czejny

Hudba: Tum-tu-dum (střih, střih, akce, střih), dá da dá (dlouhý záběr, hlubokomyslný projev). Toto schéma fungovalo snad po celou dobu filmu. Kdyby byla příručka, jak natočit tuctový americký thriller, tak by byla napsána podle tohoto snímku. Začátek se sice tváří, jako opravdu slibně rozjetá akční podívaná, ale když si dáme dohromady to všechno, co nám tvůrci naservírovali ve zbytečně protahované expozici, zjistíme, že se jedná o klasickou zápletku, kdy neviňátka z řad lidu se dostanou do bezvýchodné situace, ve které jim nezbývá nic jiného, než přistoupit na padouchovu hru. Ovšem v tomto případě to není obyčejný padouch. V momentě, kdy zjistíme, kdo za tou veškerou komedií stojí a o co se jedná, je nám do smíchu. V tu chvíli už jenom čekáme na to, až se ústřední párek (který se samozřejmě nemá moc v lásce) políbí a vlastně zjistí, že jsou si navzájem souzeni. Je pravda, že při sledování filmu člověka napadne, jakou hrozbu může představovat celý ten obrovský svět moderních technologií, ale nalejme si sklenku čisté vodky, to už jsme viděli tolikrát, že tak natankovaný z toho nemusíme být. Opravdovou perlou je rozuzlení celého thrilleru. Jak bojovat s obrem? No samozřejmě pooužijeme selský rozum a vypíchnem mu oči klackem. Nějak podobně se s tím vypořádali i v Oku dravce. Body plus na konto naskakují hlavně za Shiu a za pár neodolatelné akce, jinak žádný zázrak se nekoná. ** (američtí členové CSFD nebo američtí fanoušci, ať si k mému hodnocení připočtou ****)

Viděl jsem film, jmenoval se Nestyda. Jaký byl? Po je zhlédnutí se cítím býti takový prázdný. Stejně prázdně vyzněl celý Nestyda.Hřebejkova civilní komedie za pomocí Vieweghovy předlohy nicméně mile překvapila. Podle traileru jsem soudil film na největší propadák, nicméně nestalo se tomu tak. Macháček svou pózou překvapil a až na pár těch jeho vyhuleneckých výrazů byl vcelku přesvědčivý svůdník. Největší peckou byl však Karel Gott, Pavel Landovský a želva. Právě s těmito třemi postavami bylo spojeno ono komično. Větší část snímku vyznívá tak nějak do ztracena. Některé scény jsou úsměvné, některé trapné, některé předvídatelné. Tento film splnil ta očekávání, která lze očekávat od Hřebejka a od předlohy Michala Viewegha. Věřím, že pro střední generaci to bude příjemná odpočinková záležitost. Hřebejk byl, je a bude vždycky dělat tento styl komedií a jestli se to někomu nelíbí, nevidím jediný rozumný důvod, proč dávat filmu odpad! aniž bych ten film viděl. Chtělo by se mi tomu dát plný počet, abych vyvážil ty blbce, co tomu zbytečně kazí průměr, ale hodnotím film podle toho, jak se mi líbil, takže dávám průměr všech průměrů.*** (Když si vzpomenu na Vieweghovi zfilmované Účastníky zájezdu, Nestyda je oproti tomu zlatej.)

Připoutejte se a jedem! Bekmambetov vystřelil kulku, která obletěla celý svět, smetla kdejakou akčňárnu vyplozenou v posledních letech a navíc se trefila do toho správného místa. Tím místem nebylo nic jiného než oči, protože ostatní smysly snad u tohoto filmu nehrají roli. Kdo by ještě chtěl zapojit mozek a spojit si něco do souvislostí, ať to také radši nedělá. Je tam sice nějaký náznak souvislostí, které vám zamotají hlavu, ale že by to bylo něco světoborného á la Matrix nebo jiný kult se říci nedá. Logických nesrovnalostí bychom se nedopočítali, ale proč nepřistoupit na to, že chvílemi je někde něco anglicky, někde něco rusky, že český Žigul dojede Pendolino, atd. James McAvoy se čím dál tím víc stává hercem, který v mých očích sklízí uznání. Jeho výkon nebyl vůbec zastíněn takovými esy jako Angelina Jolie nebo Morgan Freeman. K pořádnému akčnímu snímku patří i pořádná muzika a ta ve Wanted nechyběla. Naopak ve mne rozproudila krev tam, kde to bylo přesně třeba. Bekmambetov odvedl velice dobrou práci a ta práce se skrývá i v tom, že jsem byl bez problému ochoten přistoupit na jeho hru, dokázal jsem popřít na určitou hranici ty otázky "Proč?" a "Jakto?". Timure jen tak dál, klíďo píďo si zajdu i na další tvojí akčňárnu, protože ty to máš v krvi.

