Ghost Dog - Cesta samuraje

Poměrně zvládnutý pokus, jak předhodit masám k sežvýkání, o čem vlastně to Japonsko je... v čem vlastně vězí ta jinakost a divnost. Taková věc se možná skutečně může povést lépe někomu zvnějšku... jednak protože mu není trapné po lopatě vysvětlovat i to, co by přišlo Japonci až nevkusně jasné a příčící se jejich estetice nevyřčeného... ale zadruhé i proto, že je to někdo vidící věci s odstupem -- a když je umí i předložit dál... A nakonec, kdyby to někdo fakt nechápal, tak je tam i pohled těch fakt nechápajících - což mi přijde tak nějak akorát vkusné. (24.12.2011)

Rozhodně zajímavě podaný snímek, co jako špína zaleze hluboko pod nehty a nechce ven ani plochým šroubovákem. Film mě obsadil jako vojenská jednotka nepřátelskou základnu a za žádnou cenu se nechce stáhnout. Nejhorší je, že sám nevím, čím to. Skvělým Whitakerem?? Podmanivým RZAem?? Samurajským kodexem, ze kterého je pravidelně citování?? Dabingem?? Možná směsicí všeho. A za důležité považuju i to, že nemám potřebu se na film podívat znovu, protože mě naplnil něčím těžko popsatelným ... nehmatatelným... možná třeba za tři čtyři roky se k němu dostanu opět, ale teď mám pocit plnosti a komplexnosti. Moc pěkný, nestandartní... 90% (07.06.2013)

70% Z GHOST DOG mám takový nijaký pocit. Svým filosofickým rozměrem mi to připomělo pozdější Jarmuschuv film LIMITS OF CONTROL, zároveň mi ale úplně nesedl ten žánrový a náladový mix, samurajská estetika, New Yorská mafie, francouzsky mluvící zmrzlinář (mj. Isaach De Bankolé). Líbilo se mi ale uskutečnění nerealistických nápadů z animovaných pohádek ve skutečném světě (výstřel s krz vodovodní odpad). Měl bych to radši trochu prostější. (12.11.2010)

Jarmusch studoval poezii a značná část jeho filmů nějakým způsobem tematizuje básníky či jejich výtvory, ale právě "Ghost Dog" představuje jeho nejpoetičtější film. Režisér a scenárista nechává svou filmovou báseň plout na flow vzniklém remixováním a spojováním zcela různorodých žánrů, kulturních tradic i současnosti a historie. Spolu s předchozím "Mrtvým mužem" znamenal "Ghost Dog" zásadní přerod v Jarmuschově tvorbě, který korespondoval s dobou vzniku. Z post-studenoválečného okouzlení ideálem svobody umožňující potkávání lidí a kultur typické pro jeho předchozí tvorbu nám v obou těchto filmech předkládá vizi tehdy se teprve rodícího a dnes plně žitého světa, kde se jako v kadlubu mísí a vzájemně obohacují nejroztodivnější kulturní i historické tradice. Ale pro Jarmusche je příznačné, že v tomto odvážném novém světě vyzdvihuje historii a její artefakty i relikty, na nichž obdivuje starožitnou patinu, která sice v moderním světě může působit bizarně či směšně, ale současně sálá melancholií. Při tom s vetešnickou láskou ke všemu starému a hypsterským nadšením z jeho vsazování do nové doby a kontextu přistupuje nejen k žánrům a tradicím, ale také k postavám, respektive k lidem samotným. Stejně jako do vzájemně se zrcadlícího a souznícího dialogu dává gangsterky, samurajské filmy a animované grotesky, tak nám ukazuje, jak nás právě mix takovýchto protichůdných vlivů a inspirací utváří. Poetičnost i srdečnost Jarmusche se pak definitivně projevuje v tom, že odhaluje paradoxní souznění v opozicích a ukazuje, že za vším na první letmý pohled neproniknutelným babylónským chaosem rozličných individualit a kmenů zůstává společné jádro lidskosti, které překonává hranice rasových a jazykových bariér. Přičemž příznačně oním pojivem zůstává kultura, potažmo sdílení příběhů. Protože právě ty s námi rezonují, umožňují nám zrát, rozšiřovat si obzory, ale také nás vzájemně propojují s druhými, ať už tím, že díky nim nacházíme společnou řeč, nebo je předáváme dál. Sdílená knihovna zdejších postav obsahuje celé spektrum od kanonických klasik přes burcující pamflety po prvoplánově líbivý brak, ale hlavně také díla, která málokdo zná, ale pro konkrétní lidi sehrály či sehrají zcela zásadní roli při jejich formování. Přesně tím se stal i sám "Ghost Dog" a bylo krásné tento nestárnoucí skvost vidět po mnoha letech znovu (opět v Aeru) a v duchu filmu si pak po projekci poslechnout, jak se komu líbil. (12.07.2022)

'' Koniec je dôležitý u všetkých vecí. '' , ale ja s bôľom v srdci musím povedať, že tento stál zahovno a ja nemôžem ísť s hodnotením vyššie, pretože mi tu vadilo i viacej iných vecí, ako len ten koniec. Napríklad ma dosť sralo, a už vôbec mi neprišlo smiešne, že všetci mafiáni čumeli na tie debilné kreslené rozprávky. Alebo som nepochopil prítomnosť tej ženskej, ktorú vozili z jedného miesta na druhé, to mi dosť pilo krv a úplne zbytočne som sa rozčuľoval. Atmosféra filmu bola taká, akú ja práve milujem- chlap samotár, tajomne si žijúci na streche večerných daždivých nocí, ale práve vyššie spomenuté veci mi sprznili celý zážitok filmu. Bohu a Jarmuschovi žial. Upgrade : zvyšujem na štyri, pretože ráno o piatej,ked som vstával a šiel meditovať von do záhrady, uvedomil som si, že ma tento film motivoval.Upgrade nb. 2 : Ja to nechápem, ako sa mi ten film zaryl do kože. Dnes je iba týždeň tomu, čo som ho videl, ale každý deň mám iný kúsok inšpirácie z neho a uvedomil som si, že to bola totálna šupa! (14.09.2011)