Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Horor

Recenze (153)

plakát

Nezvratný osud 4 (2009) 

Tenhle díl jsem si pustil jen tak z nudy a musím říct, že se na to dalo koukat. Série je notoricky známá, takže když víte, co čekat, tenhle díl vám to dá - a není to jen trapná čtyřka, v mnohem je lepší, než předchozí díly.

plakát

Dunkerk (2017) 

Co mi vadilo nejvíc, je nereálnost chování vojáků bojujících o život. Pokud se film téměř dokumentaristicky snaží popsat události operace Dynamo, což se mu vcelku daří, nechápu potom a nejsem schopen akceptovat ty scény, kdy vojáci čekající na záchranu spořádaně stojí ve frontách a ohleduplně uhýbají procházejícím nosičům zraněných, nijak se nehrnou do záchranných člunů a paniky by se v nich člověk nedohledal. Pláž je hezky uhlazená, prakticky připravená na letní dovolenou a nad nimi létá heroický pilot s bezedným zásobníkem, který dokáže sestřelit Messerschmidt i bez paliva. Až na pár těchto scén musím uznat velmi silnou atmosféru celého filmu, která bohužel zmíněnými momenty značně trpí. Zimmer znovu prokázal talent vytvořit hudební podklad, který tvoří polovinu zážitku a atmosféry. I přesto se nedočkáme žádné uchopitelné a zapamatovatelné melodie, pouze tematických tónů eskalujících napětí a dramatičnost. To je u Zimmera ale často zvykem a není to nic proti ničemu, ten chlapík ví, co dělá. Celkově bohužel průměr, navíc film ani moc neláká k opětovné projekci - v surovosti a reálnosti je lepší třeba Zachraňte vojína Ryana.

plakát

Čarovný les (2014) 

Tak tohle bylo vážně utrpení, korunované naprosto lacinou a ušitrhající hudbou... Už nikdy víc.

plakát

Warcraft: První střet (2016) 

Největší fantasy poslední doby. Příběh je klasickým bojem zla proti dobru, plný klišé a vyhrocený do extrému, nicméně on se ani nesnaží být ničím jiným a vše klape jako másle. Trochu moderní pojetí klasického žánru se projevuje především v charakterech, které mají své slabiny a dokonce i umírají. Vizuální stránka je již opravdovou lahůdkou, věrná své herní předloze, ale dotažená do nejmenšího detailu a oku skutečně lahodí. Chvílemi jsem přemýšlel i nad pěti hvězdičkami, protože je to skutečně klasický fantasy příběh ve vší své parádě a dotažený do dokonalosti, ale na tu pátou by to chtělo přece jen trochu víc inovace. Tak jako tak nejlepší počin v žánru za dlouhou dobu.

plakát

Miluj mě, prosím (2004) 

Koho už láska praštila přes nos, ten jistě při sledování pochopí jednání postav, které činí na první pohled dosti přes čáru. To, co se na začátku zdá podivínstvím či deviací, se postupem času vysvětluje mnoha retrospektivami, které najednou nabízejí zcela jiné pohledy na věc, načež na scénu přicházejí mnohá další, mnohem skandálnější, odhalení. Divák je nucen soudit, odpouštět, chápat... Co je skvěle podáno, je právě ta proměna v pocitech, které divák při sledování má. Přes odsouzení k pochopení, přes lítost k opovržení... aby znovu chápal vše, co daná postava dělá... Nakonec si nejsme jisti, zda ten či jiný pár může (a hlavně za jakou cenu) žít svou lásku, aby kolem sebe zanechával mnohé zlomené osudy lidí, kteří milují tou stejnou láskou a jsou pro ni schopni udělat vše. Tohle rozhodně není klasický romantický film, nechává diváka rozpolceného a v zamyšlení, co všechno jsou lidé schopni udělat pro své vlastní dobro... štěstí... či lásku?

plakát

Vyměřený čas (2011) 

