Jeoffrey

Je to tak dva, tři roky zpátky co mi bylo původní RWBY hojně doporučováno a já si pamatuji, že jsem se zkusil podívat na první dva díly a vůbec mě to nechytlo. Prý to má super charaktery, výbornou choreografii soubojů, obstojný příběh a skvělou hudbu – slyšel jsem. Taky to má styl animace, který se mi vůbec nelíbí a který mě dokázal po dvou krátkých dílech otrávit, plus nic z toho, co by mě zaháčkovalo a co tam prý mělo být, jsem tam v úvodu nějak nenašel. Možná to chtělo víc času, animace se prý v dalších sériích zlepší, ale já na to tehdy neměl moc náladu a ani ten čas, a tak jsem další pokus s RWBY odložil na neurčito. Stejně tak jsem původně neměl v plánu se dívat na tenhle reebot / spin off, přeci jen když u mě neobstál originál… Pak ale vyšli hned tři díly najednou, byl teprve začátek letní anime sezóny, takže jsem vlastně ještě neměl pořádně na co koukat, a tak jsem si řekl, že to aspoň zkusím. A první tři díly byly vážně slušné. Představení postav a prostředí mělo něco do sebe a úvodní souboj Ruby ve městě v prvním díle vypadal vážně solidně. Takže se mi to vlastně docela líbilo, a i když další boj, v kterém se měli formovat budoucí týmy, už mi tak zajímavý a povedený nepřišel, pořád jsem byl zvědavý, co z toho tedy vlastně nakonec bude a jestli mě to tentokrát bude bavit, začátek tomu nasvědčoval. Pak přišla hlavní část příběhu a můj dojem šel dolů, protože to nebylo ani z poloviny tak nápadité, jak jsem si po úvodu maloval a ani to nesplňovalo má očekávání ohledně zajímavého snového světa anebo třeba jen něčeho, co animuje studio Shaft. Pokud tu podle názvu animačního studia očekáváte kreativní práci se střihem, barvami, kamerou a skladbou jednotlivých záběrů, pak máte smůlu, nic se nekoná, tohle hledejte jinde. A přitom prostředí, v kterém se příběh odehrává, tomu přímo nahrával, tady se dalo v některých pasážích solidně vyblbnout. Místo toho je to po stránce animace a použitých výrazových prostředků (barva, hudba, pohyb…) vlastně jen průměrné anime, jakých vidíte mraky a kvalitativně vybočují akorát tak první díl a poslední dva díly. Zbytek je šeď, nejen animační, ale i příběhová s pár dobrými nápady v rámci celého toho snu a vyobrazením různých aspektů a úskalí lidské mysli. Sice mě u toho pořád držely postavy, jejichž motivace, vztahy a minulost byly zajímavé, ale na druhou stranu jsem měl trošku problém uvěřit, že si jsou až takhle blízké, a tak celé to klasické „síla přátelství zvítězí nad vším“ tu pro mě moc nefungovalo. Možná kdyby tahle pasáž byla někde dál v příběhu, kdy už se dívky o trošku lépe znají, pak by to působilo o něco lépe. Co pro mě nakonec trochu zachraňovalo výsledný dojem a bouralo tu celkovou šeď a průměrný dojem, který jsem z toho všeho postupně nabyl, byl samotný konec. Přišlo mi, že v posledních dvou dílech se autoři už zase trošku snažily, a tak souboje v předposledním díle byly docela povedené a závěrečná přátelská bitva v jídelně pro mě byla asi nejpovedenějšími pár minutami celého seriálu. Jenže to už bylo všechno too little too late a proto stejně víc jak 5,5/10 nedám. Na závěr akorát ještě doplním, že jsem zvědavý, co o seriálu budou psát fanoušci původního RWBY, jaké to bylo pro ně, když můžou srovnávat a připojím slib, že zkusím dát originálu aspoň ještě jednu šanci…

