hammerhead

Výborný film na němž bych rád ocenil zejména perfecionistické režisérské umění a výtvarnou stránku s kostýmy T. Pištěka. Hudba je vzhledem k scénám skvěle vybraná, konspirační teorie Mozartova života je divácky vděčná. Mozartův konec, který se Salierimu poněkud vymknul z rukou - místo katedrály jen hrob s dezinfekčními prostředky - je neskutečně působivý a mrazí při něm v zádech. Čtyři plus a tentokrát - solidní výběr akademie.

Hodnocení tentokrát nedávám žádné, u filmu jsem totiž usnul. Po výtečném Tygrovi a drakovi a Hrdinovi jsem se, mírně řečeno, nudil. Vizuální stránka filmu mně již přišla příliš kýčovitá, jakoby si režisér řekl: "Jen houšť" a ono to už nefungovalo. Příběh mě nikterak neoslovil.

Velmi silný film. Škoda těch několika málo scén, které balancují na hranici kýče, jinak je výtvarná stránka filmu výborně zvládnutá, stejně jako herecké výkony.

První hodinu jsem si tak trochu zoufal, že tříhodinový film bude pouze o politice. Později mi došlo, že jsem se zkušeností naučil oddělit ideje politiky a lidskosti. Mám slabost pro filmy, které svými nadčasovými idejemi mají sílu učinit, alespoň na okamžik, člověka tak nějak světlejším. Podobné pocity jsem měl i u Scorseseho Kunduna. Výtečný herecký výkon Bena Kingsleyho, výprava… Výborný film, kterému ubírám hvězdičku za přece jen jednoznačnou idealizaci hlavní postavy v rozporu s historickými fakty. Ale život žádného člověka nelze shrnout jen do jednoho vyprávění...

Bohužel mi slavný film tak nějak nesedl. První hodinu jsem se stále klesající pozorností hleděl na pravoslavný obřad a veselku a ani poté, kdy se konečně obraz střihem přesune do Vietnamu jsem se do děje a postav ne a ne dostat. Ani alibismus typu: "U filmu jsem se sice nudil, ale hodnotit ho mohu jedině dobře, protože je slavný" u mě nezafungoval. Když v poslední třetině filmu vyplní příšerně a zbytečně dlouhý děj scéna, ve které zničehonic "vjede" jeden z členů komunity mezi kuželky, nemohu se již opakovaně ubránit dojmu z až nesmyslné kompozice příběhu. Některé dialogy, např. o tom, že je káva příliš horká, vyznívají poněkud lacině a hloupě. Nad závěrečnou písní Rusínů o sladké Americe jsem již jen, i vzhledem ke kontextu filmu, bolestně přivíral oči.

Přestože jsem byl před tímto dílem svého oblíbeného režiséra předem varován, byl jsem nadmíru spokojen. Dobře zahraná mikrodramata nad kávou a cigaretami jsou kouzelná a mají zajímavou atmosféru. Z výtečných minimalistických příběhů bych ocenil zejména ten s Billem a pak... ta pointa hodu dvou kostek prostě nemá chybu. Čtyři plus - za ojedinělé slabší chvilky.

Silná naturalistická podívaná, naprosto geniálně zvládnutý film po stránce obsahové i formální. Tři hodiny jsem se opravdu nestačil nudit. Ani se nedivím, že jej tak vysoce hodnotil zejména I. Bergman.

Největší silou filmu je schopnost jeho nádherných meditativních obrazů zapůsobit na prožívání a vyvolat v člověku řadu vlastních vzpomínek z dětství. Hodně na mě zapůsobily i okamžiky z historie, ze kterých až zamrazí. A pak, jako v jiných Tarkovského filmech, variace režisérových oblíbených motivů přírody, tekoucí vody a ohně, Leonardo da Vinci... Film je nádherný. Výsledné hodnocení u mě přeci jen sráží jeho mírná zmatenost, režisér divákovi nevyšel vstříc a v úryvkovitých vzpomínkách nevíte, zda se kochat obrazy nebo přemýšlet kdo je kdo. Nápad dvojrolí matky a syna má pravděpodobně svou logiku ale na mě působil rušivě. Ale je možné, že při opakovaném shlédnutí to bude něco jiného. Protože shlédnout toto krásné dílo znovu stojí jistě za to.

Tak tento film je opravdu strašný. Vydržel jsem u něj pouze proto, abych si připomenul naprostou oprýskanost, zde poměrně reálně vyobrazeného, socialismu 80. let (zhovadilé pracovní schůze, bonzáctví, neuvěřitelná arogance v pracovní hiearchii, ultratrapné vtipy). Bohužel, i co se týče úrovně tehdejších běžných "filmových" kousků. Argument vyzdvihované reálnosti filmu (samozřejmě, že nikdo nebere úplatky) u mě nějak nekoresponduje s jeho slabou kvalitou. Opravdu si dovedete představit, že byste ho např. pustili nějakým zahraničním přátelům ze studií?

Obrazová, hluboká, archetypální Tarkovského poetika je skutečně silným zážitkem, který se příčí snaze film nějakým způsobem více interpretovat i hodnotit.