Allia

Trochu netradiční Myiazakiho příběh, který se projednou odehrává v reálnějším světě než obvykle. Odvážného pilota s prasečím obličejem jsem si zamilovala už od první chvíle, kdy chrápe s časopisem přes obličej na plážovém lehátku. A přestože tohle nebude můj nejoblíbenější Ghibli film, rrozhodně se na něj kdykoliv ráda podívám znovu. Už jen pro tu příjemnou atmosféru, kterou stejně jako ostatní Myiazakiho filmy navozuje... tak jak to řekl Porco: "vzbuzuje ve mě naději, že lidskost není úplně marná... hehehe..." :o))

Film vážně psycho... víc jak polovinu času jsem byla zmatená, co si o tom všem vlastně myslet :o). Ale některý scény jsou naprosto dokonalý a nezapomenutelný - mimo jiný zářivý úsměv Brada Pitta ve skříni, John Malkovich kráčející v trenýrkách a županu se sekerou v ruce nebo vyděšený a paranoidní George Cloony v parku... co můžu říct, snad jenom že to bylo taaak divný, až mě to nadchlo :o)

První jsem viděla americkou verzi z roku 2008, a tak nemůžu než srovnávat... holywoodská verze je rozhodně vizuálně příjemnější a celkově líbivější. když ale nedáte jen na vnější vzhled a zakoukáte se do korejské verze, pocítíte podstatný rozdíl. novější zpracování se řadí lehce nadprůměr amerických romantických komedií, naopak tohle zpracování nechává průměr za sebou. je originální, vtipné a zároveň dojemné. Tak tohle je podle mě romantika :o)

Dvě holky, které nikdy nebudou úplně dospělé a úplně normální... a mluví hrozně rychle, ale zatraceně často to dává smysl a téměř vždycky mě rozesmějou.

Takhle nějak je to s láskou... :o) hezký, ale vážně: líbilo se mi, že klasické téma je v tomhle filmu pojato vcelku originálně, obě hlavní postavy si získali moje sympatie a prožívala jsem jejich osudy a životní zvraty celý film bez chvilky nudy. Jediná výtka z mé strany je ohledně předvídatelnosti některých momentů... jako například závěrečná svatba. Na druhou stranu obdivuji spoustu vychytaných momentů - fotografie nahých milenců ve svitu měsíce, líbající se manželský pár v očekávání mimča... pěkný, fakt že jo. A kdyby Ashton nezpíval možná bych dala i 4* :o))

Přestože mám ráda staroanglické legendy nebo spíš právě proto dávám jen 1*. Příběh není vůbec nápaditý ani nijak zvlášť zajímavý, triky jsou vyloženě špatné. Co se týče herců, nikdo z nich mě nijak výrazně nepřesvědčil o svých kvalitách.

Tohle milostné psaníčko z Barcelony u mě překonalo dokonce i Match Point, který jsem si z Allenových počinů zatím oblíbila nejvíc. Možná proto, že jsem vidím svoji spřízněnost jak s Vicky, tak s Cristinou. Allen prostě znovu ukázal, že ženám rozumí, že je obdivuje a miluje, přestože jsou náladové, cynické, emocionální a nevědí, co chtějí. Jeho empatie mě neustále udivuje. A Barcelona dodává celému příběhu tu správnou atmosféru, protože, co si budeme povídat... věřili byste takovému příběhu, kdyby se odehrál v New Yorku? Možná sebou nechávám manipulovat, ale proč vlastně ne? I mě dojímá španělská kytara :o)

Přišla jsem, viděla jsem, nepochopila jsem a odcházím... Tolik nadšených komentářů, se kterými se tentokrát neshodnu, možná mi zůstává skryta myšlenka, kterou ostatní v Magnolii našli. o co vlastně šlo? že minulost nás ovlivňuje? že rodiče se často nechovají ke svým dětem dobře? o odpuštění? s šovinistických keců Toma Cruise mi bylo naprosto zle a nějak to nezlepšila ani znalost jeho smutné minulosti. Špatné dětství mi prostě nepřijde jako omluva toho, že se člověk v dospělosti chová takhle. Magnolie vypadá jako pokus o rekord v počtu vydepresených zoufalých lidí, používajících hromadu sprostých slov v úplně nepochopitelném kontextu, nacpaných do jednoho filmu. Omlouvám se za negativní komentář, obvykle hodnotím filmy shovívavě, ale tohle prostě nešlo.

V 3D kině by to pravděpodobně byly 3* za efekt, takhle pouhé dvě. Nápad to není špatný, ale jeho provedení značně pokulhává. Jsem ochotná přehlédnout pár detailů jako že tři lana o délce jako 20 patrový dům by se průvodkyni do batohu nevešly a kde sakra vzal Sean ten batoh s diamanty, když už od nástupu na loď ho neměl? Ale tenhle film má těch přehmatů tolik, že to prostě nejde přehlížet. Závěrečná skluzavka na dinosauří lebce pak už byla jen třešinkou na dortě naprosté absurdity. Přesto se na to dalo koukat, Brandon Frazer má nekonečné komediální charisma a Josh Hutcherson mu výborně přihrává (zvlášť scéna s magnetickými skalami mě fakt pobavila :o). Sympatická blonďatá průvodkyně pak příjemně doplňuje trojici hlavních hrdinů. Takže verdikt zní: příjemná rodinná dobrodružná komedie, nad kterou nejen nesmíte moc přemýšlet, ale radši úplně vypnout mozek a jen se dívat a bavit.

Nemám moc ráda styl humoru Jacka Blacka a humor Bena Stillera mám jen o něco málo radši, ale tentokrát mě příjemně překvapili. jsem ráda, že si ze sebe herci dokážou dělat legraci a nejen ze sebe samých, ale i ze svého mytyzovaného povolání. A nejen se zasmát, člověka to i trochu donutí k myšlence, jestli fakt netrpí krizí osobnosti :o). A naprosto nechutný Tom Cruise mě totálně dostal svým závěrečným tancem :o)