Bounded

Nový Batman není tak úplně Batman. Matt Reeves si zaslouží poklonu za práci s atmosférou, vizuální stránkou (světlo stín, rámování, rozostřená kamera) a konečně i za práci se scénářem, která konečně po dlouhé době upřednostňuje detektivní děj a thriller před klasickou pif pafkou. Je dokonce tak zdařilý a soudržný, že mu odpustím i charakterové misscasty (mám Andyho Serkise rád, není to Alfréd). Film má spoustu ikonických scén (start auta nahání Penguinovi hrůzu podobně jako McCallistrovic sklepní kamna Kevinovi v Sám Doma), krásnou, i když lehce vychrtlou Catwoman, ještě více okének, které by stálo za to zarámovat (Batman se světlicí), ale pro fanoušky žánru a superhrdiny si troufám tvrdit, že toto nebude ten ultimátní Batman. Na Reevsovi se totiž pozná, že je také velký filmový fanda a tak nějak zčásti úmyslně, zčásti možná i mimoděk vzal do toho Batmana taky notný kus Finchrových Sedm, Burtonova a Nolanova odkazu, a Proyasovy Vrány. Je to skvělý mix a působivá podívaná, které by vůbec neškodilo ještě menší zkrácení ve střižně, ale v poslední třetině jí trochu místo gradace dochází dech a děj přestává tak úplně dávat smysl. I tak jsem strašně rád, že film vzniknul, protože je to zase jiná fazeta postavy a obsáhnout Batmana v celé jeho šířce je vzhledem k věku postavy pro jedinný film příliš ambiciózní. Jedním z největších kladů filmu je, podle mě, i skutečnost, že funguje jako samostatný celek. Pro jeho zařazení do "roku dva" by totiž vůbec nevadilo, kdyby nevzniklo další pokračování. Vzhledem k dosavadním výsledkům ale očekávám, že WB neodolá.

Pokračovaní uzavřeného příběhu, které je ve všem horší než jeho předchůdci. Minimum přehledné akční choreografie, vyprávění pokulhávajícího děje, který se vleče v dialozích a zároveň si ani nedá práci s vysvětlením toho, co že je vlastně cíl všech těch mini-postav. Proč že jsme měli potřebu se vrátit, kromě toho, abychom z toho vyždímali více peněz? Někoho zachránit? A co dál? Z celého úvodu je cítit křečovitá snaha o to "být současný" a mít meta přesah, která ale nepřináší vůbec nic nového proti originálu a docílí jenom toho, že se neustále přistihujete u toho, že "opravdu koukáte jenom na pop-kulturní film". Nejvíc ale zamrzí to, že aby byl film vůbec schopný navázat na své předchůdce, neustále dojí rámování akčních scén z jedničky (a v horším provedení - viz náboje vrtulníku), a co je horší, i na vás pouští flashbacky z originálu, jako by se snažil říct: "Podívejte, my jsme taky Matrix, a na tohle navazujeme, ale zároveň chytře parafrázujeme." Slovy Mikýře: "akorát že vůbec." Je to podprůměrný akční film, podprůměrná love story a průměrně kontroverzní film s veskrze ochuzenou výpravou a slabší hudbou. Upřímně bych daleko více ocenil kdyby to byl romantický epilog bez akce, než aby se film snažil postihnout všechny roviny. Neustále jsem čekal, kdy přijde nějaký ten wow moment nebo plot-twist, až se nakonec v sále rozsvítilo. Zkouknout o den dříve nejlepší scény z trilogie se ukázalo jako chyba. Přišel jsem s hlavou otevřenou a přáním mít nový Matrix rád, ale odešel jsem jenom víc zabedněný. Věci, které i tak potěšily: Reevesovi i Moss to ještě stále hodně sluší a funguje jim chemie a ten happy dovětek jim vlastně nelze vůbec nepřát. Vizuál dvojice Ressurection podů byl výborný.

