Zazie

Nezaslouženě nejsmolnější seriál československé produkce, jak podrobně vylíčili FilmFan24 a Ej Hlemýžď. Seriál to byl z dnešního hlediska naprosto neškodný: sebraly se motivy legend a pověstí z různých hradů a zámků a spojily se příběhem putování paní Lucie s družinou od hradu ke hradu (myslím, že hledala ztraceného manžela). Vysílat se začal v hlavním sobotním vysílacím čase, ale už po pár dílech byl na zásah shůry potupně přesunut na nedělní dopoledne, kde tolik nevyčníval a naše pracující nedráždil. I tam ale časem začal vadit.

Typický anglický humor, navíc ze studentského a zároveň lékařského prostředí, by určitě nezklamal ani teď. Je to už dávno, co jsem tenhle seriál viděla, ale některé scény mi utkvěly v hlavě. Třeba ta, kde se studenti o přestávce v bufetu napájeli moštem (jak se tvrdilo v českém překladu) a pak přišli na přednášku jak zákon káže. Bylo mi divné, jak se mohli po moštu opít. Až po letech mi došlo, že šlo zřejmě o cider, který je mírně alkoholický, v té době jsme to neznali, tak nám to chtěl asi překladatel přiblížit.

Taková zvláštní komedie s prvky road movie, z které člověk získá dojem, že všichni obyvatelé Islandu jsou až na jednoho rybáře - nekuřáka permanentně zhulení. Zjevením je tu především hlavní hrdinka Anna - svérázná básnířka a dealerka marihuany, nehezká, neženská, smrdí i z plátna. Její představitelka údajně není herečka, ale rocková zpěvačka. No a kdo by chtěl vidět něco z nádherné islandské krajiny, dočká se.

Nostalgie. Teenagerská komedie 60. let - naivní cudná pohádka o dívčím internátu, kde vládne přísná ředitelka, a o pop kapele, která tam způsobí menší poprask. Většina písniček, které Los Bravos ve filmu hrají a zpívají, právem upadla v zapomnění, ale Black Is Black je pořád nádherná a hraje se dodnes.

Angličtinářka Fiona a tělocvikář Dom se protancovávají životem a ke spokojenosti jim nic nechybí. Až do té doby než jim zkříží cestu neúspěšný sebevrah. Následuje havárie, při které přijde Fiona o nohu a Dom o paměť. To ale není jediná pohroma, která je má potkat. Teď byste čekali drama nebo sentiment. Opak je pravdou. Připravte se na grotesku beanovského ražení. Jsou tu samozřejmě i dojemné okamžiky (kouzelná scéna stínového tance), ale ti dva (vlastně tři) vám nedají šanci je litovat. Málokdy se mi stane, že bych chtěla film okamžitě po jeho skončení vidět znovu. Tohle byl ten případ.

Blíží se vánoce a v domě rodičů se schází rodina. Už několik let se takto nesešli a teď je přivádí závažná choroba matky (Catherine Deneuve). Vztahy mezi členy rodiny jsou dost komplikované a je stále znát stín dávné tragédie - úmrtí nejstaršího bratříčka, pro kterého se nepovedlo najít vhodného dárce kostní dřeně. Musím přiznat, že s tímto filmem jsem se poněkud minula. Dobrou polovinu filmu (a rozhodně není krátký) mi trvalo, než jsem se jakž takž vyznala ve všech zúčastněných. Postavy někdy vedou dialogy nebo monology, jejichž smysl mi unikl. Stále jsem čekala, že dojde k nějaké pointě nebo zlomu, ale veškeré náznaky se rozplizly v nic. Film dává spoustu otázek, ale vůbec žádnou odpověď.

Romantická část mého já si libuje v záhadách a pokud se vztahují k historii, tím lépe, takže podobné příběhy konzumuji i s navijákem. I v tomto seriálu jsou příběhy zajímavé, kazí je ale poněkud umělé dialogy a především hlavní dvojice, tedy přesněji její dámská polovina. Postava Zuzany Norisové mi připadá jaksi naroubovaná a neukotvená. Víme, že je to senzibilní studentka historie, ale to je tak všechno. Dá se předpokládat, že holka bydlí někde na koleji, asi má kamarády a rodinu, určitě by měla občas zajít na přednášku a složit nějakou tu zkoušku. O ničem takovém ale není v celém seriálu ani zmínka a holka místo studování lítá někde s Vaculíkem a řeší záhady. Kdyby aspoň mezi těmi dvěma fungovala nějaká chemie, ale i ten jejich vztah je takový uměle vykonstruovaný jen proto, že mít hlavní dvojici se sluší a obsadit hezkou herečku je nutné.

François Pignon (zná ten Veber vůbec jiné jméno?) vykonává zaměstnání s hrdým názvem voiturier (v luxusní restauraci parkuje auta zákazníků) a je zoufale zamilován do kamarádky z dětství Emilie; tu ale zatím vůbec nenapadlo, že kamarád z dětství by mohl být něco víc než jen kamarád. Pierre Levasseur je bohatý průmyslník a je zamilován do topmodelky Eleny, která ho tlačí, aby se rozvedl; on by se možná i rozvedl, má to ale háček: většina jeho majetku patří jeho manželce a ta si je toho moc dobře vědoma. Život oběma párům ještě víc zamotá fotografie uveřejněná v bulváru, na které se náhodou sejde luxusní milenecký pár s procházejícím parkovačem. To je východisko skvělé odpočinkové zábavy zcela v tradicích dobré francouzské komedie. ("Měl byste změnit lékaře." "Ne, nechám si tohohle, když ho vidím, vždycky se mi udělá dobře.")

Je to určitě hodně zajímavý námět, pořád jsem se ale nedokázala ubránit dojmu, že bych si o tom raději četla. Ve filmu se informace sypou poněkud překotně a než člověk stihne jednu vstřebat, má tu další nálož.

Když si Matt Damon přečeše pěšinku na druhou stranu, neznamená to ještě, že bude vypadat jako Jude Law.