RedAK

ano Ano ANO! Národe jásejme. Jásejme, skandujme, slavme! Miloš konečně dostal na prdel. Nikoliv však od svého protikandidáta, ale od moderátorky. To je asi jako kdybyste byl hráč Sparty a během zápasu se Slávií vás zfackoval trenér. Nevadí. Dokonce jsme se dočkali i střídmého kultivovaného publika, do něhož se řadí například textař a herec František Ringo Čech, známý to autor obrazu „Zvířátka obdivují píču“, či snad brilantní režisér Zdeněk Troska, z jehož filmů jsem dostal rakovinu očí, uší, vlasů a čtyři po sobě jdoucí infarkty já i matka. Nevadí. Von i ten Drahoš se pro dnešek připravil líp než svoje židle a trumfnul ji hned ve dvou otázkách. Dokonce se ani nervozitou netřepal jak čtyřiadvacetiletej IT student při prvním sexu a protentokrát i věcně odpovídal. Paráda. Witowská si oba kandidáty střídavě mazala na prsa a chleba a u toho se pěkně usmívala, až se na to dalo dívat. Nejvtipnější je, že Jára Soukupůj skončil na moderátorským žebříčku druhej, přitom on je proti Witowský to samý co lentilka proti viagře, ale pokud máte pod sebou ještě půl žvejkačky a šutr, prostě druhej skončíte. Sláva jen sláva, kdo to řekl? Celkovej dojem ze všech čtyř debat je jasnej, seschlej Milda svůj mandát během tohohle víkendu obhájí a my si z něj ještě dva a půl roku budem dělat prdel, než odejde na Věčnost, nebo jak se ta hospoda na Praze jedna jmenuje. A pak ještě dalších dva a půl roku.

Jojo, tyhlencty kalby já dobře znám. I když u mě probíhají krapítko odlišně, anžto jsem malý tlustý plešatý a osamělý, čili nemám žádné přátele a musím si vystačit sám se svým laptopem. Občas si na večer sednu doma do kuřárny, vezmu s sebou noťas a nezřízeně chlastám. Vzhledem k létům tvrdého tréninku na mě alkohol působí jen minimálně, přesto jsem si z čiré zvědavosti naposledy zapisoval deset fází, kterými postupně, s přibývajícím alkoholem, prochází moje mysl. Zde jsou moje postřehy: 1) Rudnou mi tváře. Debilně se usmívám a myslím si, jak jsem roztomilý. 2) Pobroukávám si a tančím do rytmu nejlepších písní od Karla Gotta. Jde mi to výborně. 3) Píšu si s holkama na facebooku a všechny mě nespoutaně balí, nedokážu si to vysvětlit. 4) V rádiu začali hrát Kluse. Nostalgicky pláču a chci změnit svůj život. Udělám pro to vše! Pak moji pozornost zaujmou sušenky na stole. 5) Chci si zapálit další cigaretu, ale všechny za podezřelých okolností zmizely. Oblékám si negližé a vyrážím do nejbližšího baru pro krábu. Po cestě hlasitě zpívám Anetu Langerovou a se všemi se přátelím. V baru požádám barmana o ruku a po odmítnutí se vracím domů. 6) Cítím se výborně. Kouřím pivo, piju cigára a je mi fajn. Píšu na facebook status, který nedává smysl, a strašně se tomu směju. Jsem tak zábavný! 7) Po cestě na záchod jsem zakopl o kočku a to žádnou nemám. Zadávám si do googlu fórum asijské ekonomiky a opravuju Číňanům gramatiku. 8) Klávesnice na notebooku se začíná chovat podezřele. Písmenka samovolně mění svoje pozice, nemůžu najít enter. Čísla zmizely úplně. Mluví na mě kaktus. Nechápu… proč furt otravuje. Toužím po sexuálním styku se svojí čivavou, ale ihned myšlenku polykám, nemám totiž kondom. 9) Nemůžu najít správný východ z místnosti. Vždycky když projdu dveřmi, vrátím se na stejné místo. Podlaha začala dělat přemety a ze stropu začalo sněžit. Umím mluvit klingonsky. Na návštěvu přišel Tokijský novoroční ohňostroj a dvě prostitutky. 10) Jdu si do lednice pro druhé pivo.