Omezená stopáž a zkratkovité vyprávění znemožňuje alternativním verzím postav jakkoliv postavit trojjrozměrný charakter a od diváka se očekává, že to za tvůrce domyslí sám nebo přistoupí na hru, že to jsou vlatně "staří známí". Seriál od Marvelu by měl být ale něco víc  než jen "hraní s vojáčky na pískovišti". Jedinou skutečně hodnotnou samostatnou epizodou je ta Doctora Strange, která ale také těží z předlohy Stroje času. Obecně sem tam problesknou i ty správné emoce, i když dialogy (a banter) postav jsou o úroveň níže než v hraných filmech. Animace, která tolik lidí vytáčí je dle mého dobrá a dovoluje to, co na filmovém plátně ještě stále stojí většinu budgetu produkce. Odpuzuje akorát pohyb úst postav, který působí velmi nepřirozeně. Postavy, a zejména ty ženské, se z nějakého zvláštního důvodu odmítají dotknout horním rtem o spodní, pravděpodobně kvůli nedostatečnému mapování 3D modelů. Ke kafi jednou dobrý, k opakovanému zhlédnutí naláká těžko.

Pokud někomu vadí dialogy, tak nerozumí Star Treku. Patrick Stewart sice zestárl a v první části série působí jemně karikaturním dojmem, ale od Nepenthe popadá druhý dech, a bez spoilerů se dá říci, že opouští kuklu, ve které 14 let spal. Poslední tři epizody jsou nejlepší Star Trek od dob Insurrection a jakmile Picard najede na vlnu svých typických monologů, máte pocit, že vám témbr jeho hlasu konečně vyškrábe z uší ten strup jménem Discovery. Dostatečně opodstatněný vývoj charakterů, až na výjimku "likeable" posádka (překvapivě politický nekorektní), mytologie, která pro jednou netahá za vlasy a poslední díl, který hraje na struny nostalgie tak umně, že lze jen popřát Patricku Stewartovi pevné zdraví do dalších let.

4 (nadhodnocené) Hvězdy smrti za to, jak se J.J. popasoval s tím, co mu R.J. Matlák minulým dílem pohnojil. V mnoha momentech si lze všimnout omluvného pomrkávání na rozezlené fanoušky: SPOILERY - slepení přilby („I like it.“), krásná ignorace vedlejší postavy Rose, která připomíná slavné "Mr. Worf denied" scény ze Star Treku. PLUSY: 1) Palpatine překvapivě dobře naroubovaný 2) chemie Finna a Poa 3) Landův nástup na scénu, kdy hudba nevytrubuje fan-service. 4) Wadi Rum. 5) Odkazy pro Jedi Knight fanoušky: Grey Jedi koncept, žlutý světelný meč, force-healing 6) Han možná ještě dá i toho pátého Indyho. MÍNUSY: 1) zběsilé tempo a střih. Na jednu stranu způsobené snahou dorovnat tempo za neskutečně vleklé The Last Jedi, možná je to ale také nový Disney standard pro dnešní teenagery. 2)Totální absence koncepce trilogie, za kterou by vedení studia zasloužilo přijít o licenci. 3) Nejvíce to bohužel odnesl dvojkou Luke a to se Abramsovi ani tady odpustit nedá. 4) Art režie znatelně pokulhává za první trilogií. Ve snaze vytvořit tisíce masek a efektů, se nějak zapomnělo na ikonické jednotlivce (červení troopeři opravdu nejsou super nápad, když kromě barvy na plátno nepřinesou nic nového). Pro srovnání lze vzpomenout například na Return of the Jedi, kde i taková maličkost jako speeder bike byl nástroj, ze kterého universum dodnes hojně těží. Z Disneyho trilogie bohužel čiší, že ať u příběhově, tak obsahově se nad budoucí rozšiřitelností nikdo dvakrát nezamyslel, a tak vám obrázky splynou a v hlavě zůstane akorát zase ten světelný meč a Millenium Falcon. I HAVE SPOKEN.

Na dlouhou stopáž relativně krátký děj, kterému na realističnosti velmi ubírá fakt, že vězněný Jessie od páté série viditelně přibral.

I když film působí jako solidní dobové drama, faktem pro mě zůstává, že je větší zábava se na Schieleho obrazy dívat, než se dívat na film o něm.

