trilobit4

Před mnoha lety mi sousedka v domě vykládala, že chodila do kina na Toscu a že to bylo úžasné, protože v tom zpívala korela. Nedocházelo mi to, až jsem to jednoho dne shlédl. Franco Corelli, princ všech tenorů a Franca Duval. Franca ale zpívá hlasem Marie Caniglie. Caniglia už zde má roky a její hlas umí potrápit  ucho posluchačovo. Kdyby to technicky za něco stálo, byla by to bomba. Je to ale moc staré a to je blbé

Renata Tebaldi (La Voce d´Angelo) (1. 2. 1922 – 19. 12. 2004) a Maria Callas (La Divina) (2. 12. 1923 – 16. 9. 1977) Operní svět se dělí na Tebaldiány a Callasiány. Já jsem dlouhodobě přesvědčený Tebaldián./****/ Maria Callas je naprostou legendou operního nebe a zná jí i naše uklízečka. Callas vede všechny žebříčky, jakéhokoli pořadí, které lze vymyslet./*****/ Mariin repertoár byl velmi široký. Zazpívala skoro cokoli. Její kariéra byl vcelku krátká, stejně jako její ne úplně šťastný život. Její herecké schopnosti a jevištní vzhled byly podstatnou částí té glorioly, která ji obklopovala. Navíc tak zvrtaný život jako měla ona, to nebyl úplně dobrý osud. Kdo nikdy neslyšel Mariin hlas, měl by si sehnat profilovou desku a napravit to. /*****/             Proč uvádím Renatu Tebaldi vedle Callas? To už spáchala historie. Dámy k sobě hořely „opravdovou láskou“ hraničící s vyškrábáním očí. Celé to bylo živené novináři a jejich fanoušci si šli po krku. Srovnání ale není oprávněné a je to špatně. Není jasné, jak moc byl celý spor reálný. Clona bulváru je příliš silná. Spor vyvolala zčásti Callas. Renata ale určitě nebyla bez viny a obě dámy nesly stejný podíl. V době, kdy se Callas pokoušela dostat na scénu a prosadit se, celá Itálie již milovala Renatu. Callas vytýkali, že je nemožně tlustá, že je její hlas nepříjemný, výšky nestabilní a uširvoucí. Maria byla nechtěné „káčátko“ – novinářský termín, celý život měla „lehké“ problémy se sebedůvěrou. Její vztah s matkou byl velmi komplikovaný. Kolem roku 1947 Maria potkala Giovanniho Battistu Meneghiniho, se kterým v roce 1949 vstouplila do manželství. Maria se zařekla, zhubla a stala se onou úchvatnou krásnou ženou, kterou známe. /****/ Ani Renata to neměla snadné, v dětství prošla dětskou obrnou. Tvrdí se, že se zcela zotavila, ale občas se mi zdá, že nějaké stopy po této nemoci přeci jen zbyly. Impresário MET pan Rudolf Bing umělkyně smířil po mnoha letech sporů. A Dámy si padly kolem krku. Celé srovnání a řevnivost byly přitom úplně vadné. Dámy měly úplně jiný typ hlasu. Chování Callas, která Renatě posílala po novinářích vzkazy, že jí poskytne lekce v jevištním projevu. Že proč se zabývat Colou (Renata), když můžete mít šampáňo (to jako Callas) a podobné hlody, která Maria pronášela, to se mi moc nelíbí. Renata to ale nenechala bez odezvy a v určitých fázích sporu byla ještě kousavější než Maria. Doufám, že to je jenom mediální bublina a v reálu to tak zlé nebylo. Ať bylo, jak bylo, budu navždy přesvědčený Tebaldián. A tak planu k Renatě upřímnou láskou. Navíc si myslím, že Renata byla i krásnější než Maria. Na modelkové stupnici určitě ne, ale Renatina vrozená ženská krása, to přehlédnout nelze. /****/             Když se o to člověk začne zajímat, dozví se věci, kde není jasné, zda to potřeboval vědět. Zprávy, jak Maria zametla s Meneghinim, to se mi připadá dost hrozné. V poslední etapě svého života žila Callas zlomená a osamělá v pařížském bytě. Nebyla schopna unést ránu, kterou jí Onassis dal. Onassis se bez toho, aby se obtěžoval Marii cokoliv říct, oženil s Jackie Kennedyovou. K tomu se zřejmě připojila nějaká vážná nemoc. Maria si prý občas domů pozvala nějakého fanouška. Byla prostě jen člověk. Ale zřejmě jí to nepřineslo takovou útěchu, kterou čekala. Zvedla telefon a hledala útěchu u někoho, kdo měl myslím plné právo Marii poslat někam. Komu Callas volala? Přeci Renatě Tebaldi. Renata jí požadovanou oporu a útěchu poskytla /****/.              O Renatině soukromém životě se veřejně nic neví. Držela si to pod kontrolou. Žila s matkou a zpěv pro ni znamenal všechno. Ona říkala, že měla lásku, ale kdo to byl, zda žena nebo muž, to nevíme. Víme ale, že Renata měla velké srdce otevřené lidem. /****/ Hlas Callas má neuvěřitelný rozsah od spodní polohy, kde zní v podstatě jako tenor, po velmi zářivý a mocný sopránový top. Sopránový top se může zdát poměrně ostrý a nepříjemný, hlavně v pozdějších fázích Mariiny kariéry. Callas má v hlase dramatický náboj, která Tebaldi občas malinko postrádá. Maria byla prostě dračice a velká herečka. Callasiánská vášeň se překonat nedá. Takový jiný hlas jsem nikdy neslyšel.  Jasně, nemusí se vám to líbit, ale v tom případě musíte počítat s tím, že vás Callasiáni hodí do kanálu./****/             Tebaldi zní oproti tomu jako anděl v celém rozsahu, až se to může zdát poněkud jednobarevné, ale to určitě není. Renata je prostě sladká jako med. Její herecké schopnosti byly poněkud omezené, ale to je na nahrávkách jedno./****/ Callas, díky nevhodné volbě rolí zaznamenala hlasové potíže již velmi brzy. A na konci šedesátek to bylo opravdu bídné. Hlas se zčásti začal vracet. Ale vrátit se nestihl. Smrt udeřila dříve./****/ Po smrti matky zaznamenala zlé hlasové potíže i Tebaldi, když to překročilo únosnou mez, Renata se po roce 1975 začala stahovat z divadel a odešla na odpočinek./***/ Tento film tento spor líčí. Dělá to však nešťastným způsobem. Odpor některých lidí k opeře v dnešní době je až hysterický a pramení z naprosté neznalosti věci. Ten film tomu ale moc nepomáhá. Nemá dostatečný kontext a živí starý spor, místo, aby propagoval umění obou dam a pokusil se ho přiblížit dnešnímu posluchači