Ach jo. Filmů z I.světové války je tak málo, že bychom museli hledat lupou. Byť je Rudý baron také filmem z I.světové války pojednávající o jednom z největších hrdinů německé armády, při hledání filmů z I. sv. války bych ho radši přehlédl. Rádoby akční snímek z německé produkce se jako akční pouze tváří. Celé toto "dílo" je jedna velká přetvářka. Postava okolo které se celý příběh točí, není Manfred von Richthofen, nýbrž tvůrci tohoto filmu. To byli opravdu experti. Dějová linka je chvílemi tak zamotaná a nepřehledná, že ani ten nejlepší letec by se z takové pasti nevymotal a jistojistě by raději havaroval. V celém příběhu je nadělaná taková paseka, na které bychom našli prvky psychologického rozboru hlavních postav, válečné romance, (ne)akčních scén, a to vše vyplněno postavami, jejichž význam ve filmu ví snad bůh. Jediné plus skví v hereckých výkonech. Ač se k sobě hlavní milenecká dvojice nehodí, jejich pózy jsou uvěřitelné a ke konci filmu nás snad i přesvědčí o tom, že by něco mohli spolu mít. Jaká dvojice spolu rozhodně nevychází je režisér Müllerschön a film. Nevím, jaký odvážlivec svěřil zrovna tento námět do rukou tohoto režiséra, ale jedno vím jistě, dobrá volba to nebyla. Celé to na mě působilo, jako by se na konci měl objevit titulek "to be continued" a divák v kině se mohl dozvědět, že pokračování bude již ve formě válečné telenovely. To by byla pecka. Myslím, že mojí babičku by to ve všední dny dopoledne na Nově určitě bralo.

Za svoje vady nemohou, avšak slouží jako poutavá atrakce někde v ZOO. Film, který na mne nepůsobil děsivě kvůli svému zpracování, ale kvůli faktu, že všechny postavy (zrůdy) jsou reálné. Na svůj rok to muselo být něco šokujícího, dnes při přehršelu všech možných i nemožných monster ne tolik šokující, ale zajímavé a poučné. Kraťoučký snímek, který určitě stojí za zhlédnutí. Už z toho důvodu, že slovo Zrůda zde nabírá jiný rozměr...

Prázdniny jsou ve znamení oprášení těch filmů, které se mi nahromadí v mé filmotéce. Tristan a Isolda byl mezi nimi. Nevím, proč jsem se na něj nedostal dřív. Asi mě nelákala historická romance. Proto má očekávání byla nulová. A to asi způsobilo i mé příjemné překvapení a rozčarování nad tímto snímkem. Jednoznačně největší díl si ukrojilo tamní prostředí. Irská panenská zeleň, drsnost anglického větru a třpytivě ostré vlny rozrážející se o monstrózní útesy. Do toho rytířské prostředí v čele s hereckým obsazením, které jako by s každou postavou odpradávna bylo srostlé. Hlavně poprvé mne svým deanovským výkonem plným vzdoru a rozporu zaujal James Franco. Pravda, velké břímě nese námět postavený na dávné legendě, kterou zná každý školák z hodin dějepisu (či literatury), ale nejen v tom skví úspěch. Velice citlivé zpracování si určitě zaslouží pozornosti. Občas vás sice budou štvát nepřehledné akční sekvence, či zlehčování onoho námětu, ale které dílo v americké produkci toto nemá.

