foils

Tvorba Davida Cronenberga je pro mě zvláštním způsobem nesourodá. Je autorem jak čistě komerčních záležitostí, tak i artovějších dílek; rád ukazuje (h)různé nechutnosti, jindy je zase abstraktnější. Název tohoto snímku by mohl naznačovat, že půjde buď o pořádnou kruťárnu, nebo o abstraktní analýzu. Ale ač v něm najdeme pár znaků obého, mnohem spíš jde v tomto případě o hollywoodsky sterilní "žánrový film". Vyjmenovávat jednotlivé díry/problémy ve scénáři asi nemá valný význam, spíš se ptejme, jaké řešení nám autoři nabízí (vedle banálního poznání, jak je těžké utéct před vlastní minulostí): Vůči agresorům být pasivní, pokud však není zbytí, vzít spravedlnost do svých rukou, nikomu nic nevysvětlovat (včetně svých blízkých), před nikým se neobhajovat. Možná tím, že tento přístup mnohým vyhovuje, se dá vysvětlit celkem vřelé přijetí filmu diváky i tady na fóru. A sexuální scéna? Come on :) Pusťte si Cosmopolis.

Tak už jsem to konečně taky viděl. Skoro se vším, co ten film vyjadřuje, se dá souhlasit - lidé jsou dnes povrchní, cyničtí, líní. Každý větší úspěch na jednu stranu vyžaduje vynaložení značného úsilí a odříkání, na druhou ve výsledku stejně většina lidí nepochopí, k čemu to všechno atd. Jenže to se mi zdá trochu málo. Samotný film je stejný jako Jep, všechny cynicky zkritizuje, ale co vlastně sám předvede? Samozřejmě především opojný videoklipový vizuál, tentokrát v módním barokním hávu (Michal Horáček by měl radost). Východiskem je podle Sorrentina skutečná, nikoliv proklamovaná víra, ať už v Boha, nebo v člověka. Jenže ta je zde podána natolik náčrtkově, že se to po tom všem cynizmu a vysmívání těžko dá brát vážně :)

Ideální film do letadla na zaoceánské lety. Po jeho zhlédnutí se vám bude krásně spát až domů. Ale vážně: Oproti jiným "hitům" loňského roku, které se považují za psychologická dramata (Život Adele, Rivalové, ...), hraje Minulost přece jen trochu jinou ligu. Jedna věc je jasná na první pohled: Přinejmenším dialogy nejsou tak idiotské jako ve výše jmenovaných filmech, a čím víc jsem o Minulosti přemýšlel, tím víc jejích složek mi dávalo smysl a krásně do sebe zapadalo. Přesto se (narozdíl od filmů typu Post Tenebras Lux) ani u tohoto počinu nemůžu ubránit dojmu jisté kostrbatosti a nešikovnosti. Pokusím se to trochu rozvinout. __________ Minulost z názvu je ve filmu tematizována hned několikrát: - Prostředí (kultura, etnikum atd.), ze kterého pocházíme, ovlivňuje naši schopnost uspět i v prostředí jiném. - Vztahy, které přestože bychom si přáli, aby už byly minulostí, se nedají jen tak utnout. - Stejně tak nás neustále dohání důsledky našich minulých činů a rozhodnutí. Vedle těchto témat je však minulost zakomponována také přímo v syžetu: Nejpodstatnější/nejdramatičtější události (odchod Ahmada z Francie, sblížení Marie se Samirem, pokus Samirovy ženy o demonstrativní sebevraždu) se odehrály v různě vzdálené minulosti před obdobím zachyceném ve filmu. Nadto nejsou odvyprávěny obrazem, ale jen prostřednictvím dialogů, takže se nikdy nedozvíme, jak přesně k nim došlo. Díky tomuto nápadu se Minulost nepochybně odlišuje od kinematografického mainstreamu a těžko si lze představit, že by třeba v Hollywoodu takovýto film vůbec mohl vzniknout. Až potud všechno OK. Z čeho tedy pramení rozpaky? To, co na takto vymezeném půdorysu předvádějí herci a scénář, se dá shrnout jako série emotivních rozhovorů, v nichž většinou někdo někoho přemlouvá, aby někam šel nebo naopak nechodil, aby se vrátil apod. Zobrazení života ve velké rodině jako série vyjednávání nepochybně dává smysl. V Minulosti však jejich monotónnost a jednorozměrnost však vyznívá až groteskně (přitom problém není v tempu filmu - to je celkem rozumné, nečekejte žádné rádobyhluboké zámlky). Samozřejmě, tvůrci se můžou hájit, že šlo o autorský záměr a znázornění toho, že rodinné spory jsou vlastně stále o tomtéž a to je na nich ubíjející. Nemyslím si však, že by právě toto téma bylo pro film natolik zásadní, aby ospravedlnilo to, že je mu podřízen celý jeho styl. Spíš mám dojem, že Asghar Farhadi prostě nevěděl, jak udělat interakce postav zajímavějšími. Dalším problémem je zvláštní pasivita většiny postav, extrémem je v tomto směru Pauline Burlet, jež coby nejstarší dcera Lucie předvádí neskutečně unylý výkon a je mi skutečně záhadou, jak za něj mohla získat filmovou cenu. __________ Když to shrnu, je Minulost dílkem s řadou neotřelých filmových nápadů a obligátní špetkou kritiky vykořisťování imigrantů ze zemí 3. světa, jež však sráží malátnost téměř všech postav. Plusy navíc představují výkon Aliho Mosaffy a půvab Bérénice Bejo.

