Blondpipi

Má první 3DÉflorace proběhla úspěšně právě s Georgem v tomhle filmu a byla zakončena 3Dé-orgasmem. Pochopila jsem, že pokud se někdy mám vydat do vesmíru a chci přežít, neexistuje nevzít sebou i Clooneyho, super bombarďáky, co v nich budu honit vodu v kokpitu ruské vesmírné kocábky, no ..nebo třeba oheň. Už vím, že neovládat angličtinu nebude ten největší průser, ale pokud neumím rusky a čínsky, budu ovládat ruský či čínský Entršprajc jen dle mlhavých inštrukcí odněkud snad ze záhrobí, nebo budu budu klikat na každej čudlík s očekáváním, že se třeba i trefím. Mno a v tomto filmu je lepší být majitelkou chormozomů XX, bo ypsiloni se přetrhnou skoro vejpůl, abych si nakoenc mohla zaplavat ...

První dojem...asi pěkná chujovina. Zas chlapec, co tréninkem sebe sama a své vůle, k poznání pravých hodnot života došel. Druhý dojem, ty věci, co mu říká strejda o životě, ale vůbec nezní jako bláboly. A čím víc o nich přemýšlím, tím víc cítím, že jsou pravdivé. Nacházím poznání, že můj život je uspěchaný, v mnoha ohledech povrchní a čekám pořád na nějaký boom, který si naivně myslím, že snad ještě přijde...no on nepřijde, budu už jen starší, hnusnější, blbější. Tak si říkám, kurva, proč já si vlastně neužívám dosyta, to co mám teď? To, že si pro samá očekávání neumíme užít krásný nevratný okamžiky je smutná pravda. To, že máme stále potřebu si hrát na něco co nejsme, další ukázka toho, jak nevyzrálý charakter my lidi máme.....to, že neumíme ani být sami se sebou spokojeni, z toho pramení všechno ostatní. Ale i když mi tohle všechno nabíhalo při sledování tohohle filmu, vím, že stejně se budu trápit každým kilem navíc, každá nevědomost mi bude důkazem, že nejsem tak chytrá jak bych si přála, že láska by mohla být jistě i romantičtější, než ji zažíváme a tak dál .....My prostě nejsme schopní být spokojeni ve všech ohledech a možná je to dobře, naše nespokojenost funguje jako motor, co nás posouvá dál ..jinam. Nicméně ten pocit, že pochopím vše a budu věci vnímat tak, aby mi bylo dobře, za ten bych se nezlobila.

K některým lidem ...je člověk přitahován neznámou magickou silou. Někdy potkáme někoho, komu naprosto iracionálně hledíme fascinovaně do očí a čekáme na každý pohyb jeho rtů a vše co z nich vzejde nám zní jako rajská hudba, někdy ani nevnímáme obsah. Stejně jako studentky jsem fascinovaně hleděla na Evu Green, nádhernou, živočisšnou, sebevědomou a jiskrnou ženu, která šedivý život chovanek internátní školy dělala zajímavějším, pestřejším a dávala jim poznat pocitu vlastní důležitosti. Mít ve svém životě někoho takového, je pro člověka, který o sobě nějak pochybuje, nebo prostě sám ten jeho entuziasmus postrádá a nechává se nabíjet energií toho druhého, prostě úžasnej pocit a chápu oddanost, kterou pak můžeme k podobným lidem cítit. Jen je o to těžší prohlédnout skrz to všechno až do hloubky, ne vždy koresponduje to jak člověk působí na druhé s tím, jaký skutečně je. Někdy tam, kde čekáme cit a člověk působí jako jemná a citlivá duše, se dočkáme spíš rány v srdci a odtažitého, vypočitavého jednání, něžnému pohledu navzdory. Úžasně zahrané, Evou Green počínaje, dívkami konče, film, co se vás nejen dotkne...

Pokud jste právě na pustém ostrově, kde si můžete hrát tak maximálně s mušličkou, široko daleko se nenachází vůbec nic, strašlivě se nudíte a náhle před vás spadne z oběžné dráhy Země nějaký odpad a ejhle je to starý dobrý televizor, řekněme třeba značky tesla, a shodou okolností tam funguje jediný kanál, na kterém běží jen a pouze jediný pořad, a to Lalola, pak je to seriál právě a jen a pro vás ..

