The Earth Sings
Obsahy(1)
Po vzniku Československa v druhé polovině 20. let minulého století rozšířila Matica slovenská činnost národopisného oddělení také o film. Zásluhu na tom měl hudební vědec Karel Plicka (1894 - 1987), který pro Matici pracoval od roku 1923 jako sběratel lidových písní. Vedle zapisování písní a fotografování krojů začal s kamerou značky Pathé filmovat lidové slavnosti a zvyky. U Plickova filmového debutu Za slovenským íudom (1928), z něhož se zachovalo pouze torzo, dobová kritika vyzdvihovala zejména dokumentační hodnotu. Ani jeho druhý celovečerní snímek Po horách, po dolách (1929) nepřekročil odborně dokumentační rámec. Když se Plickovi podařilo začátkem 30. let získat zvukovou kameru, vytvořil své stěžejní dílo Zem spieva (1933), jímž zaujatý folklorista prokázal nejen poučenost a sžitost se zobrazovanými jevy, ale přinesl i nové estetizující prvky. V poetickém dokumentu Zem spieva shrnul svoje dosavadní skici a filmové materiály, doplnil je novými výjevy a vytvořil filmovou báseň, čerpající z bohaté studnice lidové kultury slovenského národa. Základní dějovou osnovu tvoří venkovský život s věčným přírodním koloběhem od konce zimy a zrodu jara až k podzimu s vinobraním jako posledním darem slunce. Pro jednotlivé výjevy, odehrávající se v jednotlivých ročních obdobích, si autoři zvolili vlastní básnickou zákonitost. Záběry Prahy a Bratislavy představují prolog, dětské hry ve volné přírodě zase epilog filmu. Seřazený materiál se stal podkladem pro vytvoření hudebního doprovodu, potom se definitivním střihem na nahranou hudbu Františka Škvora docílila esteticky působivá jednota obrazové a zvukové složky díla. Na výsledném tvaru měl významný podíl jako střihač Alexander Hackenschmied, československý dokumentarista, inspirovaný zkušenostmi sovětské filmové avantgardy. Přestože je Zem spieva zvukovým filmem, použil Plicka poetické mezititulky, jejichž autorem byl básník Ján Smrek. Film vznikl bez scénáře, na základě autorské představy celku, která se v procesu realizace stále konkretizovala a dotvářela. Originální negativ filmu však shořel při požáru zlínských ateliérů v roce 1944; ze zachované nekompletní pozitivní kopie byly v roce 1945 vyrobeny dva double negativy a v roce 1983 se nahrál nový záznam původní hudby. Ve své době se film u domácího publika nesetkal s patřičným ohlasem, jaký by si zasloužil. Jeho kvality však byly už tehdy oceněny v zahraničí, kde spolu s filmy Řeka, Extase a Bouře nad Tatrami získal za nejlepší režii Pohár města Benátek na druhém ročníku mezinárodního Biennale 1934. I po sedmdesáti letech, kdy vývoj dokumentárního filmu, doznal v technologii i ve filmové řeči značných změn, neztratilo toto průkopnické dílo nic ze své umělecké působivosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
"Zem spieva" nám promítali ve škole, a jak víte, největší darebové tam hrají prim a a tvoří názorový kodex, a kdo jej nesdílí toho prostě častují nadávkami a nebo ranami pěstí. Snad proto jsem z filmu moc neměl, hulákal a vypiskoval jako většina ostatních. (Nevím ovšem, jak se to slučuje s touto informací: "Zo zachovanej nekompletnej pozitívnej kópie boli v roku 1945 vyrobené dva double negatívy a v roku 1983 bol nahraný nový záznam pôvodnej hudby a pôvodné úvodné zábery Prahy") Teď to vidím samozřejmě hodně jinak; hudbu Františka Škvora považuji (alespoň) za působivější než skladby Morriconeho nebo Lišky; střih sám o sobě je mistrovské dílo; a fanatický folklorista Karol Plicka je duší celého díla. Někdy mám až pocit, že právě na tomto filmu je postavena "slovenská štátnosť". Pozn. 1: "Folklórná šou Zem spieva", uváděná v poslední době na RTVS, se možná snaží zachovat nezachovatelné, ale zas vidět tancovat japonský folklorní soubor "Valaška", to je super-folkor (škoda, že nezpívají) Pozn. 2: Na vojně jsem byl s (zaprase si nemohu vzpomenout na jméno) maďarským Slovákem, který vystudoval v Budapešti folkloristiku. Když ho lampasáci častovali prohlášením: "Ste vojak alebo čo?", (podobně jako mě, ale já jsem neměl tak pádnou odpověď) , říkal: "Nie som vojak, som folklórista". ()
