Malá mořská víla

Malá morská víla je u mňa presne ten istý prípad, ako Posledný jednorožec. Oba filmy som videl po desaťročiach a pri jednotlivých scénach som si vybavoval, ako som ich videl prvý krát. Je to nesporne veľké plus, najmä pri filmoch, ktoré ste mali ako deti radi. Veľmi svojský a osobitý Kachyňov vizuálny štýl zvolený pre Vílu na látku presne pasuje, ale podobný rozprávkový štýl myslím dotiahli do dokonalosti Hledík v Treťom šarkanovi a Hollý v Soľ nad zlato. Je otázne, či hodina a pol nie je trochu priveľa, či by film nebol dramaturgicky viac zvládnutý pri kratšej stopáži. Takto som mal pocit, že občas dej nahradzovali krásne obrázky. Ďalším plusom je, že si nielen spomínate na zábery, ktoré vám utkveli v pamäti v detstve, ale aj na to, ako vám čítala rozprávku mama, keď ste mali päť rokov. Neviem, či toto platí aj pre mládež, vyrastajúcu od 90. rokov. (02.06.2014)

Opravdu hodně zvláštní pohádka. V dětství se mi to nelíbilo, a když jsem teď dostal chuť si to osvěžit, tak mě to neoslovilo ani teď. Ty šílené paruky a kostýmy podmořských postav, jakož celé to evokování podmořského světa a Liškova hudba, to vše mi přišlo jako strašný bizar (včetně těch podivných dialogů, v nichž si mořské bytosti nepochopitelně cynicky - vždyť je to pohádka, panebože! - utahují z lidí), navíc to působí i silně nízkorozpočtově, a - pro člověka obeznámeného s těmi lokacemi - i nevěrohodně, prostě jako přehlídka herců navlečených ve směšných v kostýmech a pohybujících se mezi Prachovskými skalami. Vadí mi tam i ta krutost, kdy král všech moří (btw. tehdy 57 letý Lukavský zde v této roli působí spíš jako dědeček tehdy 18 leté Šafránkové, než její otec) v podstatě pro zábavu potápí lodi a topí lidi jako koťata, aby jeho nezbedné dcerunky měly veteš na hraní z potopených vraků, stejně jako mi přijde hrozné, jak to dopadne se samotnou mořskou vílou (u které mě btw. překvapuje, že ve filmu nemá jméno a všichni ji oslovují jako "malou mořskou vílu"), která chuděra nechtěla víc, než poznat trochu lásky, a už jenom představa, že každý krok bolí jako bodnutí nožem do nohy (a víla si v jednu chvíli skutečně chladí krvácející nohy ve vodě!), mi přijde jako peklo na zemi, nemluvě o tom, jak to s ní v závěru dopadne. Ten film je prostě strašná depka, a podobně jako jsem už jako dítě neměl rád pohádky, kde hlavní postava oněmí, tak si i dnes prostě myslím, že Kachyňa to trochu přepísk, a pro děti to moc nebude, ale problém je nejspíš už v samotném Andersenovi, který mě nikdy neoslovil, a cestu si k němu už asi nenajdu (i když nikdy neříkej nikdy). (05.01.2022)

Ne, tahle pohádka mně opravdu nesedla. Nevím, jestli je to kvůli samotnému Andersenovi, ale občas film přecházel z pohádky do dramatického filmu (o vtipu se tu samozřejmě nedá mluvit). Z herců mě zaujal pouze pan Lukavský, zvlášť postavou prince jsem byl dost znechucen. No a konec by měl u pohádek končit dobře, popř. s morálním ponaučením a tady se hlavní hrdinka rozpustí v moři, což neberu za nejšťastněji zvolené (ale to bude asi tím Andersenem). 3*, víc z toho nevykřesám. (17.12.2007)

Jediná pohádka Karla Kachyni, ale o to zajímavější dílo s jedinečným audiovizuálem. Pohádka s baladickým vyústěním, která zůstala věrná Andersenovu duchu. Fantastický soundtrack Zdeňka Lišky a nádherně magická kamera Jaroslava Kučery, který neskutečným způsobem dokázal z Prachovských skal vyčarovat mořské dno. Miroslava Šafránková je zde absolutně úžasná. (27.05.2023)

V dětství zneklidňovalo a vypálilo se do paměti (hudba, kostýmy, zpomaleně vlající řízy, král všech moří se svým ironickým odstupem od lidského světa, absolutní mocí nad národy a živly a zároveň bezmocností vůči nejbližším, vílí zmatek tváří v tvář intenzitě citů, ježibabina vědoucnost v „ženských otázkách“, nedostupná mateřská socha, nemožnost komunikace před i po ztrátě řeči, osudovost toho všeho), v dospělosti pořád detaily k vyzobávání. V té stylizované tragice je vystiženo cosi neúprosně (a závratně) reálného, tak jako v původních Andersenových pohádkách. (03.05.2015)