hanikrivi

Přála bych si, aby tento díl vysílali bez dabingu jen s titulky. Mám ty hlasy herců již tak naposlouchány, že ten originální zvuk už bych si doplnila. Nejlépe se povedlo napodobit paní Vostrčilovou, opravdu dobrá práce. Díl je spíše smutný, díky tomu že reaguje na smutnou dobu. Taky už v něm neúčinkuje takové množství "hvězd" jako v některých předchozích dílech a nezasahují do děje. Myslím, že i hodně humoru se vytěžilo z intonace pronesených vět. Třeba se za 50 let najde i zvuk.

Znala jsem zatím jen rozhlasové zpracování, ve kterém se příběh odehrává skutečně v Anglii. Šlo o zábavně dobrodružnou , lehce naivní hru pro děti. Film je spíš drama s tísnivou atmosférou, kde člověk tuší, že válka už je za rohem. Vadilo mi zrecyklování hudebního motivu Pánů kluků, protože zde se v žádném případě nejednalo o zobrazení bestarostného mládí. Ani dvojka kluků nebyla tak sympatická. Po filmu mi zbyla pachuť příkoří a nespravedlností, která všechna nebyla ve filmu potrestána. A samozřejmě na to, že jsme měli výborné herce. Film ale na mě působil víc jako procházka skanzenem. Neživotně.

Krásný klavír Petra Hapky. Milý a laskavý Matuška.

Příběh o víle z Bretaně je půvabný. Sama mám nejraději rozhlasové zpracování, televizní adaptace škodí svižnosti a vtipu příběhu. Taky se tu vytratila linka pochybností, jak to s těmi kouzly vlastně je. Ovšem půvab Magdy Vašáryové je nepřekonatelný.

Divadelně contemplativní baletní pohádka, kde má výraznou roli vyprávěné slovo a scéna je takovým doprovodným vizuálem. Škoda, že to není lépe technicky zpracováno (kamera, střih, zvuk). Potěší hudba i verše z ust Felixe de Breux. Jinak asi nejdoslovnejší přepis této pohádky.

Písničky pěkné, Marta Vančurová také. Zpracování hrozné - i na poměry televizní kulisovky. Nechtěně jsem se musela zasmát replikám těch tří hochů. Herecky velmi nezvládnuté. Pokud to měla být spíše "moderní" realizace klasiky, proč neupravit i scénář? Když je řeč o nádherných šatech a máte před očima zvláštně "nastříhaný" model, tahá to za uši i oči. Ostatně scéna Martina se soškou vypadá poměrně jako velký fetišismus - a snaha oživlý fetiš prodat panu králi a nechat za sebou mrtvolu také není moc zábavná látka. Přesto stylizace chce působit zároveň komicky i vážně.

Hra je nadupaná, nemá prázdné momenty, je zde přehršel nápadů, slovních narážek. Určitě bych vyzdvihla paní Herfortovou - zvlášť v jejím "upraveném" stavu. Ta zde exceluje. I pan Ondříček. Ten je jako Kamil zdaleka nejlepší. Srovnávám se záznamy s panem Brodských i Preissem a nejvíc mě uchvátila právě ta Zelenkova verze. Pokud je tím nejlepším na celé hře postava Chapboisy/ Boutona, tak jsem byla u brněnské verze mírně zklamaná. Těšila jsem se na pana Dvořáka, ale pořád jsem mu tu postavu (hlavně sluhy) nemohla věřit. Je to ale velmi dobré divadlo na které rádi půjdete, a budete se bavit a necháte se překvapovat. Přes televizní obrazovku to bohužel úplně tak nefunguje.

Tato show zavisí na tom, jak moc silná, sebevědomá nebo schopna sebe-zesměšnění je pozvaná osobnost. Uvolněná atmosféra, necenzurovaný obsah, kratší stopáž, jsou výrazným plusem. Formát je rozhodně zatím nejlepší na naší domácí scéně. Evidentně se hosté nebojí přijít a nevyužívají pozvání jen pro propagaci své práce (tak jako u pana Krause). Bohužel pan Dědek občas zapomene, že nemusí být vtipný, když host není, nebo něco bere vážně. Nejvíc mě mrzel díl s paní Bárou Seidlovou, kdy otázky byly víc a víc nepříjemnější a pan Dědek se jí snažil vykreslit jako "divnou" a "bláznivou" místo jako zajímavou a inspirativní. Hodně má pak vliv na kvalitu pořadu co si pan Dědek myslí o svém hostu, a do jaké míry ho dokáže respektovat. Ovšem díly např. s panem Langmajerem, Dvořákem, Strachem nebo paní Chýlkovou stojí určitě za shlédnutí.

Pohádka "vykradla" nápady skvělou rozhlasovou hru Princezna na vdávání z roku 1965 (Marvan, Jerneková, Navrátil). Ošklivá princezna, kterou se rodiče urputně snaží provdat, přeskakování příkopu, hádanka jak dělá pes... Změna je však podstatná: princezna byla milá a ošklivá - nikoli tlustá a hloupá. Drak a "hloupý" Honza jsou přidaní. Ovšem oproti rozhlasu postrádá televize překvapivou pointu a právě kritiku bezduché líbivosti. Naopak nabízí scénář, že všechny ženy, které jsou tlusté, jsou ošklivé a hloupé. Muži jsou tu možná chytřejší zato nehorázní zbabělci.

Kulisovka. Variace na Popelku, paní Zimu a další v bulharském koloritu. Kmotra medvědice a kreslené dekorace vypadají, že jsou určeny dětem tak do tří let. Jinak příjemná oddechovka. Potěší Štěpnička jako nápadník. 65%