hammerhead

Hodně silný film, který, kromě fantastického zážitku, ve mně zanechal mnoho rozporuplných pocitů. Při scéně útoku vrtulníků za doprovodu Jízdy Valkýr běhá člověku mráz po zádech, toto je opravdu snad nejlépe natočený kousek, který jsem kdy ve válečných filmech viděl. Filozoficko psychologický rozměr díla a jeho převod do audiovizuálních záběrů gradující "obětištěm" je rovněž síla. Má jediná hnidopichova výtka je čistě odborná. Dát do rukou assasina osobní materiály (fotky rodiny apod.) budoucí oběti je samozřejmě z psychologického hlediska naprostá chyba. Ale hlavní hrdina byl, i přes jisté pochyby, chladnokrevný dostečně, resp. závěr filmu byl čistě o instinktech. Za režii a kameru naprosté absolutorium.

Skvělý film s hodně sebevědomým a výtečným hereckým výkonem Al Pacina. Bravurně zvládnuté akční scény, z nichž ta závěrečná patří k tomu nejlepšímu, co je k vidění i v takové společnosti, jako jsou pánové Coppola či Scorsese.

Krásný poetický film, který mě vrátil o několik let nazpět, i do přítomnosti. Robin Williams a Marlon Brando :) zde podávají výborný herecký výkon.

Další výtečný mafiánský film, který je tak mistrně natočený (což nepřekvapí), že připomíná jednu velkou jízdu. Nad dobrým scénářem a výtečně zahranými postavami (Robert De Niro, Joe Pesci) jsem se skutečně nenudil ani minutu. **** protože Kmotr je Kmotr.

Ačkoliv mám pro některé Kurosawovy snímky slabost - Rašomón, Sedm samurajů, vynikající Toshirô Mifune, film Ran mě bohužel naprosto znechutil. Mix staroanglické a starojaponské adaptace působí podivně, dílo připomíná, i volbou barevnosti kostýmů, tak trochu pohádkový příběh, ale bohužel špatný. Filmu naprosto chybí přesvědčivé postavy. Kde je ona charismatičnost postav, které vidíme v Tygrovi a drakovi či Hrdinovi, nebo v předcházejících Kurosawových snímcích? Některé dialogy a scény z filmu jsou neuvěřitelně trapné. Namátkou: Pojďme, smrt nečeká... Dementní a posléze procitlý vládce dynastie, který v průběhu příběhu a fraškovitých scén (skok ze skály) ztratí i poslední zbytky své autority, předvede ve svém posledním výstupu a hodně hloupé scéně "výkon", který nás naprosto rozesmál. A to veliký tvůrce původně asi nechtěl. Bojové scény jsou natolik nepřesvědčivé, že se mi jen postesklo po Sedmi samurajích. Natočil je opravdu stejný režisér?

Tarkovskij výborným a ojedinělým způsobem rozpracoval základní motiv knihy bratrů Strugackých tak, že interpretační možnosti filmu jsou takřka nevyčerpatelné. Úvaha o lidské víře, odpovědnosti, moci, archtetypální motiv splnění nejvnitřnějšího přání s rozkrývající se složitostí intrapsychické dynamiky v závěru cesty a z toho vyplývajícího rozhodnutí... Síla audiovizuálního zpracovnání je neuvěřitelná, když opomenu Tarkovského obvyklou práci se zvuky, film by bylo také možno vnímat jako sled uměleckých fotografií.

Filmu Zelená míle jsem se dlouhou dobu instinktivně vyhýbal, protože jsem se obával srovnání s nepřekonatelným Shawshankem. Přesto jsem byl přesvědčen, že se jedná o dobrý film. Čekalo mě ovšem překvapení. Když opomenu příšerně dlouhou délku filmu, scénář je tak neuvěřitelně slabý a problematický, že se mi nechce věřit, že ho, patrně ve veliké nouzi, vytvořili King a Darabont. Závažná témata o popravách alá Švihák jsou bez jakékoliv varování prostřídána rádobyvtipnými epizodami, takže film působí jako fraška. Účelové a frontální působení na emoce a stokrát ohraná rádobyvtipná témata (např. výkřiky původně sexuálně frustrované manželky, která se k Hanksovi nehodí, v noci i za ranního svítání) vytváří z filmu typicky Hollywoodský (ne však, že by v H. neuměli dobré filmy :) ), do co nejširšího publika zaměřený paskvil. Intelektuální záběr filmu - hodný anabolizovaný afroameričan - spasitel, rozsvěcující světla při energetickém léčení jedna radost, který by mouše neublížil, dělící lidi na hodné a ty zlé, vlastně přesně charakterizuje celý film. Paradoxně k tomu nejzlejšímu z vězňů (a jedinému zlému, jak se později ukázalo) jsem v jednu chvíli pocítil sympatie v momentě, kdy se pokusil v ojedinělých vtipných epizodách filmu narušit řád vězeňského bloku správných chlapů a nejzlejšího dozorce. Tomuto filmu naprosto chybí umění náznaku, vše je přihlouple dohráváno až do konce a tak je např. potřeba v závěru střihem ukázat staříka nad rakví, nad kterým opět a posté, ač se tvůrci snažili sebevíc, divák bez sáčku na popcorn cynicky nezapláče a nezapláče. Scéna příběhu, při které spasitel vyléčí mozkový nádor paní ředitelové, které mizí kruhy pod očima a příznaky poškození frontálních laloků je tak špatná, že kdyby bylo možné ovlivnit další průběh filmu, volil bych zahnání léčitele brokovnicí zaskočeného ředitele.Magické prvky v literatuře a filmu (Grass, Márquéz, Lynch etc.) mám poměrně v oblibě. Ale tento "mysteriózní" film? Dva a půl and never more. I za Shawshank Redemption.

Skvělý film. Lemova předloha, byť se film od příběhu odklání, ukazuje, že dobrá myšlenka nepotřebuje spousty úchvatných vizuálních efektů - a naopak, hloupý scénář nic nespasí. Už ten skvěle natočený úvod filmu, zadumané pohledy kosmického psychologa do krajiny, mytí rukou v rybníku… Zajímavá filozofická témata, podaná nekýčovitou formou, ke kterým se člověk vrací. Filmový zážitek.

Čtyři a půl za excelentní herecký výkon Jacka Nicholsona a za honičku v bludišti. Jinak mi do celkové atmosféry něco chybělo, i když nápad, dle literární předlohy, zasadit děj do obrovského hotelu je myslím velmi dobrý. V úplném úvodu filmu je vidět stín helikoptéry, která patrně natáčí automobil, který projíždí horskou silnicí. To jen malé popíchnutí k poznámkám o onom Kubrickovském perfekcionismu. Ale jinak samozřejmě výtečná práce.

Výborný film se strhujícím finále, i když do mistrovství počinů pánů Coppoly či Scorseseho mu ještě něco chybí. Denzel Washington ovšem neporušuje tradici skvěle odvedeného řemesla herců v mafiánských filmech. A při závěrečné scéně z kostela si nelze nevzpomenout na Kmotra. Čtyři a půl.