Bluerider

Zločin graduje. Po poněkud utahané první řadě a mnohem sevřenější druhé (kterou bych považoval za jakýsi tvůrčí experiment) představuje třetí série dokonalý mix všech motivů, které jsou poznávacím znamením severské detektivky už od Sjowallové a Wahlooa blahé paměti - nápaditá a propracovaná kriminální zápletka, která zároveň nepopírá běžné zákonitosti všedního života, životné postavy, které divákovi (čtenáři) neostýchají otevřít i temnější a málo lichotivá zákoutí svých soukromých životů a především kritický vhled do sociální reality a bezskrupulózního jednání hospodářskopolitických elit zdánlivě bezproblémové společnosti blahobytu. K tomu přidejte moderní vizuální styl a dynamický spád příběhu, který přináší v každém dílu koňskou dávku napětí a emocí. Bron/Broen je sice lepší v konstrukci kriminální zápletky (a má Sagu), Zločin III však kontruje brilantní politickou linií příběhu. Strhující a devastující.

Slabé, slabé, slabé... Mišmaš motivů ze špionážních a akčních filmů od Štíra až po Bourna (o bondovkách nemluvě), scénář plný klišé a nesmyslů. Dokážu ocenit i dobré béčko, ale tohle bylo zklamání. Hvězdičku snad jen za neokoukané balkánské lokace a za lecarréovský název.

Velmi dobrá zábava. Přestože film z roku 1996 hodnotím po všech stránkách výše, seriálu se podařilo do značné míry rekonstruovat atmosféru zapadákova na severu amerického středozápadu, odkud je co by kamenem dohodil na kanadskou hranici a kde žijí přívětiví a rázovití obyvatelé se severskými jmény. Zápletka je přizpůsobena jedinému elementu, který byste v původním Fargu nenašli - děsivě efektivnímu nájemnému vrahovi s bizardním jménem (na často připomínané podobnosti s Antonem Chigurgem opravdu něco je) v podání démonického B. B. Thorntona, jehož cesta je lemována mrtvolami a traumatizovanými policisty. Naopak angažmá britské hvězdy M. Freemana hodnotím spíše s rozpaky - v poslední době jsme ho viděli v rolích zdrženlivých slušňáků příliš často a jeho zajíkavá dikce mě iritovala, nicméně vývoj jeho postavy naštěstí ukázal i další nuance jeho herectví. O to více se mi líbili L. Tomlin a C. Hanks v dalších hlavních rolích a nesmím zapomenout na postavu majitele bistra, bývalého policisty a Mollyina otce, kterou si i na malém prostoru vychutnal K. Carradine. Příběh plyne (aspoň zpočátku) zvolna a je rámován více či méně bizarními situacemi a vedlejšími zápletkami, jejichž společným jmenovatelem je asi lidové "na každého jednou dojde". Přestože se scénáristé ani zde nevyhnuli časovému skoku (viz např. True Detective - i tady si myslím, že první část příběhu, před časovým skokem, je lepší než ta druhá), který přinese posun a určité zjednodušení děje, podařilo se jim příběh uzavřít docela elegantně (v duchu čechovovského pravidla "když je na začátku seriálu past na medvědy, před jeho koncem se do ní někdo chytí"). Povedenou atmosféru dotváří i hudba ve stylu původního filmu. Přestože příběh už asi nemá potenciál pro pokračování v další sezóně, vážně bych se rád dozvěděl, co se stalo v 79' v Sioux Falls.

No, čekal jsem něco ve stylu prvních Expendables nebo aspoň The Last Stand, ale tohle je hrozná sračka. Scénář plný děr a navíc režijní pojetí, ze kterého jsem měl pocit, že sleduju spíš nějakou přiblblou reality show, kde po sobě lidé jen řvou a nadávají si. Tak tohle tedy ne. Největší zklamání byla Mirellie Enos jako fetující křivácká děvka. Tohle snad neměla zapotřebí.