Velmi zajímavé téma, v němž by si lecjaký hnidopich našel spoustu příležitostí, jak shodit jeho nedomyšlenost. Já na tohle v toto případě nemyslel a užíval jsem si to "sci-fi retro", závod o čas a skvělé herce. Po dvou shlédnutích mohu říci, že je film opravdu kvalitní, nicméně nedosahuje zcela svého potenciálu, na to je příliš laciný a přímočarý, očekával bych větší filosofickou rovinu a vysvětlení motivace hlavního dua k tomu, aby dělali to, co dělali a jak.

plakát

50x a stále poprvé (2004) 

Klasická Sandlerovka, u který se člověk parádně odraguje a užívá si tu smršť vtípků a skvělých nápadů. Škoda těch pár upjatých scén se zvířecí ošetřovatelkou, nevím, jestli v tom má prsty Sandler, protože scénáristi i režiséři se mění a přesto mají jeho filmy opakovaně tyhle slabé stránky. Ovšem naproti tomu jsem se dvakrát třikrát opravdu od srdce zasmál, že jsem musel pauznout film... A o tom to je, na mě tyhle jeho filmy prostě fungujou a jsem za ně rád.

plakát

Kniha džunglí (2016) 

Ve všech směrech geniální snímek a já odcházím z kina plný krásného zážitku! Vizuální stránka je dokonalá a že to musela být piplačka. Co mě velmi mile překvapilo, je dětský herec Mauglího, což je po dlouhý době dítě, který nehraje křečovitě a neleze divákovi na nervy. Film je svižný, má odzbrojující tempo a atmosféru a je celkem věrný knižní předloze. Jelikož jsou zvířata mnohem více lidmi, než my lidé, tak zde můžeme vidět všechny možné charaktery - milující matku, charismatické vůdce, lstivé zákeřňáky i mocichtivé egocentriky. A že se to tvůrcům povedlo! Nic není přitažené za vlasy, všechno bylo tak akorát a Mauglí putoval džunglí, zatímco poznával různé nové postavy, které s ním měly všeliké úmysly a já spolu s ním se nechával unést tou dechberoucí smrští příhod během zápasu o život a o místo mezi zvířaty. Na tenhle film navíc můžete vzít i děti, je to rozhodně schopné oslovit kohokoli. A já se na to kdykoli rád podívám znovu.

plakát

Za borovicovým hájem (2012) 

Už dlouho jsem měl tenhle film v hledáčku a je to jeden z těch případů, kdy lituji, že jsem se na něj nepodíval dřív. Dá se říct, že jsem o tomhle filmu nikde neslyšel, až jsem na něj náhodou narazil a byl překvapen, jaké má herecké obsazení. Naprosto nekompromisní příběh plný surové reality života skrze celou společnost, ukazující dopady rozhodnutí a činů jednotlivých z nás na životy ostatních. Zvládl jsem naštěstí nezjišťovat předem více o ději, takže jsem byl o to více překvapen, jak originálně a neotřele se snímek ubírá ke svému konci přes tři prakticky odlišné příběhy, které jsou na sebe však úzce navázány. Snad nikdy jsem se však ještě nesetkal s tak výrazným střídáním HLAVNÍCH postav. Tohle je opravdu jedno z nejvíce působivých a originálních dramat poslední doby a já jsem z něho opravdu nadšený.

plakát

Vzhůru do oblak (2009) 

Tohle je prostě tak strašně milý, inteligentně vtipný a jedinečný animák! Už jen počáteční filmeček je prakticky na Oskara. Spousta metafor a skvělých nápadů nás provází celým filmem, v němž se snoubí velmi rozličné charaktery, povahy, věkové kategorie, sny... Každý, kdo měl psa, jistě vidí toho svého v Dogovi, kdyby hafani uměli mluvit, znělo by to přesně takhle! Já se na tenhle film vždycky rád podívám znovu a vykouzlí mi úsměv na tváři.