calculus

"Slib věrnosti" natočený ve stylu 70. let, tedy z dnešního pohledu jednoduše a s extrémě vyhraněnými typy. Mám rád tyto filmy z jednak určité nostalgie, ale hlavně díky skvělému herectví. Al Pacino a jeho ztotožnění s rolí, to je vždy fantastický zážitek. A závěrečná scéna, tam byl ... démonický;-)

Memento, film kladoucí nároky na diváka svou retrospektivní chronologií. Z pohledu tvůrců u něj oceňuji hlavně výstavbu a uspořádání scén, autoři nezabředli do dějové nesrozumitelosti ani do nadbytečnosti. Jen nevím, co říct k závěru filmu. [spoiler] Celou dobu hraje Nolan s divákem nerovnou hru, kdy mu předkládá falešná vodítka. Příběh je sice na konci jasný, ale co mu předcházelo? Jaký je jeho časový rozměr, jak dlouho už je Leonard klamán? To vše tvoří zajímavý otevřený konec. Naopak policistu a řadu obětí s iniciály J. G. v závěru musíme přijmout jako fakt a já si myslím, že tady už příběh poněkud drhne... [/spoiler]

Ach jo. Clinta mám rád, jako herce i jako režiséra, ale toto bylo ..., dementní. Normálně mě odrbal o můj čas. Jedna provařená póza za druhou, banda platfusáků přelakovaná na hrdiny, ani hlášky mistra kyselých ksichtů tady nezabíraly. Skoronáborovka pro mazánka s růžovými líčky. Vrcholem takového bojového nasazení bylo dokoukat to až do konce. Asi se mi to úplně nepodařilo, mám občas nějaké to okno. "Sorry" pro všechny fandy.

Skvělé obsazení, vizuálně výborné. Vlastně nachlup stejná strategie, jakou používá celé "kouzelnické" řemeslo. Pod pokličkou ale vykukují logické díry. Anebo že by...? Ale ne;-)

Film o lidech, o jejich trápení a smutku, ale i o lásce, přátelství. Pravidla moštárny se dotknou mnoha problémů, se kterými se ve 40. letech minulého století Amerika potýkala, tím spíše takový "zapadákov", jako je stát Maine. Líbilo se mi, že film nemoralizuje, naopak působí na diváka citlivě a plynule. Dokonce i pragmatické otázky zde vyznívají trochu jinak: "Od čeho jsou zákony? Pomohly nám někdy?" Jestliže nenaplněné představy jednoho mohou být svobodou pro jiného, potom v prostředí sirotčince jde o hodně silné téma. Závěr byl sice až moc dokonalý, ale přesto nádherný.

Herecký koncert v podání Al Pacina. Neskutečná One Man Show, která by nejspíš jiný film zabila. Tady ale muselo být jeho herectví snad i součástí scénáře, neuvěřitelné!

Že do toho šplhounek Meyers spadne bylo jasné hned od začátku. Mohlo následovat jemné milostné předivo, hra na přetvářku, místo toho rána jak od vola, asi pro nechápavé... Jak se příběh postupně rozběhl, stále více jsem oceňoval výběr herců, typově mi opravdu seděli. Náladu dokreslila i nádherná hudba, Verdiho La traviata. Závěr vůbec neberu, Meyersovo osobní dilema bylo přeci úplně někde jinde. A kroužek před zábradlím? Hodně křečovitý pokus zavánějící mudrlantstvím.

Doba jim nepřála. Charlize Theron a Stuart Townsend ve vztahu, do něhož žádný z nich nemůže jít naplno. Postava Penélope Cruz tady podle mě nebyla podstatná, určitě ne z pohledu milostného trojúhelníku. Na druhou stranu její Mia byla čitelná, u Gildy mi hodně vadil ten postojový posun, nevěřil jsem tomu. Asi i proto jsem u tohoto snímku hlavu v oblacích neměl.

Film, který není pro každého (Američana);-) Nestává se mi často, že bych se u satiry opravdu bavil od začátku do konce. Když už jsem si myslel, že toto je konečná a dál Hoffman s De Nirem zajít nemůžou, připlula úplně klidně ještě větší absurdita. "Co udělal?" "Znásilnil jeptišku!" Opravdu by mě zajímala reakce amerického publika, z něhož ta vnímavější část si při sledování filmu patrně uvědomila, že opravdu neví, kde je Albánie. Kouzlem nechtěného jsem film znovu viděl v době, kdy byla média plná zpráv o teroristickém útoku v Bostonu (na tom pochopitelně nic směšného není), a kdy proti Česku chtěla mobilizovat část Američanů. Spletli si nás s Čečenskem... Jinak Robert De Niro a Dustin Hoffman opět potvrdili svoji extratřídu.

Malé vlnky v malém rybníce, potom už nic... Od Woody Allena bych čekal určitě víc, doufal jsem v nějakou myšlenku, zajímavý moment. Ani celá plejáda skvělých herců z této melancholické ukolébavky nemohla neudělat nic jiného, než jen mudrlantskou story bez vůně a bez zápachu.