Tak si tu tak sedím a v hlavě si rovnám dojmy z Domu na vlnách a přemýšlím, co o něm napsat. Není to jednoduché, protože první věc, co se mi neustále dere na mozek, je dojem, že to bylo na můj vkus až příliš dlouhé. Nemyslím tím, že bych se nudil, ale když si proberu, co mi chtěl film říct, tak mi připadá, že by se to dalo zvládnout o dost rychleji a intenzivněji, zkrátka tak, abych z toho měl nějaký silnější dojem. Takhle jsem si užil vlastně jen posledních zhruba dvacet minut, kdy se vše začínalo opravdu vysvětlovat, docházelo na důležitá poznání a přiznání, navíc i animačně tam byly některé pasáže, na které se hezky koukalo. Další věc, nad kterou se chci pozastavit byly postavy. Filmu se podařilo docela věrně zachytit reálné dětské chování, takže charaktery působily na jednu straně poměrně dobře uvěřitelně, ale jak už to tak u dětí bývá, někdy jsou roztomilé, občas z nich padají nečekaná moudra a upřímné bomby, ale většinu času jsou se svými nápady a stylem uvažování prostě na zabití… Takže jsem docela často chápal, co se honí v hlavě Nacume a za mě byla asi nejlépe prokreslená, u Kósukeho jsem měl chvíle, kdy mi jeho chování dělalo radost a zhruba stejně momentů, kdy mě neskutečně štval, no a třeba Reina, ta mě lezla krkem skoro celý film. Na druhou stranu film s postavami v druhé polovině docela obstojně pracoval, nechával je prozřít, trošku se někam posunout, někdy jim nastavil zrcadlo atp. No a celkový příběh? Taková dlouhá rozlučka s jedním domem, rozklíčování, jaký byl jeho význam, k tomu se celým filmem (vlastně už od úvodních minut) neslo poselství, že všechno se pořád mění, a ne každý se tomu dokáže snadno přizpůsobit, dál menší zamýšlení nad významem rodiny a kdo do ní vlastně patří, a to je tak nějak všechno, snad jsem na nic nezapomněl. Vážně si pořád myslím, že by se tohle dalo zvládnout třeba o půl hodiny rychleji a s větší intenzitou a možná i mnohem kouzelněji. Takže ve výsledku pro mě lehce nadprůměrný film, maximálně nějakých 6/10 a hlavně „Neopouštěj staré věci pro nové…“

Ale jo, užil jsem si to a dostal jsem vlastně přesně to, co jsem očekával. Podařilo se tu prezentovat a udržet hodně z důležitých myšlenek, které byly už ve hře Cyberpunk 2077 a kterými celé universum vytvořené Mikem Pondsmithem oplývá. Povedlo se převést krásu i zrádnost prostředí Night City i to, o co v něm jeho obyvatelům většinou jde. Jakožto hráč hry s dvěma dohráními a nějakými 200+ hodinami jsem poznával spoustu lokací, gangů i některé známé postavy (i když trošku zamrzí, že tu nebylo, nebo jsem ho nepostřehl, aspoň nějaké malé cameo, nebo narážka na Johnyho Silverhanda, ale tak dostal jsem Adama Smashera, Wakako…). Kromě toho, že je to povedené nahlédnutí do světa Cyberpunku je to i super reklama na hru, minimálně u mě se během sledování opět projevovalo svrbění si Cyberpunk 2077 znova nainstalovat a zahrát. No a taky je strašně znát, že je to další dílo animačního studia Trigger, které se tu v posledních dvou dílech opět hodně vyřádilo, všechno bylo neskutečně přehnané, šíleně zběsilé a pro nenáročného Jeoffreyho děsně cool. Animace byla povedená, souboje zvládnuté perfektně dynamicky a epicky. Hudba taky výborně vybraná, nejen že se mi líbila a bylo jí hodně slyšet, ale fungovala i jako součást jednotlivých scén. Asi jediný větší problém, který jsem tak měl, bylo tempo. Občas jsem si přál, aby nebylo tak zběsilé a dostalo se trošku víc času na větší prokreslení některých (hlavně vedlejších) postav anebo zajištění trošku plynulejších přechodů mezi jednotlivými zvraty, ale tenhle problém mám u Triggeru docela často, prostě tohle studio neví, jak sundat nohu z plynu a jako nejlepší řešení vidí prostě ještě víc přidat plyn až do naprosto neuvěřitelných finálních obrátek, kdy se často nestačím divit, co všechno (a jak šíleně) se tu děje. Navíc pro mě fungoval seriál minimálně v druhé polovině (s tou první půlkou to bylo o něco slabší) i po emocionální stránce a samotný konec mě prostě dostal i když mi bylo jasné, že to takhle nějak dopadne. Fajn návrat do Night City a super seriál, který si ode mě minimálně těch 8/10 zaslouží.

