DoNotCross

Očekávání byla veliká. První třída je jeden z mých nejoblíbenějších komiksových filmů. Retro plné mladistvé energie, kdy sledujeme zrod Charlese, Erika a zároveň též jejich rozporů. Taktéž pochopíme, že by těžko mohli být jeden bez druhého. Konec Vaughnova filmu nechal otevřená dvířka zatraceně nabušenému pokračování, které však duchovní otec všeho mutanstva zabouchl s grácií sobě vlastní. Budoucí minulost svým jménem říká vše - je to ztělesněný oxymóron. Největším problémem je, že je dokonalou slepou uličkou, postavy nikam zásadně neposouvá. Přitom začátek je moc fajn, vize temné budoucnosti je snad přímou citací z Cameronova prvního Terminátora, úvodní souboj vám nažene strach z nového nepřítele a setkání se starými známými vás zase zahřeje u srdíčka. Jenže po první půl hodince si uvědomíte, že je úplně jasné, jak celý film MUSÍ dopadnout a později i fakt, že se o svých oblíbencích mnoho nového nedozvíte. Výjimkou je snad mladý Charles o jehož temné noci duše bych ale raději zůstal neinformován, protože je v tomto X-mením dobrodružství extrémně nesympatický. Naštěstí je tu Fassbender a jeho Magneto, který je tak neskutečně cool, že si budete chtít po návratu z kina ukovat svou vlastní helmu. Jestli pro něco stojí za to vidět tenhle počin, je to právě démonický Erik. Wolvie je zde nahláškovaný sympaťák, který je tu snad ve větší pohodě, než ve své poslední sólovce a jako pojítko mezi dvěma generacemi X-Menů funguje skvěle. Samotné pohyblivé obrázky už však ne. Přesto, že mě převelice těšilo vidět McKellena opět v plné polní, jsou všechny staré figurky až na Logana víceméně zbytečné a působí jen jako pouhá úlitba fanouškům staré trilogie. A takový je vlastně celý tenhle blockbuster. Je natočený dobře a je rozhodně zábavný, způsobem jakým se snaží zkombinovat to nejlepší z První třídy a staré generace však neuspokojí nejspíš ani jeden tábor. Alespoň u mě se mu to nepodařilo, ale jak vidno, od začátku jsem si přál jiný film. Grandiózní přešlapování na místě, které dokonale pohřbilo slibný Vaughnův rozjezd a zároveň nadělá neuvěřitelný, ale fakt neuvěřitelný nepořádek v časovém kontinuu mutantího vesmíru. UpGrade: Po shlédnutí RogueCutu musím hvězdu přidat. Ne, že by byl rozdíl tak velký, ale uvědomil jsem si, že film jako celek šlape moc fajn. Největší problém mám s Charlesem. Ač to McAvou zahrál pěkně, tak jeho proměně z feťáka a supementála nelze moc věřit. Děje se moc rychle a překotně prostě zrovna tak, jak to scénář vyžaduje. Jinak ale palec nahoru. Hodnocení určitě pomůže, když si před tím zkouknete původní trilogii.

Tohle není klasický pomník slavné osobnosti či kapele, tohle jsou dveře do šedesátých let a jejich hudební scény, místa plného sexu, drog a alkoholu. Je vlastně úplně jedno, jaký máte vztah k "The Doors", své si tu najdou milovníci dobrých filmů, tragických příběhů a charismatických charakterů. Jima Morrisona není snadné zařadit, ve snímku v sobě má citlivého poetu, charismatického frontmana ale i egoistického vyhulence, kterého byste nejraději odstřelili. Jeho hudba je ale po zásluze legendární a díky tomuhle bijáku můžete pochopit proč, neboť Stone dokáže vystoupení skupiny geniálně ilustrovat filmovou řečí. Psychedelický film z psychedelické doby. Jime, odpočívej v pokoji.

