Bluesun

Párty Hárd je hustej a (oproti Summer Masscrre) ikonickej film. Vzpomeňme na nezapomenutelné scény a charaktery: Vztah Petra (Jakub Kalián) s jeho otcem (Radim Neuvirt) ("myslel jsem, že slyším šukání"), Tomáše (Daniel Žáček) a jeho otce (Václav Žáček) ("Žlutý poplach"), hnusný Poulíček (Adam Ernest), zasvěcování do fetování od místního feťáka, vaření drog s Marek Milko, zvláštní "porucha" (znáte to, když vidíte, že někdo zvrací a chce se Vám taky? Tak tohle je trochu jiné), ikonická Shit Party, zasvěcení syna otcem do oblasti sexu. Ještě teď se chchtám, když si některé z těch scén vybavím. :-)

Jednička Párty Hárd byla ikonická. Přestože byla natočena mnohem více amatérsky, obsahovala velké množství nezapomenutelných scén a charakterů. Dvojka je pro mne tedy spíše zklamáním a už pár dnů po odsledování si z těží vybavím, co se ve filmu dělo.

Já jsem se u seriálu rozhodně královsky bavil a to včetně posledního dílu. Rozhodně není pravda, že konec je otevřený, naopak dává odpovědi na většinu otázek, které si v průběhu seriálu položíme. Kdesi v srdci seriálu je černý humor a velký nadhled. Kdo čeká horor bude zklamán, kdo se chce ale pobavit a má rád chytré filmy, tomu se seriál bude líbit. Seriál je plný bizarních postav, které často vytváří až absurdní situace. Každá z postav má vlastní motivace a často je hnaná svou vlastní chamtivostí. Samotný závěr je tak na jednu stranu přirozný (téměř až logický) na druhou originální a tím pádem i překvapivý.

Tom mi strašně lezl na nervy, nemohl jsem se na to dívat... Aneb příběh člověka, který vždycky skončí ve friend-zóně. Držím mu palce s Autumn, ale nevím, nevím...

Proč je to super film, to už zde rozerbalo hodně lidí. Pro mne bylo nejlepší to, že mi až druhý den došlo, o čem ten film vlastně je (byť to bylo díky tomu, že jsem si hned po filmu pustil vystřižené scény). Pro podobně natvrdlé zde uvádím rozuzlení díla, tak pozor na **Spoilery** Hlavní otázka, která mi ležela v hlavě, byla: Proč musel Ghostdog zemřít? Ta otázka má dvě roviny: 1) Proč ho vlastně chtěli gangsteři odstranit; 2) Proč musel Ghostdog zemřít na konci filmu, když téměř všechny gangstery vyvraždil? Odpověď na obě otázky je ale stejná. Ghostdog udělal vážnou chybu. Tu samou chybu navíc udělal dvakrát: Nezabil mafiánskou dceru Louise. Nejprve v první vraždící scéně, kde zabil jejího milence, pak ve finále filmu, kde ji ušetřil při vystřílení mafiánského sídla. Když Ghostdog udělá tuto chybu poprvé, nezdá se to jako velký problém. Ano, nechal žít svědka, ano, byla to dcera mafiánského bosse, ale je to skutečný důvod, proč má za krkem celou mafii? U filmů Jima Jarmusche je často důležitější to, co není zachyceno kamerou, než to, co jako divák vidíme. Jarmusch často důležité indicie tají až do konce filmu. Zde tou hlavní indicií je to, že přeživší Louise je v podstatě hlavní boss a hlavní hybatel děje. Ona informace, která byla ve vyškrtnuté scéně, byla, že velká část majetku mafie byla napsána právě na Louise (v rámci jakéhosi svěřeneckého fondu). Byla to klasická zástěrka a o majetku dále rozhodoval její otec. Jenže to se změnilo v okamžiku, kdy Louise dosáhla věku 21 let. V tu chvíli přestala být bílým koněm, ale získala právo o majetku i rozhodovat. Ghostdog před jejíma očima zabil jejího milence, což ji muselo značně dožrat. Využila všech možností včetně vydírání vlastní rodiny, aby se Ghostdogovi pomstila. Pravděpodobně zatnula penězovody (viz scéna, kdy mafiáni mají problém zaplatit nájem) a dostala tak mafiánské bose pod značný tlak. Po tom, co Ghostdog odvedl svou práci a povraždil skoro celou mafiánskou rodinu, opět zopakoval hlavní chybu: Skutečnou hlavu mafie nechal žít a nechal ji se dívat, jak zavraždil jejího otce. Louise se tak stala jedinou hlavou rodiny, jedinou dedičkou a donutí Ghostdogova pána Louie, aby Ghostdoga zastřelil, zatímco ona se dívá ze zadního sedadla auta.

