nash.

Jeden ze symbolů akčního filmu osmdesátých let a kult, který už se dostal mimo dostřel jakékoli kritiky. Neskutečná jízda z níž nelze vystřihnout ani jeden zbytečný metr, řítící se jako tornádo od jedné kultovní scény ke druhé, tůrovaná navíc Arnoldovými nesmrtelnými hláškami. Ten se role milujícího otce zmocnil s takovou razancí, že se mu neodvážily postavit na odpor ani přírodní zákony ani logika.

Nekompromisně brutální jízda, kde se razantně střídají čekané a nečekané zvraty. Od úvodních do závěrečných titulků vizuálně vychytaná, směřující k logicky očekávanému závěru, který však Kramer v poslední chvíli nečekaně strhne do protisměru a rozhodí tím všechny, kteří doufali, že cílová rovinka bude rovná jako dráha kulky, kterou Walkerova honička za ztracenou bouchačkou připomíná. A k tomu Karel Roden, který jako Anzor zastínil vše ostatní a ukradl si pro sebe nejen nejzajímavější roli, ale také ty nejlepší scény.

Animovaná komedie, která se vydala trochu jinou cestou než většina ostatních podobných filmů. Nestrhne pozornost ani třeskutě razantním humorem ani různými filmovými narážkami (ty tu jsou, ale často tak jemné, že většině diváků ve svižném ději uniknou), ale spíše dokonale vypiplanou atmosférou klasického kung fu filmu zasazeného s úsměvným nadhledem do pohádkového světa. Nechybí tu žádná z tradičních částí podobných filmů, ať už je to výcvik, mentor se zásobou moudrostí, nebo tajná smrtící technika (kam se hrabe Technika Pěti Prstů a Puklého Srdce), Po je sympatický moula, Shifu je dokonalou esencí všech filmových učitelů bojových umění a mezi úžasně vizuálně vypiplané bojové scény se do vztahů všech postav podařilo vtlačit emoce v míře na animovaný film nebývalé. Přitom film stále zůstává nejen zábavný, ale také mnohem víc dětský než třeba Shrek, ke kterému má Po svým způsobem nejblíže.

Slušný televizní film z prostředí amerického ranče. V podstatě odlehčené rodinné drama s nenáročnou krimi zápletkou, která nijak zvlášť neruší pohodovou náladu. Lehce napínavý, občas zábavný, se standardními hereckými výkony a nepříliš originálními dialogy, to vše zasazeno nádherné scenérie.

Nekompromisně razantní akční jízda, která ani po čtvrt století neztratila nic ze své ohlušující síly. Cameron ji začal zběsilou bitvou lidí s roboty, pak šlápl na plyn a až do závěrečných titulků ho tlačil k podlaze. Snad až na jediný krátký moment nedá divákovi vydechnout a řítí se příběhem, vytaveným do jediné dlouhé nelítostné štvanice. Vzhledem k rozpočtu a roku vzniku má dokonalé efekty, geniálně obsazeného Schwarzeneggera, výtečně budovanou temnou syrovou atmosféru a infarktovou gradaci.

Lehce nahozená oddychovka, která netlačí na pilu a nesnaží se vyvolat bouřlivé záchvaty smíchu, v první minutě vám však jemně roztáhne tvář do pobaveného úsměvu, který pak nesundáte do minuty poslední. Absurdní dialogy se prolínají se situačními gagy, lehce přihlouplé, přesto mile okouzlující trio přechází z jednoho úsměvného momentu do druhého, a když se občas nějaký nepovede, vzápětí ho vystřídá nějaký výborný, ať už je to noc pod širákem, neviditelný šermíř nebo diskuse banditů o významu slova „excesivně“.

Chabá variace Čelistí s kančím rypákem. Nudná, laciná, zablácená, ukvičená a občas nechtěně komická. Možná by bylo mnohem lepší natočit horror o obrovské krvelačné slepici.

Zatímco Carpenterova verze i dnes vibruje napětím, tak banální věc jako mlha skutečně vyvolává strach a vše do sebe dokonale zapadá, remake tohle všechno postrádá. V první třetině se při znepokojivých znameních sice občas objeví moment, který lehce zavoní atmosférou strachu, zcela se ho však nepodaří nahodit nikdy. Zmatení tvůrci se navíc nedokázali rozhodnout jak to vlastně s tou mlhou bude a nakonec se z ní místo děsivých přízraků vynoří řada nesmyslů, ohnilých vousatých klišé a taky znuděné poloprůhledné mátohy, které s ostrovany občas dokonce prohodí nějaké to slovo. Výsledkem je nuda bez tempa, bez gradace, bez nápadu, bez napětí, definitivně padající na hubu závěrem, který absolutně nedává smysl.

Vůbec ne špatný sci-fi horror kombinující originálním způsobem nejen témata upírů, zombie a mimozemšťanů, ale také béčkovou poetiku s velkou podívanou. V době prvních videokazet to byla velká pecka, která si dodnes dokázala udržet určité kouzlo. Výborná úvodní třetina sice ve druhé poněkud poleví v tempu i kvalitě, ale nakonec chytne druhý den pro hutnou závěrečnou třetinu. Příběh šlape, na svůj rozpočet má slušné efekty a také ono neuchopitelné cosi, co se zahákne do paměti a nenechá film spláchnout do úplného zapomnění.

Namachrované přeplácané prázdno, které ani Johnny Depp jako svérázný agent nenaplnil. Spousta velkých gest, rádoby bizarních postav a klišé, to vše utopeno v nezáživné chaotické kaši, která se hrne jako z pověstného hrnečku, nevyvolává však paniku, ale spíš lhostejnost. Selma Hayek se tu navíc jen mihne, i když v jediné slušné scéně, kterou je útěk v řetězech.