Bluerider

Vrchol celé trilogie, oproti Batman Begins a Dark Knight Rises příběhově i myšlenkově nejkompaktnější, navíc s nejlepším protivníkem netopýřího muže. Nejde ani tak o věrohodně psychotické podání Jokerova chování, jako spíše o to, že na rozdíl od jiných záporáků nesleduje žádný racionální cíl, ani zištný, ani "revoluční". Divák je tedy spolu s hrdiny filmu postaven před obtížný úkol pochopit motivaci výstředního, ale děsivně efektivního zloducha a nalézt způsob, jak jej porazit. Návod k tomuto rébusu, který odráží dilema soudobé společnosti konfrontované s moderním terorismem i stále závažnějším nemotivovaným násilím útočícím na "jistoty" (ať už je představuje majetek nebo instituce) sice nabízí do dvou částí rozdělená historka, kterou Albert vypravuje Bruci Wayneovi, její poselství však není příliš optimistické. Batman sám za cenu tragických ztrát brzy pochopí jeho dvojsečnost a na konci příběhu dobrovolně přijímá roli vyděděnce, aby ostatní, kterým leží na srdci osud Gothamu, mohli zůstat "čistí".

Tenhle film jsem poprvé viděl někdy na přelomu 80. a 90. let z amatérsky nadabované videokazety a pamatuju si, že jsem díky výpadkům překladu příběh moc nepochopil. Po novém shlédnutí musím konstatovat, že to nebylo tím dabingem, ale že děj filmu je prostě tak zmatený až je nechtěně vtipný (vrcholem je scéna, kdy detektivovi pozadí celého případu vysvětlí dobře informovaná kadeřnice - to už je jako v "Police Squad"!).

Kvalitní kriminální thriller s politickým přesahem, který trochu připomene starší filmy A. Pakuly. Děj filmu zřejmě upomíná na známou autonehodu senátora Edwarda "Teda" Kennedyho v r. 1969 na Chappaquiddicku - senátor, který byl tehdy považován za favorita příštích prezidentských voleb, při cestě z večírku havaroval a jeho auto se zřítilo do moře. Při nehodě zahynula mladá žena, která byla se senátorem v autě. Tato aféra zastavila slibně se rozvíjející politickou kariéru E. Kennedyho a inspirovala řadu konspiračních teorií. Film samotný se vyznačuje nejen značně temnou atmosférou, ale také nenápadným humorem spojeným z hrdinovou prací filmového zvukaře (připomělo mi to podobné scény v jinak drsné "Moně Lise" N. Jordana). Výtečná kamera, výtečný zvuk (jak jinak), výtečný Travolta.

Tak tohle je film, který má po sezóně stejně jako nohavice do zvonu a kazetové magnetofony. Základní téma je standardní, ale scénář je slabý a zejména v druhé polovině film navzdory pokusům o gradaci ztrácí tempo i napětí. Vyšetřovací linie příběhu je slabá a tak film nabízí především mnohokrát viděné - předávací maraton a porady zamračených mužů za stolem. Hlavní postava G. Seagala je iritující, Widmark standardní, a proč byl ve filmu H. Fonda jsem nepochopil. Nejzajímavější se jeví postava vyděrače, ale to je trochu málo. Jinak film nabízí jen přehlídku horských drah, představu hollywoodu 70. let o tom jak má vypadat rockový koncert a poučení, co žere křeček (směs pro křečky). Klasikám jako Čelisti nebo Černá neděle nesahá ani po kotníky.

Velmi působivá sonda do finančního světa na téma "jak to asi bylo" v roce 2008, kdy se "kasinová ekonomika" začala hroutit. Není rozhodující, jestli to u Lehman Brothers takhle opravdu proběhlo, ale hlavním tématem je zachycení světa, kde se chladnokrevně obchoduje s imaginárními hodnotami, které nejenže přesahují obzor uvažování běžného člověka (vzpomíná si někdo na film Rogue Trader z roku 1999 ?) ale které už dávno ztratily jakoukoli vazbu na skutečný majetek a jsou založeny jen na víře, že dnešní pohledávku zaplatí zítřejší spekulace a hlavně na naději, že zítra se celá ta pyramida nadhodnocených aktiv a špatných úvěrů ještě nezhroutí, a pokud ano, že právě mě se podařilo na korporátním žebříčku vylézt dostatečně vysoko, aby mě to taky nesmetlo. Skvělé herecké výkony pro mě v čele s rezignovaně pragmatickým P. Bettanym. K. Spacey byl taky skvělý, ale jeho postavu (jedinou) devalvují sondy do osobního života, které v rámci snímku působí nadbytečně (ve světě velkých financí není místo pro sentiment, jak nás učí Monty Python). Pro vytvoření kontrastu s "obyčejným" světem mnohem lépe slouží postavy uklízeček a ostatního běžného personálu, které makléři vnímají asi jako nábytek. Srovnání s Grengarry Glen Ross se nabízí, ale tady se méně mluví (významnou část děje tvoří scény, kdy postavy na něco čekají), méně "fuckuje" a jde tu o mnohem, mnohem více peněz.

Viděl jsem někdy v 90. letech v české televizi a film ve mně zanechal intenzivní vzpomínku na nádhernou scenérii anglického venkova tak kontrastující s děsivými válečnými vzpomínkami, které obě hlavní postavy skrývají hluboko v sobě. Pro C. Firtha i K. Branagha to byly jejich první hlavní role.

Velmi dobrý dobrodružný seriál s výrazným komediálním potenciálem, založeným na srovnání britské rezervovanosti , úcty k tradicím a společenským pravidlům s americkým plebejstvím, temperamentem a nadšením pro vše nové a zajímavé. Tyto dva charakterové a národní typy představují Tony Curtis jako americký selfmademanský milionář a Roger Moore, jako urozený anglický lord, kteří se (zpočátku na žádost soudce Fultona, později už tak nějak sami od sebe) potýkají se zločinci, podvodníky, špiony a paranormálními jevy, to vše většinou v kulisách mondénních evropských letovisek. Vedle akce, hezkých žen a automobilů (Američan Wylde má "vulgární" červené Ferrari, zatímco lord Sinclair jezdí ve zlatém Aston Martinu) seriál nabízí rovněž pořádný příděl (sebe)ironického humoru, který byl podle pamětníků často výsledkem improvizace obou hlavních protagonistů. Svěží a uvolněná podívaná.

Silný film, který zanechává intenzivní pocit smutku ale ne beznaděje. Kriminální zápletka tvoří pouze pozadí příběhu o starých dluzích, které splácíme celý život, v němž hlavní roli hrají láska, tak často krutě poznamenaná osudovou náhodou, a přátelství, které pomáhá překonat beznaděj. Zdá se, že třetím ústředním motivem je pomsta, ale závěr nabízí jiné a i v tragickém kontextu celého příběhu lidské a nadějeplné východisko. Výkony všech herců jsou přesné a působivé (o Yvesi Montandovi, Catherine Deneuve nebo Gerardu Depardieuovi není třeba psát, ale zaujal mne i mladý Richard Anconina v malé roli optimistického a obětavého Mickeyho kamaráda). Film plyne pomalu a často beze slov, o to intenzivnější výpověď je obsažena v zámlkách a pohledech (scéna, kdy Noel přijde k autu, ve kterém leží zraněný jeho starý přítel), které skvěle doplňuje nevtíravá hudba.

Docela zajímavý film, který snahou o kritickou reflexi určitého sociálního prostředí a poněkud nepřehledným množstvím postav přípomene snímky R. Altmana. Ale je to takový slabší Altman, děj je poněkud roztříštěný, zapojení některých postav (Paige Amandy Seyfried) vyznívá samoúčelně, herci trochu přehrávají (Alan Cumming a především Gillian Anderson, která je tu za neuvěřitelnou snobskou mrchu) a záběry z kamery sebevědomé tvůrkyně "videoartu" působí rušivě. Závěr filmu však hodně zachraňuje a přes všechny chyby lze říci, že jde o výstižný satirický obraz samožerného světa moderního umění, kde stejně jako jinde nejvíc platí efekt, známosti a peníze. Postavy, které se vyznačují tímto "racionálním" přístupem, triumfují, skutečně zaujatí milovníci umění jsou až na výjimky poníženi a zničeni.

Nejlepší film J. Svěráka. Vzpomínám si na projekci v roce 1988, kdy běžel jako předfilm a na rozdíl od hlavního představení mi nezapomenutelně utkvěl. Výtečný námět, nosné téma s nevtíravým ekologickým varováním a především humor.