Warcraft: První střet

Co jsem čekal, to jsem dostal. Lehce nadprůměrnou fantasy, která se snaží být velkolepá a docela jí to jde, ale bohužel padá na hubu kvůli občas vyloženě odpudivé stylizaci (chápu, je to hodně subjektivní), ale hlavně kvůli nevydařenému obsazení dobré poloviny hlavních hrdinů a snaze všechno rychle odvyprávět a posunout dopředu. Díky tomu to občas nedává vůbec smysl, vztahy mezi postavami nefungují tak, jak asi měly a snaha ukázat co nejvíc potvor, míst, měst, kouzel a věcí ničí potenciálně zajímavý příběh, který je nakonec mnohem banálnější, než by mohl být. Fandové budou asi nadšení, ale já jsem dostal jen obyčejnou i když celkem epickou fantasy podívanou, která mě střídavě docela bavila a občas vyloženě lezla na nervy. Na druhou stranu beru, že je to první film a tvůrcům se povedlo rozdat karty tak, že sequel by mohl být celkem zajímavý a klidně si na něj za pár let zajdu. Potřebu vidět znovu První střet ale rozhodně nemám. (15.05.2017)

A začíná to tak krásně. Krutohustá, demagogickým čarodějem vypláchlá orcká Horda, udělaná tak, že se z toho každý funoušek Majt end medžik musí probudit s totálně ulepeným pyžamkem, příznačně ve své zhovadilosti vyžrala a zplundrovala vlastní zemi, tudíž se chystá k migraci do kulturního a kultivovaného světa. Co mi to jen připomíná?! Nicméně, po takovém úvodu si člověk ve slastném očekávání málem podvědomě začne epicky leštit palcát a v hlavě mu duní Emrld sórd. Pak ale, KURVA!!!, ta banda nemilosrdných orkamedánů zaútočí na Dyznylend! Palcát je rázem gumový a mezi ušima rezonuje YMCA. V čele toho Mumulendu, obklopen partičkou vyhřátých řytířů, jako vystřižených ze speciální jednotky nemilosrdných zabijáků otylých lesních víl, hrdě stojí brutálně vymydlený homokrál, dobrý akorát tak k tomu, aby rachitickou ručičkou poplácal Sněhurku po zádech a pomohl jí tak vychrchlat z průdušnice zaskočené jabko. O nic víc hetero na tom není ani jeho první genitál Ragnar, který jen trochu smyl vikinský bordel, navlékl přihřátější brnění od Benetonu, ale jinak se dál konstantně culí jak Medvídek Pů a ani si nemusel oholit to vypelichané lůno sedmdesátileté důchodkyně, co si tak pečlivě vypěstoval na bradě. Takovou kohortu teploušů by Horda za normálních okolností smetla jen svým smradem, nebýt vyměklého, altruistického a tolerantního klanového náčelníka Vinetrola a afroorcké humanoidní čokoprincezny Džamily (o tom, jak se dostalo negerské sperma na planetu Gurun nechci raději ani začít polemizovat), kteří jsou jednoznačně pro integraci a naklonění bilaterálnímu dialogu. Džamila navíc neprodleně romanticky vzplane k Ragnarovi, až si z toho slintá na kly, a oba jsou zjevně pro interanimální styk. A tak zatím jediným výrazným tahákem pro druhý díl je zvědavost, jak bude technicky vypadat ta franckovačka s divokým prasetem a také, jestli naše krasavice pod vlivem mocné magie Felu vykrouží svými rtíky dokonale hladké „O“, nebo těmi páráky pohryže Ragnarovi žaluda. Za příběhy z vymatlané počítačové hry nemůžete čekat žádného Džejárára, nýbrž druhořadého brakového rychlopissálka polodebilních kolovrátkových pejprbeků alá Uorhemr, co se stěží vůbec mohou nazývat literaturou. A tak je výsledkem povrchní a prostoduchá kokotinka, dostatečně anemická a přiteplená, aby se do sálu procpala i tolik cinkající cílová skupina retardovaných páťáků, ovšem s několika opravdu velkolepými bitvami a epickými scénami, které ji s odřeným bojovým kladivem dostrkají k hnusné trojce. Každopádně všem těm slaboduchým mentálům včetně velkohubého režiséra, co se to vůbec opovažují dát do jedné věty s Pánem prstenu, bych s chutí nakopal Heryho Potrata! (11.06.2016)

