nash.

Sotva převráceny Poseidon opustili filmaři i přeživší postavy, vrhli se na něj supi, aby z něj vykuchali vše co by ještě šlo zpeněžit. Ať je řeč o filmařích nebo o smečce postav, které vypustili do nepříliš originálního příběhu. Zatímco některé z postav bloudění troskami přežily, film šel ke dnu. Bez ohledu na to, že se ho nad hladinou snažliy udržet takové hvězdy jako Caine, Savalas a Fieldová.

Thriller, který laťku průměru přeskočil tak těsně, že se chvěla od úvodních po závěrečné titulky. Slušně nahozená situace, kolísající napětí a slušně vygradované finále. Willis jako polda okolnostmi donucený jít za tvrďáka byl standardně dobrý a komicky klišovití mafiáni vypadali spíš jako parodie, takže nakonec byli nejzajímavějšími postavami ti kluci, kterým se vymkla z rukou krádež auta, a svým způsobem také jejich psychicky narušený společník.

Velmi příjemné překvapení v podobě netypické romantické komedie, která vtipně těží z klasických žánrových prvků a často si z nich s úsměvnou nadsázkou utahuje. Svižné a chytré dialogy, které mají daleko k jednoduché legraci pro puberťáky, humorných situací je tolik, že vlastně přechází jedna do druhé a homosexuálové vzácně vypadající jako lidé a nikoli jako karikatury své orientace, to vše okořeněno spoustou odkazů a narážek na slavné filmové romantické pecky a odsýpající ve vlnách typicky britského, suchou ironií nabitého, humoru.

Standartní televizní béčko seskládané z obvyklých propriet, které ničím nepřekvapí a uprutně lpí na obvyklých chybách podobných filmů. Přesto se však dá v případě volných devadesáti minut shlédnout aniž by člověk příliš trpěl. Byť by tím jen uctil památku Dona S. Davise, nezapomenutelného majora Briggse z Twin Peaks.

Stále stejná zápletka i dějová kostra, stále stejné typy postav, stále stejné situace, stále stejné komplikace a stále stejná řešení. Zkrátka stále stejná podívaná složená z notně ošoupaných prefabrikátů. Mění se jen příčiny hrozící katastrofy a její projevy. Nápad tentokrát není z nejhorších s ubíhajícími minutami však přibývá nejen nedůsledností kdy jsou předem nastavené podmínky ingnorovány, ale také nesmyslů, které vrcholí komickým ponorkovým finále, kdy už si člověk říká, že to přece musí být vtip. Takže půlhvězdičky za úvodní čtvrthodinku a půl za Jacka Colemana v hlavní roli, víc nic.

Izotop I6 je prevít. Objevuje se v umyvadlech, vyhazuje do vzduchu kadibudky a když jste v dohledu honí vás coby ohnivý had tak dlouho, dokud nezapomenete jaká je to pitomost. No, když už je člověk odsouzen ke shlédnutí tohoto typu levných béček, natáčených podle jalových scénářů a obsazených topornými herci, alespoň se občas zasměje.

Poněkud vlažná televizní adaptace románu Lois Duncanové (mimo jiné autorky literární předlohy filmu Tajemství loňského léta), která s výjimkou několika momentů, kdy je Laurie uvězněna v astrálním těle, nerozbuší srdce dokonce ani v okamžikcích zvratů nebo překvapivých odhalení.

Všichni, kteří měli být sežráni, byli sežráni, všichni kdo měli přežít, přežili. Mořské příšery, které si stejně zdatně vedly v moři jako v lese, zvládly nejen ladné skoky z větvě na větev, ale také situační komiku. Pojedly sice nadpoloviční většinu místní populace, ale pak se zase na oplátku nechaly místy zábavnými způsoby pobít lehce hysterickou puberťačkou . Byla to sice ultralaciná konina natažená na tu nejjednodušší a nejobvyklejší dějovou kostru, ale svým způsobem zábavná, zejména díky vrozené škodolibosti publika.

V době kdy byl u nás uveden do kin, to byl úžasný biják. Strhující, napínavý, emotivní. Právem se tehdy stal jedním z mých nejoblíbenějších zástupců katastrofického žánru. A protože dobré filmy prostě nestárnou, udržel si svou pozici i nyní, po téměř čtyřiceti letech a několika pokusech o remake. Zásluhu na tom má nejen klaustrofobická atmosféra a příběh, který se neutápí v samoúčelné trikové vatě, ale také herecké výkony, mezi nimiž patří k těm nezapomenutelným zejména Ernest Borgnine, který zastínil i Hackmana v hlavní roli.

Nenáročná pohodová jednohubka o sympatické redaktorce v časové tísni. Musí totiž do tří týdnů sehnat partnera na svatbu své sestry a vytáhnout z poněkud nespolehlivé celebrity rukopis první kapitoly jejích vzpomínek. Vedle obvyklých rekvizit jako jsou věrné kamarádky, nemožní kandidáti na partnera nebo "překvapivé" odhalení totožnosti Ethana, je tu také řada vtípků a svižných dialogů vyztužených občas povedenými hláškami. I když nejde o nic převratného (a to ani pokud jde o televizní tvorbu), večer nepokazí, a nejen díky širokému úsměvu Charismy Caprpenter