Karp

I tehdy mě nebavilo se na vlaštovku koukat, protože pro děti v té době byly mnohem lepší pořady. Ale co rozhodně utkvělo v paměti byla Marcela Augustová v stejnokroji:-). Znělka nepěkná, reportáže nezajímavé, vysílané seriály občas fajn.

Příliš málo prostoru pro dvojici S+S a příliš omezené možnosti pro realizaci zábavnějších a překvapivějších point. Ocenit je nutné především herce a režiséry, kteří nesli svou kůži na trh, protože v pořadu představovali sami a sebe a většinou v ne příliš lichotivém světle:-). Ale umět si udělat legraci sám ze sebe, byť ve fiktivním příběhu, je na palec nahoru. Tím spíš, že je závěrečné vyznění takové, že jsou ve skutečnosti takoví, jak jim S+S předepsali ve scénáři... A S+S k nim zrovna laskaví nebyli:-).

Budu se lišit, ale mně Hry bez hranic přišly až děsivé:-). Šílené úkoly, šílení soutěžící:-) a zbytečná estráda se sexy Martinou Adamcovou. Takový polistopadový soutěžní Ein Kessel Buntes...

Nápad na námět je výborný, provedení bývalo také dobré, především u prvních dílů, ale po vyčerpání těch nejzajímavějších témat, zbyla často jen nostalgie a ještě navíc nostalgie po šedivosti a "divnosti" let minulých. A osobně mi právě tenhle závan minulosti často nebyl příjemný.

Už jen vytěžení dřívějších Hovorů H a sesbírání třešniček na dortu. Za M. Horníčka musím dát tři hvězdičky, ale jinak...

Salón Cimrman vlastně napovídá, jak by vypadal Cimrman, kdyby se jej nechopili pánové Svěrák se Smoljakem, a částečně Cimrmana "neuloupili" panu Šebánkovi. I když slovo "loupež" je hodně nadnesené. A v tomto duchu buďme rádi, že to dopadlo tak, jak dopadlo. Občas se několik velmi humorných míst najde, občas je to dokonce podobné tomu, co jsme znali od dvojice S+S, ale chybí tomu určitá lehkost a kouzlo. Pokud však jde o tzv. intelektuální humor, stojí v tomto ohledu Salón Cimrman výše.

Kdysi svěží a nové... Dnes už tradičně schematické s umdlévajícím Václavem Moravcem, který se z pozice komentátora a moderátora posunul do role, v níž není ani politikem, ani zaměstnancem televize, ale veřejnou osobou VM s mnohdy nepochopitelnými pravomocemi a možnostmi prezentace vlastních názorů a postojů. A já se ptám... po vzoru Otty Černého... Co na to obyčejný divák?

Ono to je takové své, takové až ryze autorské... nejvíce mi tento pořad připomíná legendární Katovnu, protože také nejvíce ze všech neodráží jakýsi veřejnoprávní zájem a názor, ale názory hlavních protagonistů, tedy pánů Schmida a Lukeše. Nicméně z toho pořadu sálá určitá pohoda a skutečný zájem o věc, byť nám jsou představovány obory a profese značně rozličné a někdy i obtížněji pochopitelné z hlediska jejich obecného významu. Co je ovšem nutné vypíchnout:-), jsou závěrečné přesmyčky... To, a omlouvám se za to, je jakási nechtěně humorná tečka na konec z kategorie některých "kutilských" nápadů v Receptáři Přemka Podlahy:-).

Na tom pořadu bylo unikátní pouze to, že bylo veřejnosti dovoleno nahlédnout do rodinných vztahů a propletenců známých osobností... Osobně bych tedy tento cyklus řadil k lehce bulvárním. Informační hodnota malá, zajímavost diskutabilní, ale lidem se to líbilo... to zase jo...

Jedna z mála pořadů o vaření, které jsem byl ochoten snést. A zřejmě za to může jen sympatický Emanuel Ridi, který působí lehce amatérsky, přestože jako kuchař bude jistě zdatný a znalý. Další plus je prostředí - pryč z kuchyně, pryč od bílých dlaždiček, ale pěkně do přírody a užít si jídla a pohody.