Naprosto průměrný isekai, který mě ale moc nebavil a který má několik nedostatků, které mě i docela štvaly. Už od začátku jsem byl otrávený tím, jak hlavní hrdina získal své první monstrum a své OP schopnosti, protože stát se mocným proto, že o věci doslova zakopávám a scénář mi vše servíruje na zlatém podnose úplně trapně až pod nos, je totální nuda. Stejně tak mě absolutně nezaujal hlavní hrdina, připadalo mi, že nemá skoro žádnou osobnost, většinu věcí řešil bez emocí, sem tam hodil jen nějaké to suché konstatování. Nepředvedl vlastně nic, pro co bych si ho měl nějak oblíbit, třeba s ním i soucítit, prostě tam jen celou dobu tak nějak byl a dělal jakože cool věci… Příběh mě bavil tak napůl, protože z části to byla jen taková nudná variace na písničku Dlouhán Franky, kde si hlavní hrdina jen chodí od místa k místu a „tam ruce k dílu hnedle přiloží a zase jede dál“ a pak se autoři snažili o zapojení rozsáhlého spiknutí, ovšem ani s tím si nedokázali moc zdařile vyhrát a i když plány zdejší temné organizace působily občas velkolepě a měli vytvářet opravdu velká rizika pro zdejší svět, stejně jsem po celou dobu necítil žádné napětí. Ono by to ani nešlo, když hlavní hrdina všechny plány hned odhalí, nebo o nebezpečí opět doslova zakopne. Seriál mi ani moc nedokázal prodat své prostředí – zkrátka svět ve kterém se vše odehrává. Spoustu tajemství buď hned nudně odhalil, nebo jen mizivě naznačil, aniž by s nimi dál nějak pracoval, možná si odpovědi nechává na další řadu, ale s tím, jaká nuda byla tahle, silně pochybuji, že pokud vyjde, tak se k ní dokopu. A přitom je to škoda, podle jistých náznaků jde o kombinaci fantasy a tajemných futuristických technologií, ale proč to tak je a jaký tedy ten svět vlastně je, se nejspíš nedozvíme, prostě to tu zase jen tak nějak je… Dokonce i ten poslední souboj, který měl být vyvrcholením téhle série fungoval stěží napůl a v určitých pasážích, kdy po sobě soupeři minutu metali naprosto identická kouzla a já tak viděl jen výbuchy a neustále opakování jednoho zaklínadla, jsem jen kroutil hlavou, na co že to koukám. I u samotného finále a nosných momentů, kdy seriál chce vyzdvihnout nějaké ty hlubší myšlenky a dát celému tomu putování od místa k místu nějaký ten smysl, stejně jako se snaží nechat hrdinu částečně prozřít, jsem se docela nudil, protože to celé nemělo žádnou sílu a váhu. Což bude z části asi i tím, že jsem většinu vedlejších postav zapomněl hned v momentě, kdy hlavní hrdina opustil jejich město. A když se u sledování nakonec vlastně bavíte akorát tak rozpustilostí všech těch hrdinových slizů, tak je to sakra málo. 3,7/10

Na tento film jsem se opravdu hodně těšil, protože jsem očekával, že mi přinese nějaké uspokojivé rozhřešení finální scény ze seriálu. Měl jsem od toho, jak to autoři nakonec rozseknou, velká očekávání, předpokládal jsem, že to bude napínavé, dramatické a že tam bude nějaký intenzivní a zajímavý dialog mezi naším taxikářem a jeho poslední seriálovou cestující. No a jsem hodně zklamaný, protože na to nedošlo. Samotné finále, na které jsem se třásl, je nakonec jen cca dvouminutová nejednoznačná scéna, jejíž konečné vyústění přinese až jeden záběr v závěrečných titulcích. A tak jsem si během dvou hodin znovu prošel příběh původního seriálu, který mi sice byl podávaný docela zajímavou formou, ale trpěl jsem tím, že jde vlastně jen o výcuc ze seriálu, a tak všechno co se stane vlastně znám a rozšíření příběhu a motivací postav je opravdu jen minimální. Tím, že jde o převyprávění v menším formátu je také spousta věcí osekaná a chybí mnohé skvělé dialogy a scény, které na mě v seriálu tak zapůsobili. Takže ve výsledku je Odd Taxi: In the Woods jen takovou obyčejnou průměrnou kompilací z pro mě skvělého seriálu, která ale nepřináší nic moc nového, což vzhledem k očekáváním spíš zamrzí a celkový dojem, i když je základem pro mě tak kvalitní látka je díky samotnému finále jen nevýrazné „meh“. 5/10