Ant-Man si jde svou vlastní komediální cestou, což je jeho velká výhoda, protože se mu tím daří vymezit vůči ostatním marvelovským jedničkám. První díly nastartovaných sérií jsou v podstatě předurčeny k tomu, aby pouze splnily šablonu a nalákaly publikum na epičtější pokračování nebo crossovery. Z tohoto pohledu tedy film překvapuje zábavným pojetím, ovšem částečně klopýtá na poli superhrdinských filmů. Pro někoho je to výhoda, pro někoho ne. Častou slabinou komiksových filmů (a zde obzvlášť) je nevýrazný záporák nebo absence jakéhokoliv pocitu nebezpečí. Je nutné si ovšem uvědomit, že hrdinové vznikali v médiu tenkrát primárně cíleném na děti, a že ani zde nebyly jejich začátky kdovíjakými eposy. Ant-Man je zábavná jednohubka, za kterou jsem rád a u které jsem se bavil. Osobně mě v něm překvapilo Ruddovo subtilní hraní, který si je naštěstí vědom toho, že tento žánr není prostorem pro rozličné „Apatowiny“, a komické žezlo nechává primárně třímat kulisy snímku (vláček) a Peñu, který ho v porovnání s jinými komickými sidekicky nijak zásadně nezneužívá. I navzdory komediálnímu ladění si film dovoluje kvalitní vizuál (3d faceliftingu ve flashbacku v úvodu si ale přesto všimnete) se zajímavým kostýmem (rozhodně lepším než u prvního Kapitána Ameriky). Citelně mi ale vadilo podcenění filmové hudby, která oproti ostatním komiksovým filmům nedopřává Ant-Manovi rozpoznatelný ústřední motiv (přitom jeho "malost" by sváděla k určitému využití minimalismu). Jsem ale ochoten o tom polemizovat, protože kino bylo na předpremiéře příšerně ozvučeno. Obsazení filmu je dalším vítaným bodem, protože dá velkou práci vybrat hereckou sestavu, kde se vám žádná z postav, ani herců jako takových, neznechutí. Kolem a kolem je to zhruba na 70%. Věřím, že hodnocení by se vyšplhalo výše, pokud by měl film jen jednoho (skutečného) režiséra, pokud by se prostříhalo pár skutečně očekávaných klišé replik, a pokud by se střihačům v některých momentech tolik neklepaly ruce ze strachu o každou nadbytečnou sekundu (jednotlivé scény by si totiž zasloužily pozvolnější předěly a snímek celkově trošku akčnější úvod). Jinak ovšem spokojenost. Paulovi Ruddovi ze srdce přeji jeho příležitost zařadit se mezi komiksové hrdiny (je dobré si uvědomit, že podobně jako Iron-Man je pouze člověkem), stejně jako stoupající tendenci kariéry Evangeline Lilly.

Nápad dobrý, ale chybí výraznější závěrečná pointa. Vtipnost námětu se totiž vyčerpá někde kolem páté minuty. Ernie Hudson vede.

Vtipnost je asi největší plus této pozapomenuté sci-fi romantiky. Málokdy se stane, že někdo napíše vtipné dialogy ženám, méně, když jsou dvě, a ještě méně, když mají mezi sebou mít také nějakou chemii. Zdařilý casting (jak jsem si lámal hlavu, kde jsem toho sympaťáka z konce už dřív viděl - v Dexterovi to bylo), sem tam nějaká "jemná" vulgarita (armádní stařík dost rozesmál), nenásilné score i povedené indie kusovky na soundtracku, a námět, který je v podstatě ze života. Hledání je stejné ve sci-fi, jako v realitě. Pouze dvě věci tedy nakonec tento snímek sráží. Premisa a provedení. Občasnou topornost herců, která je viditelná zejména v úvodu (mám podezření, že filmaři točili chronologicky) a občas nudnou, příliš statickou nebo nezaostřenou kameru (v detailech obličejů příliš bolí do očí) nejspíše zavinil malý rozpočet a málo "takeů". A s tou premisou je to holt těžké. Podle jakýchkoliv pravidel fyziky, elektroniky, algoritmů, determinace či jakékoliv jiné -ice (bez nudných, hoňotrikových pojmů prostě podle logiky), to nemůže dávat smysl. Náramky, které vymysleli lidé, předvídají, kudy půjdeme životem a kdy koho potkáme. Nelze uhnout, nelze nikoho ve vysněný den nespatřit. Počítače, které by něco takového dokázaly by musely být pravděpodobně větší než samotný vesmír. "But who cares? So much for free will." Konečné hodnocení je tedy potom dost složité a v převládá v něm nakonec nad logikou fakt, že se na to příjemně kouká. 70%