czejny

Názorný příklad toho, co stačí k natočení díla s velkým D. Jednoduché, krátké, výstižné, komické. Komické však do chvíle, než zjistíte, že se koukáte do zrcadla, které odráží svět kolem vás. To zrcadlo sice někdy zkresluje, ale právě díky tomu si můžeme uvědomit, co v něm vidíme.

Když se podíváme na knižní předlohu, nemůžeme očekávat, že tento díl bude jakkoliv strhující. Nesetkáme se zde s pánem zla ani nebudeme podstupovat kdovíjaké kouzelnické bitky. Jediné, co se od tohoto dílu očekává je taková malá smyslná předehra k monstróznímu finále. Pokud to finále opravdu bude monstrózní (což je pro Yatese něco jako neporušitelný slib), tenhle díl neztratí smysl. Na celém Princi dvojí krve je znát, že tvůrci opět bojovali s časem. Některé záběry, které by si klidně zasloužily i delší stopáž, zůstávají zkráceny na úkor milostných pletek bradavických velmi křehkých vztahů. Ty v určité chvíli baví, ale ke konci první části už trochu nudí. Na úkor těchto pletek trpí i postavy, které by si více prostoru také zasloužily. Těmi jsou především Snape a Lenka Střelenka. Yates skvěle ovládá kameru. Ať už prolétneme Londýnem nebo se procházíme po bradavickém hradu, vždy tomu nechybí ten správný nádech. Navíc se Yates nespokojí jen s přímočarým vyprávěním, ale díky propracovaným záběrům dokáže budovat i napětí (tak snad dobrý předpoklad do dalších dvou dílů). Též skvěle (troufnu si tvrdit, že lépe než v knížce) vyznělo Malfoyovo rozpolcení, jeho pochyby i zbrklé chování. Takže až na dlouhou stopáž, díky milostným x-úhelníkům to v sobě má chemii, která chytne za kus srdce. PS: To nemluvím o smrti (říkejme mu osoba B) osoby B. Není to stejné jako, když vám v nějakém filmu zemře nějaký hrdnina. Tento hrdina zemře po sedmi dílech. Nebál bych se to nazvat nejdojemnějším okamžikem celé série. Vlastně skoro by to stálo za popřemýšlení, jestli mě v jiných filmech něco dojalo víc...

Před Sling Blade byl pro mě B.B.Thornton akorát postavička, která se mihne ve více či méně dobrých snímcích. Po Sling Blade začínám na tohoto chlápka koukat jinak. I když jsem se ztvárnění jeho role bál, ve výsledku celým filmem proplujete jako nahřátý nůž kostkou másla. Až na příliš oduševnělé proslovy hlavního hrdiny Karla mu uvěříte jeho slaboduchost a po psychologické stránce perfektně odvyprávěný příběh vás zasáhne. Vyjma drobných detailů, které by se vzhledem k Thorntonově prvotině daly prominout, se jedná o vážného konkurenta všem podobným titulům, jejichž hrdiny jsou slaboduché postavy.

I když se prý tento příběh opravdu odehrál, nemůžu se zbavit dojmu, že si tvůrci sedli se svými nápady a rokovali: Tak máme tu Angličana, kterej je úplnej lůzr, díky svému humoru na Američany působí spíš jako atrakce v zoo a nikdo ho nebere vážně až na jednu kolegyni z práce. Dále tu máme úspěšného novináře, který se stýká s tou největší smetánkou ve městě, má všechno, co si zamane a ačkoliv jeho životem je pobyt ve společnosti, je uvnitř duše úplně sám. Jak teď docílíme toho, aby se oba příběhy spojili v jeden? No jasně! V polovině filmu toho lůzra povýšíme a on se tak skvěle bude moct stát i hrdinou druhého příběhu. A je to!...Možná tvůrcům nedošlo, že vůči tomuto slepování příběhu nejsou diváci až natolik imunní. Atmosférou film připomíná romantickou komedii na úrovni, která díky Simonu Peggovi neztrácí na úrovni. Ale jak už jsme se mohli kolikrát přesvědčit, boty scénáristů herec zamaskovat nedokáže. Velice mile působí i Kirsten Dunst, která společně s Peggem vytváří hlavní středobod filmu a vše ostatní se utápí v matných obrysech. (Že by záměr? Že by to naznačovalo vyvrcholení celého filmu?) I milá Megan Fox působí hodně rozmazaně. Může se koupat v bazénku, jak chce a ukazovat při tom, co chce, ale to že má hezkou tvářičku nezamaskuje ty toporné herecké pózy. Celou dobu působí jako barbínka na baterky, jejíž gesta naznačují, že jí docházejí duracelky.