Napoprvé absolutní bomba. Po legendárním závěru čtvrtého dílu jsem vykuleně koukal na zrnící logo HBO na obrazovce stejně jako v devadesátých letech u Twin Peaks. Druhé shlédnutí potvrdilo nepopiratelné kvality seriálu (existenciální podtext, skvělé hlavní postavy, pomalu rozkrývaná zápletka a především nenapodobitelná atmosféra jižanského venkova), nicméně patrné začaly být i určité nedostatky - především nevyrovnanost. Celý seriál se zřetelně dělí do dvou hlavních částí - prvních pět pokračování tvoří první, temnější a více založenou na dystopických výkladech det. Cohla. V duchu ideového světa seriálu jde o "cestu do temnoty", ponor pod povrch zdánlivé normální všednosti, do světa zločinu, perverze a také temných stránek charakterů hlavních hrdinů, kteří vskutku nejsou čítankovými postavami. Druhá část seriálu je pak "návratem ke světlu", kdy jsou noční můry aspoň protentokrát zažehnány, zlí hoši jsou mrtví a naši znovu se spřátelivší detektivové po urputném boji šťastně vyváznou sice s fyzickými šrámy, nicméně duchovně (snad) očištěni. Problém je v tom, že druhé části cyklu příběhu věnuje seriál jen tři díly, nemá tedy stejný prostor jako část první a působí poněkud schematicky. Záhady z první části jsou rázem objasněny, když det. Cohle tahá důkazy jako králíky z klobouku, staré spory jsou zapomenuty, místo rozsáhlého spiknutí je na konci pátrání jen jeden pachatel. To všechno snižuje True Detective z úrovně "geniální" jen na "výrazně nadprůměrný". Ale kdykoli se na něj rád podívám znovu.

Nejlepší detektivní seriál, který jsem v poslední době viděl. Komplexní, mnohovrstevnatý příběh s jasně čitelnými a přesto životnými postavami a nepředvídatelnými (i předvídatelnými) zvraty - zkrátka takový Kmotr pro naši dobu. Je tam vše - trpký konec éry starých gangsterů nemilosrdně likvidovaných mladou konkurencí (vzpomínáte na Dlouhý velký pátek?), zrada i loyalita až za hrob, falešná láska, opravdová láska, ďábelští zabijáci, křiví policajti, policajt se ztrátou paměti, který věří, že je poctivý... a to vše v dynamickém tempu, které vám nedá vydechnout, a když příběh dospěje do svého finále, zůstane ve vás pocit prázdnoty a lítosti. V mém soukromém žebříčku poráží True Detective sice ne drtivě, ale naprosto jasně.

Nenápadný a přitom vizuálně krásný a obsahově působivý film. Připadá mi, že hlavním motivem je tu prázdnota - otevřená krajina i prázdnota interiérů, ve kterých se příběh odehrává, koresponduje s prázdnotou životů postav. Wandin je poznamenán nenapravitelnou dávnou ztrátou a její pokusy zaplnit jej (nebo spíše překrýt, zacelit) politickou kariérou, mužskými známostmi a zábavou se ukáží zoufale neúspěšné. Idin (Annin) život zase teprve čeká na naplnění. Má v sobě sice víru, ale jinak je nepopsanou deskou, bez orientace ve skutečném životě. Pro obě ženy je cesta za odhalením tragického osudu jejich rodiny přelomová. Idina (Annina) víra prochází v konfrontaci se "světem venku" zkouškou a získává rozumové opodstatnění. Pro Wandu znamená nalezení kruté pravdy (kterou však asi tušila) také bolestné přiznání vlastních vin a nenaplněnosti existence, kterému se celý život bránila. Je to téměř biblické podobenství o zmoudření, přijetí věcí takových, jaké jsou.

