Kotsour

Podle mě je tohle film pro ustrašené ovce u televizí, sledující hlavní relaci televize Nova. Prosím vás, fanatismus jste viděli opravdu jen ve zprávách, chování davu jen ve sportovních přenosech s Bosákovým (pochopitelně zcela znalým, věrohodným a nezaujatým) komentářem. Mně prostě nikdo nenamluví, že lidi takhle rychle zmagořej. Ježkovy voči, je to jen školní projekt! Ona údajná informace, že je na tom něco pravdy a něco podobného se stalo, je mi k smíchu. Odhodlání k takovýmto činům, k fanatickému prosazování určitých zájmů nebo názorů, musí vycházet z hlubokého vnitřního přesvědčení, nenávisti/lásky, frustrace nebo strachu. Opravdu ne proto, že mi dal učitel něco za úkol. Téma by si zasloužilo odpad!, s bolavým srdcem dávám dvě hvězdičky za zpracování a charakter, jak ho ztvárnil učitel. Zajímavý komentář: fauxthum

Fenomenální koncert tria hlavních herců a perfektní snímek popisující vyrovnání se jedince se stereotypem života a s konzumní společností jako takovou. Během sledování jsem si uvědomil spoustu věcí (film už jsem viděl čtyřikrát - 2015), především to, jak jednoduché je zvolit si životní směr, přijmout za vlastní jeho cíl a ve smyslu "účel světí prostředky" se za ním prodírat tvrdě lokty, nehledě na okolí. A je jedno, jestli jsme onen Ikeáček, nebo schizofrenní mlátička, zakládající mimoděk teroristickou buňku. Každý si najde v tom svém omezeném perspektivním pohledu svou dokonalou a jedinou pravdu, o které je přesvědčen a nekompromisně jde za ní. Stačí se rozhlédnout kolem sebe... Jak moc je tato skutečnost nebezpečná, to můžeme vidět třeba tady, je zde spousta násilí, špíny, krve a anarchie. Jsme otroky společnosti, věcí a vlastní hlavy, která je omezená mantinely, jež jsou nám odmala vštěpovány do mysli. Jediné, co mi zde nesedělo, bylo to, jak rychle se to celé rozšířilo, jak fanaticky a bezmyšlenkovitě "členové" to všechno přijali a začali divočet a ničit. Na tomhle je postavený film Die Welle (údajně je podle skutečných událostí, stejně tak jako onen proslavený experiment s vězni a dozorci), který považuji za dosti naivní a nevěrohodný. To ale nijak nesnižuje kvalitu snímku, který je fenomenální, skvěle natočený a šokující (především ono obrovské odhalení). Fincher je prostě machr!

Pro mě obrovské zklamání, největší od Waltera Mittyho, co se týče filmů s podobnou tématikou. Scénář je bezpochyby zajímavý a je zde cítit ruka člověka, který má k podobným tématům blízko. To, co jsem cítil během sledování Věčného svitu neposkvrněné mysli (kterýžto film zde všichni připomínají), se zde ale nedostavilo. Byly zde velmi milé pasáže, které ale stejně tak střídaly i chvíle, kdy mi film vyloženě ježil srst a sledování mě nebavilo, dokonce mě i vyloženě štvalo. Není to asi proto, že by to bylo špatně natočené nebo podané (i když pár nesrovnalostí jsem tam viděl, ale nechci se v tom moc rýpat, protože přece jen jsou sny dost nejasné a nadnesené téma), ale vyloženě mi vadila Charlotte Gainsbourg, která nejenže je šíleně nesympatická, ale navíc mi nesedla celkově její role a fakt mě vytáčela. Samotné provedení snových scén v retro stylu je další věcí, která mě nikdy neoslovila a naopak mi spíše vadí. Retro je fajn, ale moře z celofánu mi prostě přijde spíše jak práce dětí ze školky, než kdoví jaké umění. V tomto stylu je ale podané veškeré to "kouzlo" tohoto filmu a to je asi přesně ten důvod, proč už tenhle snímek nechci nikdy vidět. Nezanechal ve mně vůbec nic pozitivního, jen Gael zase výborně zahrál.

Příběh popisující vztah dvojice, která by k sobě za normálních podmínek jen velmi složitě hledala cestu, by měl být postavený především na vývoji jejich vzájemné přitažlivosti. Zde však sledujeme pouze prvoplánově okázalé představení nepromyšleného a nedotaženého "království zvířete", do něhož je vržena krásná panna Bell, která se zničeho nic a kdo ví proč zamiluje do svého věznitele, kterého se do té doby štítí. Tak emočně plochý film jsem dlouho neviděl, spousta záběrů se do nekonečna opakuje, zvíře skáče ze sochy na zem pro jistotu desetkrát, protože mu u toho přece tak krásně vlaje plášť. Je těžké adaptovat klasickou pohádku, ale když chci zaujmout pouze vizuální stránkou, neměl bych se do toho vůbec pouštět, příběhová část totiž kulhá na obě nohy. Určitý potenciál to mělo, hudba je taky fajn, ale Gans to zabil jak to šlo, to se musí nechat.