Až jednou ucítíte takové malé šimrání ve vaší hlavě z toho, že jste se jen odvážili pomyslet si, jací jste ale frajeři, podívejte se nejdřív na frajerskou estrádu Paula Newmana. Frajerem se nestanete, frajerem se totiž musíte narodit. Jedině frajer by šel sedět s úsměvem na rtech za to, že ve městě zakroutil krkem nějakýmu parkovacímu automatu. V base by jedině frajer dokázal svést souboj nejen s jedním vazalem, několika platy vajec, všemi těmi šéfíky nebo pátracími psy, ale i sám se sebou. Frajerství Luka totiž nespočívá v nějaké ubohé póze, ale v hledání pravdy o několik pater výš (až tam nahoře). Ačkoliv se film celkově odehrává snad na pěti lokacích, dokáže diváka frajersky chytit a nepustit. Už dlouho jsem se nepřistihl, že tak netrpělivě očekávám, jestli ty vejce pokoří nebo ne. Jestli vyhraje, nebo ne. I když mi od poslední třetiny filmu bylo jasné, jak tenhle film musí zákonitě skončit (a taky skončil), musím dát plný počet, protože Cool Hand Luke je jedna z mála postav, která má koule. Jedna z postav, který představuje takový literární typ ve filmu. Přehršel slov jakkoliv společných se slovem frajer není náhoda. Vzdávám hold Paulu Newmanovi. Film je fakt frajerskej a Paul Newman s ním.

Famózní začátek, pěl jsem superlativa při pohledu na super sestříhaných prvních pár sekund. Jestli to takhle půjde dál, nemusím se ničeho bát, bude to jednoznačně pecka, říkal jsem si pak. Ale ejhle. Chyba lávky. Ne, že by to v tomhle stylu nepokračovalo dál, ale nečekal jsem, že se mi to tak rychle okouká. Obzvláště poté, co divák začíná tušit, že se nejedná o příběh nějakého gangstera, leč "pouhého" fotografa, můžeme si klást plno otázek. Bylo opravdu nutné vyprávět nám veškerou tu mytologii? Chvílemi tempo připomínalo o trochu zábavněji natočený dokument. Možná v tomto se mnou mnozí nebudou souhlasit, ale koukat se neustále na předvídatelné chování pana gangstera Zea a snad stovky mrtvých není zrovna bingo. Abych jenom nehanil, musím vyzdvihnout styl, jakým je celý film natočen. I když v některých scénách sklouzává buď k nepřehlednosti nebo k přeplácanosti, jedná se o majstrštyk a většina záběrů si hraje s divákovým okem. Bohužel si s mým okem pohrával celý film jako celek, protože nechybělo mnoho a to oko jsem zavřel a film prospal.

Američané z toho slintají na kobereček a Češi? Co na to budou říkat Češi tedy nevím, ale já rozhodně poslintanej nebudu. Když se na to podívám postupně: Námět. Nic originálního. Kolikrát už hrdinové nějakého filmu pátrali po tom, co se stalo v tu noc, kdy si vypláchli hlavu chlastem. Zpracování. Až na pár důmyslných a nápaditých přechodů se nejedná o nic neobvyklého. Příběh. Doveden do extrémů. Kolikrát se přeci jen probudíte na zemi, kolem vás běhá slepice, v kumbále kvílí cizí dítě, koupelna je obsazena tygrem a váš kámoš je nezvěstný. Budiž. Každý z nás se již s nějakým tím kocourem probudil, a tak ví, jak nepříjemná rána to obnáší. Kdybychom hledali dále recept, podle kterého Todd Phillips ukuchtil tuto taškařici, nejspíš bychom došli k závěru, že to co natočil, se tváří přirozeně, ačkoliv je vše vyumělkované stejně jako celé Las Vegas. Partě Amíků to prostě uvěříme. Některé scény jsou možná příliš i na Amíky, ale povětšinou se jedná o humor, který pobaví nejen mladou generaci. Dokážu si představit, že jednou se lidé budou vracet k této komedii stejně, jako dnes se rádi podívají na kultovní Road Trip. Nedokážu si ale představit, že tato komedie bude trhat rekordy v návštěvnosti. Závěrem bych snad upozornil na perlu celého filmu a tou není nikdo jiný než Zach Galifiatakdále. Jeho role je natolik nepředvídatelná, že baví svou spontánností a blbostí. Celkově tedy: na zasmání - dobrý, znovu zhlédnout - proč ne, ale po nějaké době, jedna z nejlepších komedií - rozhodně ne --- 3,5 hvězdy