Po delsi dobe prijemna komedie tak trochu ve stylu 90. let. Nic prevratneho, postavy nepochazeji tak uplne z tohoto sveta, ale tak uz to v komediich vetsinou byva. Velmi potesi prostredi zidovske komunity v Brooklynu, vykony predstavitelu hlavnich roli, elegantni Vanessa Paradis a samozrejme Woodyho vtípky. ***1/2

Největším nedostatkem tohoto snímku je jednoznačně idiotský scénář, jenž někdy přináší až úsměvné momenty typu klíčového důkazu v podobě výpletu McGregorovy rakety. Na rozdíl od jeho autora však režisér s kameramanem předvedli místy velice slušnou práci, zejména úvodní zobrazení odosobněného New Yorku (korespondujícího s prázdnotou auditorova života) se celkem vymyká tomu, nač jsme u hollywoodských "žánrových" filmů zvyklí. Bavíme se sice spíše o videoklipovitě efektním vizuálu, ale kouká se na to hezky. S nástupem žánrové peripetie kouzlo bohužel z větší části zmizí a sledujeme průměrnou přitroublou žánrovku. Zajímavostí je jistě erotická scéna McGregora s Charlotte Rampling.

Protektorátní melodrama, jehož ideologické poselství polopaticky formuluje v samém závěru příznačně uklízečka: Malý český člověk má poslušně sloužit, a ne se pokoušet "obelstít svůj osud" tím, že se bude do něčeho montovat. Zkoušel jsem si představit, jestli by film s podobným poselstvím mohl vzniknout kdekoliv na Západě. V zásadě se dá říct, že ano (viz třeba http://www.csfd.cz/film/1279-zivot-je-krasny/), přičemž americká verze zobrazuje přece jen realističtější hodnoty (určité postavení v rámci komunity, vděčnost, přátelství) než protektorátní (příjezd prince na bílém koni). Film má na druhé straně i světlejší stránky, ať už jsou to jinými komentujícími vychvalované herecké výkony, zachycení doby, v níž se snímek odehrává, nebo odhalená poprsí Adiny Mandlové a tanečnice v dekadentním buržoazním night clubu. Celkově tedy někde uprostřed.

Lesk a bída Hollywoodu, vymýšlení a natáčení pohádek pro děti i dospělé. Zraněný kaskadér jako paralela tvůrčí krize? 8 1/2 ve fantasy hávu? Názorná instruktáž, jak napsat hollywoodský scénář? BTW shodou okolností jsem teď o víkendu viděl hned dva filmy o motýlech, nebo chcete-li lepidopterofilii (ten druhý byl Američan s Georgem Clooneym).

Corbijn v sobě nezapře fotografa. Každý záběr má tak učebnicově precizní kompozici, až je to trochu legrační. Corbijn v sobě nezapře ani režiséra videoklipů. Vizuál představuje dominantní složku filmu, přesto je Američan méně stylizovaný a celkově realističtější než příbuzné Hranice ovládání. Tím pádem se jeho scénář paradoxně jeví o něco slabším a nebylo by těžké najít v něm půl tuctu problémů, které se dají snadno zkritizovat. Na druhou stranu tak příběh zase tolik neodvádí pozornost od Violantiných půvabů, he. Takže lepší *** :)

Film, který zajímavě doplácí na svou hollywoodskost: Téma "krize středního věku" se zřejmě Američanům nejeví jako dostatečně dramatické, takže je potřeba přikořenit bizarní kriminální zápletkou. Výsledek je dostatečně absurdní na to, abyste se párkrát zasmáli. Mezi nedostatky filmu patří velmi pomalý rozjezd a značná užvaněnost (byť jsou dialogy celkem na úrovni), vítaným osvěžením je naopak soundtrack - Bob Dylan dokonce k filmu natočil videoklip!

Parádní trailer mě bohužel nalákal na tuto nepříliš šťastnou snahu udělat z Dostojevského frašku. Jasně, maj tam spoustu vymazlených záběrů, ale jinak je špatně snad všechno počínaje přesazením příběhu do 2. poloviny minulého století kamsi na západ (se zřejmou snahou napodobit Gilliamův Brazil) a konče vedením herců. Mia předvádí solidní výkon, na druhou stranu její part zde není zdaleka tak náročný jako třeba ve Stokerových. Pokud jde o hlavního představitele, tak drsoni Eisenbergovi sedí (jak známo již od Social Network), ale coby Simon Jamesoň ku podivu tápe a snaží se to zachránit figurkařením. Třešničkou na dortu pejska a kočičky je pak asijský soundtrack... Ale jak říkám, trailer měli pěknej.