To hlavní je už v traileru. Samotný film je v podstatě jen jeho rozšíření: O něco více postav, více oplzlostí, více ptáků. Každá minuta přinese něco dalšího šokujícího, ale v zásadě asi nic, co bychom nečekali. Ano, šokující film to je, ale zároveň je to jeden z mála filmů od Víta Klusáka, který mne moc nebavil.

Těžko hodnotitelný film. Jednotlivé složky působí zvláštně. Vizuálně se 70 minut díváte na roztodivné tvary jugoslávkých památníků. Vyprávění Tildy Swinton mne za srdce úplně nevzalo: Jedná se vlastně o vzkaz současným lidem lidmi z poslední civilizace z Neptunu, kteří čelí posledním dnům než zanikne. Hudebně je to v podstatě čistý ambient a zatím jsem tomu na chuť úplně nepřišel. Dohromady je to dost haluz: Kamera v kombinaci s hudbou a betonovými strukturami jsou hypnotické, ale asi o nebude fungovat vždy a na každého. Asi bych byl radši za "normálnější" hudbu (tedy méně ambient, spíš něco, co se blíží alespoň Orphee, nebo i dřívějším sólo počinům) s vizuálním doprovodem. Nebo za lepší příběh. Nebo za nějakou akci před kamerou. Takhle ale film vlasně nenaplňuje žádná očekávání. Stále doufám, že přijdu na chuť alespoň soundtracku. Tak uvidímě...

"Neboj se hoven. Jsou to tvoje děti."

Přestože jsem velkým fanouškem muzikálu Kočky, film byl pro mne zklamáním. Přesto věci, které lidé nejvíc kritizjí mi nevadili, ale vadilo mi mnoho jiných věcí. Hodně lidem vadí, jak kočky vypadají (strašlivé CGI!), mně se ale kočky líbily. Muzikál Kočky je o hudbě a tanci a tyhle kočky ve svých elektronických kostýmcích vypadaly úžasně, což dalo vyniknout tanečním číslům. Na Francesce Hayward jsem mohl oči nechat. Je ve filmu krásná, krásně se hýbe a je i talentovaná zpěvačka. Písen Beautifull Ghosts, která byla vytvořena speciálně pro film, mne v jejím podání totálně uchvátila. Další často zmiňovaný problém je, že film nemá žádný pořádný příběh. To je sice pravda, ale jak jsem psal již výše: Muzikál Kočky je o hudbě a tanci, není o příběhu. Problém není v tom, že by zde nebyl příběh. Problém je, že si tvůrci filmu přimýšlejí dialogy a scény, které v muzikálu původně nejsou (únos koček na prám na Temži, který hlídá Growltyger), které narušují tempo muzikálu. Hlavním problémem filmu je režisér Tom Hooper, který se opět pokouší používat techniku podivných úhlů smínámí scény, detailů obličejů zpěváků (často s přehnaným důrazem na emoce) a snímání v pohybu ruční kamerou. Tento přístup v kombinaci se neustýlým odbíháním znepřehlednňuje dění na "place", takže si divák neužije ani hudbu, ani tanec. Už při samotném Prologu mi tento způsob snímání scény lezl na nervy a způsoboval mi téměř nevolnost. Zaměření na emoce a určitou realističnost totálně pokazilo píseň Memory, kterou s obrovským afektem a nudlí u nosu zpívá Jennifer Hudson. Ach, co bych dal, za to, kdyby Kočičí bál bylo jedno velké taneční vystoupení, bez přerušování a bez odboček. Kdo chcete vidět kvalitní Kočky, nezbývá než vyrazit do divadla, nebo si pustit film z 1998, ten je po všech stránkách lepší. Na závěr bych chtěl ještě zmínit český překlad, který se podle mého moc nepovedl. Kdyby distributor použil výborné přebásnění od Prostějovského, bylo by to mnohem lepší.

Bohužel mi film přišel dost přitažený za vlasy. Motivace postav byla velmi nevěrohodná a provedení plánu v první půlce filmu bylo naprosto překombinované. Při současném scénáři by filmu slušel mnohem větší nadhled. Takhle je to obstojně natočená slátanina se sympatickými hlavními hrdinkami.