Tak tohle byl teda odvaz! Důvod proč jsem se chtěl podívat na tento snímek byl, že hlavní představitelky mi jsou sympatické... A on ten film nevyužívá ničeho jiného než těchto dvou krasavic. Až do této doby jsem nevěděl, že existuje něco jako béčkový western. Teď už to vím, neb Sexy Pistols jsou někde na hranici béčkového a céčkového westernu. Nevím, jestli to byl záměr tvůrců natočit snímek druhé jakostní kategorie. Obávám se, že nikoliv, proto nebudu mít tolik nadhledu. Celé to je fraška, která využívá toho, jak se dvě krásky perou, smáčí svá trika, líbají a baví se o tom každou druhou minutu, předvádí takové akrobatické kousky, div se nepřetrhnou, a hlavně jednají v souladu s jejich morálním přesvědčením pro dobro lidu(:-)). Nečekejte pobavení, spíš pastvu pro oči, které se budou utápět ve výstřizích hlavních představitelek. Být tvůrci možná bych do budoucna začal uvažovat o pokračování, akorát se změnou žánru. V žárnu porna si dokáži tento film představit jako kasovní.(Název Sexy Pistols bych ponechal) :-D Dvě hvězdy za dvě krásky. ( Možná by to chtělo malý sociologický průzkum...Tipoval bych, že ten, kdo dal filmu méňě jak 2*, je buď žena, gay nebo ten, co hodnotil film z té filmové stránky.)

Mělo to pár chyb, ale nezbývá nic jiného, než-li se jim smát, protože nechci být so serious! Úchvatné! Slovy: Úchvatné!

Proč je Quentin natolik oblíben? Protože natočil Pulp fiction. To je prostě kult. Ale proč u jeho ostatních děl slyšíme jenom, že tohle je nic moc, protože to je před nebo už po Pulp fiction? Podle mého by měl být oblíben kvůli tomu, jak je všestranný. Pokaždé je to něco jiného, ale zároveň stejného, když objevujeme to, na co jsme u Quentina zvyklí. A to na něm mám nejraději. Beru to jako takovou hru mezi mnou a ním a myslím, že Quentin si s divákem hraje také a ne v malé míře. Ale co na něm nejvíc žeru? To jsou ty jeho scénáře. Neznám lepšího mistra, kde se dokáže probírat hovno (ostatní snad prominou) s takovou noblesou a vážností a navíc jako bonus se z toho hovna vyklube podstatná část filmu, na které to celé stojí. Prostě amazing. Jackie Brownová je vyspělé dílo. Dílo, kde dominanci na plátně s lehkou bravurností přebírá Pam Grier a do kapsy strká taková esa jako je Jackson nebo De Niro. Do toho perfektně promyšlené kličky, které jdou vždy o jeden ten malý krůček před divákem. Připočtěme ještě skvělou hudbu v čele s Bobby Womáčkou a jeho Across 110th street. Možná si řikáte, proč nedávám plný počet, když tak chválím. Je to jednoduché. Až budu starší a ocením trochu té nostalgie a toho sentimentu, který vylézá zpoza těch záběrů, zvednu to na 5. Momentálně to je dejme tomu na 4,5* ;-)

Možná na mě porotci Maďarského filmového týdnu budou koukat skrz prsty, když řeknu, že nevím, co na tomto filmu oceňovali. Šimon kouzelník působí jako melancholická procházka Paříží. Avšak poté, co procházku zakončíme v nějaké stylové kavárně nám teprv dojde, že jsme potkali divně vypadajícího chlápka, který svým prazvláštním smyslem pro humor uzemňoval své okolí a ještě k tomu teď u vedlejšího stolku povídali, že měl i nadpřirozené schopnosti. Ale to je tak všechno a toto všechno mě minulo jako TGV smítko prachu u kolejí. Vzezření artového filmu bychom v tomto snímku našli, ale působí to nějak vyčpěle, jako bychom to už někde viděli. Scénář je neuvěřitelně přímočarý a jednoduchý a celému vyprávění chybí nějaký lepší vyprávěcí prvek. Díky tomuto mi mysl terorizovaly otázky: "Proč?", "Jakto?", "Uhm?". Někomu určitě tento film přišel milý s atmosférou Paříže, která dýchla na toto maďarské dílo trochu té kouzelné atmosféry. Ale já k této skupině nepatřím, celé mi to přišlo strašně prázdné. Nicméně jako oddychovka se to brát dá.