bloodcountes

Nějak mi toho tam moc chybělo, nějaké detaily, kontexty, rozvedení, tohle bylo takové zkratkovité, jako by nebyl čas, přitom dementní scény s Vondráčkovou tam byly hned dvě a proč? Prostě tohle téma je samo o sobě hrozně silné a mě přišlo, jako by ho film a herci sami tak nějak "milosrdně" utlumovali, kňourající a pípající Issová jako by byla pořád pod sedativy, ten její nápadník taky, necítila jsem, že by se do toho herci položili a vtělili se, jen jakoby přehrávali scénář a hotovo. Místo obrazu nakonec se něco napíše, ale zdaleka to nestačí a kdo by se o tento případ nezajímal dál víc, tak tenhle film by ho nechal někde v půli cesty.

Neurazilo, neotrávilo, nezdeptalo. Výborná Plodková a výborný Plesl, scénář taky ušel, sem tam jsem se i usmála.

utahaná schizoidní kocovinová nudle z nosu, kníkající Vlasáková, instantně mdle čumící Roden, celý jako by to dělali lidi právě praštění do hlavy gumovým kladivem, plácání se sem tam o ničem. Já psychologický filmy můžu, ale tohle bylo bláto a popel.

Mádla jako herce nemusím a jako člověk se mi zprotivil vlastní vinou, ale kurňja jako rejže je fakt DOBREJ. Pojedeme k moři mě dostalo a tak jsem si dala i Na střeše a fakt nelituju a už se těším na jeho další filmy. Zdejší výhrady k filmu mi přijdou tak nějak mimo mísu celkově, tak to nebudu rozebírat. Pan Švehlík je totálně k sežrání -  jako nerudnej dědek, tak i jako dědek-puberťák, pošuk, profesor, otec nebo soused. Prostě vynikající. Všechno ostatní taky dobrý, Lukáš Tran taky sedl. V poslední době se mi často nestává, že po skončení filmu mám nějakej pocit, natožpak dokonce milej pocit, takže si toho velice vážím. Díky.

A mě by vám ani nevadilo, kdyby to úvodní pohodičkové klučičí blbnutí s kamerou trvalo až do konce. Úplně mi to hladilo nervy, sladilo duši, houpalo na kanapíčku... Jednou za čas něco takového fakt nutně potřebuju. Ale holt lidi potřebujou příběh, napětí, lásku a sex, tak jsem v tom úžasném rozpoložení přijala i to  - a nakonec i ty slzy. Už dlouho jsem neviděla tak bomba film. A největší šok byl ten, když po závěrečným obrazu v titulcích stálo: scénář a režie Jiří Mádl. No tak tomu nemůžu věřit. Cože????

Neobjevný stereotypní nudný akčňák daleko za svými předchůdci. Myšlenka pracující s AI je dobrá, ale jinak je to celé 100x zopakovaná rutina, ještěže jsem ty pranice mohla přeskákat. Ani ty ženský nejsou kdoví co, chlapi samý nesympatický ksichty, prostě škoda času na ten film.

Děs a běs. Ani nevím, kde bych měla začít s kritikou. Špatně všechno, včetně obsazení nehercem dykem, který nemá na víc, než blbě čumět jako spráskanej pes nebo se plazit po ženských či předstírat vervu při dirigování. Chudák Mysliveček, těžko uvěřit, že byl slavný. Celý film je jenom jakási maškaráda a předstírání, chybí tomu duše, chybí tomu opravdové emoce, něco, co chytne za srdce. Sex, krev, kýč, hnus a dokonce i smrad pohlcují hudbu jako těžká deka a tak není šance, aby  mě tento film povznesl nebo alespoň potěšil. Jedna hvězda za hudbu, která nezvítězila.

Protože tady ta hodnocení jsou podle mě nepřiměřeně nízká, dávám 4 hvězdy. Kameňáky jsem neviděla, babovřesky taky ne, nekoukám ani na ordinace a další blitky, tak nemohu srovnávat, ale tenhle film mě pobavil, pohladil. Rozumějte, moje duše nepotřebuje analýzy, intelektuální rozbory díla, abych si mohla připadat chytrá, moji duši těší, když se lidi mají rádi a když se můžu pousmát nebo i zasmát. Čarodějnice znásilněná kocourem mi přišla mile střelená, mimochodem:) Terezu mám kdovíproč ráda, má takový svůj projev, který je mi sympatický, ani proti jiným hercům nemůžu nic říct, snad jen Polívková a Postránecký trochu přehrávali, ale dalo se to. celkově za mě milej film, kterej holt oslovuje jiný vrstvy vědomí, než je suchej rozum.

začátek mi připomněl polského Zaklínače. I ten herec podobně vypadá (až na ty vlasy nojo). Temné, neveselé, heroické. Vlasáková v pohodě a  Marek taky...Potom se to maličko zvrhlo a ke konci už to byly spíš jejich karikatury. A to se někdy přiházívá, když někoho začnete poznávat blíže, takže nic tragického. Velice kvituji, že postava Trpaje zůstala  daleko před hranicí kýče a trapné vtipnosti obvykle provázející tyle postavy. Takže za mě docela fakt dobrý.

miluju příběhy, které se ve filmu potkávají, splétají a nakonec se nějak protínají, (proto jsem si zamilovala i Lásku nebeskou, i když je to romantický film). No a protože tenhle film je celkem dost povedený a já už jsem vzala romantiku a vztahy trochu na milost, (jednou za půl roku neuškodí) tak jsem spokojená, neurazilo, pobavilo i dojalo, co víc chtít... A víš, že v hitrádiu říkali, že film Přání Ježíškovi dostal od Bloodcountes čtyři z pěti ? Nooo, to je opravdu hodně!