J.e.r.e.c

Aby hororová podívaná fungovala, musí splňovat dvě základní kritéria. Za prvé, vytvořit atmosféru strachu s hustotou koncentrovanou tak, že by se v ní dalo rozkrájet třeba sto Rákosníčků, a za druhé, udržet ji konzistentně až do hořkého konce. Je zajímavé, že zatímco v prvním bodě uspěje kdejaký hrůzotvorný začátečník nebo rutinér, na tom druhém všichni shoří jako Freddy Krueger ve školní kotelně. Nadějně rozehraných hororů pokažených všemi nemožnými způsoby je víc, než zářezů na Jasonově sekeře. Navodit děsuplné pocity zase tak těžké není, a nejen Iron Maiden už dávno zjistili, že nejlépe zabírá strach ze tmy. A toho, co není vidět. Těchto jednoduchých pouček se drželi i tvůrci Blair Witch, ale jako jedni z mála dokázali to svoje strašení dotáhnout a vygradovat tak, že ve finále člověk nekroutí hlavou nad dementním rozuzlením, ale schovává ji pod polštář. Zpoza kterého hned vzápětí vykoukne, protože, i když to nechcete vidět, tak... prostě musíte! Blair Witch navíc dokonale využil skutečnosti, že horor jako jeden z mála žánrů nepotřebuje nákladnou produkci a dá se natočit za peníze utržené při sběru starého papíru. Že se stal jedním z nejvýdělečnějších filmů všech dob (rozpočet původního snímku 25tis.$, tržby 250 mega!!!) bylo jistě dílem zapříčiněno i šikovnou mystifikační kampaní, ale když jsem film už dávno poté sledoval o půlnoci kdesi na Nově, tohle bylo to poslední, na co bych pomyslel. The Blair Witch Project byl totiž asi jediný horor vůbec, ze kterého na mě šel strach. 100 %

Chcete námět na reportáž? Nebo rovnou na kultovní film z prostředí české základky? Vemte slavnou předlohu, do role sexy učitelky narvěte upoceného tučňáka, který má k herectví asi stejně blízko, jako Chanov k Beverly Hills, Coolia nahraďte Rytmikem, černochy a hispánce partou mladých a neklidných zmrdů, převážně hnědouhelného původu, a to vše doplňte hvězdami z Hospody, nováckých estrád, Krucipüsku nebo televizního hlasatelství. Protřepat, nemíchat, opíchat... a co z toho vzejde? Nejspíš pěknej bastard, říkáte si, a máte pravdu! Tohle je asi vrchol filmového neumětelství v podstatě ze všech možných úhlů pohledu (herci, scénář, kamera, nulový rozpočet) a něco takového by jinde než v postsovětské republice šlo „direct to vhs“. Na druhou stranu, vzhledem k silnému komediálnímu náboji tu ten kultovní potenciál skutečně je. O tom myšlenkovém by se dalo sáhodlouze debatovat, ale to bych raději přenechal Tomiovi, Džamile a podobným znalcům. Já si raději budu užívat, jak MagnuMsek v jednu chvíli umanutě vychovává a hned vzápětí sádlokrevně likviduje čtrnáctileté mafiány. Prostě příběh, který mohl napsat jen sám život! Vždyť, odkud by se tu jinak vzala scéna, ve které cool hnědoobčan, který sotva dosáhne nohama na zem ze židle, zahlásí: „Pane učiteli, co já mám namrdáno, to vy ještě nemáte ani načůráno!“? Celé k vidění zde. 50 %