Putin, milka a kýbl. Hymna každýho správnýho emaře.

Nebýt místní sorty učebnicových pokrytců, tak bych se o existenci tohoto filmu nikdy nedozvěděl. Takže ano, rčení, že i negativní reklama je reklama, stále funguje naprosto spolehlivě. Abych vás uvedl do situace; na netu se zjevilo video z natáčení, ve kterém chovatel nutí psa do vody, přestože čokl na to zrovna nemá vůbec náladu, a když se tam konečně odhodlá, tak si zlehka lokne chlorovaného patoku. To byla samozřejmě neopakovatelná příležitost pro všechny přecitlivělé chovatele rybiček, kteří začali film bojkotovat tím, že rozbalili tu roletku vpravo nahoře a zabijácky mu nasolili odpad. Někdo také musel vydatně nachcat do diskuze, protože tam zničehonic vyrašili nagelovaní teplouši s kabelkami a upnutými trikoty s véčkovým výstřihem po kotníky a začali pohoršeně mustrovat na všechny strany, protože oni svoje čivavy šukají vždycky něžně a nemohou se dívat na to, jak někdo nutí nebohého psíka jít do vody! Tfuj tfuj tfuj! Ano, jsou to moc pěkná gesta, gratuluji. Zlí tvůrci jsou za své ošklivé zvířecí martyrium potrestáni a vy jste se ukázali jako stateční hrdinové s ledvinou na pravém místě. Ještě si nezapomeňte na facebooku pietně nahodit psí filtr na ty vaše duté hlavy, abyste své spravedlivé rozhořčení šířili napříč světem. Ony totiž ostatní filmy se zvířaty jsou vždy natáčeny s přihlédnutím na maximální pohodlí všech zvířecích protagonistů, a když se vořech k něčemu nemá, tak se s ním normálně v klidu domluví. „Podívej, Azore, mohl bys tady podlézt vrata, pak vyběhnout na houpačku, skočit z ní dvojitý salto na pískoviště a nakonec před tamtou kamerou zatančit salsu? Jestli se ti teďkom nechce, tak na to peč a v klidu si dej misku Pedigree, uděláme to zítra.“ Samozřejmě to neznamená, že já jsem si u toho videa samou radostí vyhonil, jen si spíš dokážu představit, jak asi musí být natáčení se psy náročné. Navíc nepodléhám lacinému instantnímu soucitu, kdy někde naklikám odpady, psí filtry a duhové profilovky a myslím si, jaký jsem kádr. Jestli chcete tak vehementně bojovat proti týrání papoušků, tak raději přispějte nějakému fondu na ochranu zvířat a přestaňte ze sebe laskavě dělat na internetech kretény, protože moc dobře vím, že jakmile se při natáčení jakéhokoliv jiného filmu zabije nějaký kaskadér, tak si jen flegmaticky přehodíte mastnou patku zleva doprava a licoměrně zahlásíte: „pffff, neměl tam lozit, čurák“. Mě Psí posrání nebavilo, protože je to veskrze průměrná nudná rodinná trapárna, ale kvůli těm prskajícím bukvám jsem ho tuze rád podpořil zakoupením lupenu. Oceňuji, že zdejší admini tentokrát nelenili a ten žluklý projev malosti a pokrytectví promazali.

