quip

Pokud film chápu správně, jde o jednu z nejhorších komedií šedesátých let... A není to jenom tupou hudbou.

Návrat ke komiksu, yay!

Zjednodušování je problém, kterým seriál nejvíce ztrácí na docela blízkých pět hvězdiček. Will McAvoy a jeho parta jsou ti hodní - nepodplatitelní novináři, kteří ani pod tlakem neuhnou; majitelé ACN Network jsou ti "tak trochu zlí", protože si nechtějí naštvat obchodní partnery nežádoucími zprávami. Člověk pak má ten správný americký pocit, že stačí být fér a všechno dobře dopadne - a právě v tomto seriál (netvrdím, že schválně) zjednodušuje a uklidňuje své diváky. "Navzdory všudypřítoným křivákům ti hodní existují a dělají svou práci dobře." Možná tomu tak je, ale důvěra k jakýmkoli médiím je nebezpečná vždycky. A je škoda, že tuto myšlenku tento dobře rozjetý seriál nerozvíjí víc.

Absurdní, ale zoufalý. Meta je fajn, ale jenom pokud je o čem dělat. V případě Polski filmu je to ale meta bez základu.

Příběh Hanny je tupý jako natřikrát zaseknutá sekera, ale po dalších dvou dnech, kdy jsem si nemohl přestat pískat témata ze soundracku (Chemical Brothers), mi došlo, že o něj vlastně moc nejde. Film má překrásný vizuál (připomínal mi jím Drive)), z části se odehrává v Maroku, Jessica Barden je legračně mimo, Tom Hollander je hipík, melodie "The Devil Is In The Details" se mi vryla do mozku a ačkoli Cate Blanchett nemá roztomilý přízvuk (Life Aquatic), jde o ideální podívanou pro večer na letišti (pokud máte s sebou horký, sladký mátový čaj, přidejte v hodnocení hvězdičku).

Totally awesome!

Po přečtení několika komentářů to vypadá, že mě film zklamal něčím docela jiným než zbytek kritiků. Jde mi o dosednutí na zem, zasazení "příběhu" filmu do rámce tak jak se děje v jeho posledních třiceti minutách, které mi vůbec nesedlo. Ze začátku jsem film vnímal jako fascinující mišmaš filozofických názorů, potravu pro mozek, který jel naplno a zoufal si, že nikdy nebude mít čas všechno dopodrobna promyslet, načíst, zdiskutovat, konsolidovat a zpochybnit. Navíc jsem tuto přehlídku rozhovorů pozoroval lehce pobaveně, jako vždycky, když někdo mluví (o čemkoli) s přesvědčením, a proplouval mezi myšlenkami, které by nikdy nemusely mít konce. Stejně jako popůlnoční debaty u piva nebo při noční procházce, i Waking Life byla zpočátku čistá intelektuální stimulace bez jakéhokoli dalšího záměru. V momentě, kdy však příběh do sebe začal zapadat, všechna absurdnost se vypařila, nechala se svázat konvencí vyžadovaným koncem. Kdyby film namísto toho skončil v náhodném místě kdykoli během první hodiny, byl bych šťastný jako ponožky.

Gene: "Hej, pojďte natočit divnou desetiminutovou verzi Hobita. S princeznou, ilustracemi inspirovanými lesem Řáholcem a...a proroctvím!" - Adolf: "Ok..ale proč?" - Gene: "Já nevim, ale zní to jako dobrej nápad." - Adolf: "Aha, tak ok..."

Chris Evans v nemirkodušínovské roli +1. Chris Evans na konec přeci jen v mirkodušínovské roli -1. Anna Faris -1. Ari Graynor & Heather Burns +1. Martin Freeman +1. = *

Takový název! Takový font! Taková velká kebule na plakátech! Takový skvělý začátek! Na konci ale z toho pocitu klasické sci-fi z z dob Clarka nebo Bradburyho nezbyde vůbec nic. A ještě naštve. Vždyť je to úplná kravina! Nelogičnosti (posádka se poprvé pozná až po příletu...wut?). Splácání témat zamrzí, stejně jako naprostá degradace atmosféry (a z našich předků je jenom další věc snažící se zabít Lisbeth Salander: snap). Proč proboha Ridley nezavolal Rayovi a nenechal námět napsat jemu.