Plickovi sa podarilo integrálnym filmovým jazykom zachytiť autentický a nádherne archaický vidiecky život pod Tatrami, ktorý v tom čase už v Česku neexistoval. Zábery z Podkarpatskej Rusi sú však koncepčne neopodstatnené a preto rušivé (Plickovi zrejme nešlo o Slovákov, ale o tých Slovanov v rámci vtedajšieho Československa, ktorí neboli Čechmi). Emocionálne strhujúce sú scény s upálením a utopením Moreny, zábery na prastaré náhrobky a chlapca švihajúceho bičom na konci. ()
Cenný dokument o ľudových zvykoch, tancoch, spevoch i ťažkej práci. Nejde o štylizovaný, aranžovaný folklór pre turistov, takto sa naozaj v tej dobe žilo. Videl som viacero šotov, ktoré sa snažili presvedčiť diváka, že tak sa žije na Slovensku aj dnes, ale to je už o niečom inom. Zaujala ma pasáž o spracovaní ľanu, lebo som sa ako chlapec na ňom v okolí Banskej Bystrice cez prázdniny podieľal. Film má príšernú technickú úroveň a dokáže si ho pozrieť iba divák, ktorý má k danej tematike vzťah. Takže sa Fingon nemá prečo čudovať, že väčšina komentárov je v slovenčine. ()
Začiatok filmu je prechádzkou po Bratislave. Sledujeme trhy, ľudí, ktorý sa ponáhľajú do práce, električky a autá a potom ako by mávnutím čarovného prútika sa dostávame na stredné a východné Slovensko, do miest, kde panujú tradície a kde je folklór zo všetkými svojimi zvykmi a obradmi silnou súčasťou každodenného života. V lone prírody vidíme deti ako sa hrajú a dospelých ako sejú a obrábajú polia a ako zbierajú ovocie a úrodu. Vidíme ľudí ako sa zabávajú, ako oslavujú boží deň a ako vítajú jar tým, že zahadzujú a pália Morenu. Film je básňou, ktorá v sebe miesi lyrické obrazy, ktoré vynikajú vďaka živému a rytmickému hudobnému sprievodu a dokumentárny film zachytávajúci každodenný život v tej najčistejšej podobne. Dôležitým prvkom nebola len Plicková kamera, ale aj strih Hackenschmieda, ktorý z rytmizoval mozaiku záberov a dal jej štruktúru a formu. Vďaka tomu sa jedná o veľmi zaujímavé dielo, hlavne pre súčasného diváka, ktorý má možnosť pozorovať starú Bratislavu a život na dedinách, neovplyvnení počítačovým vekom a zo zameraným na slovanské zvyky a tradície. Čím sa film stáva krásnou nostalgickou spomienkou za dávnymi časmi, ktoré upútajú aj tých, ktorý ich nemali možnosť zažiť. Čo je v rámci tohto žánru a na slovenské pomery nadčasové. ()
Hodnotu některých filmů doceníme až o mnoho let později po jejich natočení... což je přesně případ snímku Zem spieva, ten mezi nimi bude figurovat na čelních místech. Starými tradicemi a folklórem prostoupený každodenní tvrdý život lidí pod Tatrami, dávno zapomenuté písně, dětské hry a řemesla, které už nikde neuvidíte, to vše nadčasově sestříháno a prokládáno záběry dechberoucích přírodních krás Slovenska. Nemám co bych tomuto skvostu vytknul. ()
Galerie (1)
Zajímavosti (28)
- Spolupráca Plicka-Hackenschmied dovolila, aby sa zreteľné kameramanské kvality Plicku pretavili do filmového diela pomocou Hackenschmiedových postupov vystavania celku na princípoch ruskej montáže. Hackenschmied narúšal osvedčené strihové postupy. Po celkoch krajiny sa nebál zaradiť polodetail detskej tváre či sériu portrétov dedinčanov. (Biopler)
- Natáčanie prebiehalo v lokalitách: Bratislava, Devínsky hrad, Dunaj, Vysoké Tatry, Liptovská Lúžna, Ganič, Iza, Heľpa, Štôla, Jasiňa, Košecké Rovné, Zliechov, Štrba, Telgárt, Polomka, Ábelová, Levoča, Čajkov. (Zdroj: skcinema.sk) (Raccoon.city)
- Film bol vyrobený s podporou vtedajšieho prezidenta T. G. Masaryka. (Raccoon.city)
Reklama