czejny

Dlouho jsem s váhal se vstupem do Imaginária a nakonec v očekávání všeho zlého i dobrého jsem vstoupil. A vskutku přiznat, že jsem nevstoupil do světa plného zmatku, bezcílného bloumání v beztvarých imaginací. Gilliamův imaginární svět mě vskutku bavil, ale až zas tolik neuchvátil. Do mysli mi vetkal plno zajímavých myšlenek, ale všechny zůstaly stejně otevřené jako otázky nad tím, jak by film vypadal, kdyby ho dotočil s Heathem Ledgerem. Při závěrečných scénách jsem se nemohl ubránit dojmu, že vše je až moc strojené a poslepované dohromady v pofidérní skládačku, u níž tvůrci doufali, že nikdo neprokoukne její improvizaci.

Dva bratři Coenové mají v krvi dva žánry, kterým doopravdy vévodí. Komedie, Thriller. Prvky toho prvního zasahují do druhého a naopak. Také ve Fargu dokázali mistrně propojit oba tyto žánry, ovšem tam, kde vám smíchy cukaly koutky, vám po zhlédnutí snímku zmrzne grimasa ve tvaru invalidního houslového klíče. Skvělá atmosféra, ukecaný Steve Buscemi (natolik, že v následujícím filmu Coenů nemluví skoro vůbec, a když už, tak ho častují větami: Shut the fuck up, Donny!) a chladnější než kostka ledu - Peter Stormare. Celkově mi Fargo přišlo jako mladší bratr brilantního Tahle země není pro starý, proto 4*.

...vlastně ani nevím, co k tomu víc dodat. Film tak zvláštní, a i když trochu morbidní, tak krásný. Až na tom budete psychicky hodně špatně, pusťte si Harolda a Maude. Ono vám to vykouzlí zvláštní úsměv na tváři a příjemně vás to v té depce naladí...a nezapomeňte: If You Want To Sing Out, Sing Out.

Všechno to vypadá strašně nevinně. Vše se motá okolo malých chlapců, kteří zdánlivě žijí ve svém vlastním světě. Tu a tam nás z dětských hrátek vyruší nějaká ta nacistická uniforma. Ale jakmile se začne hovořit o farmě a farmáři s pruhovanými pyžamy a židovskou hvězdou se začnou objevovat na scéně, jako bychom se začali dívat na jiný svět. Na svět krutostí 2. světové války, avšak stále dětskýma očima. A to doslova. Všichni si bezvadně rozumí, všichni mluví anglicky, vypadají tak nějak spokojeně, až na to, že z jednoho "farmářského" komína za jejich zády se zlověstně kouří. Snímek, který nenápadně proplul našimi kiny je takovou pohádkou pro dospělé, kteří už někdy slyšeli o pojmu koncentrační tábor a podobné. Někdo si možná bude ťukat na čelo, když o filmu odehrávajícím se za 2. světové říkám pohádka, ale jinak to opravdu nejde. Film skvěle hraje na city a v člověku vyvolá opravdu rozporuplné pocity. Být rád, že nacisté na vlastní kůži okusili zvěrstva, která páchají na jiných nebo truchlit nad ztrátou toho nejčistšího, kde je jedno, k jakému táboru se patří?...zdá se vám to jako moc divná otázka? Jestli nebudete od tohoto filmu mít přílišná očekávání a dokoukáte ho až dokonce, možná pochopíte.

Nejsem zrovna příznivcem ski-fi, ale tohle mělo nejenom nápad v námětu, ale i ve zpracování. To zpravodajsko-dokumentaristické pojetí dodalo filmu realističtější podobu, avšak v některých pasážích to spíše vyrušovalo. Nejzajímavější na tomto dílku bylo, jak tvůrci dokázali rozhoupat divákovy pochybnosti v názoru na alieny. Donutili mě chvíli k nim cítit zášť, chvíli je obdivovat, tu jim držet palce, ondy si přát jejich smrt. Tím, že tento žánr není mou krevní skupinou, nejspíš na toto dílko vcelku brzy zapomenu, ale kdybych se k němu v budoucnu ještě někdy omylem dostal, vím, že mě nudit nebude.

