nash.

Spíše vztahové drama než romantická komedie, kde se sice občas najde nějaký humorný moment (Nintendo) a také rádoby vtipný moment (kamarád s dortíky), ale jinak je spíše pohodovým, byť nepříliš veselým, příběhem o věkově nerovném vztahu. V této rovině je také mnohem dospělejší a zajímavější než zápletka s matkou psychoterapeutkou nebo zcela zbytečný, samoúčelný a do příběhu poněkud násilně natlačený židovský problém. Meryl Streep je sice výborná, většinu pozornosti jí však tentokrát vyfoukla vynikající Uma Thurman, která příběh udrží na hladině i v momentech kdy začne ztrácet tempo. Inteligentní a v emocích uvěřitelná podívaná, která vybalancuje i občasné zakolísání směrem ke klišé, nezapomenutelná minirole černého vrátného a úžasný závěr, jemný a přesto nečekaně silný.

Razantní úvod a závěr a mezitím poněkud zdlouhavá, nepřehledná, ujetá psychedelická post-apokalyptická vize nabitá vynikajícími nápady, filozofickými úvahami a bizarností. Mnohem raději bych si ji však přečetl ve formě románu, který by mi umožnil nejen zastavit se u některých myšlenek a motivů, ale především by eliminoval smrtící zdlouhavost, podivnou topornost a tragicky zastaralý vizuál. Jak může člověk vnímat poselství filmu, když mu před očima běhá v laciných kulisách copatý a poněkud bezradný Sean Connery, oděný pouze do červených kozaček a červených plavek přidržovaných červenými kšandami.

Navázat po téměř půl století na takovou klasiku jako je Lady a Tramp není vůbec snadné. Takže ačkoli je pokračování ve všech ohledech slabší a drží se původní předlohy nejen animací (což je fajn), ale i dějovou kostrou (což už tak fajn není) takže je v mnohém spíš variací původního příběhu, podařilo se ho udržet v rovině přijatelné a nenáročně příjemné podívané, která potěší zejména setkáním se strarými psími kamarády a odpovědí na otázku, co bylo potom, když zazvonil původní zvonec a původné pohádce byl konec.

Půvabná pohádková romance je klenotem animovaného filmu, který ani po pětapadesáti letech neztratil nic ze svého kouzla. Ať už jde o animaci nebo atmosféru, kterou už ty dnešní animované filmy nějak neumí. Spíš než pohádka je to téměř klasická romantická komedie jen zasazená do disneyovského světa, plná nezapomenutelných drobností, humoru a vkusného sentimentu.

Polská mafie v Buffalu je tak malá, že si musí přivydělávat odhrnováním sněhu. A její jediný zabiják je alkoholik. Malá černá komedie, která si utahuje nejen z mafiánských válek, alkoholiků a lásky. Výborný Ben Kingsley tu nemá slabou chvilku ať už jako cynik nevěřícně hledící na první schůzku AA, jako alkoholik vysvětlující ostatním alkoholikům, že mu chlast brání dobře zabíjet lidi nebo zabiják v trenclích vysvětlující proč by ho měl nepohodlný úředník poslouchat. Luke Wilson je pro příběh postradatelný a jaksi navíc, Bill Pullman si svého vlezlého dohližitele vychutnal a Tea Leoni cynicky komentující Frankovo přiznání, že je nájemný vrah, slovy "Nikdo není dokonalý," je kouzelná. Přestože bych uvítal více černého humoru na úkor nepříliš nutné romantické linky, stále je to zábavná pohodovka, která potěší.

Satanistický horror pro citlivější povahy, které nepotřebují k navození strachu těžký kalibr brutality, infarktových lekaček a litrů tělních těkutin. Pozvolna budovaná atmosféra, která sice občas zakolísá, ale nakonec jakž takž udrží balanc, několik velmi působivých momentů v boji dobra a zla, Holliston Coleman je kouzelná holčina a Kim Basinger je pořád hezká ženská.

Chlupatá variace Čelistí, která však postrádá jejich sílu a filmařské kouzlo. A přestože tu všichni mluví o čtyřmetrovém monstru, vnitřnosti lepých turistek létají vzduchem a mizerné herečky ječí úplně stejně jako jejich kolegyně z béčkových filmů čtyřicátách let, Asmanova kamera zabírá méďu, který na mnoha záběrech vypadá neškodně jako Pů.

Raději si pusťe Little Shop of Horrors z roku 1986. Taky je tam zabijácká kytka, ale je to zabavnější, napínavější a jsou tam písničky. A pak se k Trifidům vraťte a přečtěte si Wyndhamovu vynikající knihu.

Strhující filmové dílo, které vámi smýká od mrazení a sevřeného žaludku, přes hněv a sevřené čelisti až po lítost a sevřené srdce. Tíživě syrový až depresivní příběh ženy, která se snaží zapomenout na krutou minulost a zoufale, a často bezohledně, se snaží najít a udržet naději pro budoucnost, je šokující, brutální, krutý ale také dojemný a smutný. Výslednému silnému vyznění pomáhá nejen skvělý herecký výkon Kseniye Rappoportové, ale také koláž kratičkých výrazných flashbacků a dlouhé balancování a nejistota týkající se charakteru hlavní postavy.

K některým filmům by se člověk neměl příliš vracet. Ochránce byl jedno z mých prvních setkání s Jackie Chanem a jeho typickými kousky, které ve mě tehdy přes vypadávající barvy x-té kopie na VHS vyvolávaly nadšení. Tehdy jsem totiž ještě neznal to lepší z Jackieho filmografie.