Zdál se mi sen, v němž jsem se díval na film, který byl jedním slovem špatný. Otřesná hudba, zdlouhavé vyprávění ničeho a atmosféra parodie, která neví, že je parodií.___ Á, počkat! On to nebyl sen. To jsem se díval na film Pevnost! Od režiséra, který mě pohltil svými posledními filmy. Jakkoliv beru v potaz i dobu, ve které bylo toto dí...teda paskvil natočeno, nemohu se přes to přenést. Když člověk očekává film Horor lomítko Thriller mělo by se mu dostat upozornění, že ze strany distributorů jde o vtip, protože ani horor ani lomítko ani thriller to opravdu nepřipomínalo. Film Pevnost je akorát odstrašujícím příkladem toho, jak hudba může zkazit celý film. Ve chvíli, která měla být prvním setkáním s tajemným duchem z pevnosti, jsem spíš očekával, že se v té díře ve zdi objeví televize, v níž poběží ranní vysílání Panoramy. Jejdamane, pane Manne, to byl zase jednou zážitek!

Člověk si říká: "Dal mi tenhle film něco?" "Asi, ne!", ale někdo ty nenáročné filmy na sobotní odpoledne natočit musí. Co se od takových sobotních filmů očekává, to tato komedie dokonale splňuje. 1) Hraje tam Zac Efron, takže se nemůže stát, že by děvčátka 10-13 už musela jít spát, protože by bylo po večerníčku. 2) Samotný příběh může zaujmout i rodiče, kteří omylem v tuto dobu zavadí o toto vysílání. Mohou se zeptat sami sebe, jestli by něco změnili ve své minulosti. (Ale spíš nad tím nebudou přemýšlet, protože po jejich boku bude jejich dcerka vzdychat nad sladkým Zacem). 3) Nikdo nebude řešit, tak trochu kouzelné cestování časem. 4) Všichni se rádi zasmějí i více trapným fórkům. Nad čím se zasmějí i ostatní bude nejspíš kámoš Ned (Thomas Lennon), který perlí opravdu každou scénou. Ať už jeho dům a lá doupě Star Wars, jeho dvoření elfské ředitelce nebo jeho celková ujetá vizáž. Nemůžeme také upřít výkon Zaca Efrona, který vypadal ve své roli dospěláka v kůži teenagera vcelku přesvědčivě. Škoda, že Matthew Perry nedostal více prostoru (ale to už je ryze subjektivní přání). Navíc v závěrečných titulcích zněla má oblíbená píseň, takže ty tři hvězdy si to opravdu zaslouží.

Bokovku jsem chtěl vidět kvůli tomu, že je z vinařského prostředí. Takové filmy mívají většinou něco do sebe a člověk očekává, že se nechá bezstarostně opíjet tamní pohodou. U Bokovky tomu tak nebylo. A už vůbec ne bez starostí. Neobyčejně obyčejní lidé přijíždějí do vinařského kraje, aby načerpali svěží energii před další důležitou etapou v jejich životě. Avšak není to tak jednoduché jako ochutnávka vína. Mé očekávání bylo trochu zklamáno, ale příjemná večerní podívaná to byla. Místy trochu vtipu, místy trochu poetiky, jinde zas emoce. Škoda, že tvůrci nezapracovali na soundtracku, který by mohl mít v takovém filmu velký potenciál. Teď už nezbývá, než si otevřít láhev Pinotu a začít sledovat drama odehrávající se mezi kalifornskými vinicemi.