Wayne

Poprvé jsem zalitoval, že Hobita nesfoukli jen do jednoho či dvou filmů. První Hobit se mi líbil, ale až u druhého dílu jsem si uvědomil proč. Pán prstenů totiž těžil z mnoha kvalit a jednou z nich bylo určitě prostředí Nového Zélandu. První Hobit z ní těžil také a proto z něj mohl být fanoušek Pána prstenů vskutku nadšený, i když to nebylo úplně dokonalé (to snad ani nikdo nečekal). Tady se na to ale těžce kašle a to je podle mě kámen úrazu, protože o moc víc tento film nemůže nabídnout. Najednou se tedy z Hobita stává natahovaný, nudný a nepochopitelně i milostný snímek. A to ve chvíli, kdy připlouvali do Jezerního města a já jsem si říkal, že teď se to konečně rozjede, jsem si ještě neuvědomoval, že tu lepší část mám za sebou. Souboj s drakem mi přišel totiž neskutečně zdlouhavý a myslím, že by se vlezl klidně i do deseti minut. Při prvním Hobitovi jsem, přestože jsem knihu mnohokrát přečetl, byl vetšinou napjatý, čekal jsem jak se co vyvine, ale tady jsem furt akorát čekal kdy už to skončí. A po skončení filmu si už ani vlastně nepamatuju, co se ve filmu odehrálo. Určitě je to příjemné fantasy, ale proč to rozdělovat na tři části, když už teď pořádně nevěděli co tam nacpat. Na třetího Hobita do kina raději už nepůjdu, dost možná bych tam tentokrát opravdu usnul.

Mám rád lidi, co si ze sebe umí dělat legraci a co víc i takové, co si umí dělat legraci ze svého tragického života. Carrie Fisher velice vtipně a s nadsázkou pojala problémy a hrůzy, kterými si prošla. Tak vtipně, až to vypadá, že se jí to snad ani netýká. Myslím však, že právě díky její veselé duši se dokázala vrátit do normálního života a bavit lidi, i přestože je po většinu času baví krutou pravdou. Rozhodně ale musím říct, že už jsem se dlouho tak nezasmál jako u tohohle "dokumentu". Nakonec nic člověka nepotěší tak jako neštěstí druhého.

Bohužel zase doplácím na to, že čtu knihy. Bournova Identita je moje nejoblíbenější krimi knížka a doufal jsem tedy, že se přenesení na filmové plátno povede. A přestože se povedlo natočit dobré kriminální drama, já v tom pořád vidím jen slabý odvar úplně jiného příběhu. Vím, že se tady hodnotí filmy, ale když jsem viděl, že se filmový Bourne jako takový docela povedl tak mě pak strašně mrzelo, že hlavní příběhovou linii knihy nechali být, protože právě ta je naprosto strhující a film by dovedla blízko k dokonalosti. Námět bez jiného vraha, kdy Bourne stojí jen proti svojí vlastní korporaci je na můj vkus příliš nudný a jednoduchý. Jelikož je zde však pramálo čtenářů, tak myslím že tohle můžu jen doporučit, protože věřím, že kdybych se dokázal odpoutat od předlohy, musel bych uznat, že je to vskutku skvělý film. Pokud jste ovšem knihu přečetli, tak raději jděte o dům dál. Stejný názor mám na oba dva další díly, takže už tam nebudu otravovat podobným komentářem.

Tak obrovským způsobem promrhaný nápad jsem už hodně dlouho neviděl. Hlavní chyba je v Jenné LaMarque, která nezvládla scénář ani režii. Celé je to totiž jakoby nedodělané a mimo to i bezúčelné. Spíš jako jedna epizoda seriálu, která potřebuje jen zabrat místo v půlce série. Chybí zápletka, pointa nebo cokoliv, čeho by se mohl film chytit. Hlavní hrdinka prostě jen chce být jako mrtvá Audrey, což je vskutku nepochopitelné, protože podle všeho byla Audrey strašná mrcha. Celý příběh vás přitom nechává úplně chladnými, ať už při smutných nebo romantických momentech. Označení komedie je dost odvážné, protože jediná vtipná chvilka pro mě nastala, když na pohřbu nikdo nechtěl říct ani slovo, což ani vtipné moc nebylo.

První tři díly mě přivedly k přesvědčení, že tohle bude ta nejlepší seriálová parodie na všechny seriály a filmy ve stylu High School Musical. Průběh tomu napovídá - nový hrdina přijde do školy, zamiluje se do nejoblíbenější holky na škole, ta chodí s největším frajerem na škole. Ovšem zde je všechno s velkou nadsázkou a celou první půlku série provází nespočet skvělých hlášek a vtipných situací. Druhá polovina se drží sice na dobré vlně, ale už se ztratil vtip a postavy zvážněli způsobem jaký by v takové komedii neměl nastat. Druhá série si už nedělá srandu z ničeho ani ze sebe. Najednou se objevují úplně obyčejné středoškolské příběhy bez jakékoliv vtipné pointy a seriál se stává tím z čeho si dělal na začátku první série srandu. Chápu, že je to v podstatě amatérský seriál pro mladé, ale bez vtipného pojetí ztrácí význam.

Rozuzlení je rozhodně zajímavé, ale jinak se s průběhem filmu postupně vytrácí napětí, hlavně kvůli délce. Kdyby to dostali alespoň pod dvě hodiny tak by to určitě nebylo na škodu. Jakmile ve scéně zrovna není Kevin Spacey tak mi to přišlo zbytečně strašně roztahané, i když chápu, že je to kvůli snaze co nejvíce šokovat závěrem.

Jedna hvězdička za Kelly Overton, kterou jsem do této chvíle neznal, ale jinak musím říct, že celý tento film je naprostou ztrátou času a není tady vůbec nic co by do diváka vneslo aspoň chvilkové nadšení. Pokud jste ale na této hře dříve ujížděli a jste fanoušky filmů podle her, tak litovat nebudete. Pro všechny ostatní je Tekken úplně zbytečný film.

Dlouho jsem nad pokračováním 300: Bitva u Thermopyl ani nepřemýšlel, protože mě nebavil ani první film tak proč by měl druhý. Teď po zhlédnutí musím říct, že se mi líbil zřejmě víc než předchozí. Přitom tady hlavní postava ani zdaleka nedosahuje charismatu Gerarda Butlera a celé pokračování staví hlavně na prvním filmu. Litry krve mě tak akorát připomínaly, že se ještě musím podívat na poslední řadu Spartaca a dialogy zrovna záživné taky nejsou, přesto jsem se při sledování bavil mnohem víc než u Bitvy u Thermopyl. Jediné vysvětlení toho bude asi Eva Green.

Film s celkově jednoduchým dějem bez větší zápletky, který postupně ničí všechny hlavní postavy s atmosférou tak silnou, že by se dala krájet. Záběry vpichu heroinu do žil a rozšiřujících se očních zorniček sice připomínají trainspotting, na rozdíl od něj je tento film však o poznání děsivější a depresivnější. A ta tvář Ellen Burstyn v jejím bytě mě bude strašit do konce života

Znáte ten zlozvyk, že když si pustíte nějaký film, chcete se dodívat do konce, i když vás to vůbec nebaví? Tak tady mě to opustilo. Přesvědčoval jsem se, že přijde něco lepšího, ale po přibližně půl hodině jsem selhal. A to mě baví černý humor. Tohle bylo možná fekální a černé, jenže nevím co, protože humor určitě ne.