Straspytlik

Problém japonského hororu je v tom, že se nejedná o fikci s nadhledem. Japoncům nejde o to děsit. Japonci si tímto plní své zvrhlé sny. Je to národ s nadprůměrným počtem sadistů v populaci. Každý jejich "horor" je o tom samém - co nejbestiálněji ublížit živé bytosti, nejlépe ženě (hned na začátku mi bylo jasné, že ta holka se může rozloučit se svými bradavkami). Podstatu tam nehledejte, žádná tam není. Resp. je. DNA po tísíce let izolovaná a degenerovaná na ostrovech. Nevěříte? Stačí zadat do google "Nanking". Bohužel pro ně, další Nanking si v reálu chvilku nevyzkouší. Proto vznikají sr.čky, jako je tato. Škoda jen, že to tam amíci v pětačtyřicátém nezpacifikovali důsledněji. Tahle věc je ODPAD. Ne proto, že je to špatný horor. On to žádný horor není! Je to snímek (stejně jako ostatní žluťácké zhovadilosti) pro uspokojení tužeb. Něco jako naše (lechtivé a neškodné) SM.

Rozemelte několik stránek z prostředku A. C. Clarkovy odysei, zalejte horkou vodou a nechte vylouhovat. Dochuťte trochou Predátora. Když nemáte Predátora, dejte jiné dochucovadlo, ve kterém tajemná bytost likviduje jednoho člověka po druhém. A výborný, avšak ne jedinečný, Europa report je na světě. Závěr příběhu by mohl být dotaženější. Chapadlovou potvoru si mohli odpustit a vést příběh v rovině neidentifikované mimozemské entity. Ukázat pouze jednoho tvora, který je evidentně součástí většího ekosystému, se kterým se ovšem nikdo nenamáhal jej vytvorit, působí dojmem, že to chtěl někdo rychle dorazit.

Ale vážně... pochopil to někdo? Celou dobu jsem se chytal jednotlivých scén. Vnímat celek a snažit se jej pojmenovat mi zkrátka nešlo. Dal bych i víc, ale konec to zazdil.

Pohádka o smečce malých rumunských indiánků, které vůbec, ale vůbec nezajímá, že chcete jen spokojeně žít. Ne neuvěřitelně film vznikl na základě skutečných událostí.

Slušný průměr francouzské hororové kinematografie - nesmysl bez hlavy a paty. Asi nejděsivější na tom celém byl účes schizofrenické, hysterické lesby.

Co se stane když Medvídek Pú a Krištůfek Robin vyrostou? Začnou hulit, chlastat a fandit "opravdovým" komixovým hrdinům. A co se stane, když vyrostou ještě trochu víc? Začnou řešit rodinu, práci a dětské kamarádství vymění za pevný přátelský vztah.

Před zhlédnutím jsem, jako hororový fanatik, neočekával nic, co by mě mělo rozházet. Umučení Ježíše Krista je ale první film, který mě donutit odvrátit zrak od obrazovky. Na dlouhou dobu jsem taky trhl svůj osobní rekord ve fandění hlavnímu hrdinovi, ať už to má konečně za sebou.

Nejdříve jsem čarodějnici z Blair dal jednu hvězdu. Pak jsem si ale řekl: "Strašpytlíku, už je to nějaký ten pátek, cos to viděl naposledy. Dej tomu šanci. Třeba roztřepané kameře, idiotským dialogům, a nekonečně hlubokému, městskému lesoparku přijdeš na chuť." Po probuzení mám jasno. Jedna hvězdička zůstává. Ale přece jen jsem na Záhadu Blair witch změnil názor. Film není o amatérské kameře, idiotských dialozích a lesoparku. Je o dvou neschopech na slovo poslouchajících hekající krávu, o tmě (až jsem měl podezření, že se mi televize přepnula do stand-by režimu), ale hlavně - o hekající krávě. Ještěže jsem po půlce upadl do stand-by režimu já.

Millerovi se svým karavanem nacpaným kuřivem jeli celou cestu na hraně. Každou chvíli jsem čekal, že se otřou o svodidla a ponesou si nepěkný šrám patetické rodinné, střeštěné teenagerské nebo přisprostlé roadmovie komedie. Nestalo se tak a obytňák Thurber dovezl tuhle rodinku nerodinku vítězně do cíle. Millerovi jsou pro mě minimálně pro tento rok nepřekonatelní. ...Jo a I'll Be There for You na konci mi do mozku vylil asi litr endorfinu.

Opravdu nepříjemná fekální podívaná stvořená pro jediný cíl - šokovat. Film ovšem odkrývá své karty rychlostí pedofila, rozdávajícího bonbóny před školou a tak divákovi nezbývá moc víc, než ocenit pevnou vůli ansámblu tlačit a vytlačit celou věc do konce. Lidská stonožka ale i přes své slabiny funguje překvapivě dobře. Stejně jako v hlavních hrdinkách, i ve mně zanechal něco nepěkného, čeho jsem se nemohl dlouho zbavit.