Základní (zlatý) kámen všech bondových filmů. Díky němu jsem konečně pochopil, proč spousty lidí uslintává nad Connerym jako tím nejlepším Bondem. (pokud ovšem vědí, že ho hrál někdo jiný, než Pierce Brosnan) Je to totiž dokonalý anglický elegán, který nejde daleko pro cynickou hlášku a smrtelné nebezpečí sleduje s pobaveným úsměvem. Musím uznat, že vedle něj můj milovaný craigovský Bond vypadá jako pocuchané, ošklivé kačátko. Premiéru si zde odbíjí i vytuněný Aston Martin, kterého si vychutnáte v sérii automobilových honiček. Je pravda, že nám zlatiprst už přeci jen malinko zestárl - definice toho, co je cool, se mění den ze dne. Naštěstí je natočen s dostatečným nadhledem, takže mu to příliš neubližuje a tak působí kouzlem vyprávění našeho dědečka, který vzpomíná na časy, kdy sebevětšího vazouna sejmul jednou ranou zaťaté pěsti a souložil se ženami s exotickými jmény. Možná si u toho trochu vymýšlí a zní to místy neuvěřitelně, ale při svém vyprávění je neodolatelný. P.S. Hudební doprovod Johna Barryho je jedním slovem parádní.

Wow! Horor, kde neuvidíte kapku krve a nedočkáte se v něm žádných lekaček a přesto budete na konci pořádně vyděšení. Největší devizou filmu je temná atmosféra, která se vám zažere do morku kostí. A přitom režisérovi stačí temný dům, pár divných sousedů a zvláštní shody okolností spolu se znepokojujícími náznaky. Je Rosemary žena, kterou těhotenství připravilo o duševní pohodu, nebo jde o něco mnohem zlověstnějšího? Neuvěřitelně dobrý biják, kterému léta pranic neubrala na působivosti.

Odvrácená strana měsíce. Příběh sexem posedlé ženy se chýlí ke konci. Plnou palbu dávám proto, že mě dokázal Trier překvapit a dovést celý příběh někam úplně jinam. Zkušenější divák se možná nenechá tak snadno oblbnout jako já, ale to mi naštěstí zatím může být putna. Nastává také chvíle, kdy nám má celý příběh poskytnout ponaučení a v tom jsou tyto pohyblivé obrázky dokonale konvenční. Ta "otevřená studie ženské sexuality" je vůbec dokonale nepřesný distribuční atribut. Ze čtyř hodin souložení si odnesete zjištění, že sex z lásky je lepší a nadržené ženy jsou vnímány jinak, než muži, což ví každý, komu se na záchodě válí Marianne. Druhý díl má mnohem větší tah na bránu, než ten první, takže jsem se u něj bavil více. Zakončení se sice celý film tak nějak nabízí, stejně na mě zapůsobilo zatraceně silně a při vzpomínce na něj se musím smát. O mužské sexualitě totiž vypovídá mnohem lépe, než celé dva filmy o té ženské. Edit: Tak se mi to nakonec důkladně rozleželo v hlavě a musel jsem jít do sebe. Druhý díl sice ubíhá rychleji, ale taky v něm Trierovy začnou docházet karty a kdž to celé skončí, uvědomíte si, že to byla jen efektně natočená ptákovina, která je vlastně děsně konzervativní. Ale stálo za to to vidět v kuse, už kvůli novému sálu v Lucerně a lístku za polovic.

"Otevřená studie ženské sexuality podle kontroverzního dánského režiséra Larse von Triera." Jestli po tomhle žblebtu čekáte myšlenkou obtěžkané porno, běžte se rovnou bodnout. Je sice dost pravděpodobné, že jsem moc přiblblý na to, abych z těla tohoto bijáku vypreparoval ukryté myšlenky, o ženské sexualitě jsem se ale nic nového nedozvěděl. Snad jen, že sex může být stejně zničující droga, jako jakákoliv jiná. Co se týče explicitního zobrazení erotiky, nějakého toho ňadra se dočkáte, fanoušci pyjů taktéž zaplesají, jenže se toho před vámi mihne tolik, že to ani není moc vzrušující. Co tedy čekat? Efektně natočený filmeček o slečně, která ráda, ale moc ráda souloží. Výsledek mě moc bavil, dle mého soudu by mu ale prospělo drobné prostříhání a absence spousty kudrlinek v podobě vložených ilustrativních záběrů, co většinou otravují. Ale třeba po druhé dávce první Nymfomanky změním názor. Málo který film poslední doby ve mně ale vyvolal tak silnou touhu šlehnout si hned po vypnutí projektoru druhý díl.

