pohádkového děje, který je sice dosti pozměněný, ale má hlavu a patu a nenudí. Překvapil i závěr, který je ve své podstatě ještě tragičtější než originál, jelikož nikdo neskončí dobře.

Olsenky nikdy nebyly žádné extra herečky, ale u dětských rolí se to dá skousnout. To se rozhodně nedá říct o dospělých ženských postavách. Protivná macecha měla svým způsobem v popisu práce přehrávat, ale "sympatickou" maminu bych viděla úplně jinak. Místy jsem se skvěle bavila (strašidelný dům), místy to už bylo moc mimo (závěr - svatba), ale celkově příběh má hlavu a patu.

Zvláštní snímek (záměrně ho nenazývám pohádkou), v němž se klasický "dětský" příběh odehrává v ponuré melancholické atmosféře, je asi nejblíž původnímu zpracování od Andersena, ale paradoxně mu právě tahle neobvyklá kombinace příliš nesedí. Radovan Lukavský to jako mořský král zabíjí spoustu (neplánovaných) hlášek ("Jeho otec byl taky idiot") a nad princem, který vypráví přítelkyni o svém ideálu, který až najde, vykašle se na ní, jsem se musela také smát, to už ale stoprocentně nebylo úmyslné.

Kýčovitá a trapná hovadina, o které se nesluší ani říct, že je infantilní, protože by to byla urážka dětí. Nechápala jsem, když se před rokem a něco všichni dusili smíchy nad potečkovanou zebrou v paruce, opakující pořád dokola tři slova: afro, cirkus, puntíky. A nechápu doteď. Proč se z příjemného animáku s humorem pro celou rodinu a postavami, které měly patřičné charaktery, stala přehlídka digitálních barviček a absurdních pádů?

Nikdy bych neřekla, že nejlepší taneční film, který jsem dosud viděla, bude polské výroby. Styl tance, který byl zvolen jako ústřední, je mi mnohem bližší než "americké pouliční tancování" a dokáže nadchnout, přestože se v něm tucet drsných cápků netočí na hlavě a nedělá x-násobná salta. Romantická atmosféra plná emocí působí neskutečně sympaticky díky "evropské civilnosti", jenž západní tvůrci prostě nedokážou vytvořit (ani pochopit). Zvláštní kamera dotvářela působivý dojem, ačkoliv krátké střihy občas spíše rušily. Co se hudby týká, za výbornou. Samozřejmě se najdou i drobné mouchy - zbytečně protahované hloupé dialogy, nedotažené scény i dějové linie (Haniny rodiče). A navíc jedno plus za legračně dementního skoro manžela. Škoda jen, že v závěru neskončil se svým něžným kamarádem, s kterým si byl celou dobu až podezřele blízko. No jo, v křesťanském Polsku si něco takového dovolit nemohli.

Tenhle díl si tvůrci mohli odpustit. Nepřirozené vtěsňování přihlouplých "faktů" do klasiky hodlám ignorovat. A protože nesnáším pozastavování videa, za neustále přestávky na "vtipné" připomínky bych milá malá zvířátka odkázala na pospas predátorům.

Přihlouplé, ale nápadité vtipy ve spojení s mým oblíbeným svátkem mi k úsměvu stačí. Záskok za Santu tu byl už tisíckrát, ale Jelimánoce prostě žeru. Mezi animovanými vánočními speciály se jedná o lepší průměr. "Říkals přece, že máme dost prášku na cestu sem." "Říkal." "Tak co se stalo?" "Spletl jsem se."

Souhrn lepších příběhů než v minulých Prázdninách s Timonem a Pumbou, místy jsem se od srdce zasmála a závěr je řešen velmi vtipně. Pořád je to ale jen nezáživné dětské vyprávění o dvojici, která ze všeho nejradši žere brouky, krká a prdí.

Oproti jedničce lepší námět, který se nám možná snaží i něco naznačit (Martyho příběh), ale to na úkor zábavy. Našlo se sice pár fajn momentů (stávka odborářských opic) a Jelimán i tučňáci jsou pořád stejně skvělí, ale dějová linie, vedená na dětský film až přehnaně agresivní důchodkyní, se mi tedy dvakrát nezamlouvala.