J.e.r.e.c

Tomuhle filmu se objektivně nedá nic vytknout. Ale fakt vůbec nic! Jsem si dost jistý tím, že Justin Lin ho natočil přesně tak, jak chtěl: jako nepřetržitou akční jízdu vstříc pekelným branám z hořících pneumatik, sešrotovaných kár a vystřílených zásobníků. Je tu prostě všechno, co může fanoušek od snímku tohoto typu čekat - bitky, honičky v autech, výbuchy, automobilové honičky, přestřelky a rychlý káry honící se v ulicích a uličkách Ria. A pokaždé je to zatraceně cool! A ty povinné pauzičky k oddechu vyplněné truchlením nad něčí smrtí, melancholickým rozjímáním či deklarováním vzájemné soudržnosti jsou mnohem méně patetické a otravné, než bych čekal, a trvají sotva minutku-dvě, než vybuchne další akční nálož. Přičemž finální exploze je gejzírem radosti, který tryská až k bayovským nebesům. V rámci toho, o co se podobné filmy snaží, asi nepřekonatelná věc. Ale kdybych ji neviděl, nic by se nestalo. Vůbec nic. 70%

Je to paradox - jeden z nejlegendárnějších příběhů našich novodobých dějin si daleko víc užije cizinec. Ten totiž na rozdíl od nás, Čechů a Slováků, nezná tenhle příběh tam a zpátky, a může se u něj autenticky „historicky vzdělávat“, fandit hrdinům a být napjatý, jak to dopadne. A taky si klást ony zásadní otázky, jestli jeden takový hrdinský čin a akt vzdoru stojí za ty tisíce mrtvých a umučených. Pro našince je všechno tohle už stará známá písnička, takže vlastně jediné, čím může film doopravdy zaujmout, je zpracování. Sean Ellis dělal v tomto ohledu asi všechno, co mohl, a hodně se mu toho podařilo. Na první pohled je jasné, že snímek tohoto kalibru by v čistě české produkci vzniknout nemohl, ten světový filmový „look“ dělá hodně, stejně jako hvězdní herci. Tvrďák Kilián hraje Gabčíka stejně jako Tommyho Shelbyho (včetně totožného způsobu kouření cigaret), proto mě asi víc zaujal Dornanův Kubiš, který působí v roli vystrašeného zelenáče překvapivě autenticky. Škoda, že víc prostoru nedostaly jejich milostné pletky, v reálu tím byli tihle hoši proslulí, zatímco jejich vztahy ve filmu vypadají spíš jako násilné přílepky k ději. Apropo, když už jsme u vztahů, docela jsem se bavil představou, jak se asi chudák Kilián cítil, když jeho kolega dostal za partnerku „náctiletou“ šťavnatou francouzku, zatímco on musel vzít za vděk zde fakt nevábně vypadající Geislerkou. O důvod víc hlídat si tu kyanidovou kapsli jako oko v hlavě... Česká angličtina mi nevadila a chápu, že to byla asi nejschůdnější cesta, jak dostat do „našeho“ filmu mezinárodní hvězdy. Trochu bych ovšem tvůrcům vytknul, že postavy se neustále oslovují „Jan“, „Josef“ nebo dokonce „Opálka“. Když už Jamieho Dornana naučili tak procítěné “Kurva!“, jistě by kluci anglický zvládli i „Honza“, „Pepa“ nebo „vole“. Takhle to působí docela odosobněně. Anthropoid je dobrý film, ale nepřináší nic nového (mohl vůbec?), takže se v mých očích nemůže rovnat naší televizní Operaci Silver A 75%