Tohle je prostě moje parketa. Film o sympatických a obyčejných lidech, kteří prochází těžkou životní situací a potom přijde něco, co jejich životy změní. Něco, co přichází jako dar z nebes, něco neskutečného, neuvěřitelného, fantaskního... Kombinace dramatu a fantasy je jedním z mých nejoblíbenějších žánrů a tohle je přesně to, co od takových filmů čekám. Člověk má prostor pro vlastní fantazii a jen tupě nesleduje nějakou jasně danou naservírovanou jednohubku. Tady bylo prostoru hodně, v některých scénách možná až příliš (na obyčejného diváka, tedy ne na cílovku). Někdo takové filmy bere jako filmy, které hrají na city a možná tomu tak trochu je, je to prostě tak trochu pohádka a řekněme si narovinu, v našem světě pohádkových situací a hlavně konců moc není, proto je mám rád alespoň ve filmech. Příjemně to pohladí na duši. Je škoda, že to nemá trochu větší tah na branku a nemůžu tedy hodnotit ještě výše, každopádně bych ale rád vyzdvihl soundtrack, který je opravdu úžasný. No a film samotný je skvěle zakončený, tak trochu hořkosladce, každopádně pointa je v tom, že se naše dvojice zbavila svého balvanu a začíná žít skutečný život. CJ Timothyho zahrál skvěle, je to taky tak trochu podivnej kluk.

To nejlepší, co lze vymačkat z krváků a hororů soustředících se spíše na nechutnost a surovost, než na nadpřirozeno, je skloubeno právě v tomto snímku. Až na některé věci je to fakt překvapivě dobrý film, i tak však balancuje na hranici kvalitního béčka a dobrého filmu, což je ale v tomhle žánru podle mě normální. Téma je klasické, ale dobře provedené, tenhle snímek se ani nesnaží překvapit originalitou, spíše svou opravdovostí a surovostí jakožto přirozeností života oněch bytostí. Každopádně u takovýchto snímků jsem zjistil, že už mě opravdu jen tak něco nerozhodí... Spolding je super postava!

Asi půjdu zase trochu proti proudu, ale tohle je prostě super film. Vizuální stránka a výprava je naprosto odzbrojující (rozhodně Oscarová), příběh se točí kolem boje sovích nácků proti těm normálním hodným sovičkám, ale líbila se mi zde spousta věcí i mimo již zmiňované naprosto geniální zpracování. Pro děti je film dosti přínosný především proto, že se s tím moc nemaže a ony tak mají možnost poznat, že vítězství a život samotný něco stojí a že to není žádná brnkačka, že hrdinové často nebývají ti nejsilnější a v nejblyštivější zbroji, ale jednoduše ti, kteří se nevzdávají a po nezdarech to zkouší znovu a znovu. Jsou zde náznaky spousty životních pravd a životních milníků, v nichž se sami rozhodujeme o své budoucnosti. Nechybí zde ale ani vtip a na své si přijde i dospělý divák. Rozhodně to nevnímám jako nějakou smíchaninu žánrů, nebo příliš nafouklou bublinu, mně to prostě sedlo. A ten kontrast mezi temnými scénami a takřka rodinnou pohádkou se mi zamlouvá právě proto, že nám dává znát, jak moc rozlišný může být svět podle toho, jak ho sami utvoříme a že i když jsme v jednu chvíli v teple a bezpečí svého hnízda, tak to ještě neznamená, že někde jinde není vše úplně jinak... "To, že jsi něco neviděl, ještě neznamená, že to neexistuje."

Epic se mi líbil především proto, že je zde hezky podána samotná stěžejní myšlenka filmu, tedy že les funguje jako jakási komunita v čele s královnou, která les chrání a obnovuje. My lidé takový systém nikdy neodhalíme, protože jsme příliš velcí a pomalí a co máme před očima, to jednoduše nevidíme. Vizuálně je to krásné (především prostředí a "elfové"), ale to už je dnes u animáků víc a víc standardní. Příběh samotný je dost obyčejný a dospělý divák ví od začátku do konce, co se bude zhruba dít, pro cílovku to ale musí být něco jiného. Divák se dočká i pár vtipných scén a klasického srandovního dua v roli vedlejších postav. Rozhodně je to ale více inteligentní a smysluplná pohádka, než spoustu jiných, jen není ničím výjimečná... Po dlouhé době mi ale nebyla hlavní postava (Mary) nesympatická, obyčejně jsou totiž ve filmech malý holky dost nesnesitelný, což tady zastal naopak spíše její mužský protiklad ála Ken. Scény s královnou lesa byly perfektní!

Tohle je prostě hřbitovní blbost, která je ale tak strašně pitomá a úchylná, až je tím právě dokonalá. Rozhodně to ale není jen praštěné, je to jedna z těch komedií typu Borat, která šokuje a baví právě tím svým ujetým způsobem. Mě Noc v Roxbury fakt baví a rád si jí občas pouštím, dal bych i lepší hodnocení, ale bohužel se film nevyhnul nudnější pasáži, kdy se víceméně nic neděje a to mu trochu ubírá na kráse.

Velmi slabá dvojka Bitvy u Thermopyl. Historické nepřesnosti především ohledně postavy samotného Themistokla a naprosto vymyšlené Artemisie pominu, přece jen tohle není dějepisný dokument, co mi ale vadilo vyloženě, je ta plochost hlavních postav, které nejsou ani zajímavé, ani cokoli jiného. Themistokles je panáček, který vypadá jak když si spletl povolání, Artemisia je vyloženě trapná (a Eva Green se vůbec nepředvedla, až na ty kozy a já vůbec nechápu, na co tady všichni pějou ódy) a celé je to tak nudné, nepřehledné a navíc zbytečné, že mi přijde škoda času k tomu něco víc psát. No a co mě dorazilo úplně byla ta ubohá snaha navázat na jedničku a v dějové linii tak dochází dost často k velmi trapným situacím, např. když Themistokles dorazí do Sparty a Leonidas je zrovna náhodou v Orákulu... Párkrát se tam projde jednooký generál z Thermopyl, aby lidi zaplácali nad tím, že vidí toho drsňáka z jedničky. No hnus. Přemýšlel jsem i nad jednou hvězdičkou, ale tam patří ještě lepší "skvosty"...