Zeffirelliho nemám rád, ale tady je to OK. Hlavní předností je tady Teresa Stratas. Placido je tady docela OK. Je to velmi nadprůměrná inscenace. Ale v divadle jsem prostě viděl lepší

Trochu slabší inscenace. Zpěv je skvělý, ale to asi nestačí

Velmi dobré. Angela v tom červeném kostýmu Toscy vypadá neuvěřitelně kočenózně.. Pucciniho hudba je krásná. Na vstup do světa opery to ale není vhodné. Je to na to prostě příliš veristické

Co tahle sentimentální limoška dělá na pozici nejlepšího filmu, to jsem nikdy nepochopil. Jasně, je to dobrej film a určitě bych mu pět hvězd dal, kdyby nebylo hodnocení tak nesmyslně přepálené.

Film je z dnešního pohledu směšný. Aidu hraje mladá Sophia Loren, která je velmi neuměle napatlaná krémem na boty. Je vidět, že part nezpívá. Hlas je Renaty Tebaldi. Nevím proč Renata part nehrála sama. Kostýmy jsou hnusné a nejednotné, celé je to zkrácené. Není to dobrá Aida

Lehce průměrné.. Je to jedna z nejkrásnějších Verdiho oper. Ale námět je prostě šílená pitomost. Jsou-li pěvci dobří a inscenace zajímavá, ani si toho nevšimnete. Tady se to ale prostě nějak nepovedlo a nudí to.

