SlecnaSmilly

Smilla má laptop asi z roku 10 000 p. n. l., proto, když se na tomto zázraku techniky kouká na film, nemá cenu pouštět si žádnej vizuální skvost, kterej vynikne jen v případě, že jste vlastníkem grafické karty, tudíž se dá očekávat, že se z ní stane velká odbornice na komorní dramata z iránské distribuce. Začne pěkně zlehka, film postavený na dialogu, hmm, to snad pochopí, hraje Juliette Binoche, která je moc hezká a baví už jen pohled na ni, supr. A ono ouha, režisér Abbas Kiarostami nám naservíroval zamotanou hru plnou postřehů o mezilidských vztazích a dlouholetém partnerství, kde nic není takové, jak se na první pohled zdá, takže docela makačka na Smillyn mozkový závit. Těžko říct, jestli to pochopila, ale jako výlet po toskánských památkách to bylo prej moc fajn.

Jasný, Drive se dá brát jako tuctová gangsterská romance nebo jako navoněná neonová zdechlina, ale tahle jízda je spíše oslavou béčkového žánru. Hlavním hrdinou je bezejmený Řidič, o kterém nevíme prakticky nic. Tedy vypadá jako hodný, hezký a tichý kluk, ale nějaké to tajemství je cítit na sto honů už od předtitulkové scény. Pak potká děvče svých snů a jako správnej Real Hero se rozhodne ji zachránit, i když tedy jde o čistě zvráceného hrdinu, u kterého se periody stoického klidu střídají s výbuchy neřízeného násilí. Jde o to, že nechce přijít o svou spřízněnou duši a v momentě, kdy je jasné, že o ni nejspíš přijde, vyplivne párátko, jež do té doby symbolicky žmoulal v koutku úst, a jako nebezpečný samuraj se vydává na cestu odplaty. Ano, příběh je veskrze jednoduchý a role typické, ale formální stránka je dokonalou souhrou zvuku a obrazu, přitom se dotýkáme až samé hranice svůdnosti a je jen na nás, zda magii filmu podlehneme. P.S. Pro tu bundu se škorpionem bych udělala prakticky cokoli, yeah.

"Tak co Hamlete, prej si byl včera v kině? Copak bylo na programu?" „Co to? Kdo to? Kdo volá Hamleta? Zejtra napořád dávali." „No podle názvu by se ti to mohlo líbit, né?" „Tak nebylo to špatné, ale nebylo to ani moc dobré." „Tos nám toho mnoho neprozradil." „Hmm, tedy je to o chlapíkovi, který neví, co se životem a je z toho zmatenej, lítá od jedný holky k druhej a to důležitý mu uniká." „Tak pro to bys zrovna ty mohl mít pochopení." „Já na to ale beru prášky." „Prosím mluvme k věci, kralevici." „Jasně, je to poměrně vtipnej film, ale nemá přesah, i když se tváří, že jo." „Nejsi příliš přísný?" „Nikoliv, drahá, klišé s tupým policajtem bych ještě odpustil, ale co ten zbytečný běh lásky na letiště, to fakt nepobírám, asi to máme s Ofélií jinak." „Supr, takže nic rozumného z tebe nedostanu. Chceš tedy říct ještě něco závěrem?" „Vlastně je to docela fajn film, ale jestli ho nikdy neuvidíš, tak se vůbec nic nestane." „Děkuji za spolupráci, Hamlete, ale příště raději oslovím na zhodnocení filmu Othella."

Milý deníčku, tak se to přeci jen stalo, zamilovala jsem se. No jasně, nejde o neskutečně skutečného muže, tak daleko samozřejmě ještě nejsem, ale i tak, láska na první záběr. Když ono je tak těžké odolat někomu, kdo kouří cigára i ve sprše. Ptáš se, jak to všechno začalo? Měla jsem depresi z kácení deštných pralesů v Amazonii, tak jsem si vlezla do postele, přikryla se peřinou a chtěla si pobrečet u Muzikálu ze střední, omylem jsem si však pustila All That Jazz a to se mi stalo osudné. On je totiž Joe Gideon přesně můj typ, pálí jednu od druhé, bere Dexedrine, je trošku nerudnej, pije, v podstatě nechodí spát, ke svejm holkám se chová strašně a pracuje jak o život (doslova), ale hlavně má štýlo. No deníčku, jdu si to pustit znova, protože i na vztahu s imaginární postavou se musí pracovat, psali to v Cosmopolitanu, tak to bude pravda.

Ráno si dáte předsevzetí, že konečně sepíšete nějakej ten koment k filmu, potřebujete jich přesně pět, protože jste si vtipně zablokovali možnost komentování pohnojením vstupního testu. Prázdniny se krátěj a na dělání píčovin už vám zbývá sotva čtrnáct dní. Takže si přivstanete a kolem druhé odpolední pod dohledem státního notáře vylosujete náhodně film, jemuž se dostane výhradního práva vaší pozornosti. Samozřejmě musí jít o film, který jsem viděla nedávno, abych ho mohla erudovaně ohodnotit. Tudíž si v losovačce vyberu Pozici dítěte, neb je to hodně silné téma a nápady se mi budou vyjevovat samy, plus to, že takhle dobrej biják tu má kvantitativně tak slabé hodnocení, jako co to je?! Napřed se musím hodit trošku na depresivní vlnu, proto si pouštím Queens of The Stone Age a páni, to je hrozně dobrá deska, slabší hodinku přemýšlím nad kombinací subžánrů, které dohromady hodí takhle gradující grunge. Pak se kouknu na další díl druhé řady seriálu Okouzlení, protože koho by nezajímaly osudy krásné lékařky Barbary Nardiové a jejího muže. Fůů, to mi snad dělají schválně, repríza hitového pořadu Z Divadélka pod věží, nejde odolat, klasika. Ale zpátky k Pozici dítěte, koukala jsem na to asi před týdnem a pila jsem u toho fakt dobrej džus, ježiš, co to bylo za příchuť, asi hruškovej. No tak hele, fakt to ten Calin Peter Natzer dobře natočil, teda pokud si to s něčím nepletu, ten džus byl opravdu silnej.