Příjemné překvapení. Pokud mohu posoudit (filmem zachycené období jsem prožil jako malé dítě, do věku hrdinů filmu jsem dospěl až v přece jen mírnějších osdmdesátých letech ) velmi realistické zachycení "obyčejného žitvota" v normalizačním marastu, který zasahoval každého a pronikal všude. Osvobozující humor a tichý vzdor proti režimu a jeho symbolům, který se ale často zlomil před pohrůžkami nebo přímo brutální silou tehdy téměř všemocného režimu. Kamarádi, kteří se nevrátili z rodinných dovolených do "jugošky", spolužáci, které kvůli kádrovému škraloupu rodičů nevzali do pionýra nebo SSM i ti, kteří chytili správný vítr už ve školních lavicích. Poznání, že i lidé z nejbližšího okolí včetně rodiny umějí být pěkné svině, domácí instrukce co před kým říkat a před kým co neříkat, prosby rodičů, abych neudělal nějaký průšvih. Únik k bigbítu a později do azylu zaplivaných čtyřek mezi podobné existence (aby se později člověk dozvěděl, že udavači seděli i tam). Strach z vojny a sny o modré knížce, kterou jsem nakonec nedostal. Film boduje především tím jak důsledně rozbíjí jakékoli náznaky idylického "překračování tlustých čar" - bodrý příšlušník VB který s hrdiny filmu popíjí v hospodě a mezi vodkami prohlašuje "co jsme si, to jsme si", vystupuje o pár scén dále jako energický člen bicího komanda, který dává tem bigbíťákům co proto. Tohle v Pupendu nebo v Pelíšcích neuvidíte.

Nenápadný klenot ostrovní seriálové produkce. Poměrně jednoduchá kriminální linie příběhu je rozrušována sondami do života obyvatel přímořského maloměsta, ve kterých vyšetřovatelé často nacházejí (ve shodě s christieovskou tradicí anglické detektivky) temná tajemství, která dávají na pohled běžným událostem zlověstný nádech. Právě motiv břemene minulých vin, selhání a traumat, které si člověk s sebou nese do dalšího života je zde ústřední a spojuje postavy těch, kteří s tímto pomyslným balvanem na krku žijí už dlouho, s těmi, kteří jeho tíži ucítili až v souvislosti se smrtí Dannyho a odhalením jeho vraha. Téma toho, jak dotyk tragédie a strach, který vyvolá, změní pohled na svět a do té doby triviálním, náhodným a nevinným věcem dá příznak zvrácenosti či osudovosti, ve spojení s přesně vykresleným obrazem komunity, kde se všichni znají, je hlavní devizou celého díla. Racionální rozbor odhalí nedokonalosti jak v kriminální zápletce, tak třeba v nedostatečně využité "mediální" linii příběhu, ale psychologický ponor do životů postav a empatie, kterou se tvůrcům daří velmi dobře vytvářet s pomocí působivého vizuálu a melancholické hudby tyto nedostatky dostečně vyváží.

Skvělá retro podívaná, které nechybí spád, napětí, dějové zvraty (i když historicky poučený divák samozřejmě ví, jak to všechno dopadne, stejně bude asi držet lupičům palce) ani trocha britského humoru. Luke Evans a Jim Broadbent jako proti sobě stojící hlavy lupičů a poldů jsou brilantní, neztratí se ani představitelé dalších postav (za všechny Nick Moran jako "Slipper of the Yard") a nezapomínejme, že jednu z hlavních rolí tu hraje ten neuvěřitelný balík prachů, který se partičce z jižního Londýna podařilo uloupit a následně rozfofrovat (závěrečné titulky uvádějí, že v dnešních cenách by šlo o 41 milionů liber). Divácky atraktivnější je první část minisérie, zaměřená na samotnou loupež, která navíc dává prostor většímu množství postav, druhá část je spíše "one man show" Broadbentova komisaře Butlera, navíc vzhledem k časovému rozpětí policejního pátrání vyznívá poněkud schematicky. Minisérii by prospěla delší stopáž, i tak jde však o další klenot z produkce BBC.