Toho rána se probudila Blažena opět s tím nepříjemným vnitřním pocitem. V zásuvce nočního stolku nahmatala inhalátor, opřela se o pelest postele a zkřivenými koutky svých povadlých rtů jej aplikovala. Hrtanem jí prosvištěl chladný závan medikamentu společně s hořkou pachutí černých myšlenek. Tiše polkla a krátce se poohlédla po prázdném místu své robustní manželské lóže. Už je to opět tady. Jako každé ráno se nazula do svých zachovalých šněrovacích bačkor a rozvážným krokem se vydala skrze temnou chodbu směrem do kuchyně, kde na ni u prostřeného stolu již čekal snídající manžel Josef, který jí namísto pozdravu poslal významný tázavý pohled. "Táto, mě ta kunda furt svrbí!" procedila Blažena zoufale mezi rty a bez zardění si prohrábla rozkrok. "Do hajzlu, Blážo, a nejsou to třeba filcky?" odvětil Josef a decentně upil ze své ranní okeny. "Tak seš debil ne, však filcky jsou jenom v porostu!". Josef protočil oči v sloup, odložil na stolek hrníček s potiskem ,Nejlepší lempl, a kvapným krokem se hnal ku dřezu plnému umaštěných talířů od loňska. "Tak co když zalezly dovnitř? Vždyť ju máš jak vrata od stodoly, tak tam klidně mohly zapadnout!". Blažena, za běžných situací naprosto klidná a vyrovnaná osoba, se již nervově neudržela a hodila po manželovi nedojedenou konzervu s plesnivou Májkou, ovšem Josef jakožto životem protřelý ostřílený akrobat bryskně zareagoval a svižně stihl zavřít oči, takže ho vepřová paštika z jarního výprodeje pouze pleskla po čele. "Ses posrala, ne?" vyhekl ze sebe nevěřícně a propocenými prsty si zděšeně ohmatával netradičně tvarovanou hlavu. "Pepo pičo, to tam štrachá jak u debilů, už mi z toho začíná trošku jebat, tak si ze mě přestaň dělat prdel a něco udělej!", vzlykla Blažena, poraženě se posadila na podlahu a tvář zbrázděnou čerstvými slzami složila zoufale do dlaní. V ten moment Josefovi zjihlo srdce, když viděl svoji ženu takto zlomenou, neboť ona byla jediná, která s ním kdy měla dobrovolně koitus, aniž by si přitom vykálela vnitřnosti pusou. "Pocem prosím tě, já se ti na to mrknu", pověděl Josef, poklekl na kolena a k manželce se doplazil "tak to roztáhni teda a uvidíme." Psychicky zhroucená Blažena tedy uposlechla pokynů svého manžela a nohy roztáhla. V tu chvíli byl prostor i čas zahlcen zápachem tak intenzivním, že šlo pouhým okem spatřit, jak ve vzduchoprázdnu mění jednotlivá skupenství a nemůže se rozhodnout, ve které formě obsadí činžák, ulici a následně celou čtvrť. Ovšem Josef jako učiněný gentleman na sobě nedal nic znát a odér srovnatelný s dechem otylé příslušnice romského ghetta po vykouření všech členů rodiny včetně psa se snažil přebít myšlenkami na pojídání vlastních exkrementů. "Tak co, Pepo, vidíš tam něco?". "Vidím tady piču", zavtipkoval Josef a dál se prohrabával temnými záhyby rybích vnitřností. "Víš co, Blážo, je to tady fakt velký, ani nemůžu dojít na konec, já skočím pro sousedovic kluka, von je ten zubař, takže jako doktor tomu bude rozumět určitě víc!". Po chvíli netrpělivého čekání dorazil do domu Josef i s mladým lékařským kadetem Vojtíškem, který na nic nečekal, profesionálně odhodil veškerý stud a Blaženě elegantně vplul mezi monumentální stehna. Po půl hodině usilovného průzkumu a neustálého přehazování půlkilogramového klitorisu ze strany na stranu se nakonec Vojtěch vítězoslavně vynořil zpoza pysku, v rukou pevně třímal ulovenou slupku od vysočiny a tónem slovutného dentisty zkušeně prohodil "Pepo vole, vždyť ona potřebuje jenom pořádně vymrdat!" ….... Tak, milé děti, a toto byl příběh o tom, kterak banda kokotů zbytečně dlouho zkoumala jednu debilní zatuchlou díru!! Obsahově naprosto identické s touto filmovou sračkou, takže úplně o piči a já místopřísežně prohlašuji, že toto bylo naposledy, kdy jsem dobrovolně zabředl do vyhlášené žumpy místních hororových guru! Kurva už.