Tak tady mě starej Ridley slušně převezl. Jak to jen ksakru udělal? Vždyť je to stejně černobílé a historii znásilňující, jako mnou proklínaný Gladiátor! Rozdíl je nejspíš v tom, že tenhle film má srdce. Dokonce Lví srdce, chtělo by se v souvislosti s tématem křižáckých výprav do Svaté země zvolat. Království je poctivý historický velkofilm, plný komparsistů navlečených v brnění, kteří bojují v nádherných pouštních scenériích u báječných starých hradů nebo hradeb Jeruzaléma. Středověká atmosféra rychle vtáhne do děje, kde sice do pěti vteřin poznáte, kdo je „hodnej“ a kdo „zlej“, ale zrovna tady mi to vůbec nevadilo. Jedinou nejasnou a tudíž nejzajímavější postavou je Sybilla, u které stejně jako hrdinný Balian místy fakt nevíte, na čem jste. Naopak Balian je učebnicovým Mirkem Dušínem, ale musím říct, že jednak jsem ho Bloomovi (podle mě jeho nejlepší, snad i životní role) naprosto věřil (i když takhle hubený kovář určitě nikdy nežil) a druhak... druhak je tam to srdíčko. Poslední dobou přemýšlím o tom, co je vlastně „úděl muže“, co to znamená být mužem, a zrovna tohle téma je ve filmu úplně nejsilnější a je zpracováno sice s jistou mírou naivity, ale právě díky tomu také pravdivě a bez vytáček. (Tím mi Království trochu připomíná i z úplně jiného soudku natočeného Avatara.) Když víte, co je správné, tak to prostě musíte udělat, i když proti vám stojí třeba celý svět, i kdybyste kvůli tomu měli přijít o ženu svého srdce. Jo, je to krutý. Ale zároveň je úžasně povznášející vidět, že to někdo dokáže. Co na tom, že skutečné předobrazy filmových hrdinů nebyly ani zdaleka tak ctnostné, statečné a milosrdné, jako tady? Tenhle film jako kdyby si na sebe vzal úkol moralizovat a vychovávat, ale dělá to tak neodolatelným způsobem, že se tomu těžko brání. Já se tomu ani bránit nechtěl... Director's Cut (neumím si představit o nějakých 45 minut kratší kinoverzi, takhle to osekat je zvěrstvo) 85 %

Sbal Excalibur a vypadni! Nejlepší zpracování artušovského mýtu od dob Monty Pythonů! Tak tenhle hype fakt nekecal. King Arthur je naprostá palba, našlapaná „newschoolová“ fantasy, se kterou mám vlastně jen dva menší problémy. Za prvé, vrchol celého filmu přijde hned na jeho začátku. Úvodní sekvence mě rozbourala jako titánští megasloni kamenné hradby Camelotu a už po jejím skončení jsem věděl, že tohle se mi bude líbit. Démonužel, až do konce už pak nepřijde nic, co by tuhle ránu palicí do palice překonalo. Druhá svízel tkví v dnes už snad povinné chaotičnosti bojových scén, kdy většinu času pořádně nevidíte, kdo koho mlátí a co mu tím způsobuje, což nejvíc zamrzí u epického finálního souboje, který vypadá už vysloveně jako bitka z počítačové hry. Prakticky všechno ostatní ale fachá až nečekaně dobře. Báječně vypadajícím polofiktivním světem počínaje a přímo na tělo ušitým soundtrackem konče. Velice mě bavilo naroubování historické legendy na režisérův tradiční styl historek z podsvětí, které bez mrknutí oka semele Excalibur, Uthera Pendragona a kulatý stůl s černošským rytířem, kung-fu Číňanem a zvířata ovládající čarodějkou. Hodně se podařil výběr hlavního hrdiny a vůbec nejlepší je s řádně nečistými silami se paktující Jude Law. Za obrovské byť na první pohled nenápadné plus považuji absenci patosu, hraní na city a hlavně „amerikanismu“, který mi svého času dokonale otrávil třeba Gladiátora nebo nový Souboj Titánů. Holt se pozná, když to vezme do ruky fachman ze staré dobré Anglie. Guy Ritchie se tentokrát vážně překonal a zasloužil by pasovat na rytíře temné fantasy, tohle je totiž žánrová pecka, jaká tu roky nebyla, a vzhledem k tragickým tržbám ani jentak nebude. Hail to Guy, Hail to Arthur, Hail to England, Hail and Kill!!! Edit: Po druhém zhlédnutí již absolutně není co řešit! Veškeré výtky se rozplynuly jako ranní mlha nad bažinami smrti a Král Artuš se pro mě definitivně stal legendou z největších. Možná je to tím, že posledních pár dnů si před spaním (opět) čtu původní příběhy Barbara Conana od R.E.Howarda, a tohle je zdaleka nejvěrnější zachycení jejich atmosféry a přenesení božanství té nejlepší sword & sorcery fantasy na filmové plátno, navíc převyprávěné s neskutečným švihem a pomocí moderních filmových postupů, které sem sedí jako Excalibur do rukou anglického krále. Po skoro 20 letech od korunovace Společenstvo prstenu konečně nalezlo právoplatného následníka trůnu... 100 %

