Shawaeh

Je to krásný zobrazení iracioální síly první lásky, kterou už nikdy nic nenahradí. Na druhou stranu, mezi Camille a Sullivanem podle mně nebyla žádná chemie – takže nejlepší části filmu byly vlastně její sólo scény, pokud se vám teda podaří zapomenout důvod, proč že je vlastně nešťastná. Ubíhání času je chvílema uvěřitelný, ale když se na konci zase potkaj, mám pocit jakoby celý ty roky ani neuběhly.

Nemůžeme pořád utíkat od reality k neexistujícímu ideálu za horizontem. Štěstí si nás nakonec najde, jinde než jsme jej hledali my.

Trent je padlej anděl v kabinetu kuriozit plnym mašinérie, masa, potu a černý kůže. You can have my everything.

Pojmenování tří částí – 1. Nebe, 2. Země, 3. Peklo – by se podle mně měly trochu proházet. Nejdřív je to Nebe, to je jasný, jsou čerstvě zamilovaný a drogy je ještě tolik nezničily. Pak ale následuje rovnou Peklo, je to náhlej pád, zažívají nejhorší krizi, vypadá to s nima bledě. A nakonec Země, tam se všechno vyřeší, extrémní polohy Nebe a Pekla se zprůměrují, a můžou žít zase normální život. Možná už jim nikdy nebude tak dobře jako v začátcích, ale ani tak hrozně jako pozdějš.

Krásný zimní odstíny New Yorku, s občasnou červenou kravatou či rtěnkou, a s perfektnim Ocarem Isaacem jako z kampaně Giorgio Armani.

Angažovaná Katie i pohodářský Hubbell se kloubí i v každém z nás, jako protichůdný tendence osobnosti, který ne vždy hladce spolupracujou. Místy na mně opravdu jejich postavy víc působily jako samoúčelný figurky reprezentující danou ideologii. Nicméně, jejich největší problém nebyly ani tak rozdílný politický názory, jako vzájemná netolerance vůči týhle rozdílnosti. A to by se jako problém projevilo i kdyby o žádnou politiku nešlo – a nakonec tahle stránka byla ve filmu ta nejpřesvědčivější a nejopravdovější.

Stroj jako vášeň a tělo jako stroj. James Dean died of a broken neck and became immortal. V krásné režii a za mrazivé hudby je i fetišizace katastrof podmanivá.

Vztahový šestiúhelník kulminuje westernově groteskní bitkou se šunkovejma kýtama. Odeznívá biblicky poetickym záběrem, v objetí vzájemném i v objetí zapadajícího slunce. Býci, koule, slipy a šunka, šunka.

Čistá pozitivní energie! Většinou mi je u takovejhle komedií trapně z malérů ústředního idiota, ale tady u mně vítězil úsměv na tváři. Na jednu stranu se to vysmívá módnímu světu, na druhou stranu mu vzdává neuvěřitelnej hold.

Trochu vážnej, trochu sebeparodie – je to film o striptérech, a taky si na nic jinýho nehraje. Sice se jmenuje Magic Mike, ale jeho hvězdou jsou podle mně Mike i Adam i Dallas úplně stejně. Tři různé generace, motivace, příběhy, perspektivy. V průběhu filmu to pro Adama všechno začalo, pro Mikea skončilo, a Dallas... Dallas je ještě víc Dallas.