Svůj animovaný den jsem zakončil nemoudře a to opět jen proto, že jsem slepě věřil místnímu hodnocení. Vedle geniálního, svižného, vtipného Lego Příběhu a Dobrodružství pana Peabodyho a Shermana se Raubíř Rendy stává přehypovanou patetickou sračkou s kolosálně zprzněným potenciálem. Originální námět se ztrácí v nepropečené nepodlité šedi tupé nudy. Tam, kde ostatní animované komedie zpestřují stokrát omílaná klišoidní témata (dobro vs. zlo; nešťastná láska; všudepřítomná satisfakce) brilantními gagy a bonmoty, tam Raul absolutně tápe a předhazuje nám nudně zpracovanou příběhovou linii okořeněnou značnou dávkou deprese, že nejedno batole se bude chtít dobrovolně předávkovat sunarem. Raubíř René, nebo jak se ten nesympatický čurák jmenoval, tak osciluje mezi dobrými animáky pouze svými nesmyslně nadhodnocenými procenty. A korunku tomu dodává český dabing malé holčičky v podání Žilkové, která z ní udělala nepříjemnou vychlastanou trosku s tuberákem. Nerad bych byl za úplnou cynickou hnidu, tak jednu hvězdu dávám každopádně za originální videoherní námět, byť jej páni tvůrci absolutně nevyužili a když už ano, tak nadmíru trapně. Ale Sneakův vykřičník si tu jednu zaslouží.

Španělsky umím pasivně i aktivně, neboť jsem se narodil pod srpkem zářící luny v plážových docích pitoreskního městečka St. Susanna, neasi. Takže jsem s filmem neměl sebemenší problémy a jsem rád, že mi nic neuniklo, protože bez porozumění dialogům typu "Ticho!" - "Cože?" - "Ticho buď!" - "Aha, dobře." - "Pšššt!" - "Nepšti mě sakra!" - "Ticho!" - "Cože?"… bych byl asi úplně v prdeli. Nesnáším svoji nespavost, pak čumím na sračky a ani nevím proč. Z této série jsem kromě tohoto viděl pouze díl první a to jenom proto, že mě k tomu tenkráte v dávných mýtických časech donutila jedna z bejvalek, neboť si z nějakého nepochopitelného důvodu patologicky libovala v nudných, nezáživných kokotinách. Což byl nejspíš i důvod, když to tak zpětně zhodnotím, proč chodila zrovna se mnou. Z činžáku jsme se dekadentně přesunuli na loď, ukázková regrese nastala snad ve všech ohledech a atmosféra je hutná a napínavá stejně jak ta v pětihodinovém dokumentu o perspektivách hřebíku. Ač si to objektivně odpad! nezaslouží, již nehodlám být nadále pošetile smířlivý a tlačit ze sebe zchátralé hvězdy jen za to, že nějaká sotva vyučená kosmetička naplácala někomu na ksicht ideální vrstvu paštiky. Namrdat, přátelé! Abych si vynahradil všechny ty dlouhé roky nudných, užvaněných, směšných pseudohororů, z nichž mě ani jeden nedokázal dokonale vyděsit k onomu pověstnému posrání, rozhodl jsem si pravidelnou dávku zděšení vykompenzovat formou několika nejhorších možných situací, ve kterých se běžně ocitáme, a to hezky současně. Jen tak namátkou, lidé mívají strach z toho, že budou příliš brzy gravidní, že nestihnout koupit květinu drahé polovičce na narozeniny, že se v tom novém oblečení nebudou nikomu líbit a nebo že je někdo načapá při masturbaci nad něčím prapodivným. Když jsem si v Tescu v květinářství nacpán do růžových legín honil péro nad IKEA katalogem se zaraženým těhotenským testem v prdeli, tak to byla ta nejhorší noční můra, jakou jsem kdy zažil! Edit: Kokot RedAK zdraví Boha, pana Všehomíra, stvořitele Youtube, mistra vlogera, rodilého Španěla, Francouze i cigoše, nejvíc sexy chlapa databáze, Mastera of Koksšňup 2014 a vládce moří Flipnice, tvůj smysl pro sarkasmus je zkrátka brilantní. Eres un genio, amigo!

Ač ortodoxní přívrženec britského originálu, který dokáže o půlnoci po vzbuzení vyjmenovat příjmení všech komparzistů, jak když pyjem mrská, musím uznat, že jsem si u tohoto amerického paskvilu párkrát hlasitě zachrochtal. Už jsem si sice všiml, že místní smetánka nemá v oblibě jakékoliv mimoděložní zprzněniny, ale až takhle to podhodnotit, vy zmrdi?! Nebudu tu teda statečně šermovat pětihvězdím, protože by to bylo stejně k hovnu, ale dám si na vás bacha, takovej bigotní plevel se musí zavčas pochcat.