Kde by mě kurva napadalo, že Marky Mark bude někdy hollywoodská hvězda? Když nás v polovině devadesátek s princem italským Joudou poučovali v Esu o „životu v ulicích“, tak určitě ne. Wahlberg se ale vypracoval a dneska je z něj docela velká hvězda, přestože magnusekvíjak kvalitním hercem rozhodně není. Ale svoji klasickou polohu prostého dobráka zvládne pokaždé se ctí. To Christian Bale je hvězdou první velikosti a tomu taky odpovídá jeho role psychicky narušeného čichače toluenu a podobných dobrot. Příběh je rozehrán velice zajímavě, ale pokud čekáte hardcore psychologické drama, budete zklamáni. Je to vlastně hodně podobný případ jako Russellův následující film Silver Linings Playbook - nestandardní premisa se vyvine tam, kde ji chtějí mít všichni pravdoláskaři. Na druhou stranu musím režisérovi přiznat, že má tyhle „colalokovy limonády“ prostě v malíku; je to cajdák, ale ne úplně falešnej a určitě ne blbej. Nedivím se, že slavil úspěch jak u prostého diváctva, tak u suchopárných akademiků. 73 %

Další seriálová pecka z produkce HBO. Místo činu: Birmingham 1919. Hlavní aktéři: gangsteři s žiletkama v čepicích, IRA, komunisti, cajti a Churchill. O co jde: o kriminální byznys, politiku, boj o moc, o rodinu, o lásku... Nechce se mi pořád psát to samé: o excelujících prvoligových hercích (Kilián je hotovej Kmotr!), skvělé filmařině a sebevzdělávání prostřednictvím historických reálií (i tady hodně zkreslených, ale, komu to vadí?). Tentokrát mě asi nejvíc dostala romantická linie, sice od počátku tušená a tudíž nepřekvapivá, ale přesto s citem podaná a v důsledku strhující. S finálním twistem, který vychcaně nutí ke zkouknutí další série. P.S. Doufám, že se dočkáme i nějaké zmínky o Aston Ville.//Edit: S lehkým časovým odstupem a ve spolupráci s druhou sérií zvedám na 90. 90 %

Další seriálová pecka z produkce HBO. Místo činu: Birmingham 1919. Hlavní aktéři: gangsteři s žiletkama v čepicích, IRA, komunisti, cajti a Churchill. O co jde: o kriminální byznys, politiku, boj o moc, o rodinu, o lásku... Nechce se mi pořád psát to samé: o excelujících prvoligových hercích (Kilián je hotovej Kmotr!), skvělé filmařině a sebevzdělávání prostřednictvím historických reálií (i tady hodně zkreslených, ale, komu to vadí?). Tentokrát mě asi nejvíc dostala romantická linie, sice od počátku tušená a tudíž nepřekvapivá, ale přesto s citem podaná a v důsledku strhující. S finálním twistem, který vychcaně nutí ke zkouknutí další série. P.S. Doufám, že se dočkáme i nějaké zmínky o Aston Ville. 1.série 90 %___2.série je asi o pár prolitých kapek krve slabší, než ta první, ale dohromady tvoří neodolatelně přitažlivý celek, který nová várka epizod šperkuje několika skvostnými detaily, jako je třeba postava židovského gangstera a psychopata (jak jinak, že) ztvárněná Tomem Hardym. Prve jsem úplně zapomněl zmínit muziku, což je na pěstí do držky, protože skvělý moderně rockový hudební doprovod je klíčovým prvkem celé téhle parádičky. Pecka! 2.série 86 %___To, co předchozích dvanáct dílů tak parádně budovalo, ten nešťastný třináctý poslal jednou ranou do márnice. Co to má bejt? Místo skvělé atmosferické gangsterky najednou koukám na nějaké „Panství Downtown“? (Nebo, alespoň takhle nějak si ho představuju, páč jsem ho nikdy neviděl.) Kulisy se změnily ze špinavých ulic Birminghamu a doupat Londýna na putinovsky rozlehlé sídlo uprostřed zelených luk a z gaunerů z ulice se stala šlechta. Ne, samozřejmě, nestala, byť to tak na první pohled může působit. Ale pohled tygra těm parchantům pořád nechybí, a když je potřeba, stále dokáží vytasit drápy! Přestože zklamání ze značné stylové změny časem vyprchá, dojem, že tohle prostě není ono, až do konce nezmizí. I přesto, že úchylní ruští aristokraté dělají, co můžou, a snad poprvé od Shelbyovců přebírají štafetu největších magorů na place... 