G. Verdi „Requiem“, premiéra díla proběhla 22. 5. 1874 u příležitosti úmrtí italského básníka Alessandra Manzoniho. Skladatel složil části Requiem již dříve. *** Měl v úmyslu uctít jiného italského skladatele G. Rossiniho. Jenomže proběhl spor s organizačním výborem a Verdiho štěkačka s dirigentem Angelem Marianim. Verdi Marianiho obvinil z nedostatku nadšení. Marianiho to moc nepotěšilo a pánové se nakonec poštěkali úplně. Marianiho konce byly ale potom velmi ošklivé. Nemyslím si, že by si takový dojezd na agresivní formu rakoviny někdo zasloužil. *** Tato kompozice, ač má duchovní charakter, se stala jedním ze základů koncertního repertoáru.*** Je to opera? Někdo říká, že je to jedna z nejlepších Verdiho oper. Party jsou psané pro operní pěvce, ale opera to vlastně není. Co to tedy je? Je to jedna z nejúžasnějších skladeb, které kdy kdo napsal.*** Mimochodem, pasáž „Dies irae“ aspiruje na největší rambajz, který kdy kdo složil. Dají se tím úspěšně vyrážet okna. To vás spolehlivě zvedne ze židle, konec světa nastal, obloha se otevřela a jezdci apokalypsy vyjeli. Hudba tomu odpovídá. Produkce se předhánějí, kdo bude mít větší sbor a kdo bude třískat do většího bubnu. Ale o tom to není, hlavní jsou 4 sólisté, se kterými to leží a padá: soprán, mezzosoprán, tenor, bas (nebo basbaryton).*** Jak to u Verdiho bývá, má hlavní part soprán. Část „Libera me“ je jedním z nejnáročnějších sopránových partů. Sólistka musí disponovat dramatickou kvalitou hlasu a zároveň musí být „anděl“. Cože to melu? Poslechněte si to, pak pochopíte, co říkám.  Zpátky k tématu. Dynamika případné nahrávky musí být stažená, jinak by se vám při některých pasážích rozletěla hlava. Třískání do toho šíleného bubnu jen tak něco nezvládne a nahrávky bývají zkreslené a to i některé docela nové. ***Mám vzpomínku, když jsem to slyšel prvně, byl to přenos z Chrámu Sv. Víta. O roku opravdu nemám šajn. Mezzo part zpívala Jelena Obrazcovová. Když měl být záběr na Jelenu, režie do toho střihla záběr na Prahu. Jelena měla údajně na krku masívní kříž s Kristem. Komančům to přišlo nepřijatelné. Ten režijní záměr s prostřihy na město byl ale nepochopitelný. Přitom byla Jelena komunistka až na půdu. *** Ale nyní k tomu filmu. Hlavní hvězdou tohoto filmu je, vzdor výhradám, Herbert von Karajan. film byl natočen před prázdnou La Scalou údajně na jeden zátah. Sólisté: Leontyne Price, Luciano Pavarotti, Nicolai Ghiaurov a Fiorenza Cossotto. Film má jednu slabinu a to je narcizmus HvK. Já chci vidět sólisty a ne narcistního dirigenta. Znám nahrávky, které se tomu vyrovnají, ale tenhle film je prostě vrchol. Vstup Leontyne Price a její „Libera me“, to se jen tak nevidí, ani neslyší. La Price nikdy na královnu krásy moc aspirovat nemohla. Tady je navíc taková „podstatná“. Ale jí se to strašně líbí, takovou práci očima jsem nikdy neviděl. Kdo si to pustí, pochopí, jak jsem to myslel s tím andělem. Určitě si to na YT najděte.

Ta neuvěřitelná žena, která je hlavní hvězdou tohoto filmu mě vyvedla z míry. Madam Leontyne Price je jednou z největších sopranistek XX. století. Čistá magie jejího kouřově zastřeného hlasu mě provází prakticky celým mým životem. Operního magora ze mě kdysi dávno udělala ona, když mi zazpívala z ruské licenční desky Verdiho. Chcete lekci neomezeného sebevědomí? La Price vám jí dá. Ona na to ale jistě má. Tady jí bylo 90 let a je to stále ona v celé svojí afroamerickosti. Dokument nám přestavuje budování nové budovy MET v Lincoln Center. Celý proces stavby byl složitý. Impresário MET Rudolf Bing byl dostatečně umanutý, aby stavbu dotáhl. Bing je vnímán jako kontroverzní osoba, ale to on se zasadil, že byla postavena nová budova. Ale pravda je, že dokument je místy trochu moc detailní a je to malinko nuda. 5. hvězdička čistě za Leontýnu