Welcome to the Jungle! Kdybych byl malej kluk, tak bude tohle moje bible. Musím barbarsky přiznat, že knížky od Kiplinga jsem nikdy nečetl, filmy neviděl, takže moje znalosti končily tím, že Mauglí je dítě vychované vlky, a jmény hlavních zvířecích představitelů. Tím pádem tu pro mě všechno bylo nové a neměl jsem potuchy, kam se bude příběh ubírat. Ten nakonec kráčí po již mnohokrát vyšlapaných cestičkách, ale co je na Knize džunglí opravdu fantastické, je její provedení. Takhle nádherně vypadající přírodu a zvířata opravdu nikde jinde neuvidíte! Láskyplnost, s jakou si animátoři a dabéři vyhráli s nepřebernými zástupci indické fauny zasluhuje sáhodlouhý potlesk. Zkrátka, tohle by měl vidět každý, kdo má rád přírodu a zvířata! Všechno ostatní už je jen bonusem, ale dokonale fungujícím bonusem. Akce je skvělá, zábavné pasáže jsou vtipné (nebo alespoň nejsou trapné, což je taky dost), ty dojemné nezní falešnými tóny, a nakonec i z příběhu plynoucí ponaučení dává smysl a netrčí z něj jako dikobrazí osten zapíchnutý do zadku. Trochu jsem se bál písniček, ale ty patří spíš mezi highlighty. Kterých je tu mimochodem celá řada, třeba hned úvodní nástup Shere Khana, hypnotická chvilka s hroznýšem Kaa, úprk bůvolího stáda, a taky sloni, a opice, a taky ještě... 80 %

Hravější a zábavnější Souboj titánů, který je však v důsledku úplně stejnou pegasovinou (ptákovinou a koninou v jednom). Děj letí celé dvě hodiny kupředu jako dvojspřeží obřích chrobáků a díky vynalézavosti a proměnlivosti akčních i neakčních scén (nejvíc mě dostal asi Ra a jeho sluneční bárka) nestačí nudit. Vlastně i samotný příběh má jistý potenciál na solidní drama, třeba postava Hathor je výrazně komplikovanější, než bych zrovna tady čekal. Jenže přepálená výtvarná stylizace se spoustou barviček a hravých designérských prvků (starověký Egypt se dost podobá Asgardu v Thorovi), která dává Bohům unikátní vizuální kabátek, zároveň neumožňuje brát je ani na vteřinu vážně. Což je vzhledem ke jménu režiséra velké překvapení, protože takovéhle nezávazné blbnutí bych čekal od jiných kadetů. Setužel, Alex Proyas se tentokrát rozhodl natočit lehce stravitelnou mainstreamovou zábavu, kde chování a dialogy hlavních postav odkazují spíš na reklamu na Pepsi, než na jeho zapomenutý temný klenůtek Dark City. Pokud bych měl na tohle jít nepřipraven do kina, jak jsem původně zamýšlel, byl bych nejspíš daleko kritičtější. 70 %