Aby som bol férový o Warcrafte som prvýkrát počul až keď sa začal pripravovať tento film a v živote som hral (a nedohral) asi 4 videohry. Takže rozhodne nie som fanúšik predlohy. Takisto upozorňujem, že som VEĽMI tolerantný divák, ktorý nemá problém filmu odpustiť kadejaké chujoviny a spraviť k nemu krok vpred, takže sa mi tým pádom páčilo aj veľa "oficiálnych sračiek" ako napr. Súboj titanov, pokračovania Transformerov, Tomorrowland alebo BvS. Ale čo je veľa to je veľa. Absolútne som sa nemal čoho chytiť, čo by ma keď už nie bavilo, tak aspoň zaujalo. To že je tento film od začiatku totálne zmätený s nudnými postavami a scenárom, ktorý by neodklepol ani Bay pri pokračovaní Tranformerov by som mohol tolerovať, keby ten film mal niečo ako atmosféru, cool vizuál, režijné nápady alebo aspoň dobrú hudbu (Djawadi je zase za absolútne nudného patlala, ktorý ničí aj potenciálne fajn scény). Nič z toho tu nie je. Vyzerá to ako pilot nejakého drahšieho seriálu, tá story je totálne generická hovadina a aj keď sa to snaží prekvapovať nejakými udalosťami, ktoré sú nečakané a mali byť dojímavé, tak to stojí max. za pokrčenie ramenami. Ten svet je totálne nezaujímavý a design niektorých postáv a hlavne kúziel necháva spomenúť na Káčera Howarda alebo nejaký B-čkový fantasy videoshit. Posledných 20 minút zhruba od oživenia Golema, či čo to bolo už nestačili ani facepalmy a začal som si búchať hlavu o sedačku predo mňou. Fakt som uvažoval, že prvýkrát v živote odídem z kina počas filmu. Ten film má určite aj zopár bezvýznamných plusov, ale to všetko sa stráca v nánose toho vizuálne trápneho bordelu, hlúposti a nudy. Asi starnem 2/10 P.S. počas sledovania som si na Pána prsteňov nespomenul, ale spomenul som si napr. na filmy ako Last Airbender, Bojisko zem, The Postman, Ničiteľ Conan, Red Sonja, Soldier, Jupiter Ascending,Hnev Titanov, Super mario Bros, AvP alebo Streetfighter .A mal som pocit, že by som radšej pozeral ľubovoľný z nich (09.06.2016)

Překvapivě dobrá práce. Bez vytáček a zaváhání táhne na bránu s razancí Hordy, aby chvílemi zapojila nápaditost Aliance. V prvním případě nabízí monumentální a přehlednou řež, v tom druhém zase fajnové osobní momenty, hlášky a dokonce i emocionální vrcholy hrdinského sebeobětování. Jonesův biják by sice zasloužil ještě půl hodiny nášup, aby ten svět představil ještě o chlup podrobněji a divák mohl lépe proniknout do vnitřních nitek každé strany sváru, ale chápu, že studio chtělo spíše vějičku, která zaboduje lépe, pokud diváka budou balamutit trikaři a Djawadiho hřmotné vibrace, aby nám mohlo díky výdělkům naservírovat osobitou trilogii. Za dobré adaptace her stále považuji už Mortal Kombat a Silent hill, ale Warcraft snad ostatním rozrazí žánrová stavidla do quality cinema. (05.08.2016)

Kočkopes, který není ani dostatečně špatný, aby byl ve své nechtěné debilitě směšně zábavný (byť přeplácaný vizuál či kouzlení neonových run stylem, kdy se vrhají krhavé pohledy, zlotřile se komíhá prsty a šušká něco ve stylu "breptybreptyčárymáryžbluňk" k tomu mají nebezpečně blízko) a zároveň není ani dostatečně dobrý na to, aby bez výhrad obstál jako kvalitní žánrovka a ne pouze jako video(herní) béčko v áčkovém hávu. V zásadě platí, že když se vykreslují panoramata, postavy drží hubu a bitkují se "padni komu padni", tak to funguje. Jinými slovy ano, funguje to především pokud je to ve své podstatě variace na animačky, jak je známe přímo od Blizzardu. Navzdory tomu, jak moc se to bere vážně, tak to funguje také v pasážích s orky, ve kterých je to přesně tím, čím měl být filmový Warcraft jako celek. Ovšem vše z pohledu Aliance je čiročiré peklo. K tomu v každé druhé scéně nebývale bije kyjem do očí, jak moc se krátila stopáž (údajně až o čtyřicet minut), ale na škodu to paradoxně není. Evidentně se krátilo především v oblasti keců, keců, keciček. Tedy v tom co je na filmovém Warcraftu k uzoufání nesnesitelné; a i tak je jich tam více než by bylo záhodno. Celkově to má potenciál, zajímavě rozehrané linie, solidní bitevní výjevy, sympatickou nekompromisnost k hlavním postavám, ale zrovna tak to má céčkové dialogy, toporné herce (ti skuteční působí oproti CGI orkům bez života), otřesnou (jakkoli předloze věrnou) stylizaci i gala přehlídku těch vůbec nejotřelejších a nejsměšnějších klišé z ranku "fantasy pro uhrovité panice". (18.06.2016)