3.série 75 %___Ach jo, ten konec, ten konec... ten mě zklamal! Přitom se celých pět dílů velice pečlivě a umně skládá dohromady tak, aby připravilo půdu pro zdrcující finále. Které se však nedostaví. Místo toho přijde jen velice neuspokojivé vyvrcholení a po něm ještě dalších snad dvacet minut dojezdu, které končí řádným wtf a cliffhangerem. Až při sledování této řady mi došlo, že postava Tommyho představuje vlastně jakýsi mužský ideál. Je (takřka nadlidsky) inteligentní - dokáže plánovat několik kroků dopředu, ale přitom okamžitě reagovat, když se situace na šachovnici nečekaně změní; zároveň však není jen nějakým salónním intelektuálem a vítězí i tehdy, když dojde na pěsti a zbraně; má ty nejvyšší ambice a je velice aktivní směrem k jejich naplnění; má téměř absolutní sebedůvěru - před nikým neuhne, neskloní hlavu, za všech okolností zůstává sám sebou; svoji rodinu (či spíše klan) ovládá skoro jako nějaký bůh, často i za pomoci manipulace a zákulisních intrik, ale vždy pro jejich dobro... A je už pak jen logickým důsledkem, že na základě tohoto chování mu do postele padají všechny ženy, o které jen zavadí. Ty totiž dokáží vycítit, že pod zdánlivě chladnou maskou kalkulujícího gangstera se skrývá sopka plná emocí a v konečném důsledku i srdce na správném místě. A já vlastně nevím, jestli mi ta jeho dokonalost vadí (protože není realistická) nebo se mi líbí (protože je inspirativní). Celkem dilema, vzhledem k tomu, že v průběhu děje byly ostatní důležité postavy buď zlikvidovány, nebo redukovány skoro do karikatur, a celý seriál je teď už vlastně pouze o něm... 4.série 80%___Peaky Blinders jsou nejspíš nejstylovější seriál... vůbec? Audiovizuální stránka (vysoustružená v místních ocelárnách, které daly světu i Judas Priest) je tak podmanivá, až jsem sám s lehkým překvapením zjistil, že na dějových peripetiích mi vlastně příliš nezáleží, protože všechny ty zpomalovačky, montáže a epické kamerové nájezdy za doprovodu kovově dunících songů jsou uměleckým dílem samy o sobě.  Navíc mě hodně potěšil návrat k fikci zasazené do historického kontextu, která si mě tak získala v prvních dvou sériích a později byla prakticky úplně opuštěna. Vážně jsem netušil, že v Anglii existovala regulérní fašistická strana a těšila se docela slušné podpoře. A její šéf Oswald Mosley v podání Sama Claflina je dokonale elegantní a úctyhodný šmejd. 5.série 80 %___In the bleak midwinter... To nejhorší nakonec. Skoro by se chtělo napsat – všechno špatně! Zatímco Hardy, Anya nebo minule tak famózní Claflin zoufale paběrkují a počítají každou minutu (o zcela zbytečném cameu Stephena Grahama ani nemluvě), postavy a motivy, které mě vůbec nezajímají (Esme a hlavně neskutečně otravná Lizzie a všechny ty manželsko/rodičovské peripetie), se roztahují často přes celé díly, které zaplňují hlušinou ubrečených výčitek a prázdných dialogů. Najednou nefunguje ani ten báječně opulentní styl, pěkné obrázky se okoukají a ucourané písničky spíš serou. (Kam se ksakru poděly kytary!?!) Cillian Murphy za sebou táhne celou káru ze všech sil jako mezek, ale ani jeho vytrvalost a tvrdohlavost tentokrát nestačí. Doufal jsem alespoň v epicky krvavý závěr, ale nakonec sešlo i z něj a všechno končí zcela v intencích celé série notně uchcaně. Škoda, Tommy Shelby by si jako nejvíc cool mafián filmové historie zasloužil důstojnější pomník. Mnohem důstojnější. 6.série 60 %