Pro mě asi nejrozporuplnější dílko zimní sezóny 2015, kdy ani dnes pořádně nevím co si o tom mám myslet a na koncept děvčátek, které vlastně nejsou děvčátka, ale válečné lodě jsem si musel docela dlouho zvykat. A tak se u mě střídali různé stavy, kdy jsem to chtěl po prvním díle dropnout, po druhém se mi to začalo docela líbit a po třetím jsem byl opět na vážkách co od toho dál čekat. Někdy mi to zkrátka přišlo hodně divné, jindy zase roztomilé, občas mě to dokázalo překvapit a hlavně mě to stále zamotávalo hlavu v tom jak se na ta děvčátka dívat. Jednou řeší prakticky obyčejné starosti mladých dívek a jindy zase bojují jako válečné lodě. Navíc neumírají, ony se potápějí, nezraňují se, ony se poškozují a neléčí se, ony se opravují, což zabírá nějaký ten čas, pokud není k dispozici "opravářský kyblík", který funguje jako zdroj automatické opravy. Také se mají rády a já byl zvědavý, jak a kam se bude koncept této vzájemné lásky vyvíjet, protože někdy to malinko vypadá na cosi ve směru yuri a jindy je to prostě zabité suchým konstatováním o sesterských lodích... Zkrátka je to divné a dokonce mě to přinutilo se podívat na pár gameplayů z původní hry, kde jsem doufal že ledacos pochopím a na pár věcí jsem přišel, například je mi jasné, že pro někoho kdo tu hru hrál by to mohlo být super anime, už jenom z toho principu, že postava admirála (hráče ve hře) je v anime sice pravidelně uváděna, ale její vizuální podoba je skryta a tak dává hráči hry lepší možnost se do anime vžít, navíc je tam i spousta narážek a propojení, které bych bez toho aniž bych hru viděl příliš nemusel pochopit, viz. třeba ten "opravářský kyblík". Každopádně mě to jakožto člověka co hru nehrál neodradilo, spíš to naopak probudilo můj zájem a když k tomu ještě přidám dle mého hodně povedenou animaci, poměrně slušnou hudbu a docela zajímavé charaktery, tak jsem opravdu neměl problém toto dílo sledovat. Když to shrnu, bylo to docela zajímavé a hodně zvláštní - 6/10.

Vzhledem k faktu, že autorkou předlohy je Jošitoki Óima, která za mě osobně napsala jeden z nejlepších animovaných filmů poslední pětiletky, nebo minimálně bylo Koe no katači příběhem, který mě emocionálně v posledních letech asi nejvíc zasáhl, jsem měl od tohoto seriálu hodně velká očekávání a myslím, že se je podařilo i docela splnit... Opět je tu zajímavý námět, i když tentokrát ne až tak ze života, ale spíš o životě, v kterém se chytře snoubí nejrůznější motivy, jako je evoluce, dospívání, předurčení, předsudky, samota a mnoho dalšího. Je to hodně o vztazích, emocích, dramatech, občas se objeví nějaká ta akce. Seriál má také obrovskou výhodu v tom, že je hlavní hrdina v podstatě nepopsanou tabulí a divák si tak opravdu užívá vývoj a rozvoj jeho charakteru. K tomu spousta sympatických postav, velmi dobrá animace a nádherná hudba skládají zážitek opravdu veskrze skvostný. Užíval jsem si většinu dílů a opravdu si oblíbil March, Paronu, Pioran, Gugua, ale i hlavního hrdinu Fušiho a především tajemného muže v černém, který mě příběhem provázel. Povedený koncept, zajímavý námět, trocha tajemna - prostě tohle se mi hodně trefilo do noty a užíval jsem si většinu dílů. Na druhou stranu si ale říkám, jestli jsem od toho nečekal ještě víc. Anime mě dokázalo dojmout i emocionálně oslovit, ale ani jednou to nebyl tak silný zážitek že bych si byl jistý, že si na něj vzpomenu i za 5 let. Občas mi přišlo, že se moc tlačí na pilu, někdy mi to zase přišlo docela předvídatelné, většinou co se týká těch velkých a smutných zvratů, takže pak asi nepůsobily tak silně, jak by měly. Můj dojem je někde mezi slabšími 5* a velmi silnými 4*, ale dobře - 8,5/10