Po uslintaných komentářích tady jsem čekal víc. Musím říct, že mi zatraceně imponovala celá myšlenka poldů, co se vrací do školních lavic, aby dostali toho hnusáka, co tam kazí děti. Celý film je natočen s láskou a chutí, vykouzlí vám úsměv na tváři a občas vás dokonce opravdu přinutí otevřít ústa a vypustit všechnu tu srandu do éteru pěkně naplno, takových chvil ale zase tolik není. Být o něco mladší, mám ho ve své topce a sjížděl bych ho s ožralými spolužáky pravidelně. Neškodná řachanda, která se naváží do středoškolských stereotypů a jednou větou spláchne do záchodu celou hollywoodskou produkci. Naprostou lahůdkou jsou zde ale (bez ironie) závěrečné titulky, které mají potenciál vyrobit z kdejakého puberťáka euforií řvoucí hovado, tak strašně silné klimax to je. Já už jsem ale těmto záležitostem příliš odrostlý suchar.

Při prvním shlédnutí jsem si musel jít v půlce zdřímnout, tak strašně uspávající to bylo. Při druhém jsem měl v rukou režisérský sestřih a tentokrát se mi oči spánkem nezavíraly, právě naopak, vytřeštěně jsem je kulil. Protože tohle je jedna z nejlepších sci-fi, noirovek a Dickových adaptací vůbec. Ano, na klasickou žánrovku je tenhle biják prostě příliš utahaný a dokonale vás uspí. On je totiž něčím mnohem víc a vy musíte pečlivě sledovat každý obraz. Vaší odměnou bude odhalení netušených souvislostí, hloubky a neuvěřitelné existenciální tíže. A nutno dodat, že tenhle třicet let starý pardál natrhává svým vizuálem řiť i o mnoho mladší konkurenci. Pokud by se nějaké pohyblivé obrázky daly kategorizovat jako "těžká váha", byly by to právě tyhle. A ještě nezapomeňte přidat "nestárnoucí".

Humphreymu sejmou kamaráda a to mu zkazí den. Když z toho obviní jeho, už se opravdu nakrkne a vydá se uvést věci na pravou míru. Tabákovým kouřem prosycený upovídaný noir, který se do tempa dostává pomalu, ale od určitého momentu od něj už nebudete moc odtrhnout oči. Děj může působit překombinovaně, ale to jen na první pohled. Logicky se cítíme ztraceni, protože spolu se Samem naskakujeme do rozjetého vlaku a informací máme méně, než je zdrávo. Závěrečná finální scéna ale vsadí všechny díly skládačky na to správné místo a závěrečná replika je už pouze třešničkou na dortu. Lahůdka definující žánr.

Konečně jsem se jednoho krásného dne setkal i já setkal s tímto kultovním seriálem. A čekalo mě veliké překvapení-místo inteligentní záležitosti, řešící sex a vztahy vtipným, leč dospělým tónem jsem obdržel kurník a čtyři pipky, které čekají na toho správného kapouna. Nejvíce bije do očí fakt, že sledujeme počínání ženských, kterým je přes třicet, jež se ale chovají jako nezkušené dvacítky. Seriálu nemůžu upřít dojemné chvíle, kdy s charaktery opravdu soucítíte a na povrch opravdu vyjde i nějaká ta životní pravda. Na ty ale připadají desítky momentů, kdy si ťukáte na čelo a přejete všem zúčastněným nějakou pořádnou, exotickou pohlavní chorobu. Chlapi se zde chovají jako hovada, čtyřlístek hlavních krasotinek je ale v pohodě zastíní. Fungovalo by to, kdyby se nevyprávělo z ženského pohledu a pálilo se do obou pohlaví stejným dílem. Takhle nemá divák jediný důvod hrdinky litovat, protože si prostě za většinu svých trampot můžou samy. Pomník všem ženám co nevědí, co chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou. Ale třeba si díky tomuhle panoptiku uvědomíte, jak skvělého partnera/partnerku vedle sebe máte.