Vlastně docela velké zklamání. Na western nezvykle ponuré (snad polovina děje se odehrává v noci) a brutální, byť poněkud samoúčelně. Logiku u podobných příběhů většinou nekomentuji, ale tady mě vážně zarazilo, že čtveřice chlapíků, která se vydá do očividně nepřátelské divočiny, se v rámci vlastní bezpečnosti nedokáže domluvit na tom, že budou v noci držet hlídku. Jsa odkojen dobrodružnými cestopisy Karla Maye považoval bych něco takového za naprostou samozřejmost. Herci jsou slušní, hlavně Kurt s Jenkinsem, ale přes veškerou snahu ve mně hlubší zájem o své postavy neprobudili, takže nakonec jsem asi nejvíc „fandil“ tomu týpkovi, pro kterého měl lidský život cenu hovna na podrážce boty. Ale ani on, ani ta hrstka porůznu roztroušených suchých vtípků nemůže spravit celkově matný dojem. Který navíc stále slábne, takže sotva po pár dnech už vlastně ani nevím, že jsem ten film viděl... 65 %

Limitless je jasným důkazem, že k výbornému filmu vám stačí jeden jednoduchý „matrixovský“ nápad. Který pak už jen musíte rozvinout do víceméně tradiční zápletky, k tomu sehnat adekvátní herce, přidat pár kamerových kouzel, celou dobu držet nohu na plynu a neposrat finále nějakou snahou o hluboké poučení ve stylu, že drogy jsou špatné a hlavní je nalézt lásku a být dobrým člověkem. Nasrat! Limitless ten svět ohnul přes zábradlí a pořádně s ním vyjebal! 80 %

Důstojný doják. 75 %

Lidé mají rádi doktory. Ať už se jmenují House nebo Štrosmajer, odjakživa nás fascinují borci, co se ve světle sterilních zářivek nemocničních pokojů a operačních sálů stávají pány našeho osudu. Borci, co nám dokáží vyndat z hlavy náboj pinzetou a ještě přitom flirtovat s asistující doktorkou a stírat méně schopného kolegu. A když jsou ještě k tomu Divní jako pan Cumberbatch... Konečně u marveláckého filmu nemám pocit, že jde o kaši, kterou někdo nastavoval ještě předtím, než se začala vařit. Konečně film, který nevypadá jako 56. díl superhrdinské Ulice, kde je vlastně úplně jedno kdo, s kým, jak a proč, protože příběh za dva díly upadne v zapomnění a svět bude zachraňovat další hrdina v pořadí. Tím nechci napsat, že by zrovna tenhle origin byl madsvíjak originální a vybočující ze zaběhlých schémat. Právě naopak - je v mnoha ohledech ještě stejnější, než předchozí marvelovky. Na rozdíl od nich má ale něco, co bych opatrně nazval „duší“. Jako kdyby stačilo opravdu málo: poladit pár detailů, víc si pohrát s postavami a vizuálem (fraktálové hrátky s prostorem vypadají parádně), a najednou je tady svébytné dobrodružství s poněkud atypickým hlavním hrdinou (byť podobnost s Plechovým mužíkem jistě není náhodná, v porovnání s ním je Strange příjemnej asi jako okurka v prdeli) a vypečenou partičkou těch vedlejších. A to platí i pro záporáka Madse Mikkelsena (kterého není zase tak málo, jak se někde píše). Pokud by Marvel dokázal přijít s jedním takovým filmem ročně, bohatě by mi to stačilo. Jejich plány jsou ale podle všeho úplně jiné a tento snímek je vlastně jenom součást PR kampaně nové postavy, předtím, než ji hodí do mlýnku na maso (a především na peníze) s označením Avengers. 78 %