Láska je těžká pro otaku (trochu jiné anime, ale hodí se to), obzvlášť když je vaše přítelkyně velmi přitažlivá normie holka a tak nikdo a ani vy nechápete, co s vámi vlastně dělá, proč s vámi vůbec je - ale láska je o tom být spolu, poznávat se a prostě to spolu vydržet v dobrém i zlém... Chápu, že hlavní hrdina to má těžké a chápu tu konfrontaci dvou světů, kterou nám zde autoři předvádějí, i když dle mého tak trochu přehnaně a dramaticky. Chápu i poměrně dobrá hodnocení, protože ta kvalita tady v některých ohledech je. Příběh má emoce a dokáže je i budit, sice jsou některé zápletky taková ta typická romantická klišé, ale až na jeden případ (který se objevil až teď v posledním dílu první série a kde jsem si při slovech, "nejsme pokrevní..." chtěl dát facepalm) s nimi dokážu bez problémů žít. Ony ty situace, kdy někdo má někoho rád a toho má rád i někdo jiný a toho má zase rád někdo další tak nějak k tomuhle životu patří a časem se do podobného vláčku, trojúhelníku, nebo jiného obrazce dostane asi každý, takže tak... Postavy nejsou ploché, každá má svoje klady a každá je v určitém směru tragická, nebo mnohem obyčejněji, má své nedostatky. Ne s každou jsem se dokázal sžít, některé mi příliš neimponovali a opět jsem se ujistil, že jak mám rád křehké dívky, tak dívat se na křehké chlapce (Itou) mě vůbec nebaví. Ale to je otázka preferencí... Hudba také není špatná a třeba ten opening k té romantice prostě sedí. Ale i tak se nemůžu dokopat k tomu, abych mohl říct, že mě to nějak extrémně bavilo. Není to tím, že bych si myslel, že romantické příběhy nejsou pro mě, pár už jsem jich viděl a občas jsem i docela citlivka, která dokáže dobrou romantiku prožít. Ale zkrátka já to tady celé nějak neprožíval, i když jsem zaregistroval některé povedené momenty, tak jedinou výraznou chválu, kterou dokážu teď v polovině příběhu (manga je již kompletně přeložená a ještě je v ní materiálu minimálně tak na jednu stejně dlouhou sérii) říct je, že to bude nejspíš i tak lepší než druhá letošní jarní romantika Tada-kun wa koi o shinai... Za mě 6/10

Opět jeden z tipů, které jsem dostal a po trefě do černého v podobě Gurren Lagannu jsem i od tohohle měl velká očekávání. Bohužel tady jsem se zklamal... Čekal jsem něco zábavného, ale dostal jsem pouze momenty, kdy jsem se jen lehce něčemu pousmál a i těch bylo velmi málo. Čekal jsem akci a je pravda, že té se zde najde docela hodně, ale takový ten pocit, že jsem opravdu napjatý jsem tady vlastně skoro vůbec nezažil. Co se romantiky týká tak ano, nějakou jsem zaregistroval, ale pocit nějakého silného jiskření, které by mě zaujalo, jsem opět nezaznamenal. Navíc jsem si ani po jedenácti dílech nenašel cestičku k hlavním hrdinům i když bylo patrné, že se pomalu vyvíjí a mění, ovšem ani tohle mě nějak nechytlo a z vedlejších postav mě také nikdo neoslovil. Když k tomu přidám i mecha řežby, které mi ale na rozdíl od výše zmíněného Gurren Lagannu nepřišli nijak strhující, tak zkrátka celkový dojem u mě je prostě podprůměr. Takže drop přesně v polovině (a to jsem to rozkoukával nadvakrát) a 4/10.

Přestože vím, že tohle anime na 5* prostě není, tak u mě je toto dílko opravdu přelomové a nezapomenutelné. Nikdy mi nebude žádná postava připadat tak tragická a nesnesitelná jako Orihime a nikdy nebudu žádnou anime dívku zbožňovat tak, jako Rukii. Navíc jsem měl rád tu akci a podle mě povedené souboje, dokonce i příběh (hlavní linie) se mi velice líbil. Co se fillerů týká, tak ty mě někdy štvali (třeba když se "spalšili" Zanpakuto a chudáci Šinigami je museli chytat, aby jim nezničili Seireitei), ale někdy i dobře bavili (Karakura raizer). Kromě výše zmíněných charakterů, které ve mě vyvolali emoce nejsilnější jsem si ještě neskutečně oblíbil Zaraki Kenpačiho, Ičimaru Gina, Hitsugaju, Uraharu a spoustu dalších. Zkrátka tohle byla taková moje první opravdová anime láska a i když není v mnoha ohledech dokonalá, přesto byla první a na tu se nezapomíná...