No tak, sláva, po 25 letech od revoluce tu konečně máme něco, co svojí kvalitou připomíná televizní produkci na vyspělém Západě. Problém spočívá v tom, že tohle vlastně není český výtvor, celé je to sakumprdum oprásknuté ze skandinávského seriálu téhož jména (tj.podobný případ, jako Terapie). Což by – čistě teoreticky – nemuselo vadit, pokud neznáte originál. Ale, i když ho neznáte (jako třeba já), působí seriál tak nějak... nečesky. Co se samotného příběhu týče, trpí překombinovaností, což se dalo čekat, a celá zápletka s osudovým spolčením je příliš kostrbatá a vzhledem k tomu, že Mamon se jinak snaží vypadat jako realistické zobrazení současnosti, i zatraceně nevěrohodná. Na férovku píšu, že být tohle zahraniční dílo, byl bych mnohem přísnější a možná bych ani seriál nepovažoval za hodný sledování. Ale tady mě hodně bavila právě ta česká stopa, především pak herci, i ten přístup, že zkušení matadoři hrají spíš vedlejší role, zatímco v těch hlavních se objevují mně neznámé tváře. Mamon je jedna z prvních vlašťovek, která k nám přináší jinde již běžnou úroveň televizní zábavy. Řemeslo konečně zvládneme, teď už to jen chce přijít taky s vlastním obsahem, něčím autorským a výsostně českým, a bude to super! 75 %

Nenapadlo by mě, že u filmu rychlého zběsilce Justina Lina budu cítit záchvěvy nostalgie, ale jednak tenhle potomek Khitájců už v True Detective ukázal, že umí hrát i na jiné struny, než ty zběsile akční, a druhak... když koukáte na film, jehož dva představitelé klíčových postav se nedávno odebrali zkoumat nekonečné prostory kosmu z nebeské perspektivy, tak se takovému pocitu ubráníte jen stěží. A jako kdyby se mu nechtěl bránit ani sám Lin, a tak je aktuální dobrodružství Enterprise vedeno ve „vážnějším“ duchu, což je fajn. Kirk a Spock už na sebe neštěkají, vzájemné hašteření bylo nahrazeno respektem a kolegialitou a jejich vztah se tak už daleko víc blíží tomu, co bylo k vidění ve starých filmech a seriálech. Roli hlavního hláškáře a humoristy definitivně převzal Kostra a ani ten Scotty už nemá tak warpózní vyřídilku, jako dříve, takže se v jeho monolozích a dialozích orientuji mnohem snáze. S tímto přístupem se kupodivu netluče ani očekávaná vysokooktanová akce, které je opravdu hodně a až na pár nepřehledných bitek je i fajn. Přesto nemůžu dát víc, jak 75, protože je to v principu fakt blbost, příběhově mělká (motivace hlavního záporáka je přinejlepším pochybná) a naprosto postrádající jakoukoliv osudovost či punc skutečného nebezpečí (i když opět jde o osud celé Galaxie, nebo co to ve Star Treku mají). Těšil jsem se na Idrise Elbu, ale jeho jméno je v titulcích i cizácké masce prakticky zbytečné, tuhle roli by klidně zvládl i Jirka Pomeje. Každopádně se ukázalo, že novej Trek si poradí i bez Jar-Jara v kapitánském křesle a laťku nadstandardní kosmické zábavy zdolal i napotřetí s naprostým přehledem. 75 %