Tohle shlédnout doporučuju každému, kdo bleje jen z pomyšlení na homosexualitu / zpravidla jsou touto intolerancí postiženi spíš muži. Vždy, když lásku co cítíte, nesmíte a nemůžete prožít naplno, ať už tu heterosexuální nebo jinou, je to zdrojem frustrací. Na druhou stranu ji vůbec cítit a najít někoho, kdo to má stejně vůči vám, je často malý zázrak...a říkám si, jestli není lepší vědomí, že někde je někdo kdo pro mě dýchá a já pro něj, ač spolu nemůžeme prožít život vyloženě bok po boku, než nenajít spřízněnou duši vůbec. ŽIjem jen jednou, nenechme si utéci jedinou možnost na štěstí...natož kvůli předsudkům, konvencím a jiným chujovinám. Citlivě natočenej film, s úžasnými výkony jak Gyllenhaala, tak Ledgera...

Bídnej film odpovídající naprosto přesně období ve kterém vznikl. Hurá, konečně můžeme svobodně ve filmech ukazovat kozy,...konečně můžem točit i pro všechny ty, co je pro ně na hranici pochopitelnosti i přebídnej ftip, kterým jsem byla fčéra oblažena......Proč nemůžou mít chlapi celulitidu? Protože je hnusná ...muhehe.

Drsná ukázka toho, jak jedna špatnost, jeden jed....dokáže otrávit nitro všem, kteří s ním přijdou do styku. Boj, který s otravou každý z nich svádí je různý a přitom tak stejný.... postavy odehrávají svá traumata tak přesvědčivě, že vás mrazí až do morku kostí, a pokud je ve vás jakákoliv pochybnost, zda se o to, co víte jen vy a uvnitř vás to hlodá, máte podělit s někým dalším, je tenhle film zdviženým prstem, jenž varuje před tím, jak nevyřčená bolestná tajemství mohou být spalující pro vaše nitro a naopak jejich vykřičení osvobozující. Tmavá svědectví jež jsou zde po vnitřním boji zúčastněných vydávána, ostře kontrastují s veselicí a partou bavících se, nic nechápajících a nebo spíš raději nechápajících lidí. Ta absurdita se vám zdá nekonečná, a máte chuť profackovat všechny ty idioty, co zpívaj a tančí, a vykopat je směrem k vchodovým dveřím ...

Tenhle film nemá přehluboký příběh, divokou zápletku ani napínavý děj...ale má Deppa... a jeho filmová chameleonství mám moc ráda, co film, to jiný Depp. Konkrétně tady svým umem povýšil Edwardovu čistotu, lidství a dojímavou prostotu natolik, že pocity jež divák k němu pocítí, jsou vysoko nad sounáležitostí se svým druhem. Jinými slovy,.. říkáš si, kurva, my lidi jsme fakt parta kreténů, co si fakt neváží ničeho dobrého, neumí žít ani společně a nemaj pochopení pro sebe navzájem, natož pro jiné druhy....a to by chtěli hledat jiné civilizace a srát se do vesmíru? Film vnímám tak trochu jako sondu do našeho " lidství", a bohužel s výsledkem celkem přesného měření..

Výborné, uvěřitelné, nepřešponované...ke smrti je tu přistupováno s takovou samozřejmostí, že kdyby mě při sledování klepla pepka, ani se nevyděsím a sama si zavolám místo lékaře rovnou Fischerovic firmu. Dialogy zcela ze života jsou kořeněny jemným, chvilkami lehce snědým humorem, ...prostě jedna z mých televizních srdcovek. Když běžel na obrazovkách poprvé, byl to jeden z mála seriálových počinů, na které jsem byla ochotná čekat dlouho do noci se sirkami v očích....

Viděla jsem jen první sérii, ne komplet, ale kupodivu, když jsem deset dílů vynechala, dějová linka se mi nijak zvlášť nevzdálila. Už nápad to celé postavit na gynekologické ordinaci napovídá...o co konkrétně v seriálu jde... :) A aby se tomu záměru udělat seriál o "pizzách" nevzdálili, rovnou jich pár i obsadili do hlavních rolí....za sebe musím docela pochválit tu ančovičkovou a sýrovou...