Není to poprvé, co Tim Burton zfilmoval pohádku. A není to poprvé, co se mu povedlo vytvořit jí tak nějak po svém. Skvělé prostředí Podzemního světa, pěkně charakterově propracovaná Alenka (aka Mia Wasikowska), skvělá hudba Dannyho Elfmana. Ovšem nejen na ní je vidět, jak film dostal poněkud komerčnější obleček. Až na pár výjimek zde nenajdeme moc morbidních a nechutných scén, jak bychom u Burtona očekávali. Ale v těchto začátcích 3D filmů nemůžeme čekat, že přijde Burton a natočí něco, na co budou chodit pouze jeho skalní příznivci. Stejně jako Avatar jde především o podívanou určenou širšímu publiku. Co do technologického zpracování - na stejné úrovni (ale mnohdy i výš) jako Avatar. Podzemní svět Tima Burtona je hravý a to mě baví.

Haló, je tam někde pan Hřebejk? V tomto filmu jsem ho totiž opravdu neviděl mezi jednotlivými okýnky. Pravda, občas sranda typu: "Protože to bolelo jak kráva," byla trochu zavánějící, ale to měl spíš na svědomí Petr Jarchovský. Ale i stylem vedení celého filmu se nepodobal tomu, co v posledních letech Hřebejk předvedl. Detailní záběry, celkově dosti psychologické vedení filmu, které umocnilo silný námět z pera Petra Jarchovského. Jeho scénář si opravdu zasloužil toho Českého lva. Byly tam mírné kiksy, ale celkově mi scénář přišel lepší než u Protektora, kde mě některé repliky vyloženě tahaly za uši. Kiksem u Kawasakiho růže považuji především postavu Milana Mikulčíka (Luďka), jejíž jednání jsem sice po zamyšlení tak nějak pochopil, ale bezprostředně při sledování mi přišla naprosto neracionálně se chovající. Dokonce jsem uvažoval o tom, jestli ta sama není pacientem Martina Huby v psychiatrické léčebně. Mile překvapil i Antonín Kratochvíl, který ač není herec podal velice sympatický výkon. Velice milé překvapení. Tak bych asi shrnul celý tento film. Bude-li se Hřebejk (potažmo Jarchovský) ubírat podobným směrem, nebyl bych vůbec proti. Ale věřím, že točení o obvyklém společenském (milostném) mnohoúhelníku a následná vysoká návštěvnost bude tyto hochy lákat více.

Jedno z nejlepších dramat posledních let? Ani náhodou. Když si uvědomíme, o čem toto prý úžasné drama vypráví, šlo by to natočit s možná i poloviční stopáží. K původnímu nápadu je přibaleno až moc balastu, který z toho všeho dělá dvouhodinovou ságu o tom, že byl jednou jeden voják, jehož posláním bylo stát každým dnem tváří v tvář smrti (a svádět litý souboj s regálem plným cornflejků). Režisérka se svojí sniperkou zaměřila pouze na jeden cíl a všechny ostatní postavy jako by jí vklidu kuchly kudlu do zad. Tím cílem byla hlavní postava Jeremy Rennera, jejíž psychologie je perfektně odvyprávěna, ale ostatní postavy jakoby se staly pouhopouhými gumovými panáky na baterky Duracel. Navíc všechny příběhy nabalené na hlavní postavu ztrácí smysl, když jejich zřejmé sdělení divák chápe již po zhlédnutí dvou z nich. Možná dojemná podívaná pro Američany, kteří mohou nabýt dojmu, že boje v Iráku daly možnost vytvořit jejich hrdému egu hrdiny nové doby. Pro mě poutavá podívaná, ale za několik týdnů si na tento výtvor ani nevzpomenu. Samozřejmě, že se nechci rovnat s Akademií při letošních Oscarech, ale opravdu by mne zamrzelo, kdyby tento film dostal nějakou tu sošku se zlatým plešounkem.

James Cameron byl vždycky megaloman a komu jinému přát takový úspěch na poli 3D. Film se hlavně soustředí na dokonalé formální provedení a pro mě osobně představuje úsvit 3D filmů. Věřím, že přijdou lepší 3D filmy, které nebudou tak příběhově rozkolísané jako Avatar. Nicméně mé hodnocení nemění nic na tom, že se jedná o skvělou zábavu, která doslova vtáhne do děje. No co víc psát? Přečtěte si zbytek u těch deseti tisíců komentářů...to snad bude stačit k utvoření si obrázku o tomto megaúspěšném snímku.

I když věřim tvrzení, že to je nejlepší film Milana Šteindlera, musim zkonstatovat, že celý ten film už stojí jednou nohou v hrobě. Ať už nepřesvědčivými hereckými výkony, vtipy, které nevyznějí, nepřirozeným chováním hlavních hrdinů nebo takřka funebráckou hudbou. Vrať se do hrobu je krásným příkladem toho, jak silný námět může dovést film do koukatelné podoby i přesto, že ostatní věci moc nefungují.