bear

Film jsem viděl poprvé v sedmdesátých letech, a stále jsem čekal, kdy ho budou opakovat. Že to bude trvat skoro 40 let bych nečekal, už jsem ani nedoufal. Rád jsem si připomenul některá svěží místa, například prvotní sběr plísní - jak zřízenec házel do pytle kdeco co mu přišlo pod ruku, zatímco odborný asistent s péčí vědce pracoval přísně selektivně.

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Vizuálně naprosto věrné rytinám, které neodmyslitelně patří ke knihám Julese Verna a proto velice stylové. Technicky na svou dobu naprosto precizní. Někdy si tak říkám, kdyby tak měl režisér Karel Zeman možnosti dnešních počítačových triků a moderních studií, jestli by ty jeho filmy měly to jedinečné nezaměnitelné kouzlo?

Typický představitel filmového socialistického realismu a schematismu padesátých let. Boj dobra a zla je reprezentován jako zápas mezi reakčními silami sedláků - zastánců tradičních forem zemědělství, kteří odmítají obětovat své statky a pole vyšší ideji - stavbě přehrady, která by přinesla užitek celému kraji. Na druhé straně stojí zastánci pokroku, kteří opouštějí neúrodná políčka a odcházejí za lepším životem aby se podíleli na kolektivizaci. Je třeba nejen postavit přehradu z železobetonu, která by zkrotila divokou řeku, ale současně musí být zbořena přehrada mezi lidmi, která brání lepší budoucnosti celku!

Zajímavá je vizuální podoba Golema, která se dost liší od asi nejznámějšího ztvárnění ve filmu Císařův pekař - Pekařův císař (1951) a která připomíná spíše Frankensteina. Také systém jeho oživování je jiný - nevkládá se šém do čela, ale na čelo se píší zaklínací znaky. Zkáza, kterou Golem působí v císařském paláci je i na tehdejí dobu docela působivě natočena.

Pro historiky to má snad nějakou cenu, já jsem se u toho ale nudil stejně jako kdyby to byl záznam ze XXII. sjezdu KSČ. Člověku z toho ale trochu běhá mráz po zádech a říká si, jak se ti lidi mohli nechat tahle zblbnout. Snad davová hypnóza, nebo co.

Slovensko je skutečně krásná země a slovenská krajina má svůj specifický charakter. Obrázky z pod Tater s pasoucími se ovečkami a hrajícími se pasáčky působí uklidňujícím a přímo idylickým dojmem. I když folklór a lidové zvyky nejsou jinak mé hobby, musím uznat, že síla tohoto dokumentu je v tom, že autenticky zobrazuje to, co jinak už dnes můžeme vidět jen zprostředkovaně na národopisných slavnostech. To však už jen bývá přehlídka krojů a písní a tanců, kdežto zde můžeme vidět lidi v jejich přirozeném prostředí při práci i lidových zvycích. Jejich život byl prostý, ale šťastný, těsně spojený s přírodou. Kamera pracuje úžasně poeticky a pěkná je i hudba, která film doprovází a která vhodně koloruje obraz.