Bluerider

F. A. Brabec po Kytici zprznil další českou literární klasiku. Existenciálně temný charakter díla, díky kterému se Mácha řadí po bok velkým evropským romantikům, zůstal mimo scénář a obávám se že i mimo duševní obzor tvůrců (s čestnou výjimkou J. Třísky). Stejně jako u Kytice nahrazují nepřítomnost skutečné ideje předlohy opulentní vizuální "orgie" a vzniká vyprázdněné manýristické pseudodílo. Ve srovnání s adorovanou Kyticí výrazně nižší hodnocení od uživatelů databáze však naznačuje, že pan režisér zatlačil na "poetickou" pilu trochu moc. Snad to brzy dojde i jemu samotnému.

Tak tohle je stejný zločin jako zploštit Haškova Švejka do lidového hesla "To chce klid"! Instantní "názorně" převyprávěná klasika pro masy, které předlohu nečetly, nebo ji nebyly schopny intelektuálně pobrat. Vizuálně na úrovni televizních reklam, myšlenkově zcela mimo ideu Erbenova díla, pro příštích několik dekád tradiční náplň kinoprojekcí pro školy...

Film je zajímavý především obsazením, výpověď o korejské válce byla asi v době vzniku vnímána jako kontroverzní a silná, dnes však působí poněkud schematicky, zvlášť když z hlediska děje zajímavá postava psychotického vojína Endora je jen velmi povrchně charakterizovaná. Silné scény (noční útok) se střídají s válečnými klišé (voják jásající nad zprávou o příměří je vzápětí zabit ostřelovačem). Dnes jde film brát jako poměrně střízlivý (je dost znát omezený rozpočet) pohled na válku očima frontového nováčka a je zajímavé srovnávat jej s ostatními podobně "nehrdinsky" laděnými snímky o válce v Koreji (Men in War, Steel Helmet).

Výtečná existenciální kriminálka, která připomene francouzskou klasiku. James Caan exceluje, ale i obsazení dalších postav je kvalitní (Prosky, Belushi, Weld, "začátečník" Farina). Příběh muže žijícího za hranou zákona, který chce dohnat čas ztracený ve vězení a touží po rodinném štěstí, ale který je okolnostmi přinucen všechno hodit za hlavu, by byl působivý sám o sobě, ale Mannova režie mu dodává významnou přidanou hodnotu - noční scény, které se staly jeho trademarkem, práce s dialogy či absencí dialogů. Pozdější hity jako Heat nebo Collateral jsou sice propracovanější a celkově bohatší (více herců, více akce, složitější děj) ale Thief působí právě tou komorností. Je to film o jednom muži, jedné loupeži, jednom snu a jednom rozhodnutí.

Solidní britská kriminálka s politicko-sociálním přesahem. Dobří herci, zajímavé postavy, svižný děj. Scénáristicky to už tak skvělé není. Z motivů, které by sérii měly držet pohromadě, funguje snad jen vývoj vztahu Mercera a Caluma, jinak je to dost nesourodé těkání od epizody k epizodě mezi lehce nahozenými dalšími postavami, tajnými službami, zákulisím policie a kriminálním podsvětím. Myslím, že třeba první řady Spooks na v podstatě stejném půdorysu (malá buňka specialistů v utajení se musí potýkat s nástrahami moderního světa i složitostí vlastních životů limitovaných jejich specifickou prací) nabídly mnohem konzistentnější příběh. To ale neznamená, že by Fixer byl špatný, naopak, je to na solidní tři hvězdy.

Krásný a smutný film o osamění člověka. Maja Bulgakovová exceluje v roli ředitelky školy, bývalé válečné pilotky, uzavřené, strohé a zásadové ženy, která má pocit, že její skutečný život vlastně už skončil (příznačná je scéna ve válečném muzeu, kde o ní průvodce mluví jako o exponátu, o součásti učebnicové historie) a ona jen přežívá ve světě, který je jí vzdálen a ve kterém zažívá jen neshody a nedorozumění se studenty, spolupracovníky i s vlastní dcerou. O to intenzivněji působí ojedinělé chvíle, kdy najde spřízněnou duši (prodavačka v obchodě), její vzpomínky na válečná léta (a na lásku kterou tehdy prožila), nebo když při exkurzi v leteckém závodě znovu usedne do kabiny letadla...

Pro mne nejlepší adaptace Hugova románu. Je to sice o chlup, ale trio Ventura, Bouquet, Carmet je v rolích Valjeana, Javerta a Thenardiera lepší než klasičtí Gabin, Blier a Bourvil. Kladem filmu je i realistická "špinavá" patina exteriérů (oproti dnes poněkud barvotiskově působící verzi z roku 1958) a především mě potěšil prostor, který dává dějové linii věnované studentskému revolučnímu kroužku a celé ztvárnění pařížského povstání 1830.

Chtěl jsem něco napsat o filmu, který mě zasáhl svým lidstvím i krutostí, ale zjistil jsem, že uživatel Aberdeen už to napsal dřív a líp. Snad jen ten Eminescův citát: "Život je promarněný dar, pokud jsme jej neprožili tak, jak jsme si přáli."

Film ke kterému mám rozporuplný vztah. Scénář je podivný a řada scén jako by patřila do nějakého jiného filmu, herecké obsazení problematické (oceňuji ovšem drobné role Isabelle Huppert a F. Murray Abrahama). Kladnou bilanci snímku zachraňuje jeho působivá vizuální a zvuková stránka a především je zde výrazná chemie mezi hlavními postavami, které zárověň reprezentují nejlepší herecké výkony. Pomalé sbližování obou osamělých lidí žijících jen myšlenkami na ztráty, které utrpěli, a pomstu, která má snad utišit jejich bolest, je hlavní osou celého filmu a režisérovi i oběma protagonistům se podařilo podat je civilně a uvěřitelně (o to nevěrohodněji pak působí "mafiánská" linie příběhu).

Temný detektivní thriller s Belmondem ve vrcholné formě. Bebel ovšem kromě obligátních legrácek a atletických kousků (závod s náklaďákem) předvádí i druhou stránku své postavy - drsného profesionála schopného a ochotného jít až do krajnosti, který se "při práci" spřátelí s mladým zlodějem, který mu možná připomněl jaký byl kdysi i on sám. Jeho protivník ztvárněný Bruno Cremerem sice postrádá charisma, ale umí být stejně nelítostný. Přidejte tajnou službu a mafiánské podsvětí a dostanete drsný příběh o přátelství, loajalitě, zradě a osobním kodexu, platnost jehož pravidel si nejpalčivěji uvědomíme, když se je rozhodneme porušit. Atmosféru dotváří kongeniální soundtrack a závěrečné moto: "Žádný člověk není tak bohatý, aby si mohl koupit vlastní minulost." (O. Wilde).