Hawkinsi, ty máš sice kundu jako barák, ale bohužel malou fantazii. Jak jinak si vysvětlit, že už zase cpeš do filmu otce-zoufalce, co žije se svojí asi dvanáctiletou dcerou?! Eminemovi by to možná přišlo poučné, ale podle mě se děti do tohoto typu filmů vůbec nehodí, což byl ostatně i případ Iron Mana 3, kterýho zmíněný Shane Black zprznil podobně pitomou dětsko-dospěláckou interakcí. Ono to ostatně moc nefungovalo ani v Posledním skautovi, ale tam přes tu hromadu hlášek nebyl vůbec čas podobný píčoviny řešit. Ten tady bohužel je, protože těch hlášek a opravdu humorných situací je tu mnohem méně, než bych čekal. Gosling sice předvádí příjemnou kreaci někde na pomezí Pierra Richarda a inspektora Clouseaua, ale je na všechno až jakešovsky sám, medvídek Crowe a superkomplikovaná zápletka mu fakt nepomáhají. Takže očekávaná legrace všeho druhu se zapomněla někde na baru, kde pochlastává spolu se smysluplným dějem, jehož roli na place si zatím uzurpuje potměšilý chaos. Člověku by se to skoro chtělo úplně odzívat, kdyby tenhle film nebyl revoluční v jedné věci: je to snad poprvé, co počítačově vytvořená kopie skutečného herce vypadá velice reálně. Byť herecky to stále není ono; ta mimika a jemné odstíny, které může postavě dát jen živý člověk, ta tu prostě není. Přesto se Kim Basinger nemusí obracet v hrobě, že by ji nějak zpr... aha, tak moment, teď tady čtu, že tam hraje skutečná Kim! Což je podle mě blbost; jednak má méně vrásek a její pleť je podstatně vyhlazenější, než třeba před deseti lety, navíc ta mimika a herecký výraz vypadají poněkud posmrtně... to bude nějaké hollywoodské šméčko! 60 %

„I don't need your civil war!“ zpíval kdysi aktuální koncertní zpěvák AC/DC, ale já bych k novému marveláckému velkofilmu zase tak přísný nebyl. Ačkoliv, lhát se nemá, a tady se lže už v samotném názvu! A nejde ani tak o to, že žádná „občanská válka“ se ve filmu nekoná, to bych ještě prominul. Horší je, že tohle není Kapitán Amerika, jak ho známe z „Prvního Avengera“ a „Winter Soldiera“, tohle jsou prachsprostí Avengers 3! Film, který je, co se důležitých postav týče, bezpochyby tím nejpřebujelejším ze všech marvelovských comicsovek. Na rozdíl od jalových Avengers 2 ale tenhle stojí za vidění. Už jen samotná skutečnost, že přes (super)hrdinskou tlačenici na place se režisérům podařilo udržet celý ten nesourodý cirkus v jednom šapitó, dát každému z deseti principálů prostor pro jeho pár minut slávy a přitom neskončit s hlavou v záchodě jako nedávno kolega Snyder, zaslouží uznání. Bohužel, je to spíš uznání vyjádřené pokýváním hlavy, než nadšenými ovacemi, protože ten náboj, jaký měl Winter Soldier, tady prostě není. Místo do hloubky rozvinutých dvou tří linií jich tu máme třikrát tolik, ne úplně debilních, ale většinou pouze solidních. Na jeden mač je tu zkrátka příliš mnoho Kapitánů. Co mě překvapilo – konflikt dává smysl! Tohle jsem dopředu vylučoval, ale pletl jsem se jako trenér Vrba s nasazením Davida Lafaty na euru proti Chorvatům! Naopak, vnitřní pnutí mezi oběma hlavními borci je super a musím říct, že ve mně s odstupem od projekce dokonce celkem solidně rezonovalo, což bych u popcornové akce nečekal. Dál je tu pár východisek, která překvapí, zejména závěr, u kterého se dlouho zdá, že se stočí očekávaným směrem, a on místo toho zahne krapet jinam. Příjemné narušení stereotypu. Co mě naopak zklamalo, jsou bitky! Proti perfektně přehledným a nabušeným z Winter Soldiera je tady už moc trhané kamery a rychlých střihů, a v konečném důsledku i poněkud příliš „unreal akce“. Ale pořád je na co se koukat a ten ultimátní týmový gruppensex na letišti je nabitý nápady jako tělo atentátníka ISIS výbušninami všeho druhu. Celkově o něco slabší, než oba předchozí Capové, ale pořád lepší, než cokoliv jiného od Marvelu za poslední roky. 74 %

