gu-staff

Hodnotím oba díly najednou: My name is Buck and I came here to fuck...Oh my god...Tohle je po Pulpu můj druhej nejoblíbenější Tarantino. Hned před Gaunerama. Celej film stojí na Umě. A mám moc rád Madsena, i když nedokáže zahrát nic moc jinýho, než předvádí tady. Red Applesky, Hattori Hanzó, Pussy Wagon, Pai Mei, neskutečně vizuelně vypiplané, krásné záběry, klasický příběh odplaty podaný trochu jinak, soundtrack božskej (green hornet - uff), Quentin lítá od jednoho k druhému, mění tempo, mění styl, mění žánr (skvělá anime vložka), a celý to ustojí. A nenudí. To umí málokdo. Je mu vyčítáno, že podlehl Miramaxu a rozdělil film na dvě půlky a tím vytřískal víc poněz. Mně to nevadilo, protože jsem na tom v kině nebyl a viděl oba díly najednou a strávil tak skvělý večer s filmem autora, kterýmu zbaštim všechno. (a možná časem i ty Bastardy, ale s těma mě dost zklamal )

Jednička na mne funguje i po letech. Dvojka lehce škube tváří. A trojka je už jenom smích a lítost....Naštěstí přišla čtyřka, která to zase nakopla...

Pro mně osobně v tomhle filmu Stallone dokázal, že umí i trochu hrát. Bohužel to už nikde nepotvrdil. Bohudík to tu ani nebylo tak moc potřeba. Pro mně osobně legendární snímek, na který nezapomenu. Trochu se mu přiblížil 4.díl, ale dvojka a trojka je svinstvo.

Poprvé jsem na tento film koukal v době, kdy jsem neměl přečtenu předlohu, a tak mně znudil tak, že jsem ho vypnul. Teď po letech jsem předlohu přečetl, a shlédnul i film. A je pravdou, že bez knihy vám dost souvislostí unikne, a zůstane jen místy úchvatná, a místy zdlouhavá podívaná, na svou dobu neskutečně dobrá. Ze začátku jsem fakt chvíli přemýšlel, jak donutili opice chovat se tak, jak je natočili, než mi došlo, že jsou to úžasné masky...A sledovat minutu černou obrazovku jen za doprovodu hudby (výtečně zvolené), to si dovolí opravdu málokdo...Je to laťka pro scifi tvorbu, která byla překonána až po dlouhých letech (hlavně co se efektů týká), ale přece jenom vyčichlá, a bez knihy nezáživná, tudíž víc jak 85% nedám. UPDATE: Včera na festivalu FutureGate v Bio Oko jsem se opět utvrdil, že lidi jsou z většiny banda kokotů. V průběhu filmu se cca 15x zasmáli (čemu, kurva?) a na konci pokrytecky vstali a tleskali, jako při opakování dobré scénky s Kaiserem a Lábusem v Televarieté...Ano, taky jsem málem usnul, a dost se nudil, ale kurva, kdo kdy natočil něco od Clarka líp? Kdo točil filmy, při kterých naprosto sral na to, co tomu řekne ta banda kokotů v hledišti? Tohle není komerční film. Tak po něm netleskejte, chudák Stanley musel rotovat v urně....

Tohle je jeden z mála filmů, u kterýho, když na něj nemám náladu, se mi stává, že jsem z něj tak vystíhovanej, že ho vypnu, protože ho prostě nevydejchám. Atmosféra tu houstne až do takovejch levelů, kdy někde ve vás je něco tak stísněnýho, až se toho začnete bát. Tomu určitě více než z půlky pomáhá hudba, která asi ani nemohla být jiná. A Nicholson - to je kapitola sama pro sebe. Ten s tim svym ďábelskym obočim, chomáčema vlasů po stranách hlavy a očima, který vás probodnou skrz naskrz, vás dovede k takovýmu šílenství a zoufalosti, že byste nejradši vzali tu sekeru sami, a rozštípali ho na atomy. Tenhle film si zaslouží 5 už jenom za to, jak mocně na lidi působí. Pane Kubricku - smekám.

Jedna z mála komedií, která mne pobavila, a na kterou jsem schopen se dívat opakovaně. Nicholson perlí o sto šest, Huntová je mu více než zdatnou protivnicí, a dvojice sousedů/teploušů tomu dodává potřebný arzenál vtipných situací. A úvodní scéna, kdy soused najde verdella dole u popelnic, a řekne Simonovi, co tam dělal, mne rozbije spolehlivě pokaždý.

Víte - tohle je ten film, který Vás buď naprosto otráví a nudí, nebo se Vás dotkne tak hluboko uvnitř, až je Vám z toho úzko. Já patřím k té druhé kategorii, a slzy mi vyhrkly hned na několika místech. Tenhle film má tolik společného s Truman show, nakolik se zároveň naprosto odlišuje. Depp chce taky uniknout, ale na rozdíl od Trumana mu v tom nebrání okolí, ale on sám. Občas jste prostě v pasti takovým způsobem, až se začnete pomalu smiřovat s tím, že z ní neuniknete už nikdy. A pak přijde něco/někdo, kdo Vám ukáže, že to možná jde. A když se k tomu přidá nějaká ta okolnost, nic Vám nebrání a jste volní. Johnny, Leo a Juliette tu rozehráli takový koncert, který mi prostě vzal dech. Hallstroma nemám zdaleka tolik nakoukanýho, jak bych asi měl - budu se snažit to co nejdříve napravit.

Já osobně jsem od té doby co se týče triků a nápadů nic lepšího neviděl, a troufám si tvrdit, že dlouhou dobu ani neuvidím. Už jenom za to si těch pět zaslouží. To že sem tam pokulhává děj (a dialogy) celé trilogii rád odpustím, protože pro mně osobně to byla revoluce ve filmu, počínaje prvním dílem (pamatuju si, jak jsem sháněl logo matrixu na display svý tehdejší 5110), a konče touto částí, která to celé zakončila. Až budu mít někdy čas, a chutˇ, pustím si to celý za sebou, a věřím, že objevím ještě spoustu detailů, který mi při sledování po dílech unikly. Ale pocit, kterej jsem měl při premiéře prvního Matrixu při scéně, kdy se Neo probudí v líhni, vyhlídne přes okraj svý buňky, a vidí to, co vidí, tak tenhle pocit už ve mně bude navždy. Stejně jako zvuk, kterej se ozve, když ho to následně spláchne dolů před tím, než ho Morpheus vyzvedne. Pro mně osobně citovej vztah.

No comment, to musíte vidět.