JoudaCZ

Stylově poměrně čistý noir zabíjí špatní herci (umocněno chvílemi nesnesitelnými postsynchrony) a nevěrohodný příběh, nebo spíše odfláknutý příběh. Pokud jde o režii, líbila se mi expozice, kdy během prvních 10 minut víme vše, co vědět potřebujeme, a to vše s použitím celkem asi 17 slov. Zajímavá byla snová sekvence, naopak dost nevyužitá zůstala scéna ve skladu figurin. Takže v souhrnu je to slibný začátek velké filmografie, ale film sám o sobě neobstojí.

Carné s Gabinem začínají přibližně tam, kde rok předtím skončili v Nábřeží mlh - tedy, o kousek dřív, tady má Gabin před sebou ještě jednu noc... Jinak je jeho hrdina charakterově podobný - drsný bručoun, ale "v jádru dobrý", ochránce vyvolené ženy... a ač to je zahrané výborně, je tato charakteristika herecky docela limitující, protože dost monotónní. I proto v paměti zůstane spíše Julem Berrym skvěle ztvárněný Valentin (jasně, padouši se hrajou líp), nejvíc asi v dialogu s Francoisem v kavárně. Ženské postavy zde působí spíše jako doplněk, aby bylo o co hrát. A ze dvou hrdinek je výraznější ta "méně důležitá", Clara. Francoise, o niž tu jde především, zůstává nevýrazná a nejméně propracovaná. Škoda. Ale to je asi jediná má výtka k filmu, celkově je to samozřejmě pecka.

Tady půjdu asi dost proti proudu, ale mě to nepřišlo ničím moc zajímavé. Nejsem sice skalní fanda autora ani žánru, takže mi možná utekly nějaké odkazy a tak, ale o to by ve filmu jít nemělo. Za celý film jsem se leknul přesně jednou, průser s obálkou mi byl jasný ještě než Chris vystoupila z auta, no a scéna s vymítáním démona byla vyloženě komická (třeba Miloš deklamující "Pržišiel twuj čas"). Tělními tekutinami a slizem už taky dneska nikoho nevystrašíte, dokonce ani neznechutíte... Pokud jde o herce, hlavní hrdinka byla slaboučká, její přítel taky, jasnovidec taky, vlastně jenom stará Cikánka a ta Mexičanka byly celkem zajímavé.

Gilliam konečně získal neomezené možnosti vyjádření svých fantazií (zároveň však padly i jeho zábrany, měl-li kdy nějaké). Vizuální orgie z krajiny za zrcadlem však paradoxně předčilo to, co se dělo před ním. Tam se odehrávalo to zajímavé. Hra o duši nevinné dívky, cynického podvodníka, a vlastně celého lidstva. Pokud jde o jednotlivosti, nepochopil jsem zcela princip fungování imaginária (snad to nebylo tak důležité), drobným zklamáním byl (můj oblíbený muzikant) Tom Waits, zde trochu nevýrazný. Naproti tomu výborný byl Christopher Plummer, trpaslík i ten kluk. Ze čtyř představitelů Heatha Ledgera se mi nejvíc líbil Heath Ledger (byť chvílemi hrál spíš Johnnyho Deppa hrajícího Jacka Sparrowa...). Určitě to stojí za vidění, už třeba kvůli úvodnímu záběru - obrovský kočár proplouvající současným Londýnem byl prostě úžasný.

Parta ochotníků se rozhodla natočit mafiánský film... (pro fanoušky Michela Gondryho - "ošvédovaný" Kmotr). Je to tam všechno - traumatický zážitek z dětství na venkově, pomoc bezmocným, nabubřelí konkurenční bossové, válka gangů, zrada za strany nejbližších... Nejvíc ze všeho mě iritovala ta doslovnost. Nevím, nějak mě to minulo a tu genialitu v tom prostě nevidím. Pro srovnání bych doporučil tematicky i zpracováním obdobný film Il Divo (byť je mi jasná odlišnost východisek obou hrdinů - Il Professore je kriminálník z leknutí, Il Presidente premiér Itálie), dle mého názoru výrazně zdařilejší.

Ejzenštejn natočil poropagandistické dílo, v jehož rámci mj. (bezděčně?) naznačil, jak se dá manipulovat davem - z chlapa, který vyprovokoval vzpouru, učinit nevinnou oběť důstojnické zvůle. Filmařsky je Potěmkin nedocenitelným studijním materiálem nejen pro zájemce o ruskou montážní školu, ale i pro současné tvůrce (a je vidět, že mnozí se skutečně poučili...). Dá se ale zcela oddělit forma filmu od jeho ideje? Ano, v porovnání s Leni Riefenstahl nebyla ta myšlenka tak prvoplánově zvrácená, ale v roce 1925 přeci už bylo zřejmé, kam to povede! Radši bez hodnocení...

Silné, znepokojivé... dobré.

Anderson se teprve "zastřeluje", ale už to vykazuje některé znaky jeho pozdější tvorby - volné tempo, lehce absurdní dialogy, akce na hranici trapnosti, Owen Wilson v roli, již si pak několikrát v různých variacích zopakuje (nejblíže asi v Darjeeling Limited).

The rise and fall of glam-rock. Pódiová image hrdinů je inspirovaná (obšlehnutá) skutečnými postavami té doby - Slade/Demon = Bowie/Stardust, Wild = Iggy Pop. Pokud jde o děj, je to celkem typický příběh nezvládnutého úspěchu. Zajímavá je struktura filmu, s níž si Haynes docela vyhrál, stejně jako vizuálně opulentní hudební čísla. Na druhou stranu, celé je to jaksi odtažité, celou dobu máte pocit (v souladu s úplně úvodním záběrem filmu), že se koukáte na mimozemšťany...

Jasně, je to dlouhé. Jo, ty příběhy jsou značně nevyvážené, Ježíš a Hugenoti tam byli do počtu. Ano, bylo tam plno klišé a patosu. Z pohledu současného diváka celkem průšvih. Ale bylo to natočeno v roce 1916! Z filmařského pohledu to byl průlom, ať už jde o režii, střih, herce či výpravu. Kde, sakra, vzal Griffith telefon na ILM?