Batman vs Superman by posloužil jako výborný námět nikoliv na reportáž, ale pro studii, jakou cestu ušel a kam se dostal hrdinský epos; od dob Gilgamešů, přes antické báje, soumraky severských bohů a ruské bohatýrské byliny... až k tomuhle. A to srovnání by pro tvůrce filmu a především pak režiséra Zacka Snydera nevyznělo zrovna dvakrát lichotivě, protože něco jako hloubku, osudovost nebo silný příběh byste tu hledali marně. Zůstalo jen přepálené měřítko. Minule jsme koukali, jak se cavila kryptonská ocel, a protože Snyder se rozhodl podvolit diktátu hollywoodských pravidel o dvojnásobných sázkách v pokračování, tak tentokrát už jeden superhrdina nestačí; je jich tu rovnou sedm! Významnou roli ale hrají pouze dva (a půl). Jeden z hlavních problémů filmu se dá celkem snadno odhadnout ještě dřív, než se objeví logo Warner Bros; jak prokal-ela zařídit, aby si dva správňáci šli po krku? Jak dostat Old Shatterhanda do klinče s Mirkem Dušínem? Jestli vás nic nenapadá, tak buďte v klidu, stejně na tom byl i Snyder a kluci, kteří mu psali scénář. Nemám potuchy, jestli v comicsových předlohách to nějaký smysl dává (tipnu si, že ne), ale v tomhle filmu to byla předem prohraná bitva. Ale než k ní vůbec dojde, je nutné se prokousat velmi, velmi dlouhou předehrou, která sice nedokáže pořádně rozhicovat (naopak, spíš napůl uspává), přesto je však nakonec paradoxně snesitelnější, než očekávané vyvrcholení v podobě vzájemného střetu, které může uspokojit pouze ty úplně nejvěrnější fanoušky obou comicsových titánů. Ocelová huba a netopýří huba si zkrátka chvíli dávají bezdůvodně po hubě, dokud jim do toho nevleze (nikoliv Robert) Záhuba. Další výtka jde za příběhem, nebo spíš za dějem, protože příběh se roztavil někde v žáru kryptonských laserů. Ne, že by se mi vykouřil hned z hlavy, ale jeho konzistence připomíná tekutý vlašský salát z dob nedávno minulých, ve kterém se sice tu a tam daly najít pevné kousky hmoty, ale rozhodně jich nebylo dost na to, aby vás pořádně zasytily. Ve snaze nacpat toho do filmu co nejvíc, a nastartovat tak svoji vlastní potenciálně supervýdělečnou sérii, dle vzoru marveláckých Avengers, se tu kromě obou „manů“ dostane i na ženskou hrdinku, nadlidsky silnou krasavici Wonder woman. Ta se sice začne poflakovat kolem od nějaké třicáté minuty, ale pokud se těšíte na okamžik, až si navleče fešný kostýmek s nápisem JustTitsLeague a vrhne se do boje, bude pro vás většina snímku jen čekáním na Gadota. Hlavním protihráčem celé téhle superspravedlivé party je Lex Luthor Jesseho Eisenberga, jemuž k tomu, aby ze svého sociálního networkera udělal asociálního netvora, asi podle všeho mělo stačit ohulit přehrávač značky Ledger na 200%. Irons jako Alfréd mi sedí víc, než ubulený Caine, ale kam se sakra poděl humor? Snyder se o něj místy i snaží, ale většinou to dopadá jako Arnieho pokusy o úsměv v Terminátorovi 2. V mohutném finále pak usiluje o vyspravení celkově rozpačitého dojmu tím, že epicky cedí hektolitry digitálního bordelu (na který připadnou asi dvě kapky krve), ale to ohromení z vítězství hmoty nad duchem, jaké jsem cítil u Muže z oceli, se už tentokrát nedostavilo. A jestli budu mít i napotřetí chuť nechat se jít převálcovat vším tím mega-lo-super-batmanstvím do kina, už teď dost pochybuju. 70 %