Jakožto mladý, bystrý a nezpochybnitelně překrásný génius jsem si všiml, že poslední dobou se na databázi nebezpečně rozmnožují komentáře, kterým vůbec nikdo nerozumí, proto jsem se rozhodl jeden takový sepsat a velkoryse jej rovnou i opatřit výkladovým slovníkem. Takže jdeme na to. Tržby celosvětově: 17101985 dolarů (lidi milují tržby a je úplně jedno, že je to nějaká nesmyslná cifra, například toto číslo je datum dne, kdy jsem přišel o panictví). Nejsem sice žádný filmový kritik (ale myslím si to), takže nemám tendence cokoliv prvoplánově shazovat (rozhodně mám), ale zastávám názor (nemám nejmenší tušení), že filmové postavy k sobě měly příliš colegialas japo-nesaský vztah (tuto frázi jsem si právě vymyslel, však on to stejně nikdo googlit nebude a i kdyby ano, vyjedou mu akorát nezletilé japonské školačky). Celé se mi to zdálo takové tendenční a kompulzivně klastomanické (nemám ani páru, co jsem to právě vypotil za blábol). Shailene Woodley je tradičně skvělá, její křehký hlásek zní jako tající mléčný karamel a své postavě dokázala propůjčit brilantní prostopášnost ctižádostivé duše (zrovna používám honosnou a metaforickou řeč, kterou jsem opsal z nedělní přílohy Blesku, protože nechci aby někdo poznal, že pracuji jako třídič kuřat v Dobřemilické drůbežárně). Akční sekvence jsou sice na dobré úrovni, ale film jako celek je velice nekonzistentní, plný vztahových a motivačních klišé, takže při rozeznění závěrečných titulků pocítíte stejnou úlevu, jako kdybyste z balkónu osmého patra činžovního domu vyhodili automatickou pračku (právě jsem napsal vtip, který chápu jenom já, manželka a opravář praček Enrico, se kterým mi minulý týden utekla). Nemyslím si, že by se to v dohledné budoucnosti zlepšilo, naopak to vypadá divně a spíše se to zhoršuje (už nevím co psát, takže jsem právě citoval svého urologa). Opravdu nemám tušení, co tím chtěli tvůrci vlastně říct (a stejně tak nemám tušení, jaký je význam mé existence v tomto vesmíru). Závěrem bych sem rád postnul nejlepší písničku ze soundtracku (která tam sice vůbec nebyla, ale moc by se tam hodila!).

Ten konkrétní človíček, který tomuto dílku dal nálepku "horor", by si měl nabrousit svoji rybičku a neprodleně na nejbližším smetišti spáchat rituální seppuku, protože má IQ nižší než automatická pračka bez proudu, je absolutně nepoužitelný pro běžný život a mohlo by se stát, že byste ho u večere požádali, aby vám podal sůl, on by to popletl a místo toho by vám prostřelil hlavu poloautomatickou útočnou puškou StG 44 s výklopným zásobníkem a pochromovanou pažbou. A to by dokázalo pokazit den. Mohu vás ujistit, že tohle toho má s hororem společného asi tolik, co mrtvé dítě s jahodovou zmrzlinou, takže úplný hovno! Hovno horor, ale řádně bizarní ujetina je to! A takové já mám rád. Bylo to originální, bylo to zábavné a bylo to svižné jak cigoš po zásahu elektrickým proudem, takže za mě pět a ať si tu ti samozvaní hororoví guru, kteří se za odborníky považují jen proto, že viděli všechny Halloweenské speciály Toma a Jerryho, klidně dál fundovaně žvatlají ty svoje věčně nespokojené píčoviny. PS.: Všimněte si, že pravidelně o víkendu jsem v hodnocení více tolerantnější než přes týden, a to proto, že se na filmy dívám ráno, na dojezdech a v kocovině a moje mysl je méně náročná. Určitě je ale lepší se čas od času zřídit jako to prase a další den si v klidu doma sentimentálně nadhodnotit pár filmů, než se ráno zmateně probudit v cizí posteli vedle cizí holky a nevědět, jak se jmenuje, kde jste se poznali, nebo jak zemřela.