Bluerider

První série byla dobrá, druhá jakžtakž, třetí je tragická. Díval jsem se na první díl a je to hrůza hrůzoucí. Chudák Clancy, který si dával tak záležet na přesnosti popisu prostředí, se musí obracet v hrobě. První scéna se má odehrávat v roce 1969 (později se o té události mluví jako o něčem, co se stalo na konci existence SSSR. Dvacet let tam, dvacet let sem...), přesto sovětští vojáci a jaderní vědci ve vzájemné komunikaci nepoužijí slovo "soudruh". Česká prezidentka má pravomoci jako americký prezident. Atentátník nemá žádný problém se dostat na tak dobře chránitelné místo jako jsou útroby fotbalového stadionu a po akci zase klidně odjede. Příslušníci zvláštního komanda tajně proniknuvšího v noci na podezřelou loď nepoužívají přístroje pro noční vidění a domlouvají se mezi sebou hulákáním. Atakdále. Čert vem zápletku (americká základna v ČR, která se nelíbí Rusům, je zajímavý prvek), ale tyhle "drobnosti" spolehlivě zabijí celý děj. Co zbývá, je řemeslně natočená blbina, ve které se hodně střílí a běhá, a kde se občas objeví nějaký ten vrtulník nebo válečná loď. Někomu to stačí.

No tak se uklidníme... Nebudeme přece dávat čtyři nebo pět hvězd seriálu jenom za to, že v něm někdo střílí ze samopalu, to bych musel takhle vysoko hodnotit třeba i svoji vojenskou službu a věřte, že to žádná idyla nebyla. Akce pěkná, otázka ovšem je, jestli má nějaký význam vzhledem k ději (u přestřelky z pátého dílu pořád dumám, proč tam vlastně byla) a v případě tohoto seriálu také jestli nějaký děj vlastne má. Prvních pár dílů je sice docela nadějných (rodinné, přátelské a obchodní vazby, zajímavé genderové a etnické rozložení postav), pak se to začíná nějak rozpadat a poslední dva díly už jsou naprostý blábol, kde si člověk říká, jestli třeba nějaký předchozí díl nevynechal, případně jestli není na nějakém špatném tripu. Slabé, slabé, slabé... a nějaké střílečky nebo trhání nehtů to nevytrhnou. 40 let staří Profesionálové jsou proti tomu vysoká škola akční podívané a pokud chce někdo opravdu dobrý seriál o soupeření gangů v dnešním Londýně, ať se podívá na Shadow Line.

O něco lepší než starší Graven(2004). Seriálu prospělo soustředění na hlavní zápletku spojenou navíc se zajímavým prostředím ostrovní komunity a výraznými vedlejšími postavami jejích obyvatel (postupné rozkrývání jejich osudů a motivací mi připomnělo první řadu seriálu Broadchurch). Přestože tvůrci konec děje napěchovali překvapivými zvraty a neubránili se ani určitým sentimentálním klišé, působí seriál jako celek velmi civilně a uvěřitelně.

Kvalitní kriminálka, která charaktery postav i zápletkou připomíná detektivní román švédských autorů Hjortha a Rosenfeldta Hrob v horách (ten ovšem vyšel až v roce 2012, české vydání 2014). Zejména první část děje, kdy se vyšetřovací tým vzájemně sžívá a kdy se pátrání motá v řadě slepých uliček, je velmi dobrá. Jakmile je identita obětí odhalena a vývoj případu se stává lineárnějším, narušují děj vnější a bohužel nepříliš propracované prvky (politické vlivy, globální terorismus) a také žánrová klišé (vzpoura vyšetřovatelů proti nepřejícím nadřízeným, padouch nechá naživu hlavního svědka, tikající bomba…) takže závěr příběhu vyznívá poněkud schematicky. Co naopak funguje celou dobu, jsou zajímavé charaktery postav jednotlivých vyšetřovatelů a sondy do jejich soukromí. Bonusem je i krásná švédská příroda (natáčelo se na baltském pobřeží Švédska nedaleko Stockholmu) a specifické prostředí lodi, na které celý tým po dobu vyšetřování žije.

Dokonalý doplněk k dramatickému seriálu "American Crime Story: The People v. O.J. Simpson" (2016). Záplava osobních vzpomínek přátel O.J.Simpsona, vědců, pamětníků rasových bouří, účastníků "procesu století", novinářů, umělců a kdovíkoho ještě, které vytváří plastický obraz Los Angeles, Kalifornie a celé Ameriky v období od 60. do 90. let minulého století a především příběh fenomenálního sportovce, úspěšného podnikatele, filmového herce a nakonec zločince, který se stal nejdříve symbolem mýtu amerického úspěchu a pak ztělesněním rasové přehrady dělící bílé a černé američany. Přestože Simpsonův příběh otvírá množství bolestných, zejména rasových témat, dokument vyznívá velmi vyváženě a objektivně.

Mezi současnou seriálovou produkcí lehký nadprůměr. Shlédl jsem první sérii a uznávám, že zejména co do hereckého obsazení se srovnatelná konkurence hledá těžko. Vychutnávám si všechny ty staré pardály - E. Goulda, J. Woodse, J. Voighta, P. Arquette, S.Bauera... ale nemůžu nevidět, že z mladší herecké generace jim dokáže sekundovat snad len ten Liev. Příběh je navíc poměrně jednorozměrný - motiv rodinných traumat a dětského zneužívání je sice silný, ale všechno ostatní v seriálu je jen nedbale nahozené. Většina postav nemá žádné pozadí ani vývoj a jsou zcela nezajímavé (typicky Rayovy děti, ale třeba taky Lee Drexler, který by měl být jedním z mužů v pozadí - tady ho ale vidíme jenom jak nadává do mobilu). A všechno má stereotypně osudově tragický nádech, Ray se pořád tváří zničeně a nešťastně... Jediná postava Mickeyho se chová komplexně a je schopná nějakého vývoje. Sopránovi představili podobné příběhové schéma (hlavní postava, zdrojem jejíhož bohatství a vlivu jsou nezákonné aktivity, je neustále vystavována nutnosti řešit krize různého druhu - rozpadá se mu rodina, po krku mu jdou někteří příbuzní, mafiánští konkurenti i federálové, problematizována je loyalita přátel apod.), ovšem v mnohem širším záběru (přitom ale ve srovnatelném formátu co do počtu a délky dílů jednotlivých sérií!) - zkuste třeba jen porovnat počet členů rodiny a "rodiny" Tonyho Soprana s těmi asi 12 lidmi kteří tvoří svět Raye Donovana. U Sopránů jsou navíc postavy životnější, něco se o nich dozvíme, jsou hybateli dílčích dějových schémat, které doplňují hlavní linii příběhu a činí ji tak zajímavější. Tonyho aktivity jsou různorodější, zajímavější a především uvěřitelnější, protože obsahují vedle "velkých" děj určujících činů, také útržky všedního života, jehož součástí je mj. i humor, tedy prvek, který jsem v seriálu Ray Donovan nějak nepostřehl, přičemž jeho postava hollywoodského "fixera" k tomu má značný potenciál (v seriálu to ale vypadá, jako by měl Ray jen asi tři klienty). Přitom všem ovšem nelze tvrdit, že by Sopranovi byli komedií, nebo, že by tento styl vyprávění jejich příběhu nějak zlehčoval vážnost zachycených dějů a kriminálních činů jednotlivých postav. Je to jenom prostě mnohem lépe napsaný a natočený seriál. Pokud budu Sopránovy brát jako etalon, Ray Donovan to po první sérii na víc než tři hvězdy nevytáhne.

Jako by mi bylo zase dvanáct, kdy jsem v kině viděl E.T. mimozemšťana... Nostalgický výlet do doby kdy telefony měly sluchátko a ležely na stolku v předsíni, počítače byly velké jako dům a kdy zápalky, kolo, baterka, dalekohled, kompas nebo radiovysílačka byly poklady, se kterými kluci (a trochu taky holky) prožívali dnes už těžko uvěřitelná dobrodružství třeba jen pár kroků od domova. Série přidává ještě tajný vládní parapsychologický výzkum, paralelní světy a příšernou příšeru, která žere lidi. Výsledek je velmi povedený seriál, který nabízí tajemství, napětí, nebezpečí a strach proti kterým stojí přátelství, odvaha a láska. Přestože tušíme, že to dobře dopadne, výsledek je nejistý do poslední chvíle a konec, který nakonec přijde, je štastný jen tak tak. Příběh má ovšem některá slabší místa - příliš se nevěnuje dalším zmizelým lidem (např. Barb), postavy rodičů dětských hrdinů jsou (s výjimkou W. Ryder) buď zcela mimo příběh nebo se chovají překvapivě nezůčastněně, málo je využit také motiv tajného vládního výzkumu. Tyto nedostatky však přebíjí bezchybná atmosféra a silné příběhy hlavních postav kongeniálně spojené s přesvědčivými hereckými výkony zejména dělských herců. Důležitou roli hraje také kvalitní retro soundtrack.

Slabé, slabé, slabé... chvílemi jsem měl pocit, že sleduju nějakou parodii na 48 hodin, kde si Crowe bez většího úspěchu hraje na Nicka Nolteho a Gosling otravně napodobuje uřvaně afektovaný styl Eddieho Murphyho. 48 hodin byla ovšem proti téhle slabotě kvalitní kriminálka s dobrou zápletkou, dobrou ústřední dvojicí a W. Hillem na režisérské židli. Tady S.Black vaří z vody ("pornograficko-ekologická" zápletka je jak z jiného světa) a vykrádá sám sebe (Goslingova postava jako by z oka vypadla R. Downeymu Jr. z Kiss Kiss...). Pár efektních záběrů, které ale ukázal už trailer, to nezachrání a přemoudřelá dcera jedné z hlavních postav je tak otravná, že zabíjí i těch pár dobrých míst scénáře.

Rozpaky a zklamání. Ze začátku to všechno vypadalo dobře - kvalitní herci, retro atmosféra začátku 70. let, oldschoolová špionská zápletka s mrtvými schránkami a spícími agenty... a pak se to pokazilo. Příběh začal množstvím zvratů, vražd a nepravděpodobných situací (elitního dvojitého agenta ve vedení MI5 řídí démonický ruský zabiják, který pobíhá po Londýně, ukazuje se agentům druhé strany a po libosti střílí nebo podřezává koho ho napadne) připomínat spíš nějakou epizodu Profesionálů, než poctivý špionážní film ve stylu mnohokrát vzpomínaného Jeden musí z kola ven. Škoda.

Propagandistický škvár pěkně podle kremelských ideologických not. Vážím si obětí sovětských vojáků ve druhé světové válce, ale když si je chci připomenout, podívám se raději na méně okázalé ale zato mnohem upřímnější filmy, jako jsou Osud člověka, A jitra jsou